Co říkáte tomu, že se objevují návrhy na opakování referenda ve Velké Británii? Jako reakce vznikla humorná petice požadující opakování fotbalového zápasu mezi Anglií a Islandem...
A kdo by takové referendum do Británie znovu vnesl jako vážně míněné téma? Cameronova poražená, zjevně slabší, proevropská část konzervativců? Vnitřně rozvrácení labouristé, jejichž voliči zřejmě tvořili významnou část těch, co volili odchod? Nebo snad Francouzi či dokonce Němci?
Ne, většina Britů správně ví, že Brexit číslo jedna – tedy odchod z EU, i Brexit číslo 2 – tedy vyřazení z mistrovství Evropy ve fotbale, jsou výsledky nezvratné. To ale neznamená, že se s tím někteří další smířili. Proto ty reakce.
Víme, že Nizozemci a Francouzi odmítli Evropskou ústavu. Potom přišla Lisabonská smlouva, která obsahovala to samé co Evropská ústava, jenom v jiné formě. Umožněno hlasovat v referendu bylo jenom Irům (Francouzům a Nizozemcům již raději ne). Irové Lisabonskou smlouvu odmítli. Museli pak hlasovat znovu. O čem to vypovídá? Demokracie jenom, když občané hlasují tak, jak si politici přejí?
Klasická liberální demokracie vůli voličů respektuje, protože od jejich vůle odvozuje svoji legitimitu. To eurodemokracie se chová jinak a hledá cesty, jak obejít či změnit rozhodnutí vzešlé ze svobodné a tajné volby tak, aby jej nemusela respektovat.
Vaše příklady připomínají flagrantní výsměch demokratické tradici, ale nejsou to příklady jediné. Co si máme myslet o „zrušení“ voleb ve Švédsku do roku 2022? Jak naložil Brusel s nizozemským „ne“ v referendu o ratifikaci asociační dohody EU – Ukrajina? Výsledek ignoroval. Opovrhování hlasem voličů – to je ta pravá tvář demokracie „po evropsku“.
Tomáš Halík řekl, že považuje přímou demokracii za zrůdnou věc, neboť zastává názor, že k západní kultuře patří parlamentní demokracie. Na poznámku moderátorky pořadu Daniely Drtinové, zda to není pohrdání elit běžnými lidmi, Halík odvětil, že nikoliv. Že je to hlas rozumu proti velkému nebezpečí. Nebezpečí dle jeho názoru spočívá v tom, že lidé naprosto nekvalifikovaní rozhodují o věcech, kterým vůbec nerozumí. Oproti tomu v parlamentní zastupitelské demokracii jsou pověřeni lidé, kteří mají možnost ty věci studovat, debatovat a pak udělat kvalifikované rozhodnutí. Co si o tom myslíte?
... a ještě měl dodat, že lidé, kteří jsou vyvoleni učinit ona kvalifikovaná rozhodnutí – to jsou pouze on a asi tak deset dalších na celé planetě.
Elitářství pana Halíka a jeho povýšenost nad nás všechny ostatní jsou dávno známé rysy jeho povahy. Názory jeho „klubu vyvolených“ vskutku nemá smyslu komentovat. Zajímavá na nich snad je jen pravidelnost, s jakou se míjejí s názorem lidí běžného života.
Psali jsme:
Není nyní kritika přímé demokracie účelová? Ti, kteří podporovali přímou volbu prezidenta, když nevyhrál jejich kandidát, nyní přímou volbu zpochybňují. Když referendum o vstupu ČR do EU dopadlo dle přání zastánců EU, nikdo proti referendu neprotestoval. Když se nyní lidé v referendech vyslovují proti EU, tak různí politici, kteří referenda hájili, nyní říkají, že referenda nepřipustí...
Ale to se pořád točíme kolem kastovní, výlučné, elitářské podstaty eurodemokracie, která je dnes praktikována uvnitř Evropské unie. Když jsem býval poslancem Evropského parlamentu, dobře si vzpomínám, s jakým despektem a povýšeností mávali rukou nad „naší zaostalou“ úrovní demokracie ti, kteří nás soustavně poučovali o vyspělosti „jejich“ demokracie.
A hle, my už jsme tímto virem infikováni také! Stačí například sledovat to soustavné mediální i politické peskování „hlupáků, kteří prezidentem země mohli volit Miloše Zemana“, těch „vesničánků, kteří to všechno pokazili“, těch „důchodců, kteří nepochopili globální význam Karla Schwarzenberga“.
