Svoje rozhodnutí kandidovat vysvětlujete tak, že vás trápí vstup oligarchů do politiky a ohrožení svobody jednotlivce. Jaký zákon nebo opatření vnímáte jako největší rizika?
Není to o jediném zákonu. Jde o systematické ořezávání svobod, posilování prokontrolovanosti, čehož výsledkem je omezování prostoru pro svobodnou vůli. Mě na tom přitom děsí ta bezmezná touha pana Babiše a socialistů všechno o všech vědět. To máte kontrolní hlášení, elektronickou evidenci tržeb, registr sportovců, klubů a trenérů, zákon o prokazování původu majetku, národní registr hrazených zdravotních služeb nebo i prolomení domovní svobody, kdy by vám mohl domů přijít úředník zkontrolovat, čím topíte.
Andrej Babiš takhle dokonce chtěl i registr bankovních účtů. To už si říkám, že za chvíli bude vláda chtít vědět i kolikrát denně jíme, kolik máme žárovek a jak často jezdíme autem. A k tomu si připočtěme zápas mezi hnutím ANO a ČSSD, který přerůstá v politizaci policie. Jako občané musíme své svobody a práva bránit. Jinak hrozí, že o ně postupně přijdeme.
Jaký první krok, pokud pomineme počáteční formality, byste učinil, kdybyste se stal senátorem?
Snažil bych se oživit projednávání ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, jehož podstatou by bylo zvýšit výdaje na obranu. To je potřeba, protože naše armáda je dlouhodobě podfinancována. Svou obranu a spojenecké závazky bychom si měli financovat ze svého a ne jet na cizí účet. Bohužel obdobný návrh Senát nedávno zamítl, ale snad se po volbách změní rozložení sil a návrh bude mít šanci uspět.
Dále bych se chtěl bránit přijetí kvót pro přerozdělování uprchlíků a hájit svobodný internet. To může znít někomu jako samozřejmost, ale bohužel není. Zrovna nedávno se provalilo, že Jiří Dienstbier navrhoval, že stát bude z našich peněz platit cenzory, kteří budou dohlížet na Facebook. Přitom zrovna on, ministr pro lidská práva, by měl být tím posledním, kdo něco takového navrhuje. Za to by měl chodit kanálama.
Je podle vás Andrej Babiš ohrožením demokracie v naší zemi?
Myslím, že každou demokracii ohrožuje, když dojde k masivnímu spojení ekonomické, politické a mediální moci. Navíc jeho spojení se sociální demokracií vyvolává stav, kdy nahoře vzniká privilegovaná vrstva, high society, která si přihrává dotace a zakázky, a dole jsme my všichni ostatní, prostý lid, který se má smířit s tím, že má jen socialisticky pracovat a žít. A to je pro demokracii nebezpečný koktejl.
Nedávno jste navrhl, že by mělo v Evropě být zřízeno něco na způsob americké věznice Guantánamo. K čemu by to bylo dobré, věznit imigranty v Evropě?
V řadách Islámského státu dnes bojuje přibližně šest tisíc islamistů s evropskými pasy. Další radikálové jsou připraveni zabíjet na naši vlastní půdě. Pokud se nám je podaří zadržet, pak je rizikové zavírat je do běžných věznic. V nich totiž můžou radikalizovat své spoluvězně. Tomu musíme zabránit. Povšimněte si přitom prosím, že řada teroristů začínala jako drobní kriminálníčci.
Zároveň je rozumné mít specializované zařízení, ve kterém budou pracovat ti nejlepší odborníci. Ti budou ze zadržených teroristů vytěžovat informace o jejich spolupracovnících a o jejich dalších plánech. Tak budeme schopni předcházet dalším útokům.
Nemělo by ale jít o žádnou továrnu na porušování lidských práv. Naopak, vše by mělo probíhat podle našeho platného práva. Nesmíme totiž klesat na barbarskou úroveň našich protivníků. Ostatně i v případě amerického Guantánama byly tamní excesy vyšetřeny a jejich pachatelé potrestáni.
Jaký je váš postoj k posilování přímé demokracie, včetně zavádění referenda či možnosti odvolatelnosti politiků?
Z těchhle konceptů se mi asi nejvíc líbí participativní rozpočtování. To je věc, kterou ODSka prosazovala u nás na Praze 6. Zjednodušeně jde o to, že by lidé mohli přímo rozhodovat o části rozpočtu obce. To mi přijde smysluplné a užitečné. Na rozdíl od řady iniciativ ze strany nejrůznějších populistů, kteří akorát chtějí přenést zodpovědnost na občany, aby potom, když se něco pokazí, mohli říkat: „To my nic, to si občané sami rozhodli.“ Právě zodpovědnost politiků je něco, co bychom měli jako občané vyžadovat.
