Kdo bude rozhodovat o ČT? Do světa vypuštěn návrh na zásadní změnu

Jak je daleko iniciativa k přijetí zákona, který by zajistil větší nezávislost veřejnoprávním médiím, tedy České televizi a Českému rozhlasu?

Jak víte, Platforma za nezávislost veřejnoprávních médií byla založena v dubnu minulého roku, v současné době ji podporuje kromě Syndikátu novinářů řada dalších organizací. Napřílad Fites, Nadace Josefa Luxe, Asociace režisérů a scénáristů, sdružení Vraťte nám stát, Veřejnost proti korupci a další organizace. My jsme v té věci jednali opakovaně s ministrem kultury Danielem Hermanem. Vyjádřil se, že souhlasí s tím, co prosazujeme, podporuje naši iniciativu, aby byly vytvořeny zákonné pojistky, a sice změnou zákona o České televizi a Českém rozhlase, které vytvoří prostor pro větší nezávislost veřejnoprávních médií, tedy médií veřejné služby. Tato média mají sloužit veřejnosti, mají poskytovat dostatečné, objektivní a vyvážené informace, aby si lidé mohli udělat svůj svobodný názor. Tak mluví přímo zákon. Bohužel v současnosti existují různé politické tlaky na vysílání, protože tzv. mediální rady, tedy Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, jsou voleny v Poslanecké sněmovně. Volba je vždycky provázena zvláštními okolnostmi, různými zákulisními politickými jednáními. To je nežádoucí. I v rozporu s tím, jak zákon vznikl. Byla jsem jedním z poslanců, kteří zákon v roce 1991 předkládali, jeho smysl byl, aby média sloužila veřejnosti, nikoli vládě nebo politickým stranám, které jsou zastoupeny v Poslanecké sněmovně. To je dnešní trend, který je však v rozporu se smyslem zákona.

Dnešní podoba zákona umožňuje různé tlaky na veřejnoprávní média. Ale jakou konkrétní změnou tomu chcete zabránit?

Chtěli bychom prosadit model, který je standardní a který umožňuje, aby do televizní a rozhlasové rady byli nominováni zástupci široké veřejnosti, tedy nejen zástupci politických stran. I politici jsou sice reprezentanty společnosti, ale nemohou rozhodovat sami. Jde tedy jen o to, aby do spolukontroly byly zapojeny i jiné organizace, nejen politické strany.

I podle současného zákona nenominují politické strany kandidáty do rad, ale navrhují je různé organizace a občanská sdružení; někdy velmi kuriózní jako folklorní sdružení, fotbalový klub, spolek Múzy dětem, aktiv nezávislých občanů z Brna, veslařský svaz, občanský monitoring, resort Paradise apod. Ale často jsou jen zástěrkou pro nominaci bývalých politiků nebo jim spřízněných osob, jak dokazuje řada členů, kteří byli nebo jsou členy těchto rad. V čem by to mělo být v budoucnu jiné?

Inspirovali jsme se německým modelem, který dává právo vybraným reprezentativním organizacím, aby do těchto rad přímo nominovaly své zástupce, takže už by nebyli voleni Poslaneckou sněmovnou. Politické strany by tam měly také své zastoupení, ale ne většinové, každá strana zastoupená v Poslanecké sněmovně by tam měla po jednom zástupci. Takže ani ony by nepřišly zkrátka.

A které reprezentativní organizace by mohly vyslat do rad své zástupce?

Měly by to být organizace, které by reprezentovaly různé názorové, sociální, regionální, kulturní proudy.

Takže už by to nebyl klub akvaristů?

Přesně, nebyl by to klub akvaristů nebo včelařů; jejich činnost je nepochybně záslužná, ale nejsou zástupci názorového směru. Takže do budoucna by mohly mezi organizacemi, které by mohly přímo nominovat svého zástupce, být například Akademie věd, Konference rektorů, Českomoravská konfederace odborových svazů, Svaz měst a obcí, Zelený kruh, zástupci církví, profesních, kulturních organizací, jako je Fites, Aras, Penklub, Syndikát novinářů apod. S organizacemi, které přicházejí v úvahu, už jsme jednali a podporují to.

