Anketa
Je škoda, že dnes odchází z úřadu ministr Antonín Staněk?
Nad stavem společnosti nepláču a dokonce jej ani nevidím negativně. To, že probíhají demonstrace, je spíš dokladem toho, že lidé demokracii opravdu žijí a že nejsou ochotni přehlížet projevy, které nás vzdalují od stavu politické dospělosti. Ukázalo se, že lidé nejsou lhostejní, že jsou schopni projevit svůj politický názor a postavit se proti porušování Ústavy, proti úpadku politické kultury, který reprezentuje současný premiér a současné obsazení Hradu. To je vlastně dobrá zpráva.
Horší zjištění je, že nám schází politická kultura, kterou už bychom po třiceti letech mít měli. Bohužel se ukazuje, že jsme se v posledních letech obrátili vzad, místo abychom dál kráčeli dopředu. Jsme svědky bizarních scén nekonečného odvolávání a jmenování ministrů, jsme svědky neskutečného zakrývání obrovského střetu zájmů předsedy vlády a mnoha naprostých anomálií, za které by v jiných demokratických státech – a donedávna i u nás – padaly hlavy, odcházeli by ministři i premiéři. Ale v České republice se dnes, bohužel, stávají jakousi normou. Andrej Babiš konečně nejen svým sporem o statut agenta komunistické tajné policie symbolicky připomíná normalizaci a přispívá ke zpochybňování základních politických hodnot.
Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co tohle hnutí vlastně znamená?
Cítím v té otázce dopředu odsudek. Tady se nevyvalilo nic negativního. To, že lidé vyšli do ulic a byli se schopni se postavit na odpor proti neduhům současné demokracie a osobám, které českou demokracii zjevně poškozují, vnímám jako jednoznačně pozitivní projev stavu společnosti. Odmítám tupé nálepkování, že na náměstích se srocuje prakticky jen ona pověstná „pražská kavárna“. Všichni, kdo přijímají a dál šíří tuto hloupou zkratku, přistupují na hru jejího autora Miloše Zemana, který potřebuje zemi rozdělit a vytvořit v ní obraz nepřítele „obyčejných lidí“, za jejichž reprezentanta se vydává.
Takové nálepkování je přece samo o sobě projevem od podstaty antidemokratickým. Nechápou, co je rolí politika, že jeho základním úkolem je poslouchat názory těch, kteří jsou ochotni pro veřejné vyjádření svého názoru také něco udělat. A samozřejmě, že je to významné memento pro všechny, kteří jsou v opozici. Společnost si nenechá líbit, pokud by v budoucnu chtěli vést zemi a dělat politiku stejně špatně. Je jasné, že i pro ně je to významné varování, aby se do budoucna vyvarovali podobných faulů.
Jak se naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem, nedej bože s ekonomickou krizí? Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají?
Vlastně je velmi cenné, že se ani v době největší prosperity statisíce lidí nenechaly opít vládním marketingem o tom, jak všechno dobré zařídil Andrej Babiš. Nicméně v ekonomické stagnaci nebo dokonce poklesu, což nás dříve nebo později čeká, samozřejmě vidím jednu z velmi vážných hrozeb. Velká část lidí si zvykla vnímat stát jen ve smyslu: „Na co všechno mám ještě nárok? O co všechno se má stát za mě postarat?“ Samozřejmě k tomu významně přispívají nereálné populistické sliby a bohužel i kroky socialistů a Andreje Babiše. S příchodem stagnace nebo poklesu se provalí, že to všechno byly vzdušné zámky.
Až se ekonomika zadrhne a nebude z čeho rozdávat, tak se všichni, kteří teď naslouchali prázdným slibům a uplatňovali své nároky, naštvou a dají najevo svůj odpor. Některá populistická opatření proto bude velmi obtížně možné zrušit. Každá další poctivá vláda se bude muset vyrovnat se zrušením karenční lhůty, se slevami na všechno možné, s bezprecedentním nárůstem počtu státních zaměstnanců, a bude za to platit krutou politickou cenu. Jsem ale přesvědčen, že už teď je třeba vysvětlovat, že by se stát měl chovat mnohem úsporněji a co nejvíce peněz a rozhodování nechat na samotných občanech. Právě důvěra v občany a v jejich osobní odpovědnost je pro mě jedna z podstatných hodnot uplynulých 30 let.
V celém západním světě včetně České republiky sledujeme vlnu protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající? Bylo letošní horké počasí argumentem pro to, abychom čistili náš průmysl od uhlíkové stopy a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa? Jde současný módní trend na záchranu planety správným směrem?
Jsme svědky hlasitých projevů na obou vyhrocených pólech. Na jedné straně jsou ti, kteří vedou svůj ideologický a fundamentalistický boj za záchranu planety. A na druhé straně stojí ti, kteří jakékoli ekologické problémy popírají. Vést spor o to, zda se klima mění, opravdu nemá smysl. To je snadno doložitelný fakt. Můžeme ještě vést diskusi o tom, do jaké míry jde o přirozený přírodní cyklus, jak významně současné změny ovlivnil člověk a jestli má šance je zase zvrátit. Tím ale jen ztrácíme čas.
Můj postoj je, že mezi základní konzervativní lidské hodnoty patří odpovědný přístup k tomu, v jakém stavu předáme náš svět našim potomkům. Nemám na mysli jen kvalitu ovzduší. To je mnohem univerzálnější záležitost. Jde i o to, jaké budou lesy, jak úrodná bude půda, jaká voda poteče v řekách a zda tam ještě nějaká poteče. A jde také o to, kam posuneme lidské znalosti, kulturu a prostředí ve městech a v obcích.
