Letos si máme připomínat 30. výročí od sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a problémům ve vládě. Co jsme se letos zatím dozvěděli o naší společnosti?
Tento rok je takový, jaký si ho uděláme. My to máme v rukách a to, co se děje, vždy někdo organizuje, iniciuje. Nevidím to nějak dramaticky, já jsem pamětník listopadu a vzpomínám na něj velmi v dobrém. Bylo mi tehdy krásných něco přes dvacet, takže úžasná doba. Vzpomínám v dobrém, když na jednom pódiu vedle sebe stáli Václav Klaus, Miloš Zeman a všichni jsme se v rámci Občanského fóra objímali a byli jsme rádi, že se mění doba.
Opravdu jako pamětnice vím, že situace nebyla ustojitelná. A že se tehdy udělal krok ke svobodě, jsem vnímala velmi, protože jsem studovala práva. Přála jsem si studovat svobodné právo, a to mi pomohlo v kariéře, protože jsem byla první generace svobodných právníků. A tehdy to nebylo jednoduché: chodili jsme na náměstí a báli jsme se, odkud na nás přijdou.
Když bych měla porovnat protesty na Letné nyní a v roce 1989, jsou naprosto neporovnatelné. Lidé se nyní přijedou nikoliv pobavit – já chápu, že jdou demonstrovat a chápu, co se jim v dnešní společnosti nelíbí a vyjadřují určitou nespokojenost – ale to srovnání nepovažuji namístě. Dnes je naprosto jiná doba než tehdy. Na Letné skutečně nehrozí nebezpečí, a svědčí o tom už servis techniky a všeho profesionálně zajištěného. Doba je opravdu jiná, ale děkujme za to, že je jiná, že to na Letné jde a nemusíme se bát demonstrovat, protože patří ke svobodné společnosti vyjádřit názory.
Chci říci, že situaci nevidím tak dramaticky a ani vládní krizi nevnímám tak dramaticky. Vše je propojeno s osobou Andreje Babiše, což řadu lidí irituje a chápu proč. Nicméně mi schází alternativa, což vidím jako znepokojivé. Není zde charismatický vůdčí politik, který by nadchnul davy a mohl Andreje Babiše v tuto chvíli nahradit.
Fotogalerie: - Monstrakce proti Babišovi
Tedy ten, kdo by premiérovi vzal hlasy, jak jsme minule ukončovali rozhovor.
Ano, přesně tak. Mladí vůbec netuší, jak to tehdy bylo. Jsem ráda, že jsou aktivní, ale podle mne je demonstrace vyjádření nespokojenosti vůči premiérovi, ale on může být poražen pouze ve volbách. Já tvrdím, že Andreje Babiše může porazit jen jiný Babiš. Byla bych ráda, kdyby měl jiné vlastnosti, měl za sebou jinou minulost, ale musí to být stejně silný lídr, jako on. A toho zatím nevidím.
Jsou Miloš Zeman nebo Andrej Babiš nadneseně řečeno zabijáky odkazu 17. listopadu? Od liberálnější části společnosti slyšíme, že narušují demokracii. A co podle vás přináší jejich spojenectví, které se – zdá se – letos prohloubilo?
Liberální část se musí vzchopit k volbám a dokázat je nahradit. Tady demokracii už zabít nejde, na to jsme příliš daleko, byť obezřetní musíme být. Miloš Zeman neměl být druhé volební období prezident, protože už na to nestačí ani zdravotně, a podle mě už to, že nemá co ztratit, negativně ovlivňuje i jeho chování. Já mám pocit, že se vymyká z rukou Babišovi, protože už si opravdu dělá, co chce, a to u prezidenta není dobře. Podle mne funkci v druhém období nezvládá tak, aby byl nad věcí a nadstranickým prezidentem a chápán celou společností, což on není.
Ing. Miloš Zeman
Rozděluje tedy společnost, jak se často opakuje?
