Kardinál Duka pro PL: Existuje plán na džihádistické ovládnutí Evropy. Není zde ďábelské Rusko a nebeský Washington, ani naopak. Zeman není Gottwald. A paní Merkelová a Halík…

Bilancujeme odcházející rok. Jaké jsou podle vás klíčové momenty roku 2016 důležité pro společnost a národ?

Tento rok proběhl ke spokojenosti občanů. Na druhou stranu jistým způsobem byla první polovina roku naplněna velkou diskusí o migrační vlně. I když se nás tato vlna bezprostředně v realitě netýkala, bylo zapotřebí připravit určité kroky pro řešení této otázky. A tato problematika se dotkla i církevních struktur. Po podzimu se situace v této oblasti zklidnila a přišly podzimní události, které vyvolaly určité napětí ve společnosti – ať už to byla návštěva čínského prezidenta, nebo ať to byla otázka oslav 28. října nebo 17. listopadu. A nyní zde máme adventní závěr roku.

K těm věcem, které jste zmínil, se postupně dostaneme. Nejprve k otázce imigrace. Vy jste řekl, že každé stěhování národů přineslo krvavý střet a kulturní úpadek, i když ti barbaři přejali římské právo a křesťanskou civilizaci. Varoval jste před chaosem. Prezident Klaus ve své knížce Stěhování národů naznačil, že ta imigrace a otevření hranic je něčí záměr. Že Angela Merkelová záměrně pozvala imigranty, protože chce přetvořit společnost Evropy, aby se všichni lidé slili do multikulturního koktejlu a aby jednotlivé národy a národní identity přestaly existovat a aby vznikl nový evropský člověk, který bude tím pravým Evropanem dle jejich konstruktivistické vize. Co si o tom myslíte? Jde o záměr, či pouze o neschopnost Evropské komise a Angely Merkelové?

Asi bych těžko dokazoval paní Merkelové, jak to ona skutečně myslí. U ní určitě funguje syndrom, který se táhne z doby nacismu. A když si uvědomíme tu velkou migraci obyvatelstva z bývalé NDR, kde jsou města z 25 procent (v případě Žitavy až z 50 procent) opuštěná, tak mohla v tom svém kroku též vidět možnost dosídlit vlastní zemi. To je ale jen můj dohad.

Jako biblista vycházím z toho, že všechny takovéto velké migrace byly poznamenány střety a kulturním úpadkem. O tom vypovídají archelogické památky a další prameny. Státem, který vznikl na základě migrace, jsou Spojené státy. Spojené státy ale mohly jít kupředu, protože šlo o migraci, která byla regulovaná. USA si hlídaly počet přistěhovalců, aby si pojistily jakýsi udržitelný vývoj. A pokud se bavíme o dnešní migraci, tento princip bychom měli také uplatňovat.

Pokud hovoříme o nynější migraci do Evropy, je zde několik faktorů. Je zde útěk z chaotické válečné situace. Když vidíme utíkat matky s dětmi, u nich lze těžko operovat s tím, že mají jiný úmysl než se zachránit. Existuje i migrační vize, která existuje, co svět je světem, že když se dostává určitá skupina či etnikum do neřešitelné situace, tak hledá místo jinde. To může být otázka klimatu a přírodních podmínek. V historii to byl například i důvod migrace Slovanů či Germánů. S těmito věcmi se musí počítat jako se zákonitostmi, které jsou dané, a proto je mezinárodní společenství respektuje.

Ale nemůžeme respektovat fakt, že existuje plán na ovládnutí Evropy. To je problém teroristické džihádistické politiky. Čili já musím počítat, že v probíhající migraci tito lidé jsou přítomni. Je nutné zdůraznit, že pokud máme přijmout velký počet obyvatelstva, tak musíme mít nástroje na jejich začlenění do společnosti. V západní Evropě se ukázalo, že se to nedaří. Multikulturní program by byl možný, kdyby ty všechny kultury stály na stejných principech. Jestliže některé kultury příchozích mají v sobě princip demokratické asimilace, tak prosím, ale jestliže mají ve svém hodnotovém žebříčku na předním místě dominanci, tak musím počítat s tím, že to nebude fungovat. Takže toto je otázka, která hýbe světem. Vidíme masivní organizovaný odchod, pro nějž jsou lidé i finančně získáváni, aby se vydali na tuto cestu. To by neměly státy tolerovat. Navíc nesmíme tolerovat ty pašeráky, kteří si nechávají zaplatit a hazardují s životy těchto lidí. To jsou zločiny.

