V letech 2006 až 2013, kdy jste byl členem Poslanecké sněmovny, byla největším rivalem vaší ODS sociální demokracie. Ta dokázala vyhrát minulé parlamentní volby, ale její obliba u veřejnosti dlouhodobě klesá. Nic na tom nezměnilo ani to, že podle mainstreamových médií byl Bohuslav Sobotka vítězem vládní krize. Čím to, že český občan chce něco jiného, než mu radí komentátoři Pehe či Mitrofanov? A pomůže ČSSD výměna volebního lídra Sobotky za Zaorálka?
Jediné chytré, co v té „vládní krizi“ Sobotka vymyslel, byla ta jeho kvazi demise. Kdyby to dotáhl do konce, tak možná mohl vyhrát jak nad Babišem, tak i nad Zemanem, a alespoň trochu by mu to získalo nějaké sympatie veřejnosti. Ale protože Sobotka je Sobotka, tak si nechal domluvit a zase tu svou demisi bez uzardění stáhl. Preference ČSSD setrvale klesají, protože se ta strana snaží vyměnit své tradiční voliče za nějaké jiné, kteří neexistují. Respektive existují, ale je jich tak asi sto a skoro všechny známe jménem. Respektive abych byl přesnější, vedení ČSSD infiltroval parazit sluníčkářství. A vzhledem k tomu, jak mají nastavené vnitrostranické volební systémy, tak se tomu nepostižené členstvo nedokázalo efektivně bránit. Výsledek je ten, že jsou tam, kde jsou.
Veřejnost ale neoslňují ani pravicové či středové strany. Bylo by pro politickou scénu ztrátou, kdyby se do Sněmovny nedostali lidovci, jejichž projekt se Starosty neoslovoval ani potřebných deset procent voličů, a tak KDU-ČSL z úvah o koalici couvla?
Kdyby jednou v Parlamentu nebyli nějakým božím zázrakem lidovci, byla by to pro ten Parlament jednoznačně výhra a štěstí. S výjimkou těch čtyřiceti let, kdy sloužili jako trapná stafáž v komunistickém parlamentu Národní fronty, fungují pro každou vítěznou politickou stranu v podstatě jako ocet v mléku. Jednou se tváři jako zachránci před radikální pravicí, jindy jako zachránci před radikální levicí. Ale s ničím, co taková jejich společná vláda prosadí a co se později ukáže jako škodlivá kravina, nemají jejich vládní hoši nic společného, protože byli zrovna u přijímání. Kdyby jim to spojení se STAN vydrželo, tak se mohli v téhle tradiční lidovecké politice vzájemně dobře doplňovat, protože STAN je taky spíš takové středolevicové hnutí. Kdyby už pro nic jiného, tak jen proto, že hlavním úkolem komunálního politika je shánět někde nějaké dotace a rozdělovat rozpočtové prostředky, které obec získala tak, že jí je finanční úřad poslal. A když tohle provozujete dost dlouho, tak snadno podlehnete dojmu, že takhle se opravdu tvoří hodnoty a vyšší daně jsou lepší než nižší daně.
Co dělá špatně Kalouskova TOP 09, že její podpora mezi voliči není dlouhodobě nijak valná a na časy i preference z dob předsednictví Karla Schwarzenberga už může jen vzpomínat?
V případě TOP 09 by otázka spíš měla znít, co dělá dobře. A dobře dělá jen to, že se už pomalu veřejně nestydí přihlásit se k tomu, že je to ve skutečnosti jen fanaticky proimigrační, nekriticky proevropská a nestydatě elitářská levicová partaj. Protože tvářit se, že nějací nositelé té sluníčkářské ideologie měli někdy něco společného s pravicí, byl a je jeden z největších omylů polistopadové politiky. Už v době krachu Občanského hnutí tihle lidé pochopili, že pod vlastní značkou a pod odkrytou identitou své zvrácené ideologie nemohou ve volební soutěži nijak uspět. A tak se od té doby snaží vystupovat buď pod falešnou identitou „ještě pravicovějších stran“, než byla svého času například Unie svobody nebo než se kdysi tvářila právě TOP 09, anebo se jako nějaké améby pokouší infikovat zavedené politické strany, což se už opakovaně stalo ODS a dnes tomu čelí ČSSD. Doufám ale, že voličská veřejnost tyto triky už umí lépe rozpoznat.
Psali jsme:
A co je problémem ODS, která podle svého zakladatele Václava Klause dostala během vládní krize „řadu nahrávek“, ale má jen něco kolem deseti procent příznivců?
