Jak jméno Václav Havel rezonuje mezi krajany v Německu?
Z mé perspektivy rezonuje jméno Václava Havla mezi krajany velmi dobře. Po zkušenostech z různých cest po světě si dokonce dovolím říct, že nejen u nás v Německu. Nemohu ovšem paušalizovat. Toto pozitivum je také hodně podpořeno velmi dobrou pověstí mezi lidmi v zahraničí obecně a to nejen mezi intelektuály.
Jak na něj osobně vzpomínáte, co vás na něm nejvíc zaujalo?
Setkat se s ním tváří v tvář jsem měl možnost dvakrát a pouze na krátkou dobu. Ostatní osobní kontakty byly vždy v okruhu více lidí, zbytek zprostředkovala různá média. Zaujetí u mně však bylo vždy stejné. Ten člověk se projevoval obsažně, což znamená, že naprosto vždy šlo o myšlenky nebo spíše ideje a názory, které měl snahu sdělit ostatním. Lépe řečeno, podělit se o ně s ostatními. Nikdy nešlo o formální nebo účelový balast a to i v uvolněných debatách či jen tak pro pobavení. Jeho osobnost právě utvářelo to, že projevoval něco, co jeho samotného přesahovalo.
Jednou jste Václava Havla postavil do linie Hus, Masaryk, Havel. Můžete to prosím znovu vysvětlit?
Ano. Z okruhu lidí řekněme společensko-politického významu v české historii jsou to pro mě kníže Vaclav, král Karel IV., mistr Jan Hus, Jeroným Pražský, Jan Amos Komenský, Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Pak samozřejmě umělci - hudebníci, spisovatelé, výtvarníci, divadelníci, filmaři, ale i vědci, sportovci. Ta řada je samozřejmě daleko početnější. Ti všichni svým způsobem spoluvytvářeli společensko-politické prostředí v zemi. Nicméně výše jmenovaní měli přímý politický vliv.
Podobné rysy měli v tom, že to byli nositelé řekněme vyšších idejí, které zároveň uváděli do reality. Pokládali se za Čechy a zároveň za Evropany, byli přirozeně orientovaní na západni kultury a zároveň byli hrdí, že patří ke Slovanům. Byli kritiky lidských nešvarů nezávisle na národnostech. Nikdy populisticky a zamindrákovaně "nemalovali" lepší obraz o české společnosti. Nebáli se mocných a nevyvyšovali se nad obyčejné lidi. Uměli bojovat s instrumentem strachu, který různí mocní zneužívali. Byli vnitřně svobodnými posly svobody.
Jde většinou o historické osobnosti, u nichž v Česku došlo téměř ke zbožštění. Do jaké míry je ale zbožštení hrdinů z masa a kostí a s jejich chybami u jakéhokoliv národa nebezpečné? Hovořím o víru v chiméry, protože třeba u mnoha svatých bychom o jejich svatosti mohli s úspěchem pochybovat...
Tady jde hlavně o problém pokud možno objektivního výkladu dějin. V tomto smyslu je důležitá společenská poptávka po takovém pojetí. Při vývoji společnosti to však není vždy splněno. Je to možné pouze ve svobodné společnosti, tedy ve společnosti, kde je respektován projev svobodné vůle a myšlení s plnou zodpovědností jednoho člověka ke druhému. Ono zbožštění se většinou děje v mocenských kruzích společnosti, u lidí toužících po moci a po jejím uchvácení. Dochází ke zneužívání a manipulaci s informacemi a tak je mocnými uměle vytvářen falešný obraz o lidech, kteří měli určitě vedle dobrých také spoustu špatných vlastností a naopak.
Tato zneužití mohou být nebezpečná, proto tvrdím, že je dobré trénovat rozlišovací schopnost a při příjmu informací zapojovat řetězec analýzy: "příčina, motivace, reakce, důsledek jednání " a to vše, obvzláště v posledních obdobích, z různých úhlů pohledu, různých médií. To ovšem stojí úsilí. Kdo to nedělá a přijímá informace povrchně, má podíl na fundamentalismu ve společnosti. Dalším problémem je vytváření obrazu o lidech z vlastní osobnostní pozice, což se děje většinou na bázi identifikace. A kdo se může dnes identifikovat třeba s Masarykem nebo Havlem? Takže zbývá úcta a obdiv. Pokud se však ta nemožnost nebo neschopnost identifikace, ale ani úcty a obdivu nevytvoří, hrozí závist, nenávist, zavržení a dokonce obvinění, čehož jsme často svědky v poslední době.
Takto vzniká bipolarita, která ohrožuje harmonizaci vztahů mezi lidmi. Kromě instrumentu strachu využívaného mocnými, také manipulace se špatným svědomím lidu. Havel na špatné svědomí ve společenském smyslu slova upozorňoval a to lid nemá rád. Obzvláště generace pamětníků komunistických časů. Oproti tomu prezidenti z prognostického ústavu tomuto lidu klepou na ramena a uklidňují ho, jak to všechno dobře dělal.
Za využití jména Václav Havel se Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97 platilo jako za nějaké zboží. Je to uctivé?
To nedokáži s jistotou posoudit, ale uctivě to nezní. Možná by to uctivé bylo, kdyby ty platby byly použity na úctyhodné aktivity. Tedy, že by se jako podpora vracely do společnosti.
Nemyslíte si, že spojování jména Václav Havel s kontroverzním miliardářem Zdeňkem Bakalou, který staví Knihovnu Václava Havla, pověsti zesnulého prezidenta škodí?
Při dobré rozlišovací schopnosti se domnívám, že by to dobré pověsti Václava Havla uškodit nemělo. Mnoho o tom nevím, ale pokud pan Bakala té dobré pověsti nezneužívá a vytváří něco úctyhodného, tak to může prospět všem.
Jak by se Václav Havel zachoval v současnosti ohledně uprchlické krize?
Tady si troufnu odhadnout, že by na základě mnou znovu používaného termínu rozlišovací schopnost, kterou určitě Václav Havel měl, vytvářel systém pružného a dynamického pojetí názoru a reakce, které by směřovaly k reálné aplikaci řešení. Šlo by o něco typu mezinárodního komunikačního procesu. Určitě nejen v diplomatických a vládnoucích vrstvách. Ale to je téma na esej. Prostě by byl otevřený a aktivní.
Pevně presvědčen tvrdím, že by zavrhl oba extrémy. Ostnaté dráty nebo jakýsi nepropustný blok na jedné straně a masivní stěhování národů z domovin asijského a afrického kontinentu na straně druhé. Hledal by řešení z pozice svobody vůle a pohybu při pevném dodržování zákonů humanity a demokracie a v intencích spojené Evropy i přes současné "provozní" problémy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
