Ve vašem představení na webových stránkách stavíte osobnost člověka v politice do popředí. Můžete to blíže vysvětlit?
Samozřejmě. Myslím si, že za každého by měla mluvit jeho práce, činy a názory v průběhu času. Některé z mých názorů uvedu a doložím. Když dovolíte, uvedu několik opravdových osobností, se kterými jsem měl tu čest osobního poznání. Na prvním místě musím jmenovat Karla Brücknera. Byl jsem v té moravské partě, která v roce 2001 spolupracovala na valné hromadě FAČR a v prosinci 2001 pak prosadila Karla jako trenéra národního mužstva. Tenkrát jsme se scházeli s členy výkonného výboru za Moravu a spřádali plány, jak porazit přesilu. Věděli jsme, jaký je Karel trenérský borec a že teprve v té funkci všichni uvidí jeho kvalitu. Krásná doba pod heslem jeden za všechny a všichni za jednoho. To už dnes bohužel Moravě schází. To období bylo nejúspěšnější v historii českého fotbalu, moc mě poučilo a jsem rád, že jsem u toho byl.
Máte z té doby nějaký silný zážitek?
Byli jsme tehdy s kolegy na mistrovství Evropy 2004 na tribuně v portugalském Aveiru. Naše mužstvo nastoupilo na hřiště a hrála se hymna. A my si uvědomili, že kluci z Moravy, které si Brückner dlouho připravoval, tvořili víc než polovinu národního mužstva a že ta dlouhodobá práce měla smysl. Při té hymně jsme zažívali ten krásný pocit hrdosti a sounáležitosti.
Kterou osobnost uznáváte ve „velké“ politice?
V politice je to pro mě jednoznačně Miloš Zeman. To, co mu provedli vlastní lidé při volbě prezidenta v roce 2003, to by odrovnalo napořád každého politika. Něco podobného se stalo i mně v roce 2009. To, jak odešel a následně se uměl vrátit, a to na nejvyšší post – pozici prezidenta republiky – to ve mně budí obrovský respekt. Jsem konzistentní i s většinou jeho názorů.
Vy ho znáte osobně?
Můj kamarád Radek Augustin mne s panem prezidentem Zemanem seznámil. Několikrát jsem se s Milošem Zemanem sešel. Můžu tak říct, že Zeman je neobyčejně charismatický, vzdělaný a inteligentní člověk. Líbí se mi, že je jednak vtipný, ale hlavně jde „proti proudu“ a říká i věci, které se v tu chvíli „nenosí“. Ale na jeho slova došlo, tak jako v případě migrační krize či Islámského státu. Zeman má jako jeden z mála v české politice vizi, kam dál, co dělat, kam směřovat český stát, hospodářství a politiku. A proto prezidenta Zemana podporuji.
A koho ve sportovní politice?
Asi vás překvapím tím, co řeknu. Každý člověk si v životě staví cíle a vymýšlí cesty k nim. Někdo je nabubřelý a bez peněz to neumí. Ale to, jak politickými tahy ve fotbale ho pan Roman Berbr obklíčil, rovněž budí uznání. Trpělivě budoval vlastní strukturu oddaných osob od okresů a krajů přes kluby až po komise rozhodčích a delegátů. Dlouho a postupně je umisťoval do rozhodujících funkcí odspoda nahoru, až to prostředí ovládl. Demokraticky podle stanov a předpisů. I těm, kteří jej kritizují, je jasné, že to musí respektovat a že na změnu není sil. I to je politika. Snažím se s ním vždy dohodnout ve prospěch fotbalu na Moravě a v našem kraji a myslím, že jsou naše vztahy velmi korektní.
Ale svého času jste byl v týmu Haška, který právě pana Berbra kritizoval. Nebo ne?
Ano a zde přichází to ohlédnutí. Když jsme si v roce 2009 vybrali jako kandidáta na předsedu svazu v moravské části Haška, věřil jsem, že jeho slova a sliby budou naplněny. Když jsem však následně zjistil, že byl pouze loutkou mocných a ještě za peníze, byl jsem jediným ještě v době „oblouznění Haškem“, kdo otevřeně vystoupil s kritikou. Článek ve Sportu z roku 2011, za který jsem byl velmi kritizován například tehdejším místopředsedou Kučerou, mám pečlivě uložen, neboť by mi to již málokdo věřil.
Psali jsme:
Myslíte pana Kučeru, který společně s Haškem a Hušákem údajně podvedl na valné hromadě 2009 olomouckého Jiřího Kubíčka?