On ji rozděluje. To, že ji rozděluje premiér, to k funkci premiéra patří. Jsou volby, koalice, opozice, ale prezident by měl být nad věcí.
Třicet let po té revoluci neustávají výzvy, aby se řešily takzvané zločiny privatizace. Tohle téma vytáhli i komunisté s tím, že privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny. Lze se s tím ztotožnit? A co tíží republiku více, zločiny komunismu, nebo privatizace?
Pokud jde o zločiny privatizace, děly se v malém i na obcích a v městech, některé majetkové hodnoty se rozkradly. I v mém rodném městě zmizelo neskutečně majetku, takže si myslím, že kdyby se sečetly škody, které vznikly v obcích a v městech, i nezkušeností nových starostů, jejich důvěřivostí ve firmy, možná to vydá stejnou sumu jako zločiny v měřítku státu. Devadesátá léta byla divoká, ale byla taková, jaká je zákonodárci po Listopadu – včetně prezidenta Havla – velkoryse připustili. Potom Klaus a privatizace. Po boji je ale každý generál, a pokud se to mělo vyšetřovat, tak hned, když se na to přišlo.
Teď to řeknu z pozice praktika. Je to stejně promlčené a nikdo nepůjde do vězení. Majetky jsou pryč a lidé by si měli uvědomit, že ať se přijde na cokoliv, je to nepostižitelné. Jde o politické plácnutí do vody v době, kdy se nikomu nemůže nic stát. A je chyba, že se to připustilo. Právě tyto věci z mého pohledu způsobily, že když ty strany ODS, ČSSD a podobně dělaly tyto chyby, přihlížely k OKD a podobně, tím přivedly Babiše k moci. Lidé měli starých stran dost a řekli, že musí přijít někdo ochotný, třeba i diktátor, který ty strany potrápí. Proto jsme tam, kde jsme. Já třeba vnímám jako prohru Listopadu, že člověk typu Andreje Babiše je premiérem. Podle mne by se tohle nemělo stát, ale vytvořily ho všechny předchozí strany a bohužel i to, co se dělo v samosprávách v 90. letech.
Psali jsme:
Vnímáte Andreje Babiše jako prohru, protože byl veden ve svazcích StB jako aktivně činný?
To nepochybně. Já si myslím, že i jeho podnikatelské zájmy by tam být neměly, a to všichni cítíme, ale říkám i ono B: Babiš je velmi schopný člověk a člověk, který je bohužel zvyklý hrát jen za sebe. Myslím, že i jeho slova, že mu jde o tuto republiku, mu úplně všichni nevěříme, ale když se rozhlížím široce a dalece, na těch pódiích nevidím přijít charismatického chlapa, který zaujme davy a voličskou základnu, aby řekli: Tohle je řešení, toho budeme volit. S napětím čekám a byla bych ráda, aby se takový objevil.
Po celých třicet let se řeší náš vztah k mocnostem, ať už k západním, či k východním, s čímž souvisí i téma Rusko. Zeman přijal na příští rok pozvání Vladimira Putina na oslavy konce války. Jak vnímáte, že je Zeman obviňován, že stojí na straně Ruska, případně Číny, ve vleku Petra Kellnera a podobně? Když naopak jiný politik vyrazí do Ameriky, slýcháme zase naopak o jeho podřízenosti Západu, a podobně...
Já se nekriticky neskláním ani před tím Západem. Myslím, že bychom měli stát na hranici střední Evropy, udržovat si dobré vztahy napříč světem, protože tak malá zemička podle mne nemá jinou možnost. A naprosto bych tato témata nepoužívala a nestavěla na nich: musíte jen se Západem, jen proti Putinovi, nemůžeme s Ruskem, a podobně. Naprosto s těmito postoji nesouhlasím. Zdravý rozum, nadhled, a to, že pozval Putin Zemana, nemám s tím problém, osvobodili nás, tak proč by nemohl být na oslavě konce druhé světové války? A s Čínou obchoduje i anglická královna, tak nechápu, proč bychom nemohli i my.
