Kandidát do senátu: Mám představu, koho bych chtěl jako soupeře do druhého kola

Na úvod zcela nepolitická otázka. Sledujete olympiádu? Kolik medailí si podle vás Češi celkem přivezou?

Samozřejmě olympiádu sleduji, z našeho oddílu Hvězda Pardubice tam bude soutěžit chodec Lukáš Gdula a na paralympiádě i kuželkář Jan Vaněk. V těchto dnech ale věnuji více energie a času Olympijskému parku v Pardubicích, kde je zapojen i náš atletický oddíl a každý den zasvěcujeme mladé i starší zájemce do tajů atletiky. Situaci na olympiádě vidím pro českou reprezentaci jako poměrně příznivou a mezi 105 aktivními sportovci je řada absolutních světových špiček. Věřím, že těch medailí bude minimálně deset.

Čím si vaše srdce získala právě atletika, které se věnujete?

Vlastně to bylo tak trochu náhodou. V místě mého bydliště (v té době v Řeži u Prahy) byl sportovní oddíl, kde jsme se učili alespoň základům všech sportů. Měl jsem svůj sportovní vzor, a tím byl Hans Zdražila – olympijský vítěz ve vzpírání. Rudá Hvězda Praha měla silný oddíl vzpěračů, ale i atletů a já jsem se tak trochu omylem přihlásil mezi atlety. A tam to všechno začalo. Atletika mě dál provázela celý život až doposud. Byl jsem i mistrem České republiky v hodu diskem dorostu před pozdější světovou hvězdou Gejzou Valentou. U atletiky jsem už zůstal.

Bohužel letošní olympiádu poznamenal i skandál s dopingem. Jaký je váš názor na používání dopingu ve sportu?

Snaha pomoci si k vynikajícím výkonům je stará jako lidstvo samo. Doping k nám přišel, pokud vím, z Ameriky a současný seznam dopingových prostředků je menší kniha. Znám několik případů, kdy byli sportovci testováni a potrestáni téměř bez viny, kdy se jim do těla dostala látka, která je na seznamu zakázaných, ale je i v běžných lécích nebo v doplňcích stravy. Sportovci tedy musejí sledovat fakticky všechno, co během dne vypijí nebo snědí. Samozřejmě že dlouhá léta byl doping využíván k zlepšení sportovní výkonnosti a je dobře, že se to více kontroluje, na druhé straně, těžko se smiřuji s vyloučením sportovců a potrestáním celých sportovních svazů, jako v letošním roce Ruska. Jde v tomto případě o flagrantní porušení olympijské charty a baron Pierre de Coubertin se asi obrací v hrobě.

Jaké jsou vaše plány pro rozvoj a podporu sportu u nás?

Rozhodně je třeba začít pracovat především s mládeží. Já osobně si dokážu představit zvýšení hodin tělesné výchovy na základních školách na pět týdně, což znamená, že po pěti až šesti hodinách sezení v lavici si půjde celá třída zasportovat. Určitě musím hodnotit kladně, že se v různých aglomeracích stavějí hřiště pro nejmenší, uprostřed velkých sídlišť na okraji obcí vyrůstají různá menší nenáročná sportoviště. Co nám k tomu schází, je hlavně odborné i laické vedení. Trenéři a cvičitelé se shánějí velice těžko. Očekáváme, že navýšení dotace ze státního rozpočtu dosáhne v roce 2017 částky až šesti mld. Kč. Pokud se povede vytvořit rozumné dělení dotačních prostředků, např. takové, jaké máme u nás v Pardubicích, mohlo by dojít v této oblasti k výraznému pozitivnímu posunu.

Jak vnést více transparentnosti do financování sportu?

Sport je v posledních několika desetiletích, možná více než jiné obory lidské činnosti, hlavně velkým „byznysem“. Pro obchodníky, výrobce náčiní a manažery je to ráj, ve kterém kdo se umí pohybovat, dosahuje obrovských zisků. Zákon sice upravuje, jaká částka se dá odečíst z daní nebo kolik procent může podnikatel dát do neziskového sektoru, ale snaha obcházet tyto zákony je zřejmá a často končí u soudu. V této věci se sice už udělalo mnohé, ale stále dochází k přečerpávání finančních zisků do tělovýchovy a zpět. Je na politicích, aby v tom udělali rázně pořádek.

Podporujete myšlenku na vznik samostatného ministerstva sportu s vlastní rozpočtovou kapitolou?

