Zkusila byste si tipovat, jak dopadnou blízké krajské a senátní volby? Mohou se potvrdit průzkumy, ve kterých vede s přehledem hnutí ANO s velkým náskokem před ČSSD? A pomůže to vůbec na regionální úrovni v krajských volbách hnutí ANO, které díky nezkušenosti komunálních politiků už v některých městech a obcích selhalo? Tradičním stranám, a to jak pravicovým, tak i levicovým, se mnohdy také moc nechce do koalic s ANO, stranou jednoho muže. Bude tedy letos Andrej Babiš úspěšný jen v senátních volbách?
Pro budoucnost občanů Česka je jedno, zda v krajích vyhraje ANO nebo ČSSD či zda se některé z nových uskupení tu a tam dostane do zastupitelstva. To vzrušuje kandidáty, novináře a aktivisty z neziskovek, ale pro občany krajské volby nic nového nepřinesou, ani fakticky, ani symbolicky. Jednak proto, že se o směřování naší země rozhoduje jinde, jednak proto, že zde není reálná politická síla, která rezonuje se skutečnými zájmy občanů, mluví lidem ze srdce a nabízí hodnotovou kotvu tak, aby měla šanci na dvouciferný volební výsledek.
Podle mě je nyní zásadní stopnout kolektivistický pseudohumanistický a cynicky bezhodnotový kurs naší země i EU a snažit se vyvést ČR i EU ze slepé uličky neomarxismu, politické korektnosti, lži, socialistického internacionalismu a multikulturalismu, počínajících bezpráví, nesvobody a chaosu, což ale žádná ze stran nenabízí. Jiná situace ale může být příští rok, kdy budou parlamentní volby v Německu, prezidentské volby ve Francii a volby do Parlamentu u nás. Rok 2017 by mohl určité změny přinést, pokud se výrazně změní klima u našich sousedů a pokud roztříštěná nová uskupení najdou společnou řeč.
Jak říká exministr Vlastimil Tlustý, politika je o naději a emocích. A dá se údajně předpokládat, že nezajímavé a unylé postoje dnes nikoho neosloví. Je tohle i důvod, proč například velmi kontroverzní výrok vicepremiéra Andreje Babiše v souvislosti s koncentračním táborem v Letech, nad kterým se všichni politici napříč politickým spektrem pohoršovali, v tichosti vyšumí a nestane se vůbec nic? Stejně jako v případě jeho kauzy Čapí hnízdo? Je to jen proto, že si Babiš naklonil-zaplatil hromadu odborníků a známých osobností z různých společenských odvětví a zválcuje vše kvalitním marketingem?
Politika je hlavně o zájmech. A současné parlamentní strany, včetně ANO, mají klíčové zájmy totožné – zůstat co nejdéle u moci, brát dotace z EU, šťourat lidem v soukromí, diktovat, nařizovat, dotovat, posilovat represivní zákony a aparát, zkrátka ukrajovat ze svobody a posilovat demokratický deficit. V takovém prostředí nelze očekávat principiální postoje, dovedené například k rozvázání koaliční smlouvy nebo k odvolání ministra. Andrej Babiš si tu a tam odskočí mezi občany, prohlásí něco, co v ten moment rezonuje, vzápětí svá slova popře, postaví se do role otloukánka. Jako divadlo je to komické, jako politika, která určuje rámec pro život lidí, je to tragické. Novináři a poslanci to samozřejmě vědí a hrají pokryteckou politicky korektní hru společně. To, že taková politika, na které se shodnou dnešní politické elity a mediální špičky nerezonuje se skutečnými zájmy občanů a je odtržená od života, tyto lidi nezajímá, protože se jim zatím daří veškeré projevy jiných názorů dehonestovat, dusit a umlčovat nebo vytěsňovat z veřejné debaty. „Politika“ Andreje Babiše není živou vodou v zatuchlém politickém rybníce, jak se snaží občanům namluvit. ANO je součástí současného eurosocialistického státně dirigistického pojetí demokracie, které v řadě zemí EU začíná narážet na svůj strop. Brexit je příkladem.
Politické strany jako TOP 09 nebo i lidovci, které varují před Ruskem, že se snaží nás znovu dostat do sféry svého vlivu, se propadají ve volebních průzkumech. Zpráva BIS upozorňuje na ruské agenty a jejich mimořádnou aktivitu. Připomínáme si často rok 1968, a přesto jen 15 procent lidí považuje Rusko za hrozbu. Čím to je?
Česká republika – středně velká země ve středu Evropy by měla dbát na dobré vztahy se sousedy i na obezřetnou a vyváženou politiku vůči velmocím. To platí obecně a je dobře, že má stát informace o aktivitách zahraničních velmocí, teroristických organizací nebo mafie na našem území. Jiná věc je, pokud politici tyto zprávy nebo jejich vytržené citace používají v politickém boji, namísto aby využili svých pravomocí a zasáhli tam, kde je skutečné nebezpečí. Lidovci jsou ve vládě, čestný předseda TOP 09 Schwarzenberg předsedá zahraničnímu výboru Poslanecké sněmovny. Pokud považují aktivity Ruska na našem území za nebezpečné, jak říkají do médií, pak nechápu, proč nejednají?