Jak je podle vás v současné době vnímána samotná osobnost Václava Havla a jak k němu přistupovat bez jakékoliv vrstvy patosu a povinné oslavy, a zároveň se vyhnout nějakým urážkám a mýtům vůči jeho osobě?
Domnívám se, že Václavu Havlovi škodí velmi to, že se jeho osoba v uvozovkách zbožšťuje, že se z něho dělá bůh, což on rozhodně nebyl. A kdyby žil, tak by s tím ani nesouhlasil. Samozřejmě mu pozornost dělala dobře, ale to dělá každému z nás, pokud v nějaké profesi uspějeme. Jednoznačně byl vůdčí ikonou Listopadu a určitě bylo správné, že se stal prvním českým prezidentem. Ale z mého pohledu, člověka, který byl u toho a chodil mezi politické špičky, stála jsem na pódiu vedle Klause, Zemana, Pavla Dostála a tak dále, si myslím, že měl být první éru prezident a pak se měl vrátit psát knihy. Jeho pozice by byla v mnohém silnější, než potom, když musel nepochybně dělat velké kompromisy a ty kompromisy mu z mého pohledu uškodily.
Nepochybně byl výraznou osobností Listopadu, nepochybně měl zásluhu na jeho pokojném průběhu, za což mu děkujeme. Pak se měl stáhnout do spisovatelské dráhy, to je můj osobní pohled. Shrnula bych to tak, že Václav Havel měl jako každý člověk své chyby, ostatně k mnohým se sám přiznal, ale to mu nemůže vzít to, že byl právem ikonou Listopadu 1989. Měl jí zůstat, být prvním, většinou národa milovaným prezidentem, a pak politiku opustit, protože v ní pak zbytečně ztrácel své já.
Neměl kandidovat do druhého období, což si myslíte nyní i o Miloši Zemanovi, jak jste před chvílí řekla. A mezitím jsme měli už jen Václava Klause, který využil obě období. Co on?
Nechtěla bych takto hodnotit. Vnímám to z pozice práva, že všichni tito politikové právo přehlíželi, a to mi vadilo. V podstatě neúcta k právu způsobila řadu věcí, o kterých jste hovořila – tunelování, privatizace, prostě neúcta k právu a k nějakým hodnotám. To v podstatě vytýkám všem třem, kteří si s právem dělali, co chtěli – nyní typicky Zeman si nic nedělá z Ústavy. Podobný přezíravý postoj k právu měli všichni předchůdci. To, že se Klaus stal prezidentem, bylo přirozené, byl velkou osobností po Listopadu, funkci si zasloužil a musím říct, že když nyní hovoří, málokdy s jeho slovy nesouhlasím. Ukazuje se, že co jsme mu dříve zazlívali, na to teď říkáme potichu: on měl pravdu – například ve vztahu k Evropské unii...
V jakém stavu je z vašeho pohledu česká spravedlnost? Třicet let po pádu komunismu?
Já ve veřejném právu u soudů spravedlnost nacházím. Musím říct, že znám soudce vyšších soudů, kterým skutečně jde o právní výklad, který má hlavu a patu. Co ale nejvíce škodí spravedlnosti, je stav našeho právního řádu. To je katastrofa a to slovo je zcela namístě. Právních předpisů máme několik milionů. V tom se ani právníci nevyznají, to by museli být svatí. Takže pokud nezměníme, nezredukujeme právní řád, tak spravedlnost nacházet nebudeme, protože právo umožňuje více výkladů a hrubě se toho zneužívá. U soudů spravedlnost nacházím, nepochybuji, že mohou být excesy, ale to, co způsobuje nejvíce nespravedlnosti, je stav právního řádu, který označuji za katastrofický.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