Tělovýchova je v rámci ministerstva školství oproti kultuře mírně utlačována. Myslím tedy nejen částkou, ale i řazením v důležitosti. Domnívám se, že tak obrovský fenomén s milionovou členskou základnou a s aktivitou, která nemá v jiných oborech lidské činnosti obdoby, by si vlastní ministerstvo zasloužilo. Otázka je, jak vyřešit, aby se netříštily síly mezi ČOV (Českým olympijským výborem) a ČUS (Českou unií sportu).

Jak byste z pozice senátora chtěl pomoci Pardubicím?

Senátor má přece jen více „otevřené dveře“ do různých institucí než prostý občan nebo zástupce samosprávy. Myslím si, že za 25 let mé aktivní činnosti zastupitele statutárního města Pardubic vnímám mechanismy podpory různých akcí nebo staveb a že dokážu některé záležitosti prosadit. Jsem tzv. týmový hráč, takže mi nedělá problémy oslovit kolegy a kolegyně v senátu se žádostí o podporu. Stejně tak se určitě domluvím i se zástupci kraje, města a městského obvodu. Pardubice i Pardubický kraj řeší desítky, a možná i stovky, různých záležitostí, určitě se v těchto věcech budu jako senátor i sám angažovat.

Počátkem roku jste v jednom z rozhovorů vyjádřil své obavy z vypjatosti volební kampaně v Pardubicích. Nakolik se vaše obavy potvrdily? Jak byste její průběh zatím hodnotil?

Čekali jsme samozřejmě na to, koho strany a hnutí navrhnou za kandidáty do senátu. Těch je nakonec deset a všechny osobně znám. Začátek volební kampaně je kupodivu poměrně klidný. Uvidíme do 7. října, s jakými novinkami kandidáti přijdou. Obvod č. 43 má celkem 81 obcí a měst se 133 592 občany a 110 468 voliči. Spadá pod něj Pardubicko, Přeloučsko a Chlumecko, ale také část Královéhradeckého kraje.

V jakém z kandidátů shledáváte největší konkurenci?

Kandiduje devět mužů a jedna žena a jsou to všichni kvalitní kandidáti. Samozřejmě že jdu do souboje o senátorské „křeslo“ s cílem zvítězit. Mám představu, koho bych chtěl jako soupeře do druhého kola. Z pochopitelných důvodů ho nebudu jmenovat.

Nic byste nenamítal tomu, snížit počet senátorů o polovinu. Redukoval byste i počet poslanců? A můžete být případně konkrétnější?

Zprvu jsem nepatřil mezi velké fandy senátu a rozhodně jsem pro něj nehlasoval. Praxe ukázala, že v některých případech jako pojistka proti nepovedeným zákonům nebo přílepkům z rukou poslanců Parlamentu ČR je senát dobrý. Z mého pohledu vidím trochu problém v tom, pokud je v senátu zastoupena více pravice a v parlamentu více levice, dělají si pak vzájemně naschvály. Desítky hodin prosezených u řečnických hádek a exhibicí neprospějí ani zákonům, ani občanům. Dokážu si představit, že by počet senátorů byl menší, číslo do 40 by mě moc nevystrašilo. Jinak státní správa nám od sametové revoluce nabujela do neuvěřitelných rozměrů. Je prostě drahá. Poslanců je akorát.

Komunisté nemají v horní parlamentní komoře významné zastoupení, důvodem je většinový volební systém, který je znevýhodňuje. Uvítal byste tak změnu volebního systému?

Trochu bych oponoval nad výsledky komunistických senátorů. Je pravda, že senát ještě není příliš mezi komunisty oblíben, ale pokud bychom posuzovali jako úspěch i postupy do II. kola, to úspěšných komunistických kandidátů bylo poměrně dost. Jako největší problém vidím, že si levicové strany vzájemně nevypomohou. Konkrétně – pokud by se sešli na volitelném místě levicový a pravicový kandidát, měl by ten levicový dostat od levicových voličů všechny hlasy. Pravda je, že většina politických stran a hnutí si objednává u marketingových agentur volby tzv. na klíč. Všechny strany si toto však z finančních důvodů nemohou dovolit a je to potom znát. Komunisté si svoji volební kampaň tak jako doteď odpracují. Samotný volební systém bych neměnil.

Věřím, že při letošních volbách zvítězí alespoň něco z mého kréda – dobré srdce, pracovité srdce, zdravý rozum.