Psali jsme:
Situace v české společnosti, která se může odrazit i na volebních výsledcích, se v posledních letech dramaticky změnila. Když jsme vstupovali do Evropské unie, lidé tento krok vítali. Řadu let se líbilo i získávání dotací na modernizaci infrastruktury. Nyní je už i mnoho politiků kritizuje jako mnohdy zbytečné plýtvání peněz na neužitečné projekty (rozhledny v údolí) a jako nespravedlivou podporu jen některých podnikatelů. Nejvíce poklesla důvěra v EU při migrační krizi. Co když jsme se nyní soustředili jen na negativní stránku našeho členství v Unii? Anebo je to skutečně tak bezperspektivní podnik, kdy jsou úředníci natolik zaujati vlastní byrokracií, že opravdu není reálné věřit v efektivní reformy?
Současná EU je po přijetí Lisabonské smlouvy jednoznačně bezperspektivní podnik. Pokud neprojde hlubokou transformací, tak jím i zůstane. Bude se štěpit, chudnout a upadat. Nového nadšeného „euroobčana“ se prostě kvůli destrukci rodiny, národních států a zvyšování nesvobody budovat nedaří. Euroelity to cítí, ale nevědí, jak dál, a proto tak agresivně a nenávistně bojují za zachování a prohlubování statu quo. Jednotlivé státy dlouhodobou politikou ve vztahu k EU připustily, aby nám vládli cynici bez srdce, svědomí a odpovědnosti, podporovaní tupou neomarxistickou úderkou v médiích a v neziskovkách. Teď se občané pomaličku začínají probouzet.
Například i vládní ČSSD nyní postupně mění rétoriku. Před rokem bychom si asi těžko dokázali představit, že by premiér Bohuslav Sobotka hovořil způsobem, že začleňování velkého počtu muslimů u nás nechceme a připouští problémy, které s přijímáním uprchlíků mohou nastat. Pokud jde o reakci ve smyslu, že nelze dlouhodobě dělat politiku proti názorům občanů, pak kde se vzal v České společnosti vlastně až takový odpor k migrační krizi, když tu máme minimum muslimů?
Občané jsou evidentně prozíravější než politici a myslí na budoucnost. Proto se obávají migrační krize. Nechtějí ghetta, nechtějí terorismus, nechtějí nekontrolovanou a nezákonnou invazi muslimů, kterou vidí u německých sousedů. Nelíbí se jim Calais, bruselské hnízdo sebevražedných atentátníků, sňatky s nezletilými, přes milion migrantů v Německu, ze kterých pracuje jen nepodstatná menšina. Občané ještě neztratili pud sebezáchovy... na rozdíl od Sobotků a Merkelových, kteří dnes berou opatrně zpátečku. A občané také nechtějí, aby jim EU diktovala, kdo má bydlet na našem území a těšit se z naší pohostinnosti.
Dá se konstatovat i k výše řečenému, že s ohledem na nejrůznější vlivy se stále více projevuje roztříštěnost české společnosti? Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem je otázkou, jak velkou část veřejnosti ještě dokážou oslovit. Objevují se negativní komentáře, nelichotivé vtipy, vulgární projevy, a to nejen v souvislosti s těmi, kteří více zdůrazňují lidskoprávní hledisko skutečností, ale například i v souvislosti s už jmenovaným Václavem Havlem. Když to velmi zjednoduším, proč je už některým lidem k smíchu teze, že by mohla zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí?
Čistě filozoficky vzato, jsem přesvědčená, že pravda a láska vždy zvítězí nad lží a nenávistí. Často ale v časovém rozsahu, který zahrnuje životy několika generací, což je z hlediska každodenního života nezajímavé.
Problém je, že Havlovu tezi uchopili a zneužili lidé, kteří se cítí být nadřazeni ostatním, vnucují jim své vidění světa pravdy a lásky a upírají ostatním svobodu. Jakékoliv jiné úhly pohledu než své vlastní nenávistně potírají a dokonce za ně chtějí druhé trestat. Vytratila se nedělitelná svoboda slova, věcná diskuse a rovnost občanů před zákonem. Občanská práva, která jsou zaručována Ústavou, jsou podřazena bezbřehým lidským právům, která neustále bobtnají o nová a další práva podle zájmů nátlakových skupin a která jsou agresivně prosazována v rozporu s přirozeným během. Právo na vzdělání je přetaveno v inkluzi, práva dítěte v praktiky Barnavernetu, právo na informace se změní na mlčení o znásilňování v Kolíně nad Rýnem, právo na tvůrčí svobodu se překroutí v beztrestné rozstříhání a dražbu cárů prezidentské standarty. To vše ústy agresivních lidskoprávních kazatelů jediné pravdy a lásky. Proto je lidem teze o vítězství pravdy a lásky k smíchu.
Lidé jako například profesor Halík by možná jako prevenci radikalizace společnosti viděli větší vzdělanost národa. Navíc upozorňují na to, že například hysterie panující kolem uprchlíků je zbytečná. A tomu všemu ještě prý nahrává i český prezident. „Jsem hluboce otřesen stavem české společnosti. Tomu, jak se některým demagogům včetně prezidenta republiky podařilo morálně zkazit klima v naší společnosti,“ uvedl před časem Halík. Jak to vidíte, skutečně na sebe necháváme působit názory, které nás morálně zkazí, protože nejsme dostatečně vzdělaní?
Klima v naší společnosti kazí pseudointelektuálové, kteří ostatními okázale pohrdají, vyjadřují své zhnusení nad nevzdělanými českými občany a chtějí za každou cenu sociálně inženýrsky řídit životy lidí, spolků, církví, národů, států i mezinárodních uskupení. Pro takové kazatele morálky je demagogem, xenofobem, rusofilem, fašistou a nacionalistou každý, kdo realisticky popíše situaci a rezonuje s přáními a obavami občanů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
