Klausův a Topolánkův exporadce Haas: Lepší osobnost na prezidenta než Zemana nevidím, Babiš je vítězem roku. A budoucnost TOP 09…

1. 1. 2015 11:46

ROZHOVOR Bývalý poradce prezidenta Klause a premiérů Topolánka a Fischera Tomáš Haas hodnotí nová hnutí, především ANO, negativně, protože dle něho nemají program a vše mají založeno na negaci. Nicméně Andrej Babiš je vítězem roku. Naši demokracii také ohrožuje Evropská unie. Haas nevidí vhodnější osobnost na funkci prezidenta, než je Miloš Zeman.

Klausův a Topolánkův exporadce Haas: Lepší osobnost na prezidenta než Zemana nevidím, Babiš je vítězem roku. A budoucnost TOP 09…
Foto: MK
Popisek: Tomáš Haas

Jak hodnotíte rok 2014 z hlediska České republiky - byla politická situace lepší nebo horší než v minulosti?

Politická situace se podle mě přinejmenším nezlepšila. A domnívám se, že se, pokud se nepoučíme a nevzpamatujeme, blíží doba, kdy už nebudeme mluvit o politické situaci, pokud slovem politika míníme soutěž idejí.

Jak to?

Dnes již nesoutěží ideje, ne že by nebyly strany s více či méně pevným ideovým základem a na něm založených programech. Ale jsou z veřejného prostoru vytlačovány hnutími s jednoduchým programem negace. Většinou jde o hnutí, která získávají lacinou popularitu tím, že se vyhrocují proti politice jako takové, mluví o politických stranách jako o dožívajících a přežívajících dinosaurech a nabízí většinou jednoduché odpovědi na jednu či dvě otázky veřejného zájmu. Už jsme zažili i to, že takové hnutí vyhrálo volby v hlavním městě, aniž mělo do posledního týdne nějaký program, zvítězilo slogany jako „Ano, bude líp“, „My to zařídíme“, „My makáme“. Nemuseli moc makat, jinak by „zamakali“ především na svém programu a voličům nabídli něco hmatatelného. Neudělali nic takového, nenabídli program, dokonce ani populistický program, jediné, co nabídli, jsou slogany a populistická hesla. A kupodivu to stačilo.

Politika taková být nemá?

Politika je soutěž. Je to soutěž idejí, programů, nabídnutých řešení. A v moderní společnosti, zejména pokud si chce říkat demokratická společnost, má taková soutěž své zákonitosti, svá pravidla, která někdy mohou být považována za rituály, ale jsou ve skutečnosti její nosnou strukturou. Politika je soutěž, ve které ideje jsou nabízeny politickými stranami, seskupeními občanů, odborníků a přemýšlivých, uvažujících osobností, které spojuje společná idea, společný názor na způsob, jak takovou ideu přivést do praxe, jak jejím prostřednictvím zlepšit kvalitu života společnosti a řešit její problémy. Politické strany se mezi sebou liší, někdy ve všech těchto aspektech, někdy jen ve způsobech, jak cíle, řešení dosáhnout. Ale neliší se tím, že přijímají odpovědnost za to, jak si vedou, jak se jim daří své ideje prosazovat a jak dokázat voličům, že právě ta jejich řešení byla těmi pravými. Jinými slovy cosi voličům nabízí a jsou jim odpovědní za to, že to, co nabídli, je to pravé. Jejich politika je pozitivní, není založena jen na negaci, jen kritice stávajícího stavu, ale nabízí konkrétní řešení a konkrétní cíle, dává občanům možnost volby a možnost korekce.

Negativní politika není založena na ničem, je to jen zhmotnění negativních emocí, bez nabídky řešení, bez nabídky nějaké nosné ideje. Můžeme jen doufat, že to, co vidíme, je projev společenské krize, a že se ke skutečné politice vrátíme. Jestli se to podaří, záleží především na politických stranách, na tom, jak se s tímto stavem vyrovnají, jak se vyrovnají s jeho příčinami a jak dokáží občany, voliče, inspirovat k tomu, aby se nenechávali zlákat na populismus a demagogii. A to je něco, co je úkolem pro všechny demokratické politické strany.