Úžasnost výsledku britského referenda tkví, mimo jiné, v tom, jak se obyčejní Britové vykašlali na napudrovanou bruselskou pseudodemokracii a volili podle svého bez ohledu na to, jak jim všichni vyhrožovali.
Podporujete Czexit? Neobáváte se, že by se nám EU po našem vystoupení chtěla mstít?
Já na Czexit nevěřím. Nevidím v Česku žádnou relevantní politickou formaci sjednocenou kolem jednoznačné osobnosti, která by měla schopnost přesvědčivě vyargumentovat přínosy takového rozhodnutí a ani si nemyslím, že u nás prozatím existuje kritické množství voličů toužících po svobodě mimo EU nutné k tomu, abychom takové rozhodnutí učinili. Naopak. Vidím tu plejádu proevropských politických stran volajících – naráz statečně – po „perestrojce EU v mezích unijního zákona“ a také nekonečné zástupy nejrůznějších nevládních organizací financovaných Bruselem s výlučným přístupem do jim spřízněných médií. Ti všichni by se, při absenci rozhodného veřejného mínění, o odpůrce setrvání ČR v EU „rukou rovnou a nerozdílnou“ s chutí a bez skrupulí postarali.
Co říkáte hlasům, že kritici Evropské unie jsou agenty Putina a Ruska a že bychom po vystoupení byli pohlceni Ruskem?
To je snadný, ale lživý argument těch, kteří soustavně udržují při životě naši neblahou historickou zkušenost se sovětským komunismem a událostmi z roku 1968. Je zajímavé, že právě tito lidé, tak příkladně nás varující před Putinovým Ruskem, nás se stejnou vehemencí už celá léta přesvědčují, abychom na jinou část naší historie zapomněli a konečně už přiznali, že Sudeťáci jsou „naši milí spoluobčané“, kterým bychom se měli omluvit. Ne, já se nebojím imaginárního pohlcení Ruskem, a že bych byl proto agentem Putina? To by pak tím agentem byl v Česku každý, kdo se snaží udržet si zbytky soudného rozumu.
Psali jsme:
Podporujete vystoupení České republiky z EU. Co by mělo podle vás být potom? Vstoupit do EFTA a mít podobný status jako Norsko, Lichtenštejnsko či Švýcarsko – tedy suverenitu a současně obchod se státy EU? A do budoucna třeba spolupracovat úžeji na bázi Visegrádu? Nebo založit novou alternativní integraci na bázi EFTA, kam by postupně vstupovaly další státy, které by vystupovaly z EU? EFTA původně měla za členské státy ty, které oponovaly centralizačnímu tlaku Francie a Německa...
Tento typ úvah považuji prozatím za zbytečný. Česko není ani Velká Británie, ani Francie. My musíme svým dílem přispět k tomu, aby na celoevropské úrovni došlo k racionálnímu sjednocení a spolupráci těch sil, které si přejí odlišné evropské uspořádání od toho dnešního. Tedy takové uspořádání, které se bude odvíjet na půdorysu suverénních demokratických států, přátelsky a vzájemně výhodně spolupracujících. Až k tomu dojde, až tento sjednocený hlas bude podpořen demokratickým mandátem voličů, pak hledejme formu. Nejprve musí dojít k velké politické změně, to ostatní je technické řešení nové situace.
A není pro nás opuštění EU nutností už také s ohledem na kvóty na uprchlíky, volný pohyb migrantů bez kontroly na hranicích členských států EU a společnou imigrační politiku EU? Navíc západní státy EU se budou islamizovat a demokratickou cestou tam může být nastolena islámská diktatura. A prostřednictvím vlivu velkých, do budoucna muslimských států EU, pak i u nás...
Ano, myslím si, že masová migrace z kulturně a nábožensky zcela odlišných zemí, čehož jsme dnes ve střední a západní Evropě svědky, tak cizorodá pro naši civilizaci, se může stát jedním z hlavních pojítek a témat, které mohou sjednotit politické proudy volající po hluboké transformaci EU.
Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...
Očekávám, že Brusel a Berlín po britské zkušenosti udělají všechno pro to, aby se jim to už dál nevymklo z rukou, a očekávám, že tato forma „evropské normalizace“ může být i docela drsná. Ale ten proces, který odchod Britů odstartoval, ten už se, myslím, nedá moc zastavit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
