Evropa je stále v šoku kvůli sérii atentátů v Paříži. Patrně to bude znamenat novou eskalaci války na Blízkém východě. Francie se pokládá za velmoc a již vojensky odpovídá. Váš bývalý stranický kolega, expředseda Senátu Sobotka by poslal na Blízký východ pozemní vojska. Jste zkušený diplomat. Jak byste jednal v současné situaci vy?
Především byl tento atentát nesmyslným útokem na nevinné lidi a je zločinem, který musí být potrestán. Hovořit o tom, že Francie odpověděla, je dost nepřesné. Tzv. Islámský stát vede válku s naší civilizací, která zdaleka není omezena na území jednoho státu. Nemám velkou důvěru ve schopnost a ochotu některých zemí, které v konfliktním a válečném území sledují své partikulární priority, rychle dojít k řešení. Přesto nevidím jinou možnost, než okamžitě zapomenout na rozdílné zájmy a v koalici všech nasadit plnohodnotně armádu a ukončit silou existenci teroristického státu. Součástí tohoto řešení by ale mělo být také nasazení jednotek arabského světa. Ostatně utíkající masa mladých bojeschopných mužů by se měla sama zasloužit o svoji svobodu a svobodu svých rodin a soukmenovců. Nicméně další krok, který by měl probíhat současně, je vojenské zabezpečení hranic EU. Pokud se EU chce chovat jako státní útvar, tuto základní službu musí svým obyvatelům zabezpečit. Souboj naší civilizace s islámským terorismem se tím může dostat z dnešní etapy charakterizované impotencí politických „elit“. Aktivity, které budou následovat, mohou být v diplomatické rovině, ale pouze tam, kde něco jako diplomacie vůbec existuje. To není o jednání s Islámským státem.
V letech 1996–1998 jste byl jedním z prvních 81 novodobých českých senátorů. Pokud jste měl možnost v uplynulých letech Senát sledovat – v co se za necelých 20 let proměnila horní komora Parlamentu? Dlouhá léta se mluvilo pouze o její zbytečnosti.
Vstupoval jsem do Senátu s tím, že přinesu do rozhodování parlamentní legislativní iniciativu městům, krajům, v jistém smyslu komunální sféře. Tady se mnohé odehrálo. Moje představa Senátu byla tak trochu podle francouzského vzoru. Myslím, že dnes by se měl Senát opravdu významně věnovat pročištění, zjednodušení legislativy. Kotrmelce v neustále se točících novelizacích zákonů činí náš právní řád nejenom obtížně čitelným, ale v mnohém nefunkčním. K naplnění tohoto cíle vede složitá a trnitá cesta, která možná nebude mediálně tak viditelná, ale rozhodně není zbytečná.
Proč jste vůbec přijal nabídku kandidovat příští rok za Stranu soukromníků České republiky?
Velice jsem ten krok zvažoval. Neumím se ale smířit s množstvím povrchních řešení různých problémů dnešní společnosti, s bagatelizací a přehlížením podstatných příčin některých nešvarů. Místo svobody občana a důvěry v jeho vlastní rozum jsme denně oklešťováni na svých právech a zbytečně zatěžováni nepotřebnými povinnostmi. Střední vrstva, která nejvíce potřebuje demokracii, a proto ji nejvíce chrání, je pod největším tlakem. Ti, jež vytvářejí podstatnou část domácí produkce, jsou zesměšňováni a přehlíženi. To je třeba změnit. Přes různé proklamace a volební sliby jiných stran, soukromníci, živnostníci, malí a střední podnikatelé bytostně potřebuji stabilní a slušné prostředí, ve kterém žijí, podnikají, tvoří a inovují. Právě oni jsou jádrem Strany soukromníků.
Být šest let velvyslancem v sousední zemi – ve vašem případě v Rakousku – je dlouhá doba. Vztahy s Rakouskem jsou bezproblémové. Trochu to narušovaly ataky proti našemu Temelínu, ale to již utichlo. Můžete sdělit, v jaké konkrétní oblasti jste osobně posunul česko-rakouské vztahy na vyšší úroveň?
Neříkejme, že problém kolem Temelína utichl a stejně tak neříkejme, že vztahy s Rakouskem jsou bezproblémové. Tak to není. Určitě bylo velkou výhodou, že já jsem původně teoretický fyzik a v debatě kolem jaderné energie jsem požíval v Rakousku značnou autoritu. Proto jsem mohl prosadit vznik meziparlamentní komise na toto téma. Počinem už byl samotný vznik meziparlamentní komise, což bylo historicky poprvé. Velkou výhodou byla moje dřívější primátorská funkce. Znal jsem mnoho rakouských politiků z devadesátých let, a i proto mé oficiální přijetí prezidentem Fischerem bylo za rekordních deset dnů po příjezdu do Vídně a poprvé bez do té doby obvyklého žaketu. Nicméně diplomat není politik. Cílem není být mediálně produktivní. To, že jsem ve Vídni de facto zůstal v působení v jednom z nejvýznamnějších světových think-tanků IIASA, je jenom důkaz respektu a uznání k tomu, co jsem ve Vídni dělal.
Chcete se v případě zvolení věnovat v Senátu zahraniční politice?
Určitě ano. Nicméně nechci opustit souboj o svobodu a odplevelení právního systému.
Pět let jste byl primátorem hl. m. Prahy. Jak byste okomentoval uplynulý rok od komunálních voleb, kdy na pražské radnici vládne spíše chaos? Jakou vinu na tom má podle vás primátorka Krnáčová?
V diplomatickém slovníku se na tuto otázku těžko odpovídá. Pražané to ale takto zvolili. Snad už se to nebude opakovat, a to myslím na obou stranách, tj. také na straně volební nabídky.
Jste pravicový politik. Současná vláda je na první pohled jednotná. V preferencích dlouhodobě vede hnutí ANO. Odolá Andrej Babiš tomu, aby koalici rozbil a urychlil svůj vstup do Strakovky jako premiér?
Určitě ještě nějakou dobu bude pro Babiše výhodné hrát roli jakoby druhého. Nemá dost kvalitních lidí, aby řešil opravdově problémy u nás. Nemá ani potřebná řešení. Současné aktuální dění ale poskytuje témata, která lze populisticky zneužít. Babiš je ztělesněním absolutního konfliktu zájmů, a tudíž devastace etiky a morálky. Opravdu si jeho nástup do Strakovky nepřeji. Musím přiznat, že z mé strany je to v tento okamžik spíše naděje než reálné hodnocení situace.
Chce vytvořit Andrej Babiš z České republiky korporativní stát?
Termín korporativní stát je problematický. Podle některých autorů je to krůček k ekonomickému fašismu. Nemyslím, že Babiš má tuto dlouhodobou strategii. Nevylučuji ale, že při koncentraci moci, kterou mu nynější vláda umožňuje, se to cílem stane. Určitě to ale nebude korporativní forma, kterou známe z Rakouska, ale spíše ten zmíněný nebezpečný význam.
Jan Koukal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Petrů