Pracovala podle vás vláda dobře? Co kteří důležití činitelé ve vládě udělali dobrého a čím České republice uškodili?

My jsme od konce Topolánkovy vlády žádnou skutečnou vládu, založenou na principech, o kterých jsem mluvil, ani neměli. Žijeme v jakémsi stavu politického provizoria, měli jsme prozatímní vládu, měli jsme prozatímní vládu, dnes máme vládu, o které nevíme, kdo ji vlastně vede. Je těžké hodnotit, jak si počíná, protože nevíme, čeho chce docílit. Vláda sice slibuje, že bude šetřit, ale její obrovské náklady o nějakém snižování výdajů nesvědčí. Zato víme, že ve své koaliční smlouvě a programovém prohlášení slibovali kde co. A víme jen, že to zařídí. Tak jsem zvědav jak. A hodnotit mohu až potom.

Někteří žurnalisté či politici varují před ohrožením svobody v naší zemi. Hovoří o kumulaci moci u Andreje Babiše, zneužití jeho moci díky vlastnictví médií a podobně...

Ano, i já se domnívám, že demokracie je ohrožena. Ale nejen u nás. Stále více vlivu na naše životy mají subjekty, které demokracii nepotřebují, dokonce jim vadí. Stačí se podívat na rozhodování v Evropské unii.

Rozveďte to.

Jediná demokratická, evropskými občany volená instituce EU, Evropský parlament, má ještě méně pravomocí než náš Senát. Demokratický parlament bez zákonodárné iniciativy je z podstaty jen jakýmsi kontrolním orgánem. Ale ani ve své kontrolní funkci nemá na chod událostí žádný vliv. Může jen „brát na vědomí“ to, co mu předloží Evropská komise a instituce jako Evropský dvůr auditorů. Ten už dvacet let vydává zprávu o plnění rozpočtu a už dvacet let upozorňuje na základní nedostatky a rozpory. Zpráva se už dvacet let „bere na vědomí“ – změnit cosi je pouze v pravomoci komise a ta je právě tou dvorem kritizovanou institucí.

Podobně je tomu s našimi zákony. Více a více našich zákonů nevychází z našich potřeb a neřeší naše problémy. Jsou povinně přijímány tak, jak vychází z Bruselu. A více a více z nich řeší problémy, které si evropská instituce sama „vypěstovala“ svou od potřeb voličů naprosto odtrženou utopistickou politikou. Problémy se řeší tím, že se zametají pod koberec a tam, kde už to nestačí, řeší se tím, že se zahrnou hromadou peněz, pod kterou se mají nějak samy rozplynout. To se samozřejmě nestane a tak se zahrnují více a více penězi a místo aby se řešily jejich příčiny, pokračují a většinou se řeší tím, že EU své chyby opakuje a dělá je „lépe" a na větší škále. To vše má za následek stále rostoucí odcizenost voličů a občanů.

Vraťme se do České republiky…

K domácím příčinám ohrožení demokracie a svobody – podlehli jsme populistické vizi sociálního státu, přinášejícího blahobyt občanům tím, že se přerozděluje to, co zbývá z bohatství. Přesto, že dnes vládě zůstává, potom co odečteme mandatorní, zákonem předepsané výdaje, které už dnes tvoří kolem osmdesáti procent rozpočtu, asi dvacet procent finančních prostředků rozpočtu pro vlastní potřeby a výdaje, slibují populisté více sociálních programů, více nákladů na fantastická schémata „udržitelných zdrojů“, které zatím prakticky do jednoho nepřinesly žádný pozitivní výsledek. Přinesly jen miliardy v dotacích privilegovaným skupinám a firmám.

