Začněme Ukrajinou. Po zostření situace ve Slavjansku už někteří začínají mluvit o počátku občanské války. Pokud by nicméně k takovému vnitřnímu konfliktu došlo, dovedete si představit nějaké výraznější angažmá České republiky? A bylo by to dobře, či nikoli?
Nazývejme věci pravými jmény. To, co se děje na Ukrajině, už je občanskou válkou. Po silnicích jezdí tanky, střílí se, umírají desítky lidí, hoří města. Za takové situace je naší klíčovou povinností, a to doslova z vyššího principu mravního, snažit se zabránit pokračování této tragédie. Zastavit další roztáčení spirály vraždění a násilí. Budeme-li se tvářit, že se nás peklo ukrajinské občanské války netýká, bude jen otázkou času, než její dopady bezprostředně pocítíme. Reálně nám hrozí příliv desítek tisíc uprchlíků. A velmi nebezpečné mohou být i dopady na naši ekonomiku.
Proto je naším životním zájmem, aby byla nalezena dohoda na mírovém řešení. Nemusí se nám to líbit, ale bez Ruska a nalezení nějakého modu vivendi mezi ním a Západem to nepůjde. Taková dohoda nepůjde v žádném případě protlačit silou. A zároveň nesmí být ani na úkor Ukrajiny, ani jejích obyvatel. Bude nesmírně obtížná a bude vyžadovat široký mezinárodní konsensus. Role Česka, které má s Ukrajinou, Ruskem, jejich národy i politickými elitami hluboké a všestranné zkušenosti – musí být jednoznačně aktivní.
- TÉMA Ukrajina
Mluvíme-li o Rusku… Nedá se kvůli reálnému přibližování NATO k ruským hranicím a strachu z toho přístup Kremlu pochopit? Jak v této optice hodnotíte dosavadní kroky Ministerstva obrany a jeho šéfa Martina Stropnického? Má smysl ještě zvyšovat rozpočet našich obranných sil, jak to od spojenců žádá USA?
Je zřejmé, že pro Rusko je Ukrajina červenou linií, přes kterou není ochotno, a to ani za cenu války, nechat Evropu postoupit ke svým hranicím. Z toho důvodu Moskva není ochotna naslouchat tomu, co chtějí miliony obyčejných Ukrajinců. A na místo toho chce o jejich budoucnosti – za ně a bez nich – rozhodovat Vladimír Putin sám. Což je asi pro všechny svobodu a demokracii vyznávající Evropany nepřijatelné. Protože necháme-li vzít svobodu rozhodnout si o své budoucnosti dnes Ukrajincům – komu ji vezme Putin příště?
Na druhou stranu je třeba říci, že ani Západ není ve věci rozpadu Ukrajiny zcela bez viny. Nikdy jsme Rusku nenabídli možnost také patřit do Evropy. Nikdy jsme Rusku nenabídli skutečnou možnost spolupodílet se na ekonomických a bezpečnostních výhodách z toho patřit k Západu. Naopak. Po celých 25 let od pádu železné opony jsme se jej pokoušeli udržet v na nás závislém postavení a nenabídli mu opravdu výhodnou spolupráci. Důsledkem je, dnes, kdy překonalo období své slabosti po rozpadu Sovětského svazu, nacionalistické, revanšistické a neo-imperiální Rusko, které je hrozbou pro všechny – i pro sebe samé.
To je extrémně nebezpečná situace. V každém případě před námi a našimi vztahy s Ruskem leží zatím neznámý vývoj. Z toho důvodu je nezbytné, aby Evropa byla funkční, a nikoliv neakceschopný a zbytečný moloch. Potřebujeme skutečnou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která nebude pouze na papíře. Stejně tak NATO se nemůže stát jen diskuzním klubem, ve kterém všechny náklady na obranu Evropy reálně nesou jen USA. Pokud chceme dlouhodobě zachovat mír v Evropě, musíme být sami připraveni se podílet na jeho udržování a nést s tím spojené výdaje.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Fotogalerie: - Protest na podporu Ukrajiny
Pokud se budeme věnovat evropským volbám, jaká kampaň Vás osobně nejvíce zaujala? Z mého pohledu je to vše velmi nudné a šedé. Myslíte, že podobný styl kampaně zaujme voliče a nakonec k urnám přijdou?
S kolegyněmi a kolegy, kteří kandidují za ČSSD, se snažíme vést kampaň slušně, věcně a umírněně. Nechceme dělat žádnou bombastickou kampaň. Místo toho se snažíme voličům vysvětlit, jaký je smysl Evropské unie a našeho členství v ní. A proč je důležité, aby podpořili sociální demokracii, která je přesvědčená, že nepotřebujeme více nesmyslných nařízení o banánech a splachovacích WC, ale skutečně „smysluplnou“ Evropu. Tedy Evropu, která skutečně zlepší životy našich občanů.
