Umíte střílet ze střelné zbraně?Anketa
Pane doktore, dovolte na úvod pár bilančních otázek ještě k uplynulému roku 2014. Šlo o dost hektický rok jak z hlediska mezinárodního dění, tak i domácí scény. Co považujete za nejdůležitější geopolitické události z hlediska naší budoucnosti?
Máte pravdu, že to byl hektický rok. A bohužel mnoho pozitivního nepřinesl. Z hlediska geopolitického byl nejviditelnější událostí konflikt na Ukrajině, mnohými chybně a záměrně interpretovaný jako konflikt ukrajinsko-ruský. Je přitom více než zřejmé, že se jedná o další tragédii, kterou mají na svědomí vyznavači vývozu demokracie a pomýleného pojetí lidských práv. Jugoslávie, Afghánistán, Irák a Sýrie jim nestačily. Teď si vybrali Ukrajinu. Nejméně politicky, ekonomicky a zejména národnostně stabilní země v Evropě byla lehkým cílem. Ale trochu se jim to vymklo. Zapomněli na to, že Rusko už není zdecimovaná poražená země, ale stále sebevědomější velmoc, která nebude nečinně přihlížet, jak se miliony Rusů stávají na svém historicky obývaném území lidmi druhé kategorie. Šiřitelé demokracie a hypertrofovaného pojetí lidských práv ohněm a mečem se probrali ze šoku a rozpoutali šílenou protiruskou kampaň. Jsou schopni ji dovést do konců, které budou pro celou Evropu netušenou katastrofou. Přitom bytostným zájmem lidí v Evropě i v Rusku je mírové soužití, spolupráce, lepší vzájemné poznávání a porozumění. A samozřejmě vzájemně výhodný obchod. Zdá se, že to alespoň některým vrcholným evropským politikům začíná docházet. Americkým už méně, ale ti jenom pokračují v tradici absolutního nepochopení evropských dějů, vztahů a souvislostí.
Které z českých politických osobností by podle vás mohly být označeny za "osobnosti roku 2014“ a proč?
To je otázka spíše k pobavení. Na české politické scéně přece žádné osobnosti nejsou. Jenom šeď, nevýraznost, politická negramotnost, nevzdělanost, neschopnost formulovat názory a zejména naprostá ideová vyprázdněnost. Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří mají potenciál se politickými osobnostmi stát, třeba Petr Fiala nebo Petr Mach. Ale mají před sebou ještě dlouhou cestu, a když vidím některé jejich kroky, tak si tím nejsem vůbec jistý. Ale přál bych jim to a české pravici především.
Už několik měsíců běží poměrně ostrá kritická kampaň a protesty proti prezidentu Zemanovi. Jak to vnímáte? A co se vám na krocích Miloše Zemana z posledních měsíců líbí a nelíbí?
Miloše Zemana je třeba brát v jeho komplexnosti. Takového, jaký je. Stal se legitimně prezidentem naší země a tuto skutečnost by měli respektovat i ti, kteří jej nevolili. Pokračování prezidentského souboje po dvou letech je hloupé a zbytečné. Miloš Zeman dělá v prezidentské funkci to, co se od něho dalo čekat a ničím - alespoň mě osobně - nepřekvapil. Jsou věci, v nichž s ním zásadně a diametrálně nesouhlasím, jako je podpora `Ištvanovského pojetí fungování státních žalobců`, jeho eurofederalismus nebo obdiv k švédskému sociálnímu systému. Naopak oceňuji Zemanův velmi racionální pohled na krizi kolem Ukrajiny nebo tvrdá slova na adresu tzv. Islámského státu.
Sám jste, byť neúspěšně, kandidoval v komunálních volbách. Tyto volby obecně ještě upevnily rozmach Babišova hnutí ANO. Jak to coby jasně vymezený pravicový politik vnímáte?