Stát ale uvrhují do stále se zvyšujícího dluhu. Žijeme na dluh, taková je realita, a jestliže se hovoří a píše o tom, že se máme „vyvarovat dluhové pasti“, stavu, kdy náklady na jeho údržbu přesahují možnosti ekonomiky a nakonec ze zadlužení není úniku, neuvědomujeme si, že v dluhové pasti již žijeme a že ji každým rokem upevňujeme. Stát se musí více a více zadlužovat, protože jinak nemá prostředky ani na pokrytí svých zásadních a minimálních potřeb. Přesto jsou mandatorní výdaje nedotknutelné a ještě jsem neviděl nikoho, kdo by uvažoval o zásadní změně struktury rozpočtu a jeho korekci do reálného stavu. To cítíme všichni, ale receptem populistů jsou jednoduché slogany o „rozkradeném státu“ a o zastavení korupce. Ne že bych nebyl pro její zastavení, ale za prvé je to utopie, korupce je jen zrcadlem stavu společnosti a do jisté míry existuje i jinde, zejména právě v EU a jejich zemích.

A jak bojovat s korupcí?

Úplně zastavit se nedá, můžeme ji jen omezit, a k tomu nestačí volání po krvi, výkřiky o tom, kdo patří do vězení. Viníci, kterým je vina prokázána, mají být potrestáni, o tom nic. Ale s korupcí tím nebojujeme. I kdybychom zvýšili trestní sazby a zvýšili pravomoci policie a státních zastupitelství, bojujeme jen se skutečnými, nebo domnělými jednotlivými pachateli. Jediným účinným prostředkem je jako ve všem prevence, maximální omezení korupčního prostředí, míry přerozdělování finančních prostředků, omezení dotací, omezení ingerence státu a jeho úředníků do všech sfér našeho života, je nutno v maximální možné míře omezit rozhodovací pravomoci úředníků a vliv nevolených organizací na výkon státní správy. Čím více peněz se přerozděluje, čím více rukama peníze prochází a čím více je lidí na nich závislých, tím větší je pravděpodobnost, že do truhlice sáhnou nepovolané ruce.

A tím se dostávám k fenoménu Babiš…

Dokázali jsme nemožné. Dokázali jsme si zvolit člověka, či spíše obchodní organizaci, která ze státních zakázek a dotací profituje, a to i u nás ve výjimečné míře, do funkce ministra financí a místopředsedy vlády. Po letech obviňování, že stát a oligarchové jsou propojeni, jsme si dosadili našimi hlasy ve volbách jednoho z nich, a to dokonce jednoho z největších a nejmocnějších, do funkce, která má největší pravomoci právě v těch problémových oblastech. Dokázali jsme doslova „udělat kozla zahradníkem“. Tím nechci pana Babiše obviňovat z něčeho nekalého. Jen poukazuji na to, že je přesně tím podnikatelem, který profituje ze státních zakázek, že je tím, koho by měl stát kontrolovat, a nemyslím, že je systémové a správné jej udělat dohlížitelem nad jeho konkurenty a koneckonců nad sebou samým.

Říká se, že hlídacími psy demokracie jsou novináři, média. Ani to u nás příliš neplatilo, ale jak to bude platit nyní, když si nejmocnější člověk ve státě koupil i média. A navíc při absenci politického programu, jen na základě sloganů a nic neříkajících líbivých frází. Nicméně, my jsme jej zvolili. Teď zbývá jen doufat, že to nebyla chyba.

A jak hodnotíte kroky Andreje Babiše? Slibuje, co splnil? Co udělal dobrého a špatného? Věříte mu?

Andrej Babiš slíbil, že povede stát jako firmu. A zatím to plní, vede stát jako svou firmu. Jen s tím rozdílem, že jeho vlastní firma díky státu a státním zakázkám bohatne a stát spíše chudne. Ale jak jsem říkal, je brzy hodnotit. A spíše se těším na to, jak jej budou hodnotit jeho média. Samozřejmě, že mu věřím. Rozhodně bude líp. Pro někoho. A Babiš to zařídí.

Co říkáte zákonům, které Andrej Babiš připravuje?

Pokud jsou navrhovány k tomu, abychom se definitivně zbavili malých s středních podnikatelů, pak jsou připravovány velmi dobře.