Kampaně politických protivníků hodnotit nechci. Pouze bych rád voliče varoval před tím, aby se nenechali zlákat laciným, fašizujícím populismem a nebezpečnými nápady, které předvádí zejména hnutí pana Okamury. Extremismus jeho ražení nám v Evropě dělá jen ostudu.
Tomio Okamura
Fotogalerie: - Eurokampaň v ulicích
Ve většině výzkumů vede Babišovo hnutí ANO. Pokud byste se stal na moment prognostikem, jak podle Vás dopadne právě ANO a jak ČSSD. Mohou výsledky evropských voleb zamíchat kartami ve vládě?
Pevně věřím, že v těchto volbách zvítězíme. Nabízíme kvalitní program, který vychází ze znalosti skutečných problémů Evropy a všech jejích občanů. Neříkáme pouze marketingová hesla, která vymysleli nějací mediální poradci. Sociální demokracie má v Evropském parlamentu silné postavení díky členství v jedné ze dvou nejsilnějších frakcí. Hnutí pana Babiše tam bude hledat spojence jen velmi obtížně a vliv jeho europoslanců bude minimální.
Už nyní se mnozí poslanci pozastavují, že lídrem jejich kandidátky je známý lobbista Pavel Telička, na jehož práci ve prospěch tabákového, těžařského, automobilového a bůhví jakého průmyslu si řada z nich ještě pamatuje.
V roce 2000 si vedení EU dalo za cíl stát se do roku 2010 nejdynamičtější ekonomikou světa. Toto se evidentně nepovedlo. Čemu to přisuzujete?
Těch vlivů je celá řada, ale je správné si přiznat si, že si za to z velké části může EU sama. Jednou z mých priorit je, aby se v rámci Evropské unie začaly řešit opravdové problémy lidí a neztrácel se čas ani energie na malichernosti, občas i naprosté zbytečnosti. Musíme se zaměřit na potenciál, který Evropa má, zachránit evropský průmysl a jít směrem k inovativní ekonomice.
V případě finančních problémů dalších států, jak jsme to mohli vidět v případě Řecka, kloníte se k novým finančním injekcím ze strany EU?
To je složitý makroekonomický problém, na který neexistuje stručná a jednoduchá odpověď. Nicméně, pokud se o ni mám pokusit, tak řeknu, že ano, ale za velmi přísných podmínek i kontroly jejich dodržování. Současně je však nutné vypracovat alespoň střednědobý plán rozvoje, aby se problémy nemusely hasit na poslední chvíli.
Stranický kolega Falbr na dotaz, jaký plat bude pobírat v červenci, odpověděl redaktorovi ČRo, aby šel do prdele. Jen pár dnů na to byl znovu Richard Falbr vyhlášen sdružením Evropské hodnoty jako náš nejlínější europoslanec. Dodejme, že mu asistoval další sociální demokrat Robert Dušek. Jak na Vás toto působí a jak byste toto řešil, neboť právě podobné zprávy voliče evidentně odrazují od voleb.
Vyjádření kolegy Falbra působí samozřejmě nešťastně, ale neznám kontext toho rozhovoru, takže si netroufám hodnotit. Pokud jde o údajnou lenost, tak by bylo potřeba detailně znát metodiku, podle které se onen žebříček sestavoval. Nemyslím si, že je šťastné hodnotit práci europoslanců například podle počtu vystoupení na plénu. Důležité přece je, co jejich působení přineslo našim občanům.
Poslední dotaz se týká Prahy a magistrátu. Podle našich informací se současný primátor velmi kloní k budoucí spolupráci s Janem Kaslem, lídrem ANO. Nebojíte se v tomto případě developerské lobby a zároveň podvodu na voličích?
Bojím se především toho, že bude pokračovat diletantské řízení města. Poslední působení pana Kasla ve vedení města bylo více než tragické. Nemyslím si, že by se něco změnilo k lepšímu, kdyby to zkusil podruhé. To, že jeho návrat na magistrát může nahrávat různým lobby a zájmovým skupinám, je bohužel smutný fakt. Pevně věřím, že v podzimních volbách v Praze co nejlépe uspěje sociální demokracie. Od kolegů vím, že již řadu týdnů tvrdě pracují na programu, který bude prospěšný pro rozvoj města i kvalitu života Pražanů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tomáš A. Nový
