Když slyší mluvit v televizi „odborníky“, dozvídá se neuvěřitelné věci. Proto syrsko-český spisovatel představuje zemi, známou jen z titulků

Vy jste do tehdejšího Československa dorazil v padesátých letech. Kolik je za vámi vydaných titulů?

Do dnešního dne to je přes 65 titulů, kde jsem autorem nebo spoluautorem.

Jaká je vlastně u nás povědomost o arabské kultuře?

Bohužel se setkávám příliš často s tím, že malá. Například mnozí lidé nedělají rozdíl mezi Irákem a Íránem. Írán přece není arabská země. Často poslouchám rozhovory v televizi, kde se uvádí, že mluví odborníci. Dozvídám se mnoho chybných informací, kterých si mnozí televizní diváci ani nevšimnou. Někdy se například mihnou záběry z uprchlických center a takzvaní Syřané tam mluví berbersky nebo jiným africkým jazykem. Se záměnami, kde která arabská země nebo kde které arabské město – například irácká Basra nebo syrská Busrá Aski Šám – leží, je to také časté.

To je děsivé. Dejte nám alespoň malou šanci…

Informace i zájem o ně je takřka nulový! Víte o tom, že například Masaryk navštívil Egypt, že svého času studoval arabštinu ve Vídni? Víte o tom, že Karel IV. pozval Syřany do Prahy, aby vystavěli manufakturu na výrobu papíru u Zbraslavi? Víte o tom, že Karel IV. pozval do Prahy Peršany – teď hovořím ne o Arabech, ale o vztahu k Orientu – aby zde vystavěli manufakturu na výrobu koberců? Víte, že Jan Hus napsal krásné pojednání o arabském filozofovi Al-Ghazálím? To znamená, že rozuměl arabsky? A proč si vybral právě jeho? To znamená, že musel mít přehled o arabských filosofech. A jdeme dál. Víte o tom, že československá legionářská armáda v cizině, nemyslím tu, co bojovala v Rusku, jež se stala částí Rudé armády, pak byla další, co byla v Anglii, která byla součástí anglické armády. Avšak další, třetí československá legie byla založena během druhé světové války v Sýrii, v Dajr az-Zóru. Víte o tom, že u nás vyšla zajímavá knížka o vysílání za druhé světové války – Hovoří Londýn? Vysílalo se však ve skutečnosti z Káhiry. Stačí vám to?

Spoluzakládal jsem v české zemi 15 nevládních organizací a stal jsem se předsedou jedné z nich. Měla mimo jiné za úkol zjistit, kolik emigrantů z Československa je nebo bylo v arabském světě od roku 1945, a hlavně po roce 1968, přijato. Přes české velvyslanectví jsme dostali přes 20 000 dopisů! Jenom v Sýrii a v Libanonu jich bylo 8 000, 500 také v Tunisu. A dnes děláme problémy kvůli tomu, že máme přijmout tisíc lidí?

Syrsko-český spisovatel Babhouh Charíf

Není to ale určitá politika…?

Nechci mluvit o politice, pokud někteří naši politici ani nevědí, kde leží nějaký arabský stát. Například spojují Sýrii a Afghánistán. Třeba vystoupila jedna chytrá hlava a začala mluvit – „jejich kultura a naše kultura“. V tom smyslu – co oni, Syřané, mohou vědět o křesťanství? Ten, kdo toto říkal, zapomněl, že nejstarší kostel v Čechách je zasvěcen dvěma svatým, pocházejícím z Damašku, Kosmovi a Damiánovi. V Praze a kolem Prahy je dvacet kostelů, zasvěcených dalším svatým, pocházejícím z Damašku. Ten člověk, který mluvil, zapomněl říci, že křesťanství vzniklo na území Sýrie. Že Syřan může být muslimem, křesťanem i Židem. Víte o tom, že část českého území, nebo lépe řečeno část Moravy a Sýrie, byly v historii jeden stát? Bylo to v době rozmachu římské říše. Proto proč říkat – jejich kultura a naše kultura? Proboha, ať o tom přestanou mluvit. Já překládám Čapka. A mohu vám říci, že Čapek je známý v arabském světě. Chci vědět, kolik lidí u nás by znalo třeba jen dva syrské spisovatele. Že Syřané nemají světově známé lidi? Každou chvíli mají nějakou mezinárodní cenu!

Víte o tom, že čeština má více než 1800 přejatých slov z arabštiny? Že používáte arabské číslice a ještě k tomu výklad k řecké filozofii, který napsali Arabové? Přestaňte říkat, že Syřané jsou nevzdělaní. Vzdělaní Arabové milují českou literaturu. Důkazem toho je, že překládám bez ohledu na to, jestli jde o Boženu Němcovou, Jana Wericha nebo Otu Pavla. Všechny moje překlady byly velmi srdečně a s velkým zájmem přijaty na mezinárodním knižním veletrhu v Tunisu, kterého jsem se jako nakladatel dvakrát zúčastnil. Návštěvníci veletrhu, většinou arabští, znali Kunderu, Hrabala, Čapka, Haška i Seiferta většinou přes francouzské překlady. Chtěl bych vědět, kolik Čechů zná nějakého arabského spisovatele.