A nerozšířil by se tak příliš počet členů v těchto radách? Aby pak byly schopny se na něčem vůbec dohodnout.

Rada České televize má dnes patnáct členů, v budoucnu by byla širší, aby v ní byly zastoupeny různé proudy, aby žádný nepřevažoval, ale aby rada byla reprezentativní. Měla by asi sedmadvacet nebo osmadvacet členů včetně zástupců za politické strany. Nejde o to je z kontroly vyřadit úplně, ale neměli by být jediným reprezentantem společnosti, který by měl ovlivňovat, jak bude vypadat vysílání veřejné služby. To je ta současná chyba.

Ale když se zvýší počet členů, bude také potřeba více peněz na jejich zaplacení? Dnes radní berou odměny zhruba ve výši průměrného platu.

Radní by dostávali jen náhradu ušlého výdělku, tedy ne jako dnes, kdy mají poměrně vysoký plat. Přechodem na tento systém by se vlastně ušetřilo. Funkce radního by měla být čestná funkce pro zástupce jednotlivých organizací.

Tím by to přestalo být odkladiště pro bývalé politiky, když už by to nebylo lukrativní?

Ano. Kromě toho by si rada zřizovala užší orgán na kontrolu hospodaření, správní radu, která by měla podle návrhu sedm členů, to by museli být odborníci, kteří rozumí ekonomice, museli by dokládat odbornost a praxi. Protože dneska jsou členy rady lidé, kteří třeba hospodaření a ekonomice vůbec nerozumí. Ale ti experti by byli placeni. Kromě posílení nezávislosti veřejnoprávních médií na politických stranách je důležité také posílit kontrolu hospodaření, to znamená, aby tam byl odborný orgán, který jejich hospodaření skutečně rozumí a je schopen je odborně kontrolovat. Jako v akciové společnosti nebo jakékoli firmě, kde je dozorčí rada. Důležitou změnou má také být posílení kanceláře rad České televize a rozhlasu, protože dneska jsou rady plně závislé na tom, jestli dostanou podklady, které objednávají televize a rozhlas. Členové rad nemají možnost mít svůj aparát, který jim tvoří technické a odborné zázemí, aby si mohli zadat nezávislý audit nebo zprávu. Tento nedostatek, že nemají dostatečné podmínky, aby mohli plnit svoji roli, členové rady v minulosti také kritizovali.

Politici mají vliv na veřejnoprávní média i přes koncesionářské poplatky, protože jejich zvyšování stanovuje Parlament. Proto také v minulosti neprošel návrh, aby poplatek byl stejně jako třeba důchody automaticky valorizován podle inflace. Uvažujete i o změně ve financování veřejnoprávních médií?

To je druhá stránka, jak dosáhnout nezávislosti veřejnoprávních médií. Zatím jsme mluvili o institucionálních pojistkách. Pochopitelně by bylo zapotřebí řešit i zákon o koncesionářských poplatcích. V něm je upraveno, v jaké výši a za jakých podmínek se vybírají koncesionářské poplatky. Naše platforma nemá rozhodně v úmyslu rušit tento princip financování. Ale zákon o koncesionářských poplatcích má dvě úskalí. Jedním z nich je právě to, že v zákoně není inflační doložka, jako je v řadě předpisů, kdy dochází k automatické valorizaci penzí, mezd atd., čas od času se upravují soudní poplatky, aby odpovídaly růstu cen. Tento zákon to neumožňuje. Jednou z cest je dosáhnout toho, aby se poplatky upravovaly, aniž by o tom rozhodovali politici. Protože když o tom rozhodují politici, mohou do toho promítat, jak se jim líbí, nebo nelíbí vysílání, a mohli by televizi či rozhlas za nějakou kritiku trestat tím, že jim na oplátku nezvýší poplatky. Další problém je, že dnes mnoho lidí sleduje televizi už ne přes televizní přijímač, ale přes internet, s čímž zákon nepočítá, protože byl přijímán dřív, než se tyto moderní technologie rozvinuly.

Myslíte si, že by pak politici, kteří jsou nespokojeni s vysíláním, nemohli hrozit České televizi jako třeba senátor Veleba, že jí koncesionářské poplatky úplně zruší?