Beru to jako jistý kolorit doby. Spojilo se několik faktorů, jako je neblahý vývoj v hlavních politických stranách, jehož výsledkem je ztráta jejich podpory i nemalé části jejich dřívějších kmenových voličů. Pak jsou tady standardní politiku nesmírně oslabující aktivity různých občanských sdružení, která za podpory některých médií či spíše hloupých a nevzdělaných novinářů, vnutila nemalé části občanů nedůvěru ke všemu, co se tady podařilo za 25 let svobodné společnosti vybudovat. Je to antikorupční posedlost, hysterie kolem heren, genderové nesmysly nebo třeba i tažení proti kouření. Společným jmenovatelem je potírání individuální svobody a odpovědnosti ve prospěch návratu ke stádnímu kolektivismu. To vše vytvořilo ve společnosti nedobrou atmosféru, které dokázal právě Andrej Babiš mistrovsky využít. Jsem přesvědčený, že ale začíná narážet na své limity, které si sám vytvořil tím, že se neodpoutal od svého byznysu. Agrofertizace společnosti se stává neúnosnou a nakonec mu politicky zlomí vaz. Jeho jedinou šancí je, že se od něj dokáže odstřihnout a zakormidlovat ANO do standardních politických vod. Nemám ale pocit, že by k tomu inklinoval.
V loňských komunálních volbách se vám po šestnácti letech nepodařilo získat mandát zastupitele Prahy 8. Čím si s odstupem času tento neúspěch vysvětlujete?
Za prvé musím říci, že můj osobní výsledek byl lepší než před čtyřmi lety. Ale to není důležité, protože na zisk mandátu to stačit za dané situace nemohlo. Ten primární důvod je změna volebního systému v Praze 8. Až do letošních voleb se Praha 8 vždy v komunálních volbách dělila na tři volební obvody. Respektovala se tím taková celková heterogenita osmičky, která v sobě obsahuje čtvrti, jež jsou diametrálně odlišné. Jako zvolený zastupitel či radní děláte samozřejmě maximum pro celou Prahu 8, ale přece jen jste buď více karlínský nebo třeba bohnický. Má to i své historické kořeny a není na tom nic špatného. Bohužel letos se na poslední chvíli zastupitelstvo pod tlakem některých lidí rozhodlo tento systém zrušit a vytvořit jeden velký, nepřehledný volební obvod. Léta vytvářené vazby se tak násilně přetrhaly a volby dostaly najednou úplně jinou tvář. Nic pozitivního to nepřineslo, a velmi se na ty, kteří to prosadili, zlobím. Doufám, že to ví.
Fotogalerie: - Kandidát na ministra
Byl jste ale radním, mohl jste tuto změnu zablokovat nebo alespoň ovlivnit?
Absolutně ne. Změnu volebních obvodů někteří najednou prezentovali jako hotovou věc a vlastně o ní nebyla žádná diskuze. Na můj názor se nikdo neptal, vypadalo to, že s ním kromě mě a ještě několika jednotlivců všichni souhlasí. Ano, mohl jsem bouchat do stolu, odcházet z koalice, ale zdálo se mi, že by to na věci nic nezměnilo. Asi jsem to měl udělat. Dnes za mnou chodí mnozí, kteří tenkrát mlčeli a říkají, že to byla chyba, že se ale neodvážili nic namítat. Třeba by je můj viditelný protest povzbudil. I když nevím.
Vy jste ale v minulých volbách kandidoval za Volbu pro Prahu 8. Nebylo vaší chybou, že jste se s ní rozešel? Pokud byste kandidoval pod její hlavičkou, zcela jistě byste uspěli.
Ono je to celé trochu jinak. V roce 2010 jsem oslovil tehdejšího předsedu občanského sdružení Volba pro Prahu 8 s tím, že pokud půjdou do komunálních voleb, bylo by vhodné, abychom si rozdělili volební obvody a nekonkurovali si. To se také stalo, já jsem sestavil kandidátku v jednom obvodě, oni v dalších dvou. Když jsme vymýšleli společný název, navrhl jsem nakonec, abychom použili značku VP 8 a že k tomu dodám dva registrované politické subjekty, které nás zaštítí. To se stalo. Jinak musím zdůraznit, že jsme neměli nic dalšího společného. Ani programově, ani marketingově a řekl bych, že až na výjimky ani lidsky. Každý jsme šli ve volbách zcela vlastní cestou. Tři volební obvody to bez problému umožňovaly. V loňském roce to v jednom volebním obvodu možné nebylo.
