Karolína Peake: Stačí pár teroristů a rozloží metropoli. Neuvěřitelná neschopnost evropských lídrů. A Merkelová...

15. 11. 2015 0:01

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Bývalá ministryně Karolína Peake v souvislosti s teroristickými útoky v Paříži i migrační krizí zkritizovala evropské politické lídry. Podle jejích slov jsou neschopní o čemkoliv jasně rozhodnout a chránit Evropu. V další části rozhovoru zhodnotila i stav české demokracie při příležitosti blížícího se 26. výročí 17. listopadu 1989.

Karolína Peake: Stačí pár teroristů a rozloží metropoli. Neuvěřitelná neschopnost evropských lídrů. A Merkelová...
Foto: hns
Popisek: Karolína Peake v půlnočním rozhovoru

Paní exministryně, je sobota večer a hodně lidí v tuto dobu odpočívá. Jak obyčejně trávíte sobotní večer vy?

Většinou doma, s rodinou. Mám doma dva fotbalisty, v sobotu večer mívají oba po zápase nebo turnaji, takže vařím, jíme a těšíme se, že ještě druhý den nebudeme muset vstávat do školy a do práce. Dneska, musím říci, mluvíme o Francii a koukáme na zprávy a myslíme na rodiny lidí, kteří tak zbytečně zahynuli.

Co říkáte posledním událostem v Paříži?

Jsem v naprostém šoku a myslím na rodiny obětí. Sleduji zprávy a znovu nemohu uvěřit tomu, co člověk člověku dokáže udělat.

Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa - Evropa se kvůli zmiňované migrační vlně dostává na kolena, ekologický i ekonomický systém je prý vyčerpán a kapitalismus jako takový má prý na kahánku. Jak se vám to poslouchá?

Když jste máma, tak si pro svoje děti přejete co nejklidnější svět. Takže takové katastrofické předpovědi mne děsí. Pokud si je tedy pustím k tělu. Což zas tak moc nedělám. To bych se musela zbláznit. Lidstvo už si prošlo tolika různými krizemi, katastrofami, rozpady mocností, válkami a nevím čím vším, že lze očekávat, že se takové věci budou dít dále. Koneckonců, v některých částech světa se tak již děje. Zrovna dnes se vzpamatováváme z odporných a normálním lidským rozumem nepochopitelných teroristických útoků v Paříži. Pár teroristů zničilo stovky nevinných lidských životů. Je brzy na nějaké závěry, ale jsem moc zvědavá na identitu útočníků. Jsou to Francouzi z druhé generace imigrantů, nebo přímo někdo, kdo přišel na pozvání Angely Merklové do Evropy s poslední vlnou imigrace? Samozřejmě, že většina těch lidí, co přicházejí, hledají lepší život pro svou rodinu. Ale bohužel, jak vidno, stačí osm nebo deset teroristů a rozloží jednu evropskou metropoli. Je až neuvěřitelná neschopnost evropských politických lídrů o čemkoliv jasně rozhodnout a migrační krizi řešit, chránit Evropu. Migrační krize je problém, na jehož rozsahu má právě chování vrcholných evropských politiků, jako paní Merkelové, lví podíl. Lídři Evropské unie by si měli uvědomit, že nejvyšší hodnota, kterou musí stát bránit, je bezpečnost vlastních lidí a vše ostatní je až na druhém místě. Jakkoliv cynicky to může znít.

Nyní trochu k vám osobně. Veřejnosti asi není zcela známo, jaké funkce nyní zastáváte. Přes různé internetové vyhledávače je oficiálně u vašeho jména pouze uvedeno, že jste zastupitelka MČ Praha 1, bývalá poslankyně, ministryně obrany a místopředsedkyně vlády, ale i bývalá předsedkyně strany (LIDEM). Ví se, že od loňského března strana LIDEM nesla název VIZE 2014, ale prý jste se opět přetransformovali na jiné hnutí. Můžete to vysvětlit?

Nevím přesně, co se s bývalou stranou LIDEM teď děje. Transformaci na hnutí Vize 2014 jsem zaznamenala. Pokud vím, tak se hnutí přeměnilo znovu, a to na uskupení poněkud sektářského jména Řád strážců koruny a meče. Název hovoří za vše... Není asi dostatečně známo, že jsem stranu LIDEM opustila ještě před koncem svého působení v poslanecké sněmovně v roce 2013. Jakkoli jsem založení pravicové liberální strany po odchodu z Věcí veřejných myslela opravdově, bylo to již tehdy mrtvě narozené dítě. Do strany přešli hlavně nespokojení členové Věcí veřejných, kteří ale vždy měli velmi různorodé politické směry a smýšlení. Nemělo to budoucnost.

