V politice nejste nováčkem. Co ale očekáváte od následujících senátních voleb, s čím do nich jdete?
Máte pravdu, v politice nejsem nováčkem a čím dál víc se mi potvrzuje, že jedinec nedokáže nic. Nejen jedinec, ani malá skupina. Prostě pokud chceme něco dokázat, musíme o tom přesvědčit většinu a věřte, že pokud jde o dobrou věc, najdou se příznivci napříč politickým spektrem. Možná to tak úplně nefunguje v parlamentu, ale na obecní úrovni, a věřím, že i na krajské, se to mnohdy daří.
Čemu byste se chtěla v Senátu věnovat, co vás zajímá či takzvaně pálí nejvíce?
Do volební kampaně jsem si zvolila trochu „protisociální“ heslo: Pracující má žít, ne živořit! A co mě k tomu vede? Jsem zaměstnaná a z pozice své pracovní náplně přijímám lidi do práce. Neumíte si představit škálu výmluv, proč nemohou pracovat. Snad nejhorší, kterou jsem slyšela několikrát, je, že mají sociální dávky, o které by přišli! Bohužel je dneska trend, že kdo pracuje – a já myslím opravdu, fyzicky pracuje – má co dělat, aby s platem, který je většinou na úrovni minimální mzdy, vyšel. Zvýšit minimální mzdu znamená, že zvýšíme zase i ty sociální dávky, protože jejich výpočet se dělá a odvozuje právě od výše minimální mzdy. A jsme v bludném kruhu.
Jak byste chtěla využít mandát senátorky ve prospěch regionu?
Chci přispět ke spravedlivějšímu oceňování pracujících lidí, vždyť v našem Karlovarském kraji je nejnižší průměrná mzda z celé republiky. Ale požadavky na bydlení, stravu, školné… máme všichni stejné, ať bydlíme v Ostrově u Karlových Varů, nebo v Ostrově u Nymburka či Českého Krumlova.
Psali jsme:
Budete se na podzim znovu ucházet i o mandát zastupitelky kraje?
Ano, ucházím se o mandát krajské zastupitelky z 8. místa na kandidátce.
V posledních komunálních volbách ztratila KSČM řadu zastupitelů a v Senátu neobhájila jediný mandát. Jak nyní vidíte své šance?
Komunální volby jsou o lidech. A to doslova. Je to vidět i na hlasování, kdy si voliči vybírají napříč politickým spektrem osoby, které většinou znají. Proto se do komunální politiky dostávají ve větší míře třeba lékaři. Ne všichni ovšem potom tuto činnost vykonávají a přepouštějí svá místa těm méně úspěšným, které většinou voliči nechtěli. Tím dochází k tomu, že většina lidí řekne: „Už volit nejdu, stejně si tam nakonec dosadí, koho chtějí.“ A moje šance – dnes má KSČM v Senátu jednoho senátora z Chomutova, já jsem se v tomto městě narodila, aby byla rovnoprávnost, měla by mít strana v Senátu kromě jednoho muže i jednu ženu. Prostě šance…
Proč by měli dát voliči přednost zrovna vám?
Tak to je otázka, proč. Dovolte mi tuto otázku ponechat bez odpovědi. Zeptejte se na to voličů. Proč si vyberou zrovna mě před někým jiným.
S Karlovarským krajem jsou bohužel úzce spjaty problémy s tzv. nepřizpůsobivými. Jaké změny byste se tak případně snažila prosadit jako zákonodárce? Jaký zákon nebo opatření podle vás Česko v tomto směru postrádá?
Vlastně jsem na tuto otázku již odpověděla, Česko postrádá hlavně spravedlivější oceňování pracujících. Chybí učňovské školství, a tím pádem dobří řemeslníci. Stará generace postupně odchází do důchodu a mladé nemáme. Každý má maturitu, o jejíž úrovni většinou pochybujeme, a pracovat rukama se nikomu nechce. Navíc vše doslova kazí úřady práce, které vyrábějí tzv. rychlokvašky, kdy např. truhláři, těžaři … dřív studovali tři roky, dnes mají 14denní kurz a jsou nepoužitelní.
Psali jsme:
V červnu jste spoluorganizovala čtyřdenní celorepublikové setkání levicových žen v Karlových Varech. Co bylo smyslem setkání? O co dnešní levicové ženy usilují?
Celé setkání organizovala republiková rada LKŽ, já jsem nabídla své služby, kontakty, možnosti… Nakonec šlo o velmi povedené setkání, kde jsme se vrátily všechny na retro tábor, s ranní rozcvičkou, bodováním pokojů, s frontami na snídani, opékáním buřtů, pobytem v přírodě, návštěvou Karlových Varů, táborovou „diskotékou“, přednáškami, sportovní olympiádou a řadou dalších aktivit. Smyslem celého setkání bylo se lépe poznat napříč republikou, navázat přátelství a podiskutovat, kam s levicovými kluby dál. Dnešní levicové ženy mají bohužel jeden hendikep. Trochu nám zestárly. Nemyslím si, že by se nenašly mladé tváře, ale při dnešní nejistotě se nikdo do žádných politických stran ani hnutí moc nehrne. Tím méně ženy, které se starají o rodinu, chodí do práce a nemají času nazbyt. I já sama jsem začala s aktivní prací v politice, až když jsem měla odrostlého syna. A přiklonit se veřejně na stranu levice je ještě dnes problém. Kdo chce mít klid, věnuje se opravdu pouze a jedině práci, rodině, koníčkům a přátelům.
Není škoda, že jde jen o setkání levicových žen? Proč je důležité, jak člověk smýšlí?
Víte, sociální smýšlení je dobrá věc a potřebná, jen se nesmí přehnat. Psala jsem o tom už v úvodu. Pokud budou sociální dávky vypláceny doživotně, nemůžeme se divit, že už chybí jedna generace pracujících. A bude hůř. A ženy to pociťují, dá se říct, instinktivně.
Kde u nás neplatí rovná práva pro obě pohlaví, v čem jsou ženy v České republice diskriminovány?
Nemyslím si, že jsou ženy diskriminovány. Prostě když se chtějí a umějí prosadit, tak to dokážou. Koneckonců podívejte se na kolegy z ČSSD, ti si dali kvóty a teď nemají ty ženy. U nás je to jinak. Dokonce v našem regionu máme do krajských voleb na prvním i druhém místě ženu, já jsem kandidátkou do Senátu. V našem kraji nepociťuji diskriminaci, naopak.
Co je podle vás třeba udělat, aby se konečně už prolomily ledy a změnilo se to?
K tomu nemám co dodat. Myslím si, že je třeba zapojit nové, mladé tváře, ale kde je vzít? Málokomu se podaří i ve vlastní rodině získat stoprocentní hlasy pro levici. Masáž z médií i internetu je tak silná, že jí nelze odolat. Vždyť ony se opravdu těžce vysvětlují některé kroky, které vedení KSČ kdysi udělalo.
Další rozhovory s kandidáty:
_636018419602031641.jpg&id=114184)
autor: Kateřina Synková