To jste se o to ani nepokusili? Museli jste přece vědět, že pokud se nedohodnete, bude velmi obtížné získat zastupitelské mandáty?
Ale samozřejmě, že jsme to věděli. Mám sám před sebou čisté svědomí, že jsem v tomto ohledu udělal maximum. Ale jsou určité hranice, přes něž nemůžete jít. Volba pro Prahu 8 se v mezidobí stala politickou stranou, velmi autoritativně řízenou, bez jakékoli vnitřní demokracie a diskuze. Nepočítám-li tu neoficiální - pouze pro vybrané - v restauraci. Z tohoto důvodu jsem se jejím členem nestal. O společné kandidátce jsme přesto jednali a po velkých peripetiích se i dohodli. Dohodu jsem považoval za hraniční kompromis a byl jsem ochoten ji akceptovat právě kvůli složité situaci s jedním volebním obvodem. Den na to jsem dostal SMS od předsedy Volby, že dohoda neplatí, protože sponzor si ji takhle nepřeje. Zároveň mi bylo nadiktováno konečné znění kandidátky s tím, že už se na něm nebude nic měnit. Bylo mi jasné, že v takovém projektu pro mě není místo. Nikdy bych se nespojil se subjektem, v němž rozhodují lidé v zákulisí s bankovkami v kapsách, nikoli ti, kteří nesou ve volbách svou kůži na trh. Ostatně známe to z jiných stran, je to nemoc české politiky, která spoluzpůsobila její vyprázdnění a současnou krizi.
Jak vznikla myšlenka kandidovat jako Nezávislé fórum? Chtěli jste se přiživit na 25 let staré popularitě OF?
Neřekl bych. Šlo o pokus spojit některé známější tváře Prahy 8 z různých sfér s připomínkou něčeho z oné euforické doby sametové revoluce. Zároveň jsme se snažili, na rozdíl od OF, se jasně vymezit, a to nejen programově, ale i ideově. Každopádně to bylo řešení z nouze a věděli jsme, že úspěch by byl malý zázrak. Ale bylo povinností se o něj pokusit.
Nekontaktovali jste jiné strany a hnutí? V Praze 8 tentokrát kandidovalo 16 volebních subjektů, to je nebývalý počet.
Vedl jsem několikaměsíční jednání přímo se Zbyňkem Passerem. On měl o spolupráci velký zájem. Myslím, že jsme si, jak s ním, tak například se starostou Čakovic Alexandrem Lochmanem, velmi rozuměli. Problém nastal na úrovni Prahy 8. Z rozhovoru s jakýmsi jejich osmičkovým předsedou jsem měl pocit, že on je velezkušený komunální politik, který přesně ví, jak se vyhrávají volby, a já začátečník, kterému se milostivě dostane několik užitečných rad. A také ujištění, že on nikoho nepotřebuje a o žádnou spolupráci nemá zájem. Říkal jsem si, že jestli má Zbyněk Passer ve svém hnutí víc takových předsedů, že špatně dopadne. Bohužel jsem se nemýlil. Musím také připomenout, že tato jednání probíhala ještě v době pokusu o dohodu s Volbou pro Prahu 8, jejíž předseda je také velmi usilovně torpédoval. Pokus o jednání se Stranou svobodných občanů také nikam nevedl.
Fotogalerie: - Zeman na návštěvě v SAE
Vy jste nakonec spolupracovali s hnutí Restart 2014, které však vůbec neuspělo. Bylo to správné rozhodnutí?