Nakolik jste jako disident celkově spokojen s polistopadovým vývojem? Naplnil vaše očekávání, nebo jste si ho představoval jinak?
Kritizovat je jednoduché, vždycky by totiž šly věci udělat lépe. Když se ale podíváme k našim sousedům do Maďarska a Polska, tak uvidíme, že u nich proběhlo rozkrádání v několikanásobně větším měřítku než u nás. Mimochodem, speciálně v Maďarsku si ekonomiku v podstatě zprivatizovali tamní komunisté. Podobně se můžeme podívat i do Ruska, kde ekonomiku zcela ovládli oligarchové. Naše ekonomická transformace, v porovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku, patřila k těm nejpovedenějším.
A ještě bych vypíchl jednu věc, kterou často přehlížíme. Sametové rozdělení federace, se kterým můžeme nesouhlasit, ale musí se uznat, že proběhlo poklidně, bez násilností. Něco takového se nepovedlo nikde jinde na světě. Porovnejme si to jenom s obdobnou situací v Jugoslávii, která se deset let topila v krvi občanských válek. Přitom i u nás nechybělo mnoho a mohli jsme ležet se samopaly v zákopech na řece Moravě. To myslím, že je věc, kterou ocení až budoucí historici.
Psali jsme:
Lze zaznamenat i názor, že se česká společnost nedostatečně vypořádala s komunistickou minulostí. Myslíte si, že měli politici na počátku devadesátých let postupovat jinak, nebo by to na polistopadový vývoj nemělo podstatný vliv?
Po bitvě je každý generál. Myslím, že moc jinak a lépe to v tehdejších podmínkách řešit nešlo. Stejně tak si ale myslím, že skutečné vypořádání se s komunistickou minulostí máme ještě před sebou. V západním Německu taky skutečná denacifikace přišla až s tím, když se nová generace začala dvacet, pětadvacet let poté ptát svých rodičů: „Mami, tati, co jste vlastně dělali za války?“ Tamní totalitní režim přitom trval „jen“ dvanáct let. U nás vládli komunisti 41 let, proto můžeme čekat, že vyrovnání přijde ještě později.
Domníváte se, že dnes již lidé zapomněli na odkaz Václava Havla?
Václava Havla jsem znal dlouho a troufám si říct, že celkem dobře. Ani jeho největší kritici mu neodpářou, že jako člověk byl významnou postavou českého duchovního prostoru. Zasloužil se o emancipaci českého národa a jako my všichni i on dělal chyby. Kdo ale dělá revoluci dvakrát? Nikdo.
Navíc neřekl bych, že existoval jeden Václav Havel. Tak jako my všichni, i on se za svůj život měnil a vyvíjel. Existoval tak Havel před Chartou, Havel na začátku Charty a na jejím konci, Havel jako prezident za Olgy a potom za Dagmar Veškrnové. To jsou všechno jiní Havlové. Zkrátka Václav Havel je mnohovrstevná postava, kterou nejde hodnotit v několika málo řádcích. Někdy jsem s ním souhlasil a jindy jsem ječel z nesouhlasu vzteky. Ale to by vydalo na samostatnou knihu.
A jak byste hodnotil současného prezidenta?
Na Miloši Zemanovi mi vadí hlavně dvě věci. Jednak ta jeho určitá snaha o erdoganizaci naší země, kdy se v rozporu s tradicí snaží na sebe strhnout větší moc, a dále pak, že namísto na Západě vidí naši budoucnost v objetí ruského medvěda nebo čínské pandy.
Měl bych pro prezidenta jednu zásadní radu. Do gumového člunu lezu vždycky s deštníkem. Za větru je to skvělá „jachtová“ plachta.
Ing. Miloš Zeman
Co považujete za největší problémy volebního obvodu Praha 6, ve kterém kandidujete? Máte jasno v tom, jak je řešit?
Senátor by neměl být paňáca, který vysedává v palácích na Malé Straně. Měl by naopak být hlasem občanů, kteří ho zvolili. Měl by se v jejich zájmu rvát s úřady a hájit jejich práva a zájmy. Konkrétně třeba u nás na Praze 6 řešíme dopravní kolaps způsobený ucpaným Kulaťákem a rekonstrukcí Korunovační. V Řepích by bylo potřeba rekonstruovat protihlukové bariéry na Slánské. Je nutné co nejrychleji dostavět Pražský okruh. Zličín potřebuje školy a školky. To všechno a spousta dalších věcí jsou problémy, které trápí lidi a se kterými bych rád, coby senátor, pomohl. Chci totiž být senátorem za celý volební obvod, tedy za Prahu 6, Řepy, Zličín, Nebušice, Lysolaje a Přední Kopaninu.
Další rozhovory s kandidáty:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