Jak hodnotíte prezidenta Zemana, jeho činnost, výroky, zahraničně politické postoje? Má být dle vás Zeman prezidentem i příště? Pokud ne, koho chcete raději na Hrad?

Já jsem ještě před volbami napsal, že Miloše Zemana volit nebudu. A nevolil jsem ho. Naštěstí vyhrál i navzdory mému omylu. Jinak nejsem nadšen jeho stylem, myslím, že většinou říká správné věci, ale mohl by je formulovat lépe. Ale je to Miloš Zeman a sotva se bude kvůli mně měnit. Ale to považuji za nepodstatné, tam, kde se jedná o jeho zahraničně politické postoje, povětšině s nimi souhlasím. Zda bych ho volil příště? To záleží na tom, jaké bude mít protikandidáty. Pokud to budou ti, o kterých se spekuluje v tisku, pak jej určitě volit budu. A přiznám se, že žádnou jinou osobnost vhodnou pro prezidentskou funkci u nás zatím nevidím. Alespoň se ještě žádná neprojevila.

Vydrží podle vás vláda příští rok? Čekají nás příští rok předčasné volby? Nebo něco jiného neočekávatelného?

Předčasné volby mohou přijít kdykoliv. Koalice není pevná, ukazuje se, že se může kdykoliv rozpadnout. Již jsme zažili koaliční vládu s takovou většinou ve sněmovně, že se předpokládalo, že po sledu vlád s těsnou většinou nebo dokonce paritou hlasů konečně vládne „pohodlná většina“. Vládla jen o několik měsíců déle než Topolánkova vláda, která měla těsně nad nadpolovičním počtem poslanců. Ukazuje se, že to není početní převaha koalice, co zaručuje stabilitu, ale něco jiného – programová spřízněnost. Vláda slepená z programově protikladných a vzájemně cizích subjektů může vládnout jen tak dlouho, dokud její strany vidí v setrvání ve vládě výhodu. A takovou vládu máme dnes – dokonce vládu složenou ze stran, které nemají ani vnitřní stabilitu, ani společný program a vzájemně kompatibilní programy. Nedá se předvídat, jak dlouho taková vláda vydrží.

Kdo je podle vás politický vítěz a politický lůzr roku - kdo nejvíc získal, kdo nejvíc ztratil?

Má-li tento rok politického vítěze, je jím bezesporu ANO. Ale je otázkou, jestli svůj letošní úspěch dokáže proměnit v úspěch trvalý. Jeho největší výhoda – absence programových principů a zásad – se může velmi rychle proměnit v ještě větší nevýhodu.

Kdo ztratil nejvíc? Není to ODS. Ta svůj propad zažila loni, letos se její podpora stabilizovala a dokonce začíná pomalu růst. ODS má podle mého názoru to nejhorší za sebou a myslím, že její podpora poroste. Sociální demokraté, jak se zdá, rovněž přežili svou vnitřní krizi, a lidovci se blíží své tradiční úrovni podpory. O těchto stranách se nedá mluvit jako o politických vítězích roku, ale myslím, že mají na čem stavět do budoucna.

Jsou zde navíc Svobodní, kteří se sice ještě neprobojovali do sněmovny, ale považuji jejich výsledek rovněž za úspěch, dokázali si svou podporu udržet, zabodovali v evropských volbách a myslím, že již nemohou být považováni za stranu bez svého místa v politickém spektru.   

TOP 09 naopak pomalu ztrácí a těmi největšími „lůzry“ jsou zelení a malé strany a hnutí bez programu a bez ideje, pro takové je zde v současnosti jen jedno místo, které si tak úspěšně zabralo ANO.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mašínova dcera Sandra: Merkelová pozvala migranty a teď za to budeme platit. A do Afriky kontrolu porodnosti!

7:07 Mašínova dcera Sandra: Merkelová pozvala migranty a teď za to budeme platit. A do Afriky kontrolu porodnosti!

ROZHOVOR V Evropě to nyní nevypadá moc dobře. Angela Merkelová sama pozvala migranty z celého světa,…