Otče, vy jste na facebook napsal europoslanci KDU-ČSL Pavlu Svobodovi, že dle něj je Bašár Asad diktátor, který páchá na svém lidu genocidu, zatímco křesťané slavili vítězství Asada. On odepsal: „Vážený pane faráři, dilema, které popisujete, řeším i já. To dilema zní: budeme Assada posuzovat z hlediska dopadu na křesťany, anebo na civilisty obecně. Pokud by šlo jen o křesťany, tak těm se relativně dařilo dobře. Jsou-li našimi bližními i nekřesťané, pak je to jednoznačné: Assad provádí genocidu na vlastním obyvatelstvu. Např. před pár týdny městem procházely jeho milice s adresami odpůrců a vyvražďovaly jejich ženy a děti. Statisticky vzato, takový ISIS je proti Assadovi banda amatérů, kteří sice svoji brutalitu medializují, ale co do počtu obětí jsou řádově za Assadem – odhad jeho genocidy je někde okolo 250.000 obětí. Pro vhled do situace doporučuji interview na DVTV s Janou Hybáškovovou, arabistkou a bývalou velvyslankyní EU v Iráku, je to rok staré, v mnohém zastaralé, ale to podstatné tam je.“ Co si myslíte o reakci Pavla Svobody?
Reakce pana poslance byla, jak jen to říci... zcela nepřekvapivá?
Můžete to, otče, nějak konkretizovat?
Inu, pane redaktore, pokusím se o to, i když je to na dlouho.
Víte, ono se dá rozdělit celé slavné lidovecké nutí na jakési dva proudy. Na proud základu a proud špiček, tak to alespoň – jak lidovce pozoruji od doby, co jsem jejich činnost zaregistroval – vnímám já.
Základ všeho, jak ostatně asi všichni vědí, tvoří masa věrných. To jsou ti, které mnozí, jistě soudní, čtenáři znají z každodenního kontaktu jako spolehlivé čestné lidi, kteří se snaží nasadit své skromné síly pro blaho veřejnosti na jakémkoli postu. Kostelníkem či varhanicí v Horní Dolní počínaje, starostou či radním konče. Dělají to, co považují za správné a prospěšné. Někdy narazí na nepochopení, odpor, možná i nenávist, ale snad každý, i když s nimi nesouhlasí, jim neupře určitou míru upřímnosti a pokud se s nimi pohádáte či nahlas vyjádříte nesouhlas, nebudou se vám mstít a po vychladnutí na obou stranách s nimi klidně půjdete na pivo, protože vás nikdy nepodrazili a nejsou mstiví. A hlavně, nemají ambice nějakým způsobem vyniknout, a proto se, bohužel, nikam necpou.
Pak tu máme tu druhou, početně méně, politicky však více významnou skupinku ambicemi nebo chcete-li „politickým čichem“ přetékajících, řekněme to na rovinu, kariéristů. Těmi jsou vybaveny všechny partaje a z krátkodobého hlediska jsou jejich požehnáním, z dlouhodobého však jejich zhoubou. Jistě, takový kostelník, který je poctivec, nic nesplnitelného vám neslíbí, vysoké politiky se ekluje, do vyšší politiky se cpát nechce a pokud se na nějaké kandidátce objeví, tak je pouhou vatou a vůbec se s ním nepočítá, neboť politika patří protřelým. A to je škoda.
Takže ve finále lidovce ve vysoké politice reprezentují takoví lidé jako je bývalý komunista Pithart, nestraník Gabal a jeho manželka Hybášková, odpadlý můj kolega Herman, který před svým ministrováním za lidovce nebyl členem KDU-ČSL ani rok a tak dále, a tak dále, a tak dále. Nebo na krajské úrovni se v koalici jakéhosi hnutí s lidovci objeví na kandidátce doktor, který svým pacientkám doporučuje potrat – jde o Liberecký kraj.
Takže ve finále za lidovce hovoří mnozí, kteří, i když se po křesťanských zádech vyšplhali vzhůru, s křesťanstvím mnoho společného nemají, nebo nemají chuť prosazovat křesťanské ideály. A také je třeba zdůraznit, že díky těmto existencím se KDU-ČSL stává pro mnoho věřících a zásadových křesťanů nevolitelnou.
