V sobotu čeká Prahu duhový průvod, který je tradičním vyvrcholením Prague Pride. Tentokrát mají organizátoři na majoritní společnost požadavek, aby je nejen „tolerovala“, ale projevila jim „respekt“. Do jaké míry vidíte rozdíl mezi tolerancí a respektem? Mimochodem, v podtitulu mají „zbytečný festival“ jako nadsázku v souvislosti s výtkami, které zaznívají.
Tento festival, coby vzkaz pro mne, je asi skutečně zbytečný. Co se týče pohledu společnosti na naše jinak sexuálně orientované spoluobčany, nepamatuji, že by byl kdy lepší. A posouvání hranic z tolerance k respektu? Tomu příliš nerozumím. Obava z toho, co bude mottem příštího festivalu, některé spíš vrátí od tolerance k netoleranci. Chápal bych, pokud by slavili dnešní stav, to, že žijí v relativně svobodné a tolerantní společnosti, kde nejsou nijak diskriminováni. Zbývá jim už jen přijmout fakt, že nový život vzniká spojením muže a ženy, čehož se někteří dobrovolně, jiní nedobrovolně vzdali. S tím se nedá nic dělat. Požadavky na adopci dětí všechna sranda končí a začíná něco, čemu se říká zvrácenost.
Vy jako písničkář, zazpíval byste v duhovém pochodu nebo na akcích, které byly při příležitosti Prague Pride pořádány?
Čtyři procenta populace, to je nezanedbatelná síla lidí atakující hranici volitelnosti. Nesporně i někteří moji posluchači jsou jinak orientovaní. O některých vím. Pozvání bych asi přijal s tím, že ne všechny mé názory se jim budou líbit. A že si je na svých koncertech nenechávám pro sebe, o tom se už přesvědčil nejeden pořadatel. Nechci soudit a odsuzovat jiné a činit je tak v našem světě nešťastnými, na druhou stranu ale nechci být nikým postrkován k oslavě něčeho, co slovy mého kolegy Xindla X „jede mimo trať“. Nezměním svůj postoj k člověku, o němž se dozvím, že ho nezajímá opačné pohlaví, s výjimkou dívek, o které se zajímám já. To je tolerance a respekt, které by snad mohly stačit.
Organizátoři Prague Pride vyžadují od majoritní společnosti respekt k LGBT komunitě. Co vy na to?Anketa
Říkáte, že festival je zbytečný, ale nechcete činit někoho nešťastným. Třeba právě Prague Pride ukáže řadě lidí, že se nemusí bát mluvit o své sexuální orientaci. Že jsou i jiní, kteří mají podobné sexuální zaměření. Co když jim to pomůže, protože nebudou mít pocit, že jsou sami?
Víte, já jsem šťastný heterosexuál. Kdybych na tom byl jinak, jistě bych také bojoval o své štěstí. To je přirozené. Bylo by mi ale jasné, že gayové v Praze či v New Yorku jsou na tom o poznání lépe než u nás, na Slovácku. Nikoho bych nenutil mou odchylku více a více respektovat. To by mi asi štěstí nepřineslo. A Prague Pride? Nejsem si jist, jestli dodá odvahy chlapci z obce Spytihněv, aby si vzal na tělo něco přiléhavého, sedl na „Šohaj“ a jel si to do Prahy užít.
Nemyslela jsem to tak, že by dotyčný musel hned spěchat na „Šohaj“…
Tak snad tomu chlapci pomůže, když si přečte naše povídání. O děvčata se tolik nebojím. U těch jsou puritáni mnohem tolerantnější.
V krajských volbách jste doporučoval a podporoval senátora Jiřího Čunka na pozici hejtmana. A právě „Jura“, jak panu hejtmanovi často říkají – a vy také – na Valašsku, v rozhovoru pro Právo řekl: „Já věřím, že je to pochod smrti této civilizace. Je to jejich volba, jejich orientace, do které bychom v soukromí neměli mluvit, ale není to styl života, který má stát podporovat. Stát má podporovat rodinu, která jediná, tím, že má děti, vytváří naši budoucnost.“ Svoji kontroverzní větu o „pochodu smrti“ pak i pro PL.cz potvrdil. Vím, že ho máte v oblibě, ale v tomto případě, nepřehnal to?
Mne tím ale nijak nepřekvapil. A myslím, že nikoho, kdo ho zná. Musela byste se s ním lépe poznat, stát se přáteli a zažít v kruhu jeho vírou semknuté rodiny třeba nedělní oběd. Jsou věci, které lze slovy těžko vyjádřit. Jak už jsem řekl, život vzniká spojením muže a ženy. Ti se pak společně o děti starají. Nebo se to od nich alespoň očekává, protože je to správné a potřebné i přesto, že vám každý sexuolog řekne, že je to pro muže nepřirozené.
Přirozeností muže je prokazatelně maximální snaha o šíření svého genu. Tedy úplně něco jiného než poznat jednu ženu, vychovat s ní děti a po jiné už se v životě neohlédnout. Je to pud, s nímž každý chlap, více či méně úspěšně, bojuje po celý život. Jestli jsme se ale rozhodli akceptovat tento způsob života pro uchování světa, jak ho známe, musíme se s Božím žertíkem či zkouškou – kdy před nás postavil tři a půl miliardy krásných ženských a řekl „jen jedna je tvoje“ – prostě porvat.
Stejně tak se musí umět s hranicemi našeho světa porvat uvnitř sebe sama i homosexuálové. Základní normou křesťanské civilizace je Desatero. Pokud se od něj vzdálíme, nebude mít už Bibli kdo číst. Opuštění základních hodnot je začátkem konce. Musíme v sobě potlačit živočichy, abychom zůstali lidmi. Naštěstí se od nás ani nahoře neočekává, že bychom byli svatí. Člověk neustále musí bojovat s něčím, co je pro něj nepřirozené. Dovedete si jistě představit, jak by svět vypadal, pokud bychom v tom polevili? Často nad tím i oním před spaním přemýšlím. Zatím jsem ale dospěl pouze k závěru, kterým bych naše povídání rád zakončil: Jsa po sté začten v Knihu knih jen tolik říci mohu – co je a co není hřích, je lépe nechat Bohu…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