Ano. A tím se dostávám k poslední autoritě, kterou bych jmenoval. S Jirkou Kubíčkem se znám přes 30 let a ve sportovní politice jsme spolu vyrůstali. Máme naprosto shodné názory na dění ve fotbale. A to, jakým způsobem za 20 let společně s Mojmírem Fryčákem a dalšími lidmi sjednotili fotbalovou Moravu, zaslouží obdiv. Ostatně nejen tu. Filozofií jeden za všechny a všichni za jednoho a jedné velké rodiny okolo Sigmy Olomouc dokázal být nejdéle sloužícím funkcionářem v jednom klubu. A ještě podotýkám, že za 25 let ve vrcholné funkci ani jedenkrát se Sigmou nepoznal sestup…
A co politické osobnosti na úrovni Olomouckého kraje?
I zde nabízím osobní zkušenost. Jednak jsem 13 roků pracoval na odboru školství v oddělení sportu a mohl být blízko lidem, kteří tuto oblast budovali a bez nichž by to nebyl Olomoucký kraj, který po kraji Středočeském dává na podporu sportovních aktivit nejvíce prostředků.
Ve fotbale je to jednodušší, tam je vše uvnitř členské základny. Ale co veřejný prostor a volby do obce, kraje, republiky. Neděsí vás to?
Proč? Nikomu jsem nic zlého neudělal a jasně říkám, co nabízím. Zejména lidé zajímající se o sport mou práci dobře znají. Vím, že se mohu bez kostlivců ve skříni vydat do „nebezpečného“ světa obecné politiky, světel reflektorů, ostrých loktů a drobnohledu médií.
Máte ke sportu vztah od dětství, nebo to přišlo až s funkcí?
Fotbal jsem začal hrát ve svých deseti letech v Olomouci v tehdejších Moravských železárnách (předchůdce fotbalové Sigmy) do vojny a potom dva roky v divizi na vojenské službě v Domažlicích. Pak zpět do Olomouce konkrétně do klubu v Černovíře, kde se hrál výborný fotbal a sportovní závěr v Hlubočkách. Pak řadu roků malou kopanou a také jsem působil v krajských soutěžích jako rozhodčí a krátkou dobu i jako delegát svazu.
A kdy jste poprvé po revoluci čichl ke sportovní a obecné politice?
Jako funkcionář v klubu jsem začínal ve Slavoníně, kde jsem to „dotáhl“ na funkci předsedy, a později, díky podpoře dalších klubů, jsem byl zvolen již před 16 roky do funkce předsedy OFS. V této funkci jsem přežil čtyři volební období, a kdo zná fotbal, umí si představit ty turbulence. A po celou tuto dobu se mi dařilo navazovat přátelství s lidmi, kteří mě posouvali dál. A mohu říct, že s většinou spolupracuji dodnes. Takové osobní, jak říká klasik: „Neopouštěj staré známé pro nové.“ Funkce předsedy OFS byla pak i odrazovým můstkem k práci na fotbalovém kraji, kde jsem se před čtyřmi roky stal předsedou výkonného výboru.
Co znamená vliv fotbalového předsedy OFS a KFS v praxi?
Vliv? Správně by bylo tisíce hodin prožitých s lidmi se stejným zanícením pro sport. Tady je všechno postaveno na důvěře a vlastním příkladu. Není moc oborů, kde je vidět každý týden vaše připravenost a chyby. Samozřejmě, že čím vyšší funkci zastáváte, tím je kolem vás více lidí zastávajících i obecné funkce i funkce v privátních firmách. Bez nich se totiž sport zajistit ani nedá. Ty známosti a kontakty, to je ten vliv.
Jaký je váš největší zážitek za dobu působení v čele KFS?
Asi vás překvapím, že nebudu jmenovat ocenění, která jsem dostal od FAČRu včetně Ceny Dr. Jíry. Víte, já jsem prodělal před třemi roky souboj s těžkou nemocí. Po ukončení léčby jsme s kolegy udělali v olomoucké Redutě adventní koncert pro 500 hostů, z nichž někteří měli historicky největší podíl na rozvoji fotbalu v našem kraji. 50 z nich jsme na návrhy okresních svazů předávali pamětní medaile za dlouholetou práci pro fotbal. A tam mě moji kolegové bez varování překvapili a předali mi jako padesátému prvnímu stejné ocenění. Opravdu jsem to nečekal. Při přebírání ocenění mi běhal mráz po zádech a byl jsem hodně naměkko. To jsou ty okamžiky, kdy je člověk velmi šťastný. To byl asi můj největší zážitek. Byl to krásný večer lidí naladěných na „stejné vlně“.