Ale jak tedy vnímáte onu zásadu Mons. Šrámka, zakladatele lidovců, takzvanou „politiku možného“?
Jako chybu. Mons. Šrámek – dlužno dodat, že ti Pithartové, Hermanové a spol., kteří se ve vládách bratříčkují s kýmkoli, tím kráčejí v jeho stopách – byl možná idealista, možná politik, ale hlavně se do politiky neměl míchat. Měl stát u oltáře a věnovat se spáse duší, a ne politice. A když už se chtěl věnovat politice, tak měl pevně zastávat křesťanské principy, což, dlužno dodat, nečinil.
Nejsou to až příliš tvrdá slova?
Proč by měla být? Vezměte si například takové Benešovy dekrety. Já vím, v českém prostředí je to otázka velmi citlivá a vydávám se na tenký led, jenže těch prezidentských dekretů je celá spousta. Nejsou jen o Němcích ze Sudet. Jsou i o vykládce vagónů, bankách, lidových soudech, zestátnění (po křesťansku se to dá definovat jako krádež) velkých i malých (od 15 zaměstnanců) podniků a pod tím vším je Šrámkův podpis. Ale především, což mi asi nejvíce vadí, je Šrámkův podpis pod Košickým vládním programem, který ze zdravé politické soutěže vyřadil agrárníky, ale hlavně otevřel dveře bolševizaci a samotnému Stalinovi, aby nás následně „sežral“. Vždyť sami lidovci, podpisem svého šéfa-zakladatele, katolického kněze, uznali vedoucí úlohu KSČ v Národní frontě. Tolik asi k „politice možného“. Nebo, všechno je možné, ale ne všechno je dobré. A toto si, žel Bohu, lidovci nesou na svých bedrech jako batoh naplněný kamením doposud. Uzavřel bych to tím, že jako křesťané zapomněli lidovci na jednu křesťanskou zásadu: „S ďáblem se nevyjednává.“
Takže pokud bych to měl shrnout, tak pan Svoboda jedná zcela v intencích zakladatele: Není důležité, co je křesťanské, důležité je, co po mně „vedoucí“, ať už je to kdokoli, chce. Brusel chce, aby Asad byl diktátor, Brusel má přeci vedoucí úlohu, tak je Asad diktátor. Dovolil bych si tu ocitovat reakci svého přítele, pravoslavného křesťana ze Sýrie, který mi, jako reakci na můj FB dotaz panu poslanci, napsal toto (ponechávám v té jazykové verzi, jaké jsem to obdržel):
„Ahoj
Ten vase poslanic nic nevi
Opakuje to co mu rikaji vedeuci
Tak prosim te nezlob se na neho .
Pride chvili a uz neni daleko a vsechno bude jasno
6 let lez a vrazdy myslim ze to staci kazdemu aby vedel pravdu "kdyby nebyl blbec " “
Je ovšem jedna věc (ono jich je vícero), která mi vrtá hlavou. Jak mohou být lidovci, odvolávající se na odkaz mons. Šrámka v koalici s člověkem, který má pod palcem potravinářský průmysl (ten by měl být dle Benešových dekretů, kde je podepsán Šrámek, v rukou státu) a má více jak 15 zaměstnanců (opět dle Benešových dekretů a opět podepsán Šrámek, má být státní)?
Z toho mi vychází, že lidovci už nejsou věrni asi ničemu. Ani křesťanství, ani odkazu Mons. Šrámka, svého zakladatele. I když, tady bych si měl po křesťansku posypat hlavu popelem, neb lidovcům křivdím. Lidovci přec jsou věrní oné ideji „politika možného“, což se dá dnes chápat jako „udrž se u koryta, jak jen nejdéle je to možné“. O čemž nás přesvědčili v Paroubkově vládě, která odhlasovala něco tak nekřesťanského, jako je registrace homosexuálních párů a přesto v ní, jistě se skřípěním zubů, setrvali a loni, když vládou prošel další zcela nekřesťanský zákon o adopci dětí homosexuálními páry, opět vytrvali. Jsou to prostě borci! Borci, kteří nehledě na křesťanské morální zásady, ve vládě, když už se tam jednou dostali, zůstanou za jakoukoli cenu.