Problém ODS je v tom, že je dnes spíš fialová než modrá; a na našem nynějším leadershipu se možná jednou bude v učebnicích politologie vysvětlovat rozdíl mezi politologii a politickou praxí. Je evidentní, že existuje větší než desetiprocentní potenciál voličů připravených volit pravicově, pokud by jim někdo tuto alternativu srozumitelně nabízel. Myšlenka, že pravice jsou nižší daně, je pěkná. Ale v situaci, kdy se nejspíš blíží okamžik, že se daňová politika bude jednotně určovat v EU, v níž je náš efektivní vliv vinou Lisabonské smlouvy, kterou řada poslanců za ODS ochotně podporovala, jen 2,2 procenta, myšlenka trochu falešná. Slib zrušit EET je sice také pěkný, ale asi by se měl někdo zamyslet rovněž nad tím, proč ODS získala v roce 2006 podporu vice než 30 procent voličů, když součástí tehdejší Modré šance byla i jakási forma přesné kontroly dosažených tržeb. V současné evropské realitě jsou sice různé ekonomické otázky důležité, ale nelze je řešit bez toho, aby se nejprve odpovědělo na daleko podstatnější otázky související s národní suverenitou a našimi národními zájmy. O nich si myslím, že v prostředí dnešní Evropské unie s platnou Lisabonskou smlouvou nejsou nejlépe ošetřeny. To jsou ovšem otázky, na které nynější ODS příliš odpovídat nechce. A tak si vytvořila neexistující pozici eurorealismu a snaží se veřejnosti namluvit, že existuje nějaká možnost „euroreformy“. To je ovšem po brexitu zjevný nesmysl a jediná reforma, kterou Evropská unie teď projde, bude ta z pera Merkelové a Macrona.
Všechny strany válcuje v průzkumech hnutí ANO. Čím to, že voliči nechtějí reflektovat Babišovy kauzy? Má pravdu Babišův poradce Ungerman, když říká, že Babiše podporují zejména lidé středního a staršího věku? „Tito lidé už v životě leccos viděli a zažili a pamatují si i na sliby, které dosud sloužící politici dávali. Proto si myslím, že je jim sympatičtější člověk jejich generace, člověk, který se vypracoval samostatně a především pracoval,“ uvádí doslova. Může vůbec něco Babišův triumf odvrátit?
Hnutí ANO nemá žádnou ideologii a není za ním žádný jasně definovaný světonázor, takže se klidně může jednou tvářit jako zachránce živnostníků, a vzápětí se spojit se sociální demokracií a zakroutit živnostníkům krkem. Nebo se tvářit jako alternativa pro voliče KSČM a vzápětí se spojit třeba s Kalouskem. Babiš sám si v byznysu osvojil predátorské manýry, a jak vidí oslabený kus – a je jedno, jestli je to akciovka nebo politická strana – tak se ho pokusí sežrat. Je možné, že to průměrnému českému voliči i může imponovat. Ovšem jen do chvíle, než si uvědomí, že další chod bude on sám. Ale – pravda – to může někdy trvat i dost dlouho. Nicméně na tomto principu zpravidla fungují korporátní, nebo, chcete-li fašistické, strany a ve volebním klání byly tyto strany také vždy minimálně u jedné třetiny voličů úspěšné. Babiš navíc celkem dobře podprahově pracuje s tím negativním, co je v lidech, protože to je zpravidla ten nejmenší činitel, na němž se lidé dobře shodnou. Umím si docela dobře představit, že když například za protektorátu byli z advokacie vyloučeni židé, že ti zbývající árijští advokáti mohli říkat: „Ano, bude líp.“ Babiš taky vytváří nejrůznější skupiny lidí, na něž se snaží zaměřit negativní pozornost, a ti ostatní, zatím nedotčení, mu při tom tleskají. Jestli to jsou starší lidé, kteří už něco zažili, nevím, ale v každém případě jsou to lidé, co si nic nepamatují.
Ing. Miloš Zeman
Stranou politických přestřelek nezůstává ani hlava státu. Některé výroky prezidenta Miloše Zemana jsou hodně silné. Třeba když prohlásil v televizi Barrandov, že se Bohuslav Sobotka zachoval vůči Andreji Babišovi jako „svině“, a premiéra samotného označil za osobu, která má „charisma lahve od okurek“. Má Zeman věcně pravdu? A je přípustné v jeho funkci používat takové výrazy?
Zeman je můj oblíbený prezident, takže mu jeho svérázný slovník vcelku toleruji. Myslím si totiž, že je daleko důležitější, že na rozdíl od všech těch Drahošů a Horáčků bere naše národní zájmy opravdu vážně a naprosto respektuje politickou vůli veřejnosti tak, jak se projevila ve volbách. A co s týče tohoto konkrétního výroku, tak bych řekl, že Zeman zná Sobotku daleko lépe než většina veřejnosti, takže jeho odborný názor je v této otázce daleko zasvěcenější, než by mohl být třeba názor můj. Je sice trochu expresivní, ale laťku, kterou kdysi nastavil Kalousek se svým „kokotem“, ještě nepřeskočil.
Ale psycholog a spisovatel Bohumil Sláma v reakci na to zhodnotil na blogu Aktuálně.cz Zemanovo počínání jako důsledek stárnutí. Doslova píše: „Každý psycholog nebo psychiatr ví, že ve stáří se člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: Kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou, kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují ‚spodní proudy‘ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční. A Miloš Zeman si ‚učurává‘ stále častěji a stále víc.“ Ztotožňujete se s takovým hodnocením?
