Co obvykle děláte o sobotní půlnoci?
Na ponocování mě moc neužije, takže asi spát. Momentálně žije celá rodina synovou přípravou na přijímačky na gymnázium. Občas se mi teď v noci asi právě proto zdá o mých vlastních zkouškách, maturitách a státnicích. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Ty zkoušky. Těch nočních můr se asi nezbavím.
Kde podle vás nyní tkví bezpečnost Evropy? Je to spíše v ostnatých drátech, nebo větším sebevědomí Evropanů a větší víře v jejich hodnoty?
V obojím. Co se ostnatých drátů týká, tak dodávám – bohužel. Nemám pocit, že by se ochrana hranic vylučovala se sebevědomím a ochranou vlastních hodnot. Hodnoty ale neuchráníte jen slovy. Svobodu, demokracii, štědrý sociální systém - popravdě řečeno neudržitelný, rovná politická a občanská práva tu máme z historického hlediska jen chvilku. Přesto je bereme jako samozřejmost. Nejsou samozřejmostí. Tím nechci říct, že se máme zcela uzavřít do sebe. Ale měli bychom si všech těchto moderních a dlouho vybojovávaných vymožeností vážit, a to znamená být také racionální při jejich ochraně. Potřebným lidem dát pomocnou ruku, ale při dodržení jasných pravidel, která sebevědomě nastavíme my. Obávám se, že je na to ale trochu pozdě.
Uzavření „balkánské trasy“ způsobilo hromadění uprchlíků na hranicích. Uzavíráme Evropu, odmítáme pouštět další. Postupujeme správně?
Pokud po roce nepřichází Evropská unie stále s žádnými opatřeními, která by krizi pomohla řešit, tak nezbývá než přílivu bránit takto. Není přece možné nekontrolovaně pouštět do Evropy ohromné množství lidí, o kterých nic nevíme. Minimálně z hlediska bezpečnosti vlastních občanů.
Jak silné je spojení evropské osmadvacítky nyní? Velká Británie chce referendum a i další státy se v krizích nechávají slyšet, že neuposlechnou Evropskou unii (například kvóty a podobně). Ukazuje se tím, že nelze sjednotit různorodé národy? Nebo se jedná jen o přechodnou krizi?
Ukazuje se, že Evropská unie není v krizových situací akceschopná a není jasné, kdo vlastně rozhoduje. Je německá kancléřka šéfkou Evropské unie? Nemyslím si, že jde o přechodnou krizi. Jednotlivé národní státy cítí nátlak ve věcech, které jsou proti jejich bytostnému zájmu. To musí nutně vytvářet nedůvěru a odpor k Evropské unii. Bližší košile než kabát. Každý samozřejmě řeší hlavně ty problémy, které cítí on sám jako nejpalčivější. Evropská unie není schopna v uprchlické krizi reflektovat a uspokojit priority a potřeby všech. Evropská unie přes všechny výhody společného trhu, volného pohybu osob a tak dále má v sobě jeden zhoubný gen, a to je strašná vzdálenost evropské politické reprezentace od běžného voliče v členských zemích. To si vybírá svou daň, kterou vidíme nejen v Británii, ale v posledních zemských volbách i v Německu.
Jak přístup těchto zemí změnit? Co Evropské unii podle vás chybí?
Střídmost. Střídmost ve snaze ovlivňovat všechny složky života, střídmost v byrokracii a nákladech na ni, střídmost v mentorování jednotlivých členských států. Myšlenka Evropské unie jako takové je dobrá z mnoha aspektů. Ať už ekonomických či mírových. Problémem je provedení. Myslím tím třeba nízkou legitimitu vrcholných orgánů. Volíme Evropský parlament, kde našich pár europoslanců má minimální pravomoci. Exekutiva je v kompetenci Evropské komise, na jejímž vedení se vždy dohodnou předem Francie s Německem. Přebujelý byrokratický aparát a socialistická snaha vše přeregulovat také nepřidávají. Do toho přidejme nátlak na chování některých suverénních států a je logické, že to není správný přístup.
