Když je problém, prostě se „vyrobí“ peníze. Takto bankéři už několik století ovládají svět. Šéf podnikatelů z Plzeňska ukazuje na dějinách, na co zajde naše civilizace

V souvislosti s řeckým „skorobankrotem“ se opět silněji ozývají hlasy za úplné zrušení hotovostních finančních operací. Mělo by to být i bičem na praní špinavých peněz; na druhé straně nedají se tím už veškeré osudy lidí do rukou pár desítek či stovek bankovních domů? Pak už by nebylo daleko k čipování lidí...

V souvislosti s touto otázkou mi na mysl přichází skutečnost, že se bohatství, kapitál, který je schopen měnit budoucnost celých národů, soustřeďuje ve stále menším množství rukou. Tato skupina by to jistě uvítala. Vnímám ale, že je na druhé straně stále nemalá skupina lidí, kteří nechtějí být „očipováni“. A tak bojují za svá práva na svobodu. I když jim fandím, obávám se, že jsme již překročili pomyslnou hranici, kdy ti opravdu mocní dokáží řídit vlády. Ty pak pod záminkou bezpečnosti, národních či státních zájmů „ čipování“ prosazují do nenápadných vyhlášek či zákonů.

Tchajwanská společnost FOXCONN postaví v České republice svůj další výrobní závod, který bude plný zcela automatických strojů, řečeno po čapkovsku, robotů. V závodě najde práci řada lidí, přesto můžeme říci, že se blíží čas, kdy podle futurologů lidská práce bude nahrazena stroji. Když zevšeobecníme, není i toto proti člověku samotnému? Ubírá se mu práce, ale jinou nenachází a stává se zbytečným, bez uplatnění. A celoživotní prázdniny mu žádná „sociálka“ ani úřad práce jistě hradit nebudou...

Pokrok asi nezastavíme. Automatizované továrny jsou dalším přirozeným krokem ve výrobě. Jsem rád, že, soudě dle vaší otázky, se tímto budoucím problémem někdo zabývá. V poslední dekádě si společnost zvykla řešit podobnou problematiku sociálními dávkami a podobně. Pro politiky, především pro ty bez schopnosti plánovat a rozmýšlet kroky s efektem trvajícím delší dobu, než je volební období, je to jistě pohodlné. Pro společnost ale je to smrtící. I proto jsem smutný, že vláda podpoří velké firmy v těchto krocích a nerozvíjí naopak malé týmy výzkumu. Dříve – tedy za socialismu – se popisovala daná doba jako cílené stříhání aktivit, aby ty nežádoucí bylo rychle vidět. Doba se obrátila, posunula. Ale myšlení často zůstává stejné, ono je to i pohodlné. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, postupuje ve funkci... Já jsem přesvědčen, že naše kroky musí vytvořit nový model společnosti tak, aby volná kapacita lidí byla motivována jít do aplikovaného výzkumu, tedy výzkumu, který vede k reálnému využití, a k transferu znalostí, především technických, abychom stále měli světu co nabídnout.

Vše se stále více odehrává virtuálně – nejen, že jsou 3D tiskárny, které vám vytisknou funkční zbraň, ale odehrávají se miliardové obchody, u nichž nevidíme ani dolar cash. Mnozí bankéři ztrácí smysl pro realitu, protože se pohybují jen v číslech. Bude podle vás tento trend pokračovat – zastaví se někdy?

Já v tom vidím trochu rozdíl. Pokud na 3D tiskárně vytisknete zbraň, je skutečná a nebezpečně funkční. Na druhé straně banky a vlády samy opustily peníze podložené zlatem, vyměnily je za papírky a ty dnes za čísla. Ta se nedají moc kontrolovat, a tak se snadno vyřeší schodky, dluhy, vytvoří prostředky pro dotace. Prostě se peníze „vytvoří“. Bankéřům se ta situace jistě líbí. Vždyť tak řídí několik posledních století dějiny. Ale taková situace tu již byla. A to jak ve starém Řecku, tak i Římě. Nevýhodou tohoto systému je, že je nestabilní a nakonec se rozbije. Může to však ještě trvat desetiletí i staletí. Ale také možná již probíhá nevratný krok k havárii a my to jen nevnímáme.