To je sebezápor, to je oběť, viďte pane redaktore.
Otče, nejste poněkud jízlivý?
Přiznávám, jsem.
Psali jsme:
Ale vraťme se, pane faráři, k meritu věci; podle vás, je ISIS proti Asadovi opravdu banda amatérů, jak praví pan europoslanec Svoboda?
Lze o někom, kdo pobírá žold za to, že střílí do lidí, hovořit jako o amatérovi? Asi se shodneme, že nelze. Jistě, zčásti jsou to nadšenci, kteří si rádi zastřílejí do živého masa, rádi ono živé maso znásilní, pokud mají tu možnost, rádi si, k posílení svého ega, uříznou nějakou tu nepřátelskou hlavu, a to všechno páchají s určitou dávkou amatérismu. Ale oni za to pobírají žold, fasují kvéry a střelivo, mají ošetření a tak dále. Ale především, a to je třeba zdůraznit, mají vysoce profesionální PR. Takže, i když jednají často jako amatéři, jsou za to honorováni, takže jsou to profesionální bojovníci. To že někdo nemá výcvik, že neumí ovládat zbraně a chová se jako amatér, ještě neznamená, že není, i když velice nekvalitní, profesionál.
A i takovýto amatér, pokud je vybaven logistikou a pravidelným, téměř nevyčerpatelným, přísunem zbraní, proviantu i lidských zdrojů, rozhodně není neškodným amatérem. Naopak je nebezpečnější než jedinec s vojenským výcvikem. Proto je v syrském konfliktu tolik obětí. Regulérní voják syrské armády totiž nepůjde mezi lidi opásán trhavinou. Ten bude bojovat, tak jak je vycvičen, tedy klasicky. „Amatérovi“ s finančním zázemím a vygumovaným mozkem je úplně jedno, jaký způsob boje zvolí a koho při tom zabije, hlavně, když ví, že bojuje za tu „správnou věc“. A od toho, aby věděl, za co má bojovat, je tu jeho politruk, imám, nebo třeba i poslanec, či komisař z EU parlamentu, nebo nějaké jiné zvíře. Takže ano, ISIS je banda amatérů, ale (nebo právě proto) je daleko nebezpečnější pro Syřany než syrská armáda.
A páchá Asad genocidu, nebo jen likviduje islámské vrahy ISIS a jiných islamistických uskupení?
Pan Svoboda je profesí právník a tudíž by měl být ve volbě slov opatrnější. Pro ilustraci uvádím toto (kopírováno z „wikiny“):
„Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN
Čl. II.: V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.“
Pokud má pan doktor práv důkaz, že se něco z toho vztahuje na prezidenta Sýrie, měl by ho předložit. Pokud ho nemá, tak by měl držet hu... ehm, jazyk za zuby. To, o čem hovoří dokumenty OSN, se ovšem zcela lehce dá vztáhnout na ISIS, pokud jde o (nejen) křesťanské etnikum, takže opravdu pana poslance Svobodu vnímám jako někoho, o kom lze říci, že profesionálně selhal.
Katechismus katolického náboženství od ThDr. Františka Tomáška praví: „Jsme povinni milovat všechny lidi bez rozdílu rasy a národnosti. Smíme však a také máme více milovat ty, kteří jsou nám bližší rodem nebo vírou, dobrodiním nebo přátelstvím. Rodem jsou nám bližší zvláště rodiče a sourozenci, příbuzní a členové vlastního národa… Kdo miluje svůj národ, hlásí se k němu, zůstává mu věrným, váží si mateřské řeči, otcovské země a národních památek. Hledí poznat dějiny svého národa, hájí jeho práv, přispívá na jeho potřeby a modlí se zaň. Hledí národu prospět poctivou prací v povolání. Bylo by hříchem vlastní národ zradit, tupit a poškozovat. Hříchem je však také záští a utiskování, výsměch a pohrdání proti národu druhému. Sám vtělený Syn Boží, Ježíš Kristus, dal nám nejkrásnější příklad lásky k vlasti.“ Není tedy logické upřednostňovat křesťany před muslimy, kteří křesťany vraždí?
Logické to je, ale hledejte mezi současným establishmentem logiku. To je snazší najít onu pověstnou jehlu v kupce sena.
