Klimatičtí alarmisté, sluníčkářští pomahači. Jestli se prosadí představy zastánců "divoké" Šumavy, čeká nás obrovