Jaké je podle vás mezinárodní postavení znovuzvoleného českého prezidenta Miloše Zemana?
Lidé ve světě ho berou, politici a novináři hlavního pr(ou)du ne. Jenže hlavnopr(ou)doví politici a novináři jsou pouze nesvobodní a oportunističtí vykonavatelé objednávky svých zaměstnavatelů. Bojí se říci svůj názor, protože mají o co přijít. Vzpomínám si na svůj rozhovor s někdejším vysokým německým ústavním činitelem, kterému jsem pokládal nepříjemné otázky. Chvíli mě poslouchal a pak řekl: „Pane kolego, divím se vám, že mi kladete takové otázky teď, když jsem v aktivní politice. Přece i vy jste v ní byl. Copak jste tehdy hovořil svobodně? Přijďte za mnou, až budu mimo politiku, a pak vám povím, co si skutečně myslím.“ Problém je však v tom, že obliba u mas je sice velice příjemná, ale když nemáte moc, není vám nic platná. Pro prosazení svých záměrů v politice potřebujete peníze a média, a to masy nemají. Ale je dobře, že Zeman nazývá věci pravými jmény, protože vnímaví a myslící lidé alespoň vědí, že v tom nejsou sami.
Ale není na škodu, že český prezident mluví tak otevřeně o věcech, na které mají evropští politici většinou opačný názor, ať už jde o sankce proti Rusku, Krym, nebo kvóty na přidělování migrantů do jednotlivých zemí?
Tak Miloš Zeman říká nahlas totéž, co si západní politici myslí, jen se to bojí říkat. To platí například pro nelogické protiruské sankce, které Evropské unii vnutily Spojené státy, aby vzápětí obsadily pozice na ruském trhu, z nichž Evropany sankcemi vyhnaly. To se týká také vytváření jednotné evropské armády, jejíž jediný význam je pouze v kšeftech pro výrobce zbraní, oportunistického přístupu Bruselu k migrantům a podobně. Bojí se, že přijdou o peníze, které dostávají za hlásání toho, s čím ve svém nitru nesouhlasí. Z morálního hlediska je jednodušší hlásat pravdu za pět set eur než lhát za pětadvacet tisíc. Takže co si myslí o Zemanovi hlavnopr(ou)doví politici a novináři, mu může být jedno a zdá se, že také je.
Nemělo by ho přece jen mrzet, že o něm média píší jako o populistovi, hulvátovi, radikálovi, proruském prezidentovi a nepříteli migrantů?
Nemají ho rádi, neboť na rozdíl od nich má páteř, i když chodí s hůlkou. Může si dovolit páteř mít, protože vzhledem ke svému věku očividně nemá žádné kariérní ambice, což ho osvobozuje. Připomíná mi Winstona Churchilla. Oba spojuje alkohol a kouření, oba přicházejí se skvělými bonmoty, jsou vzdělaní, mají rozhled i velké životní zkušenosti, jsou trefní, sarkastičtí, ale hlavně nezávislí, sebevědomí a suverénní. Bohužel, oba jsou také výrazně sebestřední. Přirozeně, že mi na obou vadí jejich kladný vztah k alkoholu, kouření a vůbec jejich nezdravý životní styl. Vadí mi kuřáci i ti, co holdují alkoholu, ale beru to jako součást jejich života. Ostatně, pokud vím, i Václav Havel měl k alkoholu a cigaretám kladný vztah a je pro kavárnu vzorem, takže nerozumím tomu, proč odsuzují Zemana. Také jsem byl kuřák, také jsem neodmítal alkohol, ale zmoudřel jsem a už nekouřím ani nepiji alkohol. Na druhou stranu mám úctu k moudrým lidem, a to Zeman i Churchill nepochybně jsou. Jak se k nim postavit? Asi je třeba si říct, že od alkoholu i cigaret si člověk může odvyknout, od blbosti ne. Kdyby Zeman hlásal názory pražské kavárny, tak by ho volili, i kdyby ležel naložený v lihu v truhle.
Psali jsme:
Neměl by prezident Zeman přestat dávat na odiv své přátelské vztahy k Rusku, čímž poněkud nabourává jednotu představitelů zemí Evropské unie, a také k Číně včetně toho, že při návštěvě Pekingu prohlásil, že nepřijel, aby poučoval o lidských právech, ale naopak se přijel učit, jak stabilizovat společnost?
Zemanův vztah k Číně a Rusku je stejný, jako je vztah Trumpa, Merkelové, Macrona, Mayové a dalších, jenže oni pragmatičnost tohoto vztahu překrývají povinnými propagandistickými floskulemi, což Zeman nedělá. Největším zahraničněobchodním partnerem Německa je Čína; stejně jako Spojených států a kliky v Pekingu si podávají politici doslova ze všech zemí. Čína je od roku 2015 největší ekonomikou na světě a v roce 2038 bude dvojnásobně silnější než USA. Až bude mít „větší pistoli“, než mají Spojené státy, přebere od nich štafetu nejsilnějšího, ať se to Američanům bude líbit, nebo ne. Jen naprostý idiot může kritizovat Zemana za to, že se snaží o dobré vztahy s Čínou. Podobné platí pro vztahy s Ruskem, největším dodavatelem energií do Evropy. Východně od nás vzniká konglomerát, který v Rusku nazývají Ruchina. Nás Evropany bude východ potřebovat stále méně. Kdo si nevšiml, že žezlo už přebírá Čína, Rusko a Indie, žije v hlubokém a osudovém omylu.
Čemu podle vás vděčí Miloš Zeman, že svého soupeře ve druhém kole Jiřího Drahoše porazil o více než 150 tisíc hlasů?
Výsledky voleb v Česku nakonec jasně ukázaly, že číst hlavnopr(ou)dové noviny nemá smysl. Moji čeští přátelé mi říkali, že prakticky všechny české noviny fandily Drahošovi, a ani tak mu to nepomohlo. Volby v Česku vyhrál rozumně uvažující volič, a ne ten, který jako nemyslící hlupáček přijímá bez váhání to, co mu poví dobře placený a motivovaný politický komentátor. Mně stačí agenturní zprávy, které si, chválabohu, přečtu i v němčině, ruštině, angličtině i francouzštině a nepotřebuji, aby mi kázal zaujatý politický komentátor, jak mám věci chápat. Političtí komentátoři jsou jako faráři, kteří se vložili mezi člověka a Boha, a myslí si, že jen oni rozumí pravdě a musí ji člověku vysvětlit. Ale ve chvíli, kdy se něco vysvětluje, už je to poznamenané názorem vysvětlujícího. Takže politické komentátory hlavnopr(ou)dových médií k životu nepotřebuji, ale mám nutkavý pocit, že ani oni mě. Nevylučuji, že jednou jejich komentáře možná číst budu, ale až poté, co si přečtu, jaký názor na svět mají Kristus, Buddha, Platón, Aristoteles, Tolstoj, Goethe, Voltaire, Dostojevskij, Gándhí a další. Obávám se tedy, že moc brzy se k nim nedostanu.
Ing. Miloš Zeman
Ti, co si nepřáli zvolení Miloše Zemana, často poukazovali na to, jakého prezidenta máte na Slovensku vy. Jste na Andreje Kisku náležitě hrdý a můžete si být proto jist, že bude v příštím roce zvolen i pro druhé funkční období?
Je jasné, že bude na funkci prezidenta kandidovat znovu, jeho okolí mu totiž nedovolí nekandidovat, příliš mnoho lidí je na něho zájmově napojeno. Na jeho místě bych si však tolik nefandil, protože v roce 2014 z něj prezidenta udělal Robert Fico. V těch volbách totiž lidé nevolili Kisku za prezidenta, ale Fica za předsedu vlády. Prostě chtěli, aby na místě nejmocnějšího muže ve státě byl Fico. Od Fica bylo fatální, že šel kandidovat, dodnes mi není jasné pozadí této jeho hrubé chyby. V českých médiích se často opakuje, jakého máme na Slovensku skvělého prezidenta. Buďme přesní – závidí nám ho pražská kavárna, která žije ve své bublině mimo realitu. Podlehla a uvěřila svým vlastním médiím a názorům. Bojí se skutečné konfrontace, debatují mezi sebou a vzájemně se utvrzují o své úžasnosti a výjimečnosti. Očividně neznají Gándhího slova: „No culture can survive if it attempts to be exclusive.“ Čili: „Žádná kultura, která se pokouší být exkluzívní, nepřežije.“ Myslím, že v této myšlence je naznačený budoucí osud pražské, ale i bratislavské kavárny.
Jaké jsou nejzásadnější rozdíly mezi českým a slovenským prezidentem?