Dám vám další příklad. Loni tady byl mezinárodní knižní veletrh, jehož hlavním hostem byl Egypt. Televize vysílala film „Skandál ve městě“ od mexického spisovatele Nadžíba Mahfúze, který dostal Nobelovu cenu. Za prvé, film a už hlavní titulek byl špatně přeložený. Byl to „Skandál v Káhiře“ a autor Nadžíb Mahfúz není Mexičan, ale je Egypťan. Víte o tom, že jenom Sýrie dala světu osm papežů? A pak čtu na internetu v různých diskusích, jak jsou Arabové primitivní, že světu nic nedali…

S islamizací jižní a západní Evropy v historii přispěli Arabové také svou kulturou…

Nedávno jsem slyšel hesla, že nechceme islám a Araby v Evropě. Ale Arabové byli v Evropě dříve než Češi. Když první arabští cestovatelé dorazili do Evropy, na českém území byli ještě Keltové. Arabští cestovatelé byli prvními, kteří podali první písemnou zprávu o Praze a o Velehradě. Islám byl v Evropě zastoupen již v roce 711, kdy dorazil do Španělska. Nemyslím si, že by za ta staletí Evropu nebo křesťanství ohrozil.

Proč podle vás takto strašíme lidi? Jak je to možné?

Nechci mluvit do politiky, ale řeknu vám, že 60 států včetně zemí z Evropy dodává zbraně do této oblasti. Pokud je budou nadále dodávat, nikdy tam nebude klid a mír. A toto Evropu ohrožuje! Kdyby byl v této oblasti mír, neměli by obchodníci příležitost prodávat takové množství zbraní. V oblasti, odkud pocházím, jsou hlavní boje, objevila se tam nafta a plyn v zásobách na 200 let. V Zálivu už jsou zásoby už jen na padesát let. Chápete už, proč je válka právě v Sýrii?

Asad a jeho skupina není syrský národ. Syrský národ, to je 25 miliónů lidí. Jestli budeme čekat, až bude počet Syřanů jenom 10 miliónů a teprve začneme pomáhat, to už bude pozdě. V posledních dnech mne zarazilo několik zpráv o tom, že do Sýrie dodáváme zdravotnickou pomoc, léky, obvazy. Překvapilo mne, že naše letadlo přistálo na letišti v Damašku a naše pomoc byla slavnostně předána oficiálním představitelům Asadova režimu. To znamená, že ti, kteří opravdu pomoc nejvíce potřebují, se jí nedočkají. Podporujeme jen politiku Asada a jeho tvrdou likvidaci Hnutí odporu i bombardování vlastních měst s pomocí ruských letadel pod záminkou potlačení odporu?

Není to také o tom, že se vaší zemi začalo dařit, byly tu známky demokracie? Nebylo to „proti srsti“ jiným arabským státům?

I to je možné. Sám také nemohu mít informace o všem. Napsal jsem knížku o Sýrii. Před tím vyšla jiná kniha o Sýrii od jiného autora. Ta měla na obálce vlajku, která nikdy nebyla spojována se Sýrií. Na obálce je státní znak, který Sýrie také nikdy neměla. Uvnitř jsou fotografie z Egypta a Libanonu. Proto jsem napsal o Sýrii jinou knížku.

Jak si můžeme být jisti, že to, co děláme v Sýrii a v arabském světě, je správné? Odkud můžeme vědět, že se to nezačne obracet proti nám? Zdá se, že už se to obrací.

Jak se vám v naší republice žije, jsme takový xenofobní národ, jak se říká?

Říká se, že vlast je tam, kde postavíte nějaký dům, kde vysadíte nějaký strom, kde napíšete knihu. Já jsem zasadil možná desítky stromů v české zemi. Nejsem zedník, ale v mých možnostech jsem se snažil pomoci brigádně i při stavbě například jedné školky v Brandýse nad Labem. Napsal jsem česky čtyřicet pět knih. Velká část z nich je právě o arabském světě, jeho kultuře a jazyce, pro Čechy. Patnáct knih jsem napsal v arabštině o české kultuře, pro Araby. Začal jsem cítit, že tady mám druhou vlast. Přesto se mi na zvonku domu, kde bydlím, objevil fixem napsaný nápis „Arab-terorista“ a několikrát byla stržena cedulka s názvem mého nakladatelství. Je mi to líto. Vychoval jsem a učil arabsky i rusky okolo 3000 českých studentů. Učil jsem na Karlově univerzitě, na Západočeské univerzitě v Plzni a na Státní jazykové škole v Praze. Nedělal jsem rozdíly, jestli je mezi mými studenty křesťan, Žid nebo muslim. Mám a měl jsem své studenty rád a nepřestanu je mít rád pro jejich zájem a nadšení. A to mi zpětně dodává sílu a důvěru, že to, co dělám, není zbytečné. Mezi svými studenty jsem se nikdy nesetkal s xenofobií.