Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vyhlásil povinnost nosit roušky ve všech budovách a vnitřních prostorách kvůli zvyšujícímu se počtu nakažených koronavirem v zemi. Jak to vnímáte?
Zde bych připomněl první názory odborníků, kteří hovořili o promoření, nemožnosti nad virem zvítězit a neschopnosti aktivního řešení bez očkování, popřípadě důsledné karantény po vzoru Číny nebo Tchaj-wanu. Postupně jsme po zavedení nouzového stavu a zastavení života v České republice zpychli a čím dal více lidí si myslí, že nad virem zvítězíme. Ne nezvítězíme, musíme se naučit s virem žít. Pokud to společnost nepochopí a nezačne se k ohroženým skupinám chovat maximálně ohleduplně, nepomohou žádné roušky! Bohužel se tématu chopila média a udělala z celého problému pouze velkou show, ve které jde pouze o čísla, a mnozí politici cítí šanci konečně něčím zaujmout. Bohužel.
Světová zdravotnická organizace dala České republice doporučení, aby hygienici trasovali všechny nakažené, nikoliv pouze ty s vážnými příznaky. Ovšem od premiéra Andreje Babiše se dočkala slov, ať raději mlčí. Je to správný přístup?
Hygiena ví, co říká a rovněž vnímá i reálný dopad svých návrhů, ne politicky, ale odborně a také věcně. Světová zdravotnická organizace je organizace, která by měla koordinovat činnosti a sdílet informace mezi zdravotnickými systémy členských států. Ale nejsem si vědom, že by kritizovala navrhované postupy hygienické služby. Spíše se vyjádřila k rychlému nárůstu pozitivně testovaných a nárůstu hospitalizovaných. Zde bych, než nějaké veřejné prohlášení, raději vnímal praktickou diskusi odborníků. A hlavně bych rád konečně znal odborné stanovisko na různé metody postupu zvolené ve světě. Sám jsem příznivcem švédské cesty, ale nechám se rád přesvědčit o výhodnosti jiných modelů. Čeho se bojím, je již se objevující snaha o velký, ne-li největší kšeft v tomto století.
Ukazuje se, že hygienici přestávají stíhat trasování nakažených a dostávají se pod obrovský tlak. Chytrá karanténa nefunguje, jak bylo plánováno, lidé navíc často nechtějí povolit přístup ke svým datům. Jak by měl stát podle vás postupovat?
Chytrá karanténa nefunguje nikde na světě, ani ve státu Izrael, který byl dáván jako leader v oboru a redaktoři České televize se mohli přetrhnout, jakou tomu dělali na začátku propagaci. Já jsem příznivcem klasické cesty, kterou máme zavedenou a funkční. Ta bere ohled nejenom na bezpečí před nemocí, ale i ochranou osobních údajů, a to považuji za hlavní. Odmítám snahy zavádět velkého bratra a všeobjímající stát, který bude vědět, kde kdo je, co dělá, co dělal, kde co kupoval a s kým se sešel. Spíše přivítám více míry solidarity, ohleduplnosti a informovanosti nás všech.
Když se ohlédneme za posledním půlrokem s koronavirem, jak obstála česká vláda v čele s premiérem Andrejem Babišem?
Hodnocení vlády jako celku je na voličích. Hodnocení jednotlivých přijatých kroků je druhá věc. Každý si může udělat obrázek sám a hodnocení hodně závisí na osobních přístupech hodnotících. Co vládě vyčítám je, že veřejnosti poskytuje informace kde kdo bez jakékoliv verifikace názoru. Tento virus vyžaduje kolektivní přístup více odborníků a má přesah do více oborů lidské činnosti. Prostě krizový stav vyžaduje jiný přístup než jenom mít co hodinu nějaké stanovisko, a pokud možno opačné než předřečník, aby se divák bavil a reklamní inzerenti se hrnuli…
Psali jsme:
Kdo, případně co, má největší podíl na současné situaci, kdy jsme se z premiantů v Evropě, jak nás nazval premiér, dostali mezi osm států s nejhorším vývojem nákazy v Evropě?
Přece s nikým nesoutěžíme a naším cílem není někoho porazit. Toto je jasný příklad toho, co kritizuji u médií. Bez podrobného pohledu a zhodnocení specifik a jednotlivostí se opět jedná o nic neříkající číslo a show, kterou stále kritizuji a kritizovat budu. Dokud vláda nepochopí, jakou negativní roli hraje mediální svět na veřejné mínění a nebude jasně dodržovat hierarchii poskytování informací, tak se nic nezmění a stále budeme na pokraji anarchie nebo paniky.