To byla absolutní katastrofa. Když za mnou lidé z Restartu přišli s nabídkou spolupráce, vypadalo všechno báječně. Dokonce jsem si chvíli říkal, že pokud bude platit alespoň 50 procent z toho, co naslibovali, naše akcie na volebním trhu osmičky značně stoupnou. Neplatilo nic, prostě nula. Jenom řeči. Navíc když jsem viděl jejich přiblblou popelnicovou kampaň, nevěřil jsem vlastním očím. Jejich výsledek tomu také odpovídal. Ten náš byl ze všech, kdo měli s Restartem něco společného, daleko nejlepší.
Překvapilo vás něco na tom loňském výsledku voleb v Praze 8 také příjemně?
Jako zakládajícího člena ODS mě potěšilo, že se nenaplnily katastrofické vize volebního debaklu občanských demokratů. Také jsem rád, že si ODS v Praze 8 podržela pozici lídra pravice a jasně předčila marketingové uskupení TOP 09. Je jenom škoda, že ODS nebyla ve volební kampani odvážnější a podlehla obecně přijímané tezi, že ideje nikoho nezajímají a že jedinou cestou je komunikace konkrétních, odpolitizovaných témat. Myslím, že tím řadu pravicových voličů nabídla hnutí ANO, kterému o ideje opravdu nejde. Symbolem obecní politiky je pro občany starosta, jeho osobou ji často poměřují. Upozadit na kandidátce ODS úspěšného a oblíbeného starostu také není zrovna srozumitelná nabídka pro voliče. Ale oni starostové ODS v Praze 8 nikdy neměli na růžích ustláno. Také o tom něco vím.
Sám ale říkáte, že ODS na osmičce ve volbách uspěla. Nejsou to tedy trochu hraběcí rady?
Nemám potřebu ani záměr nikomu radit. Říkám jenom svoje názory, které opírám o více než 25 let aktivní činnost buď přímo v politice, nebo v její bezprostřední blízkosti. Jsem přesvědčený, že ODS mohla dopadnout ještě lépe. Možná se mýlím, ale možná také ne. A už vůbec nepředpokládám, že se mnou budou všichni nadšeně souhlasit. Ale někteří možná ano.
Ještě k pozici starosty. Jak se stavíte k myšlence přímé volby starostů, která se občas vynoří?
Bohužel pak zase rychle zapadne. Bylo by to velmi užitečné. Ale naši zákonodárci raději odhlasují přímou volbu prezidenta, aby zabavili národ a odpoutali pozornost od důležitých věcí. Výsledkem přímé volby prezidenta je vykopání hlubokého příkopu ve společnosti, který devastuje její nezbytnou sociální kohezi a v současnosti ohrožuje samotné základy naší republiky. Přímá volba starostů by posílila osobní odpovědnost za kvalitu výkonu samosprávy a přivedla do starostenských křesel výrazné osobnosti. Pak by se nemohlo stát, že by pražskou primátorkou byla nějaká paní Krnáčová, a také v starostenských křeslech by seděli ve většině případů úplně jiní lidé. Samozřejmě by přímá volba musela být spojena s posílením rozhodovacích pravomocí primátorů a starostů, aby přestali být rukojmím většinou křehké většiny v zastupitelstvu. Jsem velkým příznivcem takové volby, ale když vidím, čím se zabývá náš Parlament, nemyslím, že je nejmenší naděje něco takového prosadit.
Vrátím se ještě na začátek našeho rozhovoru. Poprvé od roku 1998 jste nebyl zvolen do Zastupitelstva Prahy 8, považujete to za konec svého působení v politice?
To určitě ne. Politika byla vždycky součástí mého života a bude tomu tak i nadále. Dostal jsem po volbách spoustu e-mailů, SMS zpráv, mnoho lidí mi volalo a prosilo mě, abych se nenechal otrávit a na Prahu 8 nezanevřel. Ujistil jsem je, že to u mě určitě nehrozí. Veřejně činný budu určitě dál, jenom se asi vydám po trochu jiné cestě. Ještě přesně nevím, která to bude, ale nějaké trasy se již rýsují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
_profil_top.jpg)