Když mám porovnat Zemana s Kiskou, tak můžu velmi zjednodušeně říct, že Kiska má formu bez obsahu, Zeman má obsah bez formy. Forma se dá za pomoci poradců a imagemakerů zlepšit, obsah ne. Stejně tak bych si však nefandil na místě prezidenta Zemana. Češi volili mezi provýchodní a prozápadní orientací, které reprezentovali Zeman, respektive Drahoš. Tady však musím zdůraznit, že východními a západními hodnotami nemám na mysli to, co většina médií a občanů. Pro mě jsou východní hodnoty víc duchovní a západní víc materiální. Píšu o tom ve svých knihách Kód 9 a Kód 1, obě vyšly také v Česku. Tím, že jsme všichni odchovaní na západních, materiálních hodnotách, málokdo vůbec chápe, co se dnes ve světě děje. Lidé začínají být unaveni ze západních hodnot – neustálého soutěžení, médii a reklamou bičované ambice být úspěšný, bohatý a slavný, lidé prostě chtějí být šťastní. A to jim naše západní materialistické hodnoty nedávají. Proto se obracejí na východ.
Šéfredaktor slovenského týdeníku Týždeň Štefan Hríb v komentáři pro server Echo24 našel příčinu znovuzvolení Miloše Zemana českým prezidentem v plebejskosti mimopražského Česka, které je překvapivě primitivní. Navíc se podle něj Zemanovo vítězství zrodilo na šíření lži a strachu. Dále uvedl, že stav, kdy se z výsledku prezidentské volby v Česku víc těší Moskva a Peking než Praha, je blízký vlastizradě. Co říkáte takovému hodnocení?
Nerozumím tomu, proč se tak intenzívně věnujete názorům člověka, který si v redakci demonstrativně vyvěsil americkou vlajku a zároveň tvrdí, že je nezávislý novinář. Je to nesporně vzdělaný muž, jen má jiný názor na věci, než má Zeman nebo já. Souhlasím s ním v tom, že Zemanovi k vítězství kromě jiného vydatně pomohl strach. Jenže pan Hríb zapomíná, že tento strach Čechům, Němcům, Britům, Francouzům, Italům, Maďarům, Slovákům, Polákům a prakticky všem myslícím Evropanům nenahání Zeman a podobně smýšlející politici, ale Brusel svojí zákeřnou promigrační politikou. Týdeník Týždeň čtu podobně jako jiné časopisy tehdy, když čekám u holiče nebo u zubaře. Tím, že mám vlasů a zubů stále méně, tak je jasné, že také příležitostí na čtení těchto časopisů je méně. Ale ani mi to nechybí, čtení hlavnopr(ou)dových médií je dnes spojené s akutním rizikem poškození si nervové soustavy. Jak se dají číst noviny, které naprosto vážně tvrdí voloviny typu: „Rusko se blíží k hranicím NATO“, „Rusko a Čína způsobují ve světě krize, které musí Spojené státy řešit“ nebo „Rusové vyhrožují světu potravinovou soběstačností“ a další?
Srovnávali jsme hlavy obou našich států, ale skutečnou moc danou výsledkem voleb však může v praxi uplatňovat předseda vlády. Který z premiérů, ať už Robert Fico, nebo u nás donedávna Bohuslav Sobotka a nyní Andrej Babiš si v této pozici počínali nejvíce podle vašeho gusta?
Srovnávat pány Sobotku, Fica a Babiše se moc nedá, všichni tři pocházejí z jiného prostředí a v odlišném také působí. Zásadní rozdíl však mezi nimi vidím. Babiš je z nich jediný, který v životě něco skutečně dokázal. Vybudoval obrovskou korporaci, ví, co to je hospodařit, zaměstnávat tisíce lidí, ví, co je to osobní zodpovědnost. Předseda vlády sice také hospodaří, ale ne se svými prostředky, takže nenese žádnou osobní zodpovědnost. Když něco pokazí, tak ho přinejhorším v příštích volbách nezvolí. Když něco pokazí podnikatel, tak existenčně ohrozí své zaměstnance a v konečném důsledku i sebe. Takže bych nejen Čechům, ale i světu přál víc politiků, kteří předtím, než šli do politiky, něco dokázali. Bohužel, drtivá většina politiků v Česku, na Slovensku i ve světě se k funkcím, které zastávají, pouze „prožvanili“, respektive se ve správném čase nacházeli na správném místě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