Turecký premiér se nechal slyšet, že za současnou migrační krizi nemůže Turecko ani Evropská unie. Kdo za ni tedy může? Jaký je váš názor?
To je hrozně těžké ukázat na jednoho viníka. Všichni víme, že situace ve státech jako Írán a Irák, Sýrie a Afghánistán je dlouhodobě problematická a má to své historické souvislosti. Na první pohled by člověk řekl, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a snaha o vývoz demokracie se nepovedla. Co si ale budeme povídat, on i ten vývoz demokracie je hlavně o získání vlivu a moci nad zdroji. V některých státech v posledních letech došlo k destabilizaci, která je jistě jednou z příčin, stejně tak jako nechutný byznys kolem imigrantů. Evropa navíc vytváří dojem, že je zaopatřovací ústav pro lidi z chudších zemích. Prohlášení kancléřky Merkelové k tomu jenom přispěla.
Uvažovala jste, že se vrátite do politiky? Šla byste do toho „znovu“, kdyby byla taková možnost? A co by vás k tomu přimělo?
Ale samozřejmě, že mě politika stále zajímá. Každodenní politická práce, vyjednávání novel zákonů, cesty do krajů a debaty s občany, řešení konkrétních problémů, to mě velmi naplňovalo. Nemám ale asi tu nejlepší náturu pro politiku. Příliš o sobě pochybuji. A moc beru ohledy na všechny kolem. Tedy jak říká můj manžel – na všechny kromě něho (s úsměvem). V každém případě to není moc dobrá průprava pro soutěžení s muži, kteří nepochybují nikdy, i když říkají naprostý nesmysl. Mohu jen závidět. Politický prostor je ale teď okupovaný Andrejem Babišem, který dovršil již dříve klíčící problém naší politické scény. Politika se stala soubojem zdrojů, nikoli vizí a idejí. Snad se to zas jednou změní.
Před rokem jste řekla, že česká vláda je spíše vládou Andreje Babiše a on drží prst na spoušti a rozhoduje, zda a kdy ji nechá vybouchnout. Trvá to stále a svědčí o tom například kauza Čapího hnízda, kdy se Bohuslav Sobotka od Babiše výrazněji nedistancuje a nežádá jeho rezignaci?
Teď je to vidět víc, než kdy jindy. Pamatuji si, že za dob velmi kritizované vlády, jejímž jsem byla členem, rezignoval tu jeden ministr proto, že při rozvodu zatajil nějaké peníze před manželkou, tu zase jiný ministr pro něco jiného. A bylo to tak správně. Teď si tady ministr financí postaví chalupu z evropských dotací a premiér říká, že počká, až se to došetří. A prezident? Prý ho zajímají jen krádeže nad miliardu, padesát milionů jsou drobné. To je tak trapné, až to bolí. To ti lidé nemají nějakou osobní hrdost? Když už ne z vlastní přirozenosti, tak alespoň z majestátu své funkce by mohli. To se opravdu každý nechá koupit? Faktem je, že Bohuslav Sobotka má dost svého másla na hlavě. Nemůže mít lehký spánek už jen kvůli prodeji OKD. Babiš má ve vládě silné postavení a plně ovládá svoji stranu. Má pravdu, když říká „strana jsem já“. Bez něho by ANO nepochybně muselo rychle skončit. Když si bude Bohuslav Sobotka příliš vyskakovat, tak se mu to může tvrdě vrátit. Byl by to vabank a nemyslím si, že je premiér příliš odvážný.
Jak vnímáte postoj samotného Andreje Babiše k celé kauze?