Pokud ten úprk něco pozastaví, může to být, nedej Bůh, třeba black-out, o kterém se hodně píše a třeba některé části Nového světa jej už zažily, nám se naštěstí vyhýbá. Je podle vás reálný a jak rozsáhlý může být? Jsme na něj vůbec připraveni? Nemyslím ani tak technicky, ale hlavně morálně...

Myslím, že odpovědí může být pouze spekulace. My v Evropě bez ledničky začneme zmatkovat za pár dnů. Tak nám v takovém případě budu držet palce. Jinak se vrátíme ve vývoji zpátky a budeme opakovat své chyby, dokud to asi nezvládneme lépe.

Jsme svědky vrcholných vesmírných výsledků, ale už nás to, zdá se, příliš nevzrušuje. Informace o kosmických bezpilotních průzkumných letech, družicích, bereme téměř jako samozřejmost. Anebo jako zajímavost, které se věnují tři minuty v hlavním vysílacím čase ve zprávách. Nezačínáme žít v jakémsi matrixu a nepřestáváme mít kontakt s realitou?

V poslední době se na nás valí velké množství informací. Ne vždy je umíme třídit, ověřit. A tak se mohou zkreslovat a měnit svou důležitost. Máme zde i média, která nám ráda vysvětlí, že se nemusíme namáhat informace třídit, že nám je předloží zpracované. Bohužel to ale jednoduše vytvoří závislé davy, které se snadno manipulují, ovládají. Vždyť vezměte za posledních třicet let všechny zlomy, které byly ovlivněny informacemi médií, které se pak ukázaly být mylné. U nás sametovou revoluci odstartovala domnělá vražda, válku v Iráku údajné zakázané látky. Nedokáži odhadnout vývoj, protože změny v poslední době se stále zrychlují. Vím ale, že je stále hodně schopných lidí, kteří o nezkreslené informace stojí, umí si je vyhodnotit, případně sami získat, doplnit. A tato skupina lidí, věřím, neumožní vytvořit z národa a z lidstva stádo.

Za časů mých babiček se lidé báli bouřky a blesků. Dnes je to především na sídlišti i pro malé děti zábava vídat klikaté ohnivé čáry. Víme, jaká je to obrovská teplota, víme, jak se chránit a umíme tento jev celkem – snad až na kulový blesk – popsat. Ale pak se vyjde do přírody a není týden, abychom nečetli ve zprávách, že někdo byl zabit či zraněn právě bleskem. Nesvědčí tento trochu široce rozebraný příklad jako příležitost k zamyšlení, jak jsme jako technická civilizace zranitelní? A to jak osobně, tak samozřejmě skupinově...

To, že příroda má nad námi stále navrch jistě nikdo nepopírá. Ale zatím si myslím, že jsme své civilizace vždy spolehlivě vyhladili my sami, a i v blízké budoucnosti bych spíše sázel na člověka, že se vyhladí sám, než že to udělá příroda. Ta má s námi ohromnou trpělivost.

Vraťme se trochu do současné reality. Je podle vás Řecko ukázkou toho, co může nastat i v dalších jihoevropských zemích? Věříte, že plány na jeho záchranu jsou realizovatelné – a vůbec, jde o jeho záchranu, nebo spíše o záchranu pověsti o stabilitě evropské společné měny?

Ale my tyto ukázky máme ve všech zemích. Ne všechny země mají ale tak velké zkušenosti s bankroty a nebojí se jich jako Řecko. Já myslím, že kdo se o problematiku zajímá, má k dispozici řadu informací v reálném čase. A tak až budoucí historikové budou bádat nad skutečnými důvody a hybnými silami, které současnou situaci vytvořily a směrují. Myslím, že celý problém má tak hlavně politický rozměr. Politici ale velmi snadno roztočí tiskárny peněz. A ty jsme si již řekli, že jsou limitované jen rychlostí tisku. Možná jsme tak svědky pokusu na malém vzorku, možná se skutečný boj zájmů odehrává někde úplně jinde.