V okrese Olomouc jsme tato ocenění již několikrát udělovali a máme z nich videozáznamy. Jsou na nich lidé, tehdy ocenění, kteří už mezi námi nejsou, ale já ty jejich šťastné oči pořád vidím.
Pořád vedete okres i kraj. Není na vás tlak jednu funkci opustit?
Přemýšlím o tom, jak dál, a rozhodnutí určitě padne na volebních valných hromadách v první polovině roku 2017. Každá, byť jen jedna funkce, když ji chcete dělat pořádně, chce čas, práci a skvělé spolupracovníky. A na ty jsem vždy měl a mám opravdu štěstí. Budu to s nimi konzultovat. No, a když je potřeba, noci jsou dlouhé a rána tichá…
A co říkáte na obecnou pozici sportu v ČR?
Málo peněz do mládeže, nedostatečná legislativa, neujasněná koncepce podpory sportu. A dvě konkrétní věci mně vadí moc. Bezmoc rodičů, kteří si nemohou dovolit platit dětem sportovní vyžití, a pak ti, a není jich málo, co sportu záměrně škodí.
Co říkáte na situaci ve fotbalové Sigmě Olomouc?
Znám tu situaci zvenčí, ale celkem podrobně. Sigma udělala hodně chyb a je až s podivem, že ji všichni obdivují za krásný stadion a tréninkové zázemí, ale v udržení sportovní úrovně naprosto propadla. Vidím tady příčiny spojené s konáním lidí. Jestliže se ve sportovní hantýrce klubu dlouhodobě nedaří, je nezbytné dělat změny a tím nemyslím samozřejmě jen hráče či trenéry. Podle mne je velká škoda vynuceného odchodu Jirky Kubíčka.
Kandidujete do krajského zastupitelstva, co uděláte jako politik?
Tak zde jsou dvě úrovně. První jsou ty nosné, které postavila Koalice SPD-SPO: nesouhlas s nelegální migrací, podpora Miloše Zemana ve funkci prezidenta, zmírnění diktátu EU a zrušení televizních poplatků České televizi pro seniory. A pak ty osobní, kde bych měl být, jak se říká, „doma“. Podpora mládežnického sportu, školství bez experimentů, jako je nepřipravená koncepce inkluzivního školství, které ohrožuje fungující speciální školy v kraji. Samozřejmě také dostupná veřejná doprava pro všechny. Vždyť jsou již dnes města, kde se jezdí zdarma, to znamená služba veřejné dopravy za obecní peníze. A co takhle dostat se v rámci kraje za rozumný poplatek např. do krásných Jeseníků a lázní v kraji, za památkami nebo jen tak do přírody?
S kým si myslíte, že by se tvořila nejlepší koalice?
Koalice se tvoří až po volbách. Určitě si nedovedu představit koalici s Kalouskovou stranou. Toho člověka nemusím. A dále obecně jde hlavně o průnik programů stran případné koalice. Vždyť ta krajská politika je bližší té komunální na obcích než té pražské v Parlamentu.
Jaký je váš hlavní životní úspěch a životní neúspěch?
Úspěch jednoznačně fakt, že mám krásnou rodinu, děti, vnoučata a že je nám spolu dobře. A neúspěch? Žiji dobrý život, mám rád lidi a nejsem nijak náročný na materiální potřeby. Nikomu nic nezávidím, naopak přeji každému štěstí. A netrápím se pro to, co mi osud nedopřál. A snad i proto si nejsem vědom žádného zásadního životního neúspěchu.
A co vy a rodina?
Mám radost ze čtyř vnuků, od ledna čeká syn narození první vnučky, tak držím palce, ať je vše v pořádku a moc se těším. Rád pracuji na zahradě, věnuji se chovatelství a samozřejmě hodně času mi zabere starost o fotbal, který, jak snad vyplynulo z předchozích odpovědí, mám velmi rád.
Jaký je váš oblíbený citát nebo motto?
Nedávno jsem četl krásný rozhovor s Petrem Nárožným. S velkým přehledem i nadhledem vše komentoval a na závěr odpověděl i na otázku: Jaký má náš život smysl? S jeho odpovědí souhlasím bezezbytku. Řekl: „Nevím, co je smyslem lidského života, ale myslím, že by po každém člověku tady na zemi měl zbýt kus poctivé práce.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