Je to pokropený kropič. Všichni kradnů, prostě to zařídím, to jsou dvě hesla, se kterými vyhrál volby. Postavil svou pověst na image politika - podnikatele, který je multimiliardář, takže nepotřebuje krást. A to je nějaká zákonitost? To je jako kdybychom řekli, že obézní lidé nejí, protože už toho snědli dost… no není to tak. S jídlem roste chuť. Moc dobře si pamatuji, jak jsem na podzim minulého roku četla u holiče časopis OK, kde Monika Babišová provázela redaktorku svojí chalupou v areálu Čapího hnízda. Chalupa za padesát milionů z veřejných peněz. Ale je zábavné sledovat, jak Andrej Babiš kličkuje. Většinou, když na něj protivník něco měl, tak se toho uměl rychle zbavit mávnutím ruky s tím, že jde jenom o kampaň jeho nepřátel a že ho to nezajímá, protože oni prostě kradou. Teď je mu zjevně horko.
Co si myslíte o rozporu mezi jeho předvolebními sliby, že všichni kradou, kromě jeho samotného a že by nejraději zrušil anonymní akcie, a nynější situací?
Za prvé, anonymní akcie zrušila naše vláda. Babiš a jeho kolegyně Šlechtová na ministerstvu pro místní rozvoj za podpory zbytku vlády nedávno schválili zákon o veřejných zakázkách, který zase rozváže ruce všem, kdo to s neprůhledným čerpáním z veřejných peněz chtějí mít trochu lehčí. Na ministerstvu obrany pod vedení ANO se skoro nevypisují otevřené veřejné zakázky, jen takzvaná jednací řízení bez uveřejnění. Takže skutečně je líp, ale ne v České republice.
O kumulaci zájmů Andreje Babiše se mluví již dlouho. Opozice to dlouhodobě kritizuje a navrhuje různá opatření. Ať už návrh, že by ministři nesměli vlastnit větší, jak čtyřicetiprocentní podíl ve firmách, ale také by se takové společnosti nesměli ucházet o státní zakázky nebo vlastnit média. Myslíte si skutečně, že omezi jeho moc a schválí podobné návrhy? Dosud se nic nedělo…
Tohle je opravdu oříšek. Všichni víme, že převodem Agrofertu na manželku nebo svěřenecký fond nepřestane mít Andrej Babiš zájem na prosperitě Agrofertu. Jen se mu všechno trochu zkomplikuje. Zároveň mu ale vlastně bude spíše uhlazena cesta k veřejným zdrojům a poskytnuto alibi. Vymyslet zákon na každou lidskou špatnou vlastnost, na hamižnost a touhu po moci prostě nejde. S tím bychom se měli smířit. Tohle prostě musí v demokracii posoudit volič. Faktem ale je, že volič je masírován médii, které zase vlastní ten stejný člověk. Chce to prostě chytrého voliče. Věřím, že se to všichni pomalu učíme.
Sledujete politiku stále?
Samozřejmě, podrobně. Jsme momentálně svědky ovládnutí české politiky slovenským oligarchou, kterému může být podle mého názoru Česká republika ukradená. Zároveň je ale těžké tomu nějak oponovat, protože veškerá kritika od bývalých politiků - včetně mě - i současné parlamentní opozice zní jako kyselé hrozny. Doufám, že je to jen dočasná vývojová fáze naší demokracie. Jsem optimista co?
Co vás v poslední době na politické scéně potěšilo?
Že mají Češi pořád výborný smysl pro humor. Kauza Čapí hnízdo a reakce lidí na sociálních sítích to opět potvrdily.
Jak vnímáte práci médií v posledních letech? Co se podle vás změnilo? Plní stále roli „hlídacích psů“?
Většinová média jsou nepochybně více než kdy dříve nástrojem politických a ekonomických zájmů. Věřím ale, že lidé si nakonec dokáží udělat vlastní obrázek o realitě. Některá média se snaží. Ale jsou příliš okrajová, většina lidí je nečte. Musíme se zkrátka při sledování médií naučit kritickému myšlení. Ovšem problém je v tom, co se nepíše, ne v tom, co se píše. A to vyžaduje aktivního a velmi poučeného čtenáře, diváka, posluchače. Ale už bylo i hůř v našich krajích. Snad tuhle krizi demokracie překonáme bohatší o jednu zkušenost. A hlavně moudřejší.
- Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