Není žádným tajemstvím, že Řecko před přijetím do měnové unie poněkud poopravilo své ekonomické výsledky. Pro mnohé bylo přijetí Rumunska a Bulharska do Evropské unie ukázkou, jak moc chce Západ nové trhy a odbytiště. Jaký máte na to názor?

Já nechápu, proč se s upravováním namáhali, když podmínky stejně nakonec nikdo nedodržuje. Ale jinak pohled s vámi sdílím. Možná je to i nekonečný boj posledních století o vliv nad Evropou mezi Francií a Německem na jedné straně a Ruskem na straně druhé. Ale to se můžete zeptat již Napoleona.

Hovořili jsme o fixlování. Ale ještě větší čachry s čísly se dějí v bankovním sektoru, známe veliké světové firmy, které vylepšují svá účetnictví, aby měly co nejskvělejší rating. Naposledy třeba britské Tesco. Není to známka toho, že tato společnost, a teď to myslím celoplanetárně, je postavená na šalbě a klamu, pozlátkách?

Počítače zdvojnásobují svoji rychlost každých několik měsíců, nejcennější společnosti na světě jsou ty, které pracují s informacemi. Ale člověk se takto rychle asi nevyvíjí. Pořád máme po generace v sobě zakódované reflexy, které nás startují rychleji, než začneme přemýšlet. A v minulosti i dnes nám to zachraňuje život. Prostě pokud jsme v přírodě a začne se vlnit a šustit tráva, očekáváme nebezpečí, například hada. A začneme utíkat, než hlava začne přemýšlet, jestli to není moderní virtuální realita. A tak pokud bankéř, ratingová agentura mají své platy, odměny postavené na rostoucích číslech, snaží se je vytvořit. Prostě proto, že se chtějí podvědomě mít lépe, jet na vlně úspěšnosti. A protože máme vysokou demokracii, tak tresty v této sféře nejsou absolutní. A všechny ostatní se mohou měnit, pokud máte peníze, máte nejlepší advokáty…

Před pár lety jsme zažili krizi, podobnou bublinu. A co se stalo? Drobní lidé přišli o úspory, státy dotiskly peníze. Dnes stejní bankéři mají vyšší platy, ratingové agentury stále vytváří požadované zprávy. A lidé chtějí být bohatí, a tak nakupují akcie… Lidé budou chtít být vždy bohatší bez práce. Pokud to nevyjde, obviní stát, že je nevaroval, nechránil… A stát, to jsou politici. Ti ale chtějí své pozice. A tak roztočí tiskárny…

Hovořili jsme o black-outu, teď je problémem starého kontinentu migrace. Svět je v pohybu. Znamená to, že začíná nějaká významná celospolečenská, planetární změna? Můžete se na závěr pokusit o malou prognózu do budoucnosti, jak to tady bude vypadat třeba v polovině století?

Myslím, že naše téma je o jiném, snad letním pohledu. Protože naše společnost má ráda prognostiky, tak se zamyslím, i když to můj obor není. Myslím si, že nás opravdu změna čeká. Netroufám si být moc konkrétní, ale jistě se změna dotkne především Evropy. Ta si sama svazuje ruce a tak zpomaluje svůj chod a snižuje svoji pozici v celosvětovém uspořádání. Padesát let je ale v dějinách velmi krátká doba. A tak si myslím, že v polovině století se stále budeme zmítat v určité agonii a snaze hledat řešení. Já rád jezdím do Asie a tam se nám diví – mluvíme mnoha jazyky, a tak se nemůžeme domluvit. Nerostné zdroje máme jen nedostatečné. Rádi se holedbáme minulostí, ale ta budoucnost nedělá. A tak ještě nějakou dobu budou akceptovat naše peníze, než okoukají možnost vlastního tisku. My se určitě neshodneme na jednom vůdci jako Amerika, Rusko, Indie či Čína. Ale věřím, že se nebudeme mít tak zle, aby nás to donutilo k razantním krokům.