OSN a humanitární organizace a tak dále by neměly přemýšlet jen o té poslední fázi, jak tyto lidi přijmeme a kam je pošleme. Byl jsem svědkem konference, kde hovořila prezidentka slovenské neziskovky o tom, že Evropa potřebuje 90 milionů nových obyvatel, že doplní populaci touto migrací během 20 let. Tak to jsou programy, které bych řekl, že jsou téměř sebevražedné, protože to by nebylo vůbec zvládnutelné. Znamenalo by to, že by se vylidnila severní Afrika a Přední východ by se propadl. A v těch zemích, do kterých by přišli ve větších počtech, by to znamenalo obrovské společenské napětí. Takže společenská scéna by se měla chovat odpovědně.

Existují demografické odhady, že už z hlediska dnešní natality muslimských menšin, které v Evropě již jsou, do 40 let muslimové získají většinu a můžou v těch zemích původní EU-12 nastolit právo šaría. Tam již teď existují no-go zóny, kam policisté nechodí, a když tam jdou, tak jsou napadeni. Neexistuje tedy hrozba, že se tyto evropské země změní ve směru společnosti typu Blízkého východu a že tyto evropské země budou islamizované? Víme, že v těch komunitách v západní Evropě již teď neoficiálně platí právo šaría, lidé z těchto komunit podporují právo šaría a džihád. Není tedy toto již historicky třetí ohrožení Evropy, kdy první zde byla arabské invaze, druhá byla osmanská a třetí ta současná?

Tyto otázky je třeba diskutovat a společnost na to již reaguje. Je nutná humanitární pomoc potřebným lidem v těch zemích, protože upřímně přiznejme, že tu destabilizaci jsme částečně zavinili i my. Ale je potřeba, aby státy k tomu přistupovaly racionálně, a ne takovými kroky, které ohrožují původní obyvatelstvo.

Nebyly ty západní intervence – typu invaze v Iráku, arabského jara, destabilizace Egypta a svržení Mubaraka, destabilizace režimu Bašára Asada, který chránil náboženské menšiny včetně křesťanů – chybou? Kaddáfí držel na uzdě imigraci z Libye... Nebyla chyba svrhávat tyto vládce, kteří sice nebyli demokraty, ale oproti současnosti byli menším zlem?

Je těžké na to globálně odpovědět. Není jednoduché říci, zda to bylo dobře, či špatně. Určitě některého zásahu bylo třeba. Pokud jde o samotný Irák, tak podle mě nebyl chybou samotný vstup, ale chybou bylo ponechat tu situaci nedokončenou a odejít. Když byla v roce 1968 invaze Sovětů na naše území, měl druhý tábor právo jednat? Takže to je složitější diskuse.

V České republice se proti imigraci výrazně staví prezident Miloš Zeman. Část komentátorů označuje jeho postoje za xenofobní. Co si myslíte o tom, že bývá označován za xenofoba, a co si myslíte o jeho postoji k imigraci?

Způsob velké části našich médií, kde se útočí nadávkami, aniž by se vedla věcná diskuse, je neseriózní. Bylo by zapotřebí, aby on se k tomu vyjádřil přesně. Když se vyjádříte jednou větou nebo bonmotem, tak je to určitá nadsázka, která ale vyrůstá z nějakého hlubšího a komlexnějšího pohledu. Víme, že je to otázka Visegrádu, otázka zemí na Balkáně. Takže politici svými prohlášeními reagují na neřešené problémy, ale není to důvod, aby okamžitě docházelo k jejich kriminalizaci.

Otec Tomáš Halík vás tvrdě napadl za to, že jste dostal vyznamenání od prezidenta Zemana, přirovnal vás ke kardinálu Richelieu. Dle Halíka by se kardinálové Beran a Tomášek obraceli v hrobě za to, že jste se nepostavil nemravné moci. Sám Halík by se prý styděl vzít od prezidenta Zemana vyznamenání. Co říkáte na tato slova otce Halíka? Když nám končí ten rok milosrdenství...

(smích) Právě, když jsme měli ten rok milosrdentví, tak můžu odpovědět milosrdně. (smích) Je třeba si uvědomit několik rovin. V dané situaci neřeším problémy ani gottwaldovského, ani husákovského Česka jako kardinálové Beran a Tomášek. Žijeme v demokratickém státě. Role Katolické církve je být ve svobodném státě hlasem, který ukazuje na pozitivní hodnoty. Můj osobní postoj je, že vždycky víc je být v pozici než být v opozici. Musím vědět, kam chci dojít. Kritika jednotlivých politických činitelů patří do politického kolbiště, protože já nemohu vstupovat do záležitostí, u nichž neznám jejich souvislosti. To je opravdu velice složité. Podobně, jako když někdo kritizuje třeba kroky některých církevních činitelů uvnitř církve, tak je třeba vědět, zda znám ty souvislosti, abych mohl tím kritickým hlasem být.