Já teď žádné politické funkce nezastávám, i když politiku sleduji pečlivě. Věnuji se advokacii v advokátní kanceláři Roberta Plicky. Jako dobrovolník pak pomáhám v neziskovce Věda nás baví, která se zaměřuje na mimoškolní vzdělávání dětí. Naším hlavním cílem je popularizace technických předmětů mězi dětmi základních škol, máme ale také programy pro děti, které si chtějí psát školní noviny a časopisy, nebo kroužky, kde se děti učí, jak se správně učit. Pořádáme také akci Vědecký jarmark, vždy v září na pražském Kulaťáku.

V úterý si naše země opět připomene 17. listopad 1989. Co podle vás našemu státu poslední roky od Sametové revoluce daly a co vzaly? Kam jsme se od listopadu 1989 dostali?

Získali jsme svobodu. Více by snad na tuto otázku ani nemělo být třeba odpovídat. Bilance je jasná. Přes to si tento fakt musíme neustále připomínat. Zvlášť, když si část lidí neuvědomuje význam svobod. Ano, svoboda znamená odpovědnost, nutnost neustálého rozhodování, nepohodlného soutěžení, konkurence, rovné příležitosti ale nestejné možnosti. Svoboda znamená pro mnohé těžší úděl, než je pohodlí rovnostářství a diktátu. Ale je potřeba si vzpomenout, že vždycky, když jsme svobodu neměli, bylo zkrátka všechno jen horší. Svoboda přináší problémy, ale neskonale menší, než nesvoboda. A o co jsme přišli? Možná snad o společného nepřítele, který umí tak hezky tmelit aspoň část společnosti. Ale to rozhodně za nesvobodu nestojí. Navíc, teď si každý může vybrat zcela svobodně, na koho bude nadávat.

Anketa

Vadilo by vám, kdyby se Miloš Zeman 17. listopadu ocitl na pražském Albertově ve společnosti příznivců Martina Konvičky?

4%
96%
hlasovalo: 7747 lidí

Zatímco loni 17. listopadu létala na prezidenta Miloše Zemana na pražském Albertově vajíčka, tentokrát bude mít na Albertově nejspíše příznivěji naladěné publikum. Mají se tam údajně dostavit stoupenci hnutí Blok proti islámu. Jak vlastně vnímáte vystupování prezidenta Zemana na veřejnosti? Zaslouží si podle vás červené karty, červené trenky a pískot odpůrců?

Zaslouží – nezaslouží... Máme demokracii. Prezident byl svobodně zvolen většinou národa. A ti, jimž se jeho vystupování nelíbí, mají svobodnou možnost svou nelibost projevit. Miloš Zeman svým vulgárním projevem kdekoho uráží a provokuje. Mně se jeho způsoby nelíbí. Je to ale spíše problém formy než obsahu. Snažím se poslouchat, co říká, ne jak to říká. Často má pravdu.

Jak silné jsou podle vás resentimenty po minulém režimu a jak kvalitní je společenská debata, která se týká zločinů komunismu? Má podle Vás polistopadový vývoj nějaké své temnějších stránky?

Sentiment mi nepřipadá zrovna jako typický český pocit. Myslím, že řada lidí vzpomíná na období komunismu ráda proto, že v té době byli mladí a na mládí člověk vzpomíná sentimentálně. S politikou to nemá nic moc společného. Za typičtější český postoj považuji spíše "mně je to jedno". Což pro demokracii a její rozvoj není zrovna nejlepší. A projevuje se to i v tom, že do vysokých politických funkcí klidně volíme lidi s komunistickou nebo dokonce estébáckou minulostí. Členství v komunistické straně v době, kdy taková angažovanost k nomálnímu životu nebyla nutná, kdy se jednalo čistě o oportunismus, něco takového nepovažujeme za morální selhání. A to není projev sentimentu, spíše tolerance nebo lépe řečeno nízké laťky při posuzování morálních kvalit. Přítomnost bývalých členů KSČ a StB v politických funkcích pak samozřejmě ovlivňuje i veřejnou debatu o zločinech komunismu, které sice nikdo snad vysloveně nepopírá, ale také moc nepřipomíná. A připomínat by se měly, stejně jako zločiny nacismu.