Nebezpečné politické tlaky nejsou od nějakých jednotlivců, ty jsou především dány tím, že mediální rady jsou voleny v Poslanecké sněmovně na základě zákulisních politických dohod. Takže i o tom, kdo bude generálním ředitelem České televize nebo rozhlasu, rozhodují politici. To je tichým tajemstvím, že kandidáti, kteří chtějí uspět, se musí ucházet o podporu politických stran, nikoli jen rady. A to je samozřejmě špatně, to je v rozporu se smyslem zákona. Tím vznikají tlaky na veřejnoprávní média – nepřímo přes volbu rady a volbu ředitele. Koneckonců podívejme se na minulé volby, vždycky se objevovaly v médiích zákulisní informace, že při tom dochází k nějakým dohodám. Myslím, že to poškozuje i pověst těchto institucí. Jejich vedení i redaktoři by tedy měli přivítat, kdyby měli více nezávislosti a nemuseli se bát, že když třeba podrobí vládu kritice, mohou přijít o místo. To je velmi nezdravé, vede to k autocenzuře, ne k tomu, aby se lidé z televize a rozhlasu dozvěděli skutečně pravdivé, objektivní informace. Je třeba připomenout známou tezi, že média jsou tzv. čtvrtou mocí ve státě, že jsou pojistkou demokracie. A pokud jsou závislá na vládě, politických stranách, nemohou dělat tuhle pojistku demokracie, lidé mohou být ovlivňováni neúplnými nebo posunutými informacemi, kterých se jim dostává. Takže se ve volbách nerozhodují svobodně, protože se nedozvědí všechno, co by se měli dozvědět. V současnosti nabývá na významu vysílání médií veřejné služby, protože soukromá média nikdy nebudou moci být takto nezávislá. Vždycky někomu patří, vždycky je někdo platí, vždycky je někdo může ovlivňovat. Od toho jsou média veřejné služby, aby sloužila veřejnosti, to znamená nastavila laťku objektivních, vyvážených informací i dalšího programu, který je důležitý pro vzdělanost a kulturní úroveň národa. A podívejme se na vývoj v Polsku, kde nemají tyto pojistky v zákoně, takže teď vládní většina, kterou tam tvoří jedna strana – Právo a spravedlnost – okamžitě udělala personální změny v médiích. A omlouvá se to tím, že to dělala i předchozí vládní garnitura, i když ne tak veřejně. Ale to je právě to, že by měly v zákoně existovat takové záruky, aby to nikdo nemohl udělat. Žádná politická strana, která vyhraje volby, by neměla být v pokušení, že skrze svou většinu ve Sněmovně může ovládat média a přizpůsobovat svůj obraz tak, jak se to líbí vládnoucím politikům. Myslím, že to je nezdravé pro demokracii a že by lidé přivítali, kdyby média veřejné služby fungovala nestranně a nebyla závislá na vládnoucích politických stranách.

To je hezká snaha, ale opravdu si myslíte, že se politici dobrovolně vzdají možnosti ovlivňovat média a díky nim i veřejnost a svoje voliče?

My už tři čtvrtě roku intenzivně jednáme s relevantními reprezentativními organizacemi, všechny tyto změny podporují, ale zároveň jednáme i s ministry, poslanci, senátory; také celá řada politiků už s tím souhlasí. Jednáme napříč politickým spektrem, protože si nemyslíme, že by to měla být věc jen třeba vládních, nebo naopak opozičních poslanců. To by měla být trvalá změna, která by měla být férovější pro všechny. Není to věc, která by měla sloužit jedné nebo několika politickým stranám. Kromě toho to podporuje podle vládního prohlášení i vláda. Ta vlastně připravila na Ministerstvu kultury pracovní verzi návrhu zákona, nad kterou diskutujeme. Bylo to ostatně v programu už vlády Petra Nečase, která zadala na Ministerstvu kultury zpracování odborné studie (vypracoval ji mediální expert Milan Šmíd), kde se ten model podrobně rozebírá a doporučuje. Není to tedy model, s nímž by přišla naše Platforma sama, ale spíš to chceme pomoci prosadit. Bez široké podpory v rámci politického spektra, občanské a profesní veřejnosti se taková změna totiž prosadit nedá.