Pokud jde o pana kardinála Richelieu, tak je potřeba znát ho nejenom ze Třech mušketýrů, ale i celou jeho historii. I tu skutečnost, že současná laicistická Francie si tohoto muže opravdu neváží. Když navštívíte kapli Sorbonny, tak to vypadá, jako byste navštívil kostel v pohraničí. Mimochodem jsou tam pohřbení i žáci pařížského lycea, kteří byli povražděni gestapem.

Celá ta aféra kolem 28. října vlastně začala návštěvou čínského prezidenta, návštěvou dalajlámy a pokračovalo to záležitostí kolem pana Bradyho. Všimnul jsem si, že profesor Piťha poukázal na to, že dalajláma se oficiálně hlásí k marxismu v podobě Komunistického manifestu. Tak co si myslíte o postavě dalajlámy?

Když Václav Havel zval dalajlámu, tak jsme byli v jiném politickém kontextu jak k politické situaci v Číně, tak i v naší zemi, v zemi, která tehdy usilovala o suverenitu. Dozvěděl jsem se, že dalajláma pozitivně ovlivnil některé spory, které byly ve vznikajícím Občanském fóru. Z tohoto důvodu Václav Havel považoval dalajlámu za svého přítele. Pro mě problém Číny a náboženské svobody není jenom otázka Tibetu, ale je to otázka více než 400 milionů věřících lidí v Číně, z nichž více než 100 milionů lidí jsou křesťané. Další skupiny jsou taoisté, konfuciáni či muslimové. V dopise čínskému prezidentovi jsem se těchto lidí zastal. Nedostal jsem na něj odpověď, proto jsem tento dopis z části uveřejnil. Ale je třeba říci, že v Číně je určitý vývoj i po stránce církevní.

Vy jste také řekl, že řada lidí si stále myslí, že ve Washingtonu je Ronald Reagan a že v Moskvě je Brežněv, ale že se politická mapa změnila. Katolický konzervativní publicista John Laughland říká, že marxismus se přestěhoval z Ruska na Západ. Tedy že marxismus přežil ve formě neomarxismu v USA a v EU, zatímco Vladimir Putin se snaží obnovit křesťanské tradiční hodnoty společnosti. Jak se na to díváte?

Jsme svědky toho, jak naši politici o této problematice hovoří dezorientovaně. Hovoří tak i členové vlády. Faktem je, že svět není ani unilaterální, ani bipolární, je tu celá řada nově vznikajících velmocí, ať už je to Čína, Indie, Brazílie, či Jižní Afrika. Ty jednotlivé země vyrůstají z jiného kulturního prostředí, než vyrostla oblast křesťanské civilizace. My se hlásíme k západní civilizaci, která vznikla na východě, ale po pádu Byzance hraje hlavní roli západ. Hovoříme-li o Rusku, tak víme, že patří mezi země křesťanské civilizace – o tom nemůžeme pochybovat.

O úmyslech pana prezidenta Putina můžeme pouze spekulovat. Ale nesmíme vidět svět ideologickým zabarvením. Musíme na svět hledět očima hodnot a jako věřící očima víry. Nezáleží na tom, kdo nějakou věc říká, ale co říká. Ale existuje nebezpečí zneužití některých prvků, aby někdo prosadil své zájmy. Proto v té politice musí být hledisko dobře rozlišovat a uvědomovat si, co je možné a co možné není.

Takže nechci stavět svět do role ďábelského Ruska a nebeského Washingtonu, ani ne naopak, ale je vidět, že v různých proudech existují pozitivní hodnoty. Nemůžeme říci, že Trump a Putin šíří nějaké hodnoty, protože ty hodnoty se šíří ve společnosti a záleží na lidech. Takže záleží, jak budou katolíci schopni být nositeli pozitivních hodnot a podobně tomu bude i v Rusku. Víme, že Rusko má nevýhodu v tom, že ortodoxní církev nehraje takovou roli, jakou hrála v minulosti – to jsou i důsledky sovětské minulosti. Také platí zásada Kristova, že kdo není proti nám, je s námi.

Vy jste ve svém pastýřském listu citoval Cecila lorda Salisburyho, že „společnost, která odmítne Boha, se musí během tří generací rozpadnout“. Když se vrátíme k adventu a k Vánocům, tak v jaké jsme nyní fázi? Máme ještě šanci zastavit rozpad té společnosti, protože ty tři generace už od toho citátu uběhly...

Protože advent je šance, protože On nám přichází na pomoc, tak my tu šanci máme. Já bych tu odcitoval bývalého ministra kultury Milana Uhdeho, který při návštěvě Singapuru asi v roce 1990 hovořil s králem, který se ho ptal, kolik lidí u nás věří v Boha. On mu řekl, že asi tak třetina. A král mu řekl, že nevěří, že se nám povede dát tu společnost dohromady. Milan Uhde mu řekl, že si myslí, že ano, protože máme kořeny a ty kořeny jsou ve víře v Boha.