Je to taková typická sluníčkářská prasečina. Když tihle ubožáci vyzkoušeli věcnou polemiku s etalonem názorů, které reprezentuje současná prezidentská instituce, a zjistili, že se s tímto etalonem v podstatě shoduje i většina veřejnosti, čímž jim samotným tato polemika body spíš ubírá, rozhodli se na Zemana podprahově a z boku útočit přes jeho údajně podlomené zdraví a fyzickou kondici. Pochopitelně tento útok nevedou volební štáby ostatních kandidátů, ale naší staří známí „nezávislí odborníci“ … Jen to, myslím, demonstruje totální pokryteckou ubohost celého toho sluníčkářského myšlenkového světa. Václav Havel byl ke konci svého mandátu k jeho výkonu zdravotně naprosto nezpůsobilý, ale to téhle provařené partičce tenkrát nevadilo ani trochu.
Ministerstvo vnitra přiznalo, že sleduje autory, kteří v Česku prezentují zahraničněpolitické názory stojící v rozporu s dokumentem schváleným vládou. Je jich prý 50 až 100. „Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,“ sdělil mluvčí ministerstva. Považujete za správné, aby vnitro monitorovalo takové autory, kteří se dopouštějí jiného výkladu současné geopolitické situace, než je názor vlády?
To je právě jedna z těch docela zásadních otázek, které by dnes pravicové strany měly řešit. Pro pravici je svoboda možnost volby, a ne poznaná nutnost. A od vstupu České republiky do Evropské unie se dramaticky zrychluje přijímání nejrůznějších opatření, která naši svobodu omezuji. A toto je například jedno z nich. Vymysleli si ho bruselští neomarxisté a pak na nějaké té schůzi svého inforbyra rozpracovali jeho postupnou implementaci do všech národních států Evropské unie. A naše probruselská ČSSD by si samozřejmě proti Bruselu jít nedovolila, tak tady rychle také jedno takové „centrum“ zřídila. Kromě toho, že jsem přesvědčen, že žádné „ruské nebezpečí“ neexistuje, jsem také přesvědčen, že tato opatření mají především sloužit k tomu, aby neomarxisté v Bruselu dostali pod kontrolu své ideové nepřátele. Evropské veřejnosti se neustále vnucuje myšlenka nějakého vnějšího ohrožení ze strany Ruska, protože to politbyro v Bruselu si dobře přečetlo Orwella a dobře ví, že „válka je mír“, protože právě nepřetržitý pocit ohrožení umožňuje trvale omezovat svobodu evropské veřejnosti.
Francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi vadí, že některé státy vnímají Evropu jako supermarket, ze kterého si lze jen brát. Měl tím na mysli odmítání kvót na uprchlíky. Zrazujeme tedy my, Poláci, Maďaři či Slováci evropskou jednotu, když jsme se při vstupu zavázali dodržovat pravidla, dostali jsme dotace, a teď se „cukáme“? Nebo jsme vstupovali do jiné EU, než je dnes, a odmítnutí migrantů je otázkou našeho přežití a naší bezpečnosti?
Migrace a dotace spolu vůbec nijak nesouvisí. To by dotace mohly taky fungovat jako buřt, který se na prut uváže před hlavu psa, a pes pak poslušně běží, ale na buřt nikdy nedosáhne. Kdybychom si nechali všechno, co jsme do Bruselu už poslali, a přijímali jen takové EU směrnice a nařízení, jaké jsou pro nás výhodné, a zároveň z Bruselu žádné dotace nebrali, tak bychom na tom byli ekonomicky lépe než dnes. Opět typické téma pro pravicovou stranu. Ale od Babiše to neuslyšíte, protože ten leze Bruselu do zadku, neboť od něj jeho konglomerát masivně dotačně čerpá. A od ODS to rovněž moc neslyšíte, ovšem bůhvíproč. Macron se spolu s Merkelovou už chystá na reformu EU, kterou si bez problémů prosadí, a to teprve bude fičák. Merkelová jen musí ještě chvilku počkat, dokud nebude mít po volbách. Naše vláda se teď tváří, že z Bruselu nepřijme v rámci kvót ani jednoho uprchlíka, ale to ji také po volbách přejde. Koneckonců kvóty jsou díky Lisabonské smlouvě již schválené prostou většinou, tak jaképak copak. Nehledě na to, že až za vládou začnou běhat lobbisté, že jejich kámoši nedostali nějakou dotaci, tak se na tu nutnou EU jednotu ještě rádi vymluví. Bez nějaké zásadnější diskuze o tom, co to je národní suverenita a jaký je její obsah, která pak vyústí v otázku, jak Evropskou unii uspořádat jinak než jako federaci, k níž to ale rychle spěje, a jestli to je možné i bez toho, abychom tento polisabonský evropský útvar nejprve zcela opustili, se deklarovaným odhodláním současné vlády v otázce plnění, či neplnění uprchlických kvót nemá vůbec cenu vážně zabývat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