Nehovořil i sv. Pavel ve svém listu o tom, že křesťané si mají pomáhat v první řadě mezi sebou?
Jistěže hovořil. Obávám se však, že Nový zákon asi nepatří mezi pravidelnou četbu pana poslance Svobody. Kdyby četl listy svého křestního patrona a podle nich se i snažil jednat, asi by syrskou krizi a potažmo svou úlohu v europarlamentu, a v politice vůbec, vnímal jinak.
Hájí podle vás KDU-ČSL křesťanské hodnoty, nebo spíše multikulturalismus a islám?
Tady si dovolím odpovědět otázkou. Myslíte si, pane redaktore, že kdyby KDU-ČSL hájila křesťanské hodnoty, mohl by v jejím dresu nastoupit na ministerský post odpadlý kněz?
Já osobně, a se mnou i jiní kněží, to vnímáme jako výzvu: „Vybodněte se na to, co jste slíbili Bohu, biskupům a jiným svým představeným, odhoďte ‚břemeno‘ kněžství, vstupte do KDU-ČSL a my vám zprostředkujeme politickou kariéru.“
A když vidím kdysi katolického kněze, jak tajtrlíkuje okolo neomarxistického buddhisty a otvírají společně jakési „průduchy“ za obdivného křepčení ministrových stranických soudruhů, tak se ptám: „Co je na lidovcích křesťanského?“
Takže pokud se jednou dočkám toho, že lidovci budou mlčet k zabíjení křesťanů (toho jsem se vlastně už dočkal) a budou hájit jejich vrahy (toho jsem se dočkal už taky), tak rozhodně nebudu nikterak překvapen.
Psali jsme:
Co říkáte tomu, jak Asada hodnotí syrští představitelé katolické církve?
Syrští představitelé církve, na rozdíl od českých lidovců, žijí v Sýrii a se svým prezidentem se stýkají i osobně, takže jejich hodnocení je pro mne daleko důležitější než tvrzení nějakého doktůrka pracujícího v Bruselu, který veškeré své vědomosti získává na bruselské variantě PŠM (politické školení mužstva – dobře známé všem, kteří absolvovali základní vojenskou službu v době rozvinutého socialismu), popřípadě z mainstreamového (politicky korektního a nezávadného) tisku.
A netřeba mluvit jen o představitelích katolické církve. Rád bych zmínil i hlavního muftího Sýrie, tedy sunnitu, který byl za své výroky o nesmyslnosti války a legitimnosti Assadovy vlády odměněn „opozicí“ zosnováním vraždy jeho syna. Jestli si takto Západ představuje boj za spravedlivou společnost a takovýto boj podporuje a financuje, tak je se Západem, včetně doktora Svobody, něco špatně.
A přitom tento muftí byl i hostem na půdě europarlamentu, v roce 2008, a mimo jiné tam řekl i toto: „Když někdo zničí dílo mistra Michelangela... co si o něm budeme myslet? Že je nevzdělaný, násilný, chová se jako zvěř a neuznává lidské hodnoty? Ale co když někdo zničí stvoření, které pochází od Boha? Ti, kteří vyrábějí nášlapné miny a zbraně hromadného ničení jsou skuteční nepřátelé lidské civilizace, protože zabíjejí člověka.“ Škoda, že si to naše (j)elita nezapsala za uši, stejně jak si nezapsala tento jeho výrok: „Neomezuji se jen na jednu náboženskou komunitu. Poprosil jsem všechny naše duchovní vůdce, aby byli otci všech syrských obyvatel a neuzavírali se jen do své náboženské komunity. Snažím se šířit tento přístup po celém arabském a muslimském světě, a pak i po celém světě jako takovém. Duchovní vůdcové by měli být univerzální, neměli by se omezovat jen na svou náboženskou komunitu anebo na své vyznání. Papež nenese zodpovědnost jen pro katolíky, ale pro celé lidstvo, a muftí také není zodpovědný jen za muslimy, ale za celý svět.“
Možná našim elitám chybí právě ona odpovědnost, o které Ahmed Badr al-Din Hassún hovořil.