Musíme racionálně přemýšlet, jak přírodu chránit, jak reformovat průmysl, energetiku i dopravu, abychom dokázali lépe čelit vážným ekologickým problémům. Protože prosazovat jednostranně všemožné regulace vedoucí k ohrožení naší pozice a konkurenceschopnosti – to je cesta do pekel. Máme naopak vytvářet co nejlepší podhoubí pro vývoj inovativních technologií, které budou životní prostředí zatěžovat méně a zároveň udrží současnou životní úroveň lidí. Všechny ostatní strategie jsou nutně odsouzené ke krachu, ačkoli spotřebují mnohé rozumnější využitelné zdroje a odhodlání lidí.
Nemusíme tomu říkat ekologie, ale pojďme mluvit spíš o vztahu k přirozenému prostředí a o odpovědnosti k našim potomkům. Pak tato debata může mít mnohem racionálnější podobu a nebude poznamenaná extrémními projevy na obou stranách.
Program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? A měli by to právě komunisté navrhovat?
Ze strany komunistů to byla nehoráznost a hloupá provokace. Odmítám jakékoli účelové pokusy tímto způsobem relativizovat úspěchy uplynulých třiceti let. Tady nejde o interpretaci! Jde tu o fakta. Zřejmá, měřitelná a doložitelná! Tato země se zázračně změnila. Dalo by se hodiny argumentovat, jak se zlepšila kvalita vody v českých tocích, jak se zlepšilo ovzduší, jaké životní úrovni se dnes těšíme, jak se zlepšila zdravotní péče a prodloužil se očekávaný věk dožití občanů. Zkuste to objektivně porovnat s tím, do jakého stavu přivedli za 40 let totalitní vlády naši zemi komunisté.
Samozřejmě je pravda, že se v transformaci země řada věcí nepodařila tak, jak byla zamýšlena, že řada politiků selhala. Ale to se děje při každé tak složité změně, a jinde kolem nás tomu nebylo jinak. Že ovšem byla ekonomická transformace úspěšná, a že se dnes díky tomu můžeme těšit nejlepšímu období v historii české státnosti, to se opravdu zpochybnit nedá. Zvláště ne ústy komunistů, kteří by především měli přijmout odpovědnost za zločiny své strany při zestátňování soukromého majetku po druhé světové válce a naprostý rozvrat československé ekonomiky, a pak se teprve starat o to, co se stalo při nápravě těchto jejich skutků.
Po evropských volbách vrcholné orgány EU obsadili výhradně Západoevropané. Co si o tom myslíte?
Že jsou to Západoevropané, tedy zejména zástupci těch velkých států, to asi velké překvapení není. Mnohem závažnější je, že v evropských institucích vítězí hlasy, které se místo nezbytné reformy Evropské unie a místo pojmenování chyb a jejich nápravy chystají k těm dosavadním vršit další. Bavíme-li se třeba o společné daňové politice, minimální mzdě, evropské armádě… To jsou všechno projekty, které jsou podle mého přesvědčení chybné, nebudou a ani nemohou být úspěšné a ve výsledku místo intenzivnější spolupráce ohrozí toto užitečné spojenectví mnoha států. A to je věc, která mi vadí. Přál bych si, aby se dění v EU vyvíjelo směrem k rozumným reformám, nikoli směrem k progresivistickým a nerealistickým návrhům hlubší a hlubší integrace.
Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrtstoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především? Mají na tom nějaký podíl dnešní vrcholní politici?
Tak nepochybně na tom někteří vrcholní politici podíl mají. Každý různě velký. A jestli je kredit větší než před pětadvaceti lety? Troufnu si tvrdit, že v mnoha odvětvích jsme dosáhli významného posunu, vyrábí se u nás výrazně kvalitnější auta, o která je zájem v celé Evropě, rodí se tu důležité inovace, i když těch asi méně, než bychom chtěli. Ani v oblasti medicíny nijak nezaostáváme za okolním světem. Výsledky práce našich lidí v mnoha oblastech jsou nejen srovnatelné s okolním světem, ale často jej předčí. V tomto směru se situace v České republice zlepšila.
V čem jsme zatím tolik neuspěli, je posílení v pozici spolehlivého a respektu hodného partnera. Na tom bohužel mají svůj významný podíl současní vrcholní političtí představitelé. Mám na mysli třeba to, jak nás Miloš Zeman reprezentuje hloupými výroky při návštěvách totalitních zemí nebo jak shazuje vlastní stát a jeho bezpečnostní služby. Další smutnou vizitkou je Andrej Babiš se svým fatálním střetem zájmů, který by v žádné jiné západoevropské zemi neprošel a dávno by svého nositele vyvedl na politické smetiště.
Evropská unie – přináší nám do životů více svobody, nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například uprchlickou krizí, nebo množstvím nových nařízení a regulací?
To, že se EU zahlcuje zbytečnou administrativou, legislativou a byrokracií, je bohužel jednoduše měřitelný fakt. A pokud se s tím Unie nedokáže vypořádat, nedokáže sama sebe změnit směrem k omezení zbytečného nařizování, tak ji to bude oslabovat a může to ve výsledku ohrozit křehký organismus užitečného spojenectví, které v historii nemá obdoby.
Na závěr se zeptám, zda dělá současná vláda dost pro budoucnost České republiky?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