Ze studie společnosti GfK nejnověji vyplynulo, že kupní síla jednoho obyvatele České republiky dosahuje úrovně 53,6 procenta evropského průměru. To představuje pro ČR 26. místo v žebříčku evropských zemí. Lépe jsou na tom prý dokonce i Slováci a Estonci. Jenže o takovém umístění v žebříčku asi nikdo z nás v roce 1989 určitě nesnil, spíše se tehdy hovořilo o ČSR jako o budoucím novém Švýcarsku...

Aktuálně mají na tento ukazatel negativní vliv intervence ČNB v posledním roce a půl, o jejichž správnosti mne dosud nikdo nepřesvědčil. Správná nebyla ani dlouhodobá snaha dělat z nás montovnu skrze investiční pobídky, po jejichž vyčerpání nic moc nezbylo. Česká republika je plná schopných a talentovaných lidí a vlády by jim hlavně měly dát prostor se realizovat. Mimo jiné právě ve vědě nebo IT jsou naši lidé oceňováni i v zahraničí. I proto se angažuji v projektu na podporu technického vzdělávání Věda nás baví. Dnes ale bohužel zase jede nanovo další vlna nových regulací, zákazu, příkazů, kontrol a obecně snahy zasahovat do běžného lidského rozhodování ze strany vlády. Přesto, abychom byli trochu pozitivní, tak srovnejme nynější hospodářskou úroveň, koupěschopnost a vůbec možnosti současnosti s dobou před 17. listopadem 1989. Úroveň, na kterou se Česká republika dostala, je důvodem k alespoň mírné radosti, nebo ne?

Poslední léta byla bohatá na politické události, jako je například konflikt na Ukrajině, válka v Sýrii a teď migrační krize. Budou mít podle Vás tyto události nějaký zásadní vliv na vývoj naší země?

Tak za prvé je třeba si ve světle Vámi zmíněných událostí uvědomit, jak se, alespoň zatím, máme v zásadě dobře. Snad si to moc nepokazíme a budeme se ve volbách a vůbec při péči o naši zemi chovat rozumně. Snad politikům nedovolíme, aby politickými argumenty směřovali na naše emoce místo na rozum. A že poznáme, kdy se nám někdo snaží vnutit instantní "dobro" pro všechny, které nás připraví o svobodu. Svobodu, které je nyní už tak v ohrožení kvůli bezpečnostní situaci.

V posledních letech se rozvíjí debata o správnosti našeho geopolitického směřování a stejně tak o ruské propagandě a agentech, kteří pracují pro ruské zájmy. Hrozí podle Vás z Ruska nějaké nebezpečí?

Geopolitické směřování je pro tak malou zemi, jako je Česká republika, navíc položenou na křižovatce zájmů, uprostřed Evropy, velmi těžká věc. Závidím každému, kdo na to má jasný názor. Naše ústava, hodnoty, na nichž jsme postavili moderní českou demokracii, má nepochybně nejblíže k západu Evropy a USA. A je to tak dobře. Bohužel, život, politika a lidské konání, to nejsou jen hodnoty. Jsou to hlavně zájmy. Každý sleduje svůj zájem, stejně tak Západ a USA. A my musíme hledět, aby naše zájmy, naše existence, byly dostatečně chráněny. Po mnichovské zkušenosti nám nikdo nemůže vyčítat, když nedáme všechna vejce do jednoho košíku.

Pojďme prosím zavzpomínat, které politické garnitury, které vlády, kteří prezidenti za dobu od listopadu 1989 naší zemi spíše prospěli a kteří ji spíše poškodili a čím? Co přát české demokracii do dalšího 17. listopadu a co jí naopak nepřát?

Tak to by si zasloužilo nějaký hlubší rozbor, který i tak samozřejmě bude subjektivní. Pravičák bude mít jiný názor než komunista. Faktem je, že se nám tak trochu rozkládá tradiční systém politických stran, které zastávají rozdílné hodnoty a soupeří v rámci normální demokratické rovné soutěže o jejich prosazování. Politika se mění na čistou technologii moci, bez myšlenky. Což dlouhodobě nemůže dobře fungovat. Věřím, že následující roky vytvoří i mezi lidmi poptávku po standardní politické scéně.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Řvouni z neziskovek rozeštvali Evropu. Ustrašené trosky v čele unijních zemí se teď předvádějí bez kalhot. O hysterii v bruselských kuloárech promlouvá Jana Bobošíková

18:05 Řvouni z neziskovek rozeštvali Evropu. Ustrašené trosky v čele unijních zemí se teď předvádějí bez kalhot. O hysterii v bruselských kuloárech promlouvá Jana Bobošíková

ROZHOVOR Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková se domnívá, že se EU musí transformovat, přičemž tuto…