Vrcholný představitel Syrské katolické církve, antiochijský patriarcha Ignace Joseph III. Younan, viní za nynější krizi v Sýrii Spojené státy, které podporují vzbouřence proti prezidentu Asadovi. Podle něj „přístup vlády USA k situaci v Sýrii byl od počátku špatný“. „Američané chtěli změnit vládu, neboť, jak říkali lidem a médiím, Asad je diktátor, proto musí odejít, aby měl národ svobodu a demokracii.“
Antiochijský patriarcha je ještě hodně mírný, já bych s klidem k USA ještě připojil EU, Katar, Saúdskou Arábii a Turecko.
Archieparcha Melchitské řeckokatolické církve Jean-Clément Jeanbart z Aleppa pak v souvislosti s ruskou vojenskou intervencí v Sýrii prohlásil, že je zdrojem „naděje“ místních křesťanů. „Slouží křesťanské věci,“ byť by tím Rusko sledovalo jen svoje zájmy...
Archieparcha by asi neprošel kádrovým sítem pana Jandy z „tingl-tanglu“ Evropské nahoty a byl by označen za kremlofila, případně jedním z českých profesorů, který sám sebe označuje termínem „katolická buzna“, by byl označen jako „ruský šváb“. Pak je ovšem celkem pochopitelné, že takovéto hlasy nedolehnou ani k uchu pana poslance Svobody, protože pro něj a jemu podobné je daleko horší „rozpínavost“ Putinova Ruska (daleko menšího než byl kdysi Sovětský svaz) než smrt „několika málo“ křesťanů. Kteří jsou stejně také proputinovští, prokremelští a proruští, takže si pro svou ideologickou pomýlenost vlastně nic jiného nezaslouží.
Pro zajímavost připomeňme, že papež Benedikt XVI. označil svého času Asadovu Sýrii za „vzor soužití křesťanství s islámem“ na Blízkém východě...
Ale ona taková Sýrie je pořád. Jen vzpomeňme stále platnou syrskou ústavu, která je v tamním regionu zcela raritní. Copak náš spojenec v boji proti terorismu, který již přes rok, zcela bez zájmu mainstreamových médií, bombarduje civilní obyvatelstvo v Jemenu, má ve své ústavě zakotvenou rovnost před zákonem bez ohledu na náboženství, pohlaví a etnicitu?
A většina oněch „prodemokratických opozičních sil“ nemá ani syrské občanství... Copak takový Čečenec, Belgičan, či Němec, Saúd, Katařan, Turek, mohou být bráni jako vzorek syrské společnosti? Stejně jako ti, kteří je podporují, ať již z Langley, z Bruselu, nebo z Mekky, mohou tito být bráni jako lídři syrské opozice?
A co se týče běžných obyvatel, tak se křesťané často zmiňují o tom, že na charitě a pomoci pro oběti terorismu pracují společně s muslimy a pomáhají potřebným bez rozdílu náboženství. A co teprve armáda, ve které bojují společně křesťané i muslimové všech směrů bez rozdílu. Není to snad známka onoho vzorového soužití, o kterém mluví Benedikt XVI.?
Psali jsme:
Chaldejský biskup z Aleppa odsoudil Evropu za podněcování mládeže, aby se vyhýbala vojenské službě útěkem na sever, čímž po nich zůstává vypleněná společnost. A varoval, že pohled Západu na syrského prezidenta Asada jako na diktátora je „propaganda“, když Západ obviňoval z pokrytectví, neboť není stejně kritický i k režimům v Turecku a v Saúdské Arábii. Biskup Antoine Audo v rozhovoru s německou n-tv tvrdil, že Asadova vláda je syrskou legitimní vládou a že míru lze dosáhnout civilizovanými způsoby. V reakci na náznak, že Asad je pořád v úřadě jen proto, že jeho režim podpořilo Rusko, biskup řekl: „Syrská vláda je legitimní vládou země. Asad má právo požádat o pomoc.“ „Líčit Asada jako diktátora je západní propaganda,“ dodal. „Během syrské války mnozí zemřeli, ale nezabíjeli je jen vládní síly. Proč Západ nemluví o politických frakcích, které lidi zabíjíej v Turecku a v Saúdské Arábii?“ Co o tom soudíte?