Klukovská provokace. Tak se o návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) v Tchaj-wanu vyjádřil prezident Miloš Zeman a rozhodl, že na jednání ústavních činitelů o zahraniční politice už Vystrčila zvát nebude. Bude mít jeho rozhodnutí nějaký vliv a co pro vás znamená?
Pan prezident dal tímto krokem všem doma i ve světě jasný signál, co si myslí o prezentování zahraniční politiky České republiky předsedou Senátu Vystrčilem. Diplomacie má určité zvyklosti a zásady, pokud někdo trucuje jako malé dítě, je jedinou reakcí okolí chovat se k němu také jako k malému dítěti. Bude zajímavé sledovat, jaké následující kroky podpory Miloše Vystrčila přijmou v zahraniční politice svých států jeho mentoři ze Spojených států, popřípadě zda mouřenín splnil svůj malý úkol a karavana globálních ekonomicko-geopolitických bojů jde dál.
Miloš Vystrčil po návratu čelí kritice, že porušil v Evropě jinak schvalovanou politiku jedné Číny, sám to ale odmítá. Porušil podle vás?
V zahraniční politice nezáleží na slovech, které říká on, protože jako iniciátor cesty se bude snažit vymlouvat, ale jak to vnímají všichni okolo něj. Česká, ale i světová média jeho cestu jasně vnímají jako políček pevninské Číně. A v různém stupni komentování této cesty se také velice často objevuje zvědavost. Jak asi na to Čína zareaguje. To určitě není standardní projev médií na zahraniční cesty vysokého ústavního činitele.
Jak vnímáte větu šéfa Senátu o tom, že cílem cesty bylo, aby „Češi narovnali záda, a aby bylo vidět, že jim nejde jen o žaludky.“ Premiér Andrej Babiš se proti tomu v nedělní diskusi Partie televize Prima ohradil s tím, že on narovnávat páteř nepotřebuje a pokřivenou by ji měly i další státy a mocnosti. Potřebovali Češi narovnat záda, co se týká přístupu k Číně?
V prvé řadě by měl Miloš Vystrčil vysvětlit, kteří Češi, Moraváci a Slezané mají dle něj pokřivená záda. Pokud tím myslí všechny ty, kteří mu netleskali po návratu z Tchaj-wanu, měl by se vážně zamyslet nad svou funkcí a neurážet většinu občanů České republiky. A pokud nutkavě cítil potřebu narovnat záda svá, pokřivená jeho politickou kariérou, mohl volit levnější možnost a navštívit nejbližší fitcentrum.
Jak podle vás s těmito událostmi souvisí předchozí chování prezidenta Miloše Zemana právě ve vztahu s Čínou, které mu mnozí zazlívají?
Otázka by měla spíše znít, proč tedy stojí evropští státníci o dobré vztahy s Čínou a předhánějí se v návštěvách Pekingu. Všichni také hovoří o vynikajících vztazích a skvělé příležitosti pro svou zemi. Prezident Zeman v zájmu české ekonomické diplomacie nedělá nic jiného. Jeho kritici jsou hlavně ti, kteří stále nejsou ochotni uznat vůli většiny občanů, aby byl prezidentem právě on.
Čínský odběratel odmítl převzít klavíry Petrof v hodnotě pěti milionů korun z obav z případných sankcí uvalených Čínou na Českou republiku. Obratem je koupil miliardář Karel Komárek a věnuje je školám. Vystrčila prý mrzí, že došlo k narušení obchodní spolupráce, ale může se stát něco horšího, když budeme stále jen poslouchat silnějšího – přijdeme o svobodu a nezávislost. Prohlásil, že nemůže mlčet. Stojí podle vás na vahách obchod a lidská práva? A jak najít ideální vztah s Čínou?
Tleskám této iniciativě, protože mi už dlouhou dobu chybí jasná a transparentní finanční solidarita miliardářů s občany této země. Zatím všichni přispíváme svou prací na jejich astronomické zisky, a když potřebujeme pomoci v dobách zlých mnohým podnikům, které díky sankcím vůči Rusku ztratily ze dne na den odbyt svých výrobků, těm mohou tito miliardáři pomoci odkoupením tohoto zboží, a tím je zachránit spolu se záchranou mnoha pracovních míst.
Klavíry jsou jen kapka v moři možných potřeb solidární pomoci bohatých s ostatními občany. A vřele bych doporučil panu Komárkovi, aby spolu s ostatními bohatými mecenáši založil charitativní účet, na který by mohli poukázat pár stovek miliard korun na tyto účely. Popřípadě by se mohli veřejně přihlásit k názoru KSČM zavést výrazně progresivní zdanění a tyto finance využít pro prospěch všech občanů České republiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