Západ nemluví o mnoha věcech, které se mu nehodí do krámu. Tak to je a tak to bylo, a žel Bohu, i bude. Západ přece nebude kritizovat ty diktatury, které financuje a podporuje. Copak lze kritizovat gerontokracii v Saúdské Arábii, když od nás kupuje zbraně za miliony, které pak posílá svým miláčkům na boj za demokracii v Sýrii? Západ totiž nemůže na Blízkém východě kritizovat vlastně nic, když se sám podílel na uvedení tohoto regionu do situace, kterou můžeme ohodnotit českým slovem „průser“. A to jen proto, že si některé státy hodlají dělat politiku jakou chtějí a těch „osvícených hlav“, které mají zaručený recept na „šťastné zítřky“, se neptají.
A když jsme u těch „zítřků“, jak vidíte vy budoucnost Sýrie?
Já se především „opájím“ nadějí, kterou čerpám ze zpráv, které možná doktor Svoboda nesleduje, k jeho škodě. Ty zprávy jsou často plné utrpení, neštěstí a krve, ale zároveň z nich čiší touha po obnovení vlasti, kterou mnozí Syřané opravdu milují a s nasazením vlastních životů brání. A když vidím záběry z rozbitých měst, do kterých se vracejí vyhnaní obyvatelé a sice se slzami, ale s velkým osobním nasazením obnovují své domovy i chrámy, říkám si: „Navzdory všemu a všem Sýrie žije!“ Víte, pane redaktore, mohli bychom počítat oběti, vyčíslovat škody, ale to by byla jen čísla. Já se snažím sledovat spíše příběhy konkrétních lidí, kteří mají tváře a jména. Na jednu stranu to přináší smutek, ale zároveň i onu, tolik potřebnou, naději.
Takže chcete říci, že když se řekne syrská krize, vybaví se vám konkrétní tváře a ne pouze mapa postupu té či oné bojující frakce a čísla?
Ano.
A měl byste nějakou tu tvář či osud pro naše čtenáře?
Ano, jednu tvář jsem již zmínil – muftího, který přišel o syna. Ale je jich samozřejmě více. Tvář, která se mi vybaví vždy, patří jedné mladé ženě jménem Pascale Zerez, kterou zastřelili teroristé (pardon, rebelové, nejspíše ti umírnění) 9. 10. 2012, když se vracela autobusem domů do Aleppa. Autobus byl zastaven bojůvkou a všichni křesťané a alawité museli vystoupit a následně byli zastřeleni. Nikomu nic neudělala, mnozí turisté se od ní naučili modlitbu Otče náš v aramejštině. Mimo to byla též varhanicí a vedla chrámový sbor. Hodinu před svou smrtí stihla ještě zavolat rodičům, že je již na cestě domů a má chuť na něco dobrého.
Další tváří, která se mi často vybaví, je Hedra, studentka aleppské univerzity, která měla to štěstí a přežila útok „umírněné opozice“ na univerzitu 15. 1. 2013.
Pak často myslím na svého spolubratra Daniela Maese z Belgie, který, i když mohl odejít, v Sýrii zůstal a nadále působí v klášteře sv. Jakuba v Quarra a poměrně pravidelně informuje o dění v Sýrii. Však i vy jste uveřejnili jeden z jeho dopisů, pokud mne paměť neklame.
A v neposlední řadě jsou tu tváře dětí ze sirotčince v Marmaritě, kterým spolu s přáteli občas vypomůžeme.
Pokud si laskavý čtenář povšiml výše uvedených dat, jistě mu došlo, že násilí na civilních obyvatelích se dopouštěla Západem podporovaná opozice ještě před nástupem IS a Západ k tomu mlčel, včetně pana poslance Svobody.
Páně poslancův hlas jsem nezaslechl ani tehdy, když byli uneseni první kněží, ani tehdy, když unesli dva aleppské pravoslavné biskupy, opět před nástupem Islámského státu. A nad osudem těch, kteří toto páchali, nyní křesťanský demokrat lká a leží mu na srdci osud těchto opozičních sil, které z jednoho z nejstarších měst na světě pravidelným terorizováním vyrobily „město duchů“. Promiňte, že se opakuji, ale něco v hlavách reprezentantů KDU-ČSL je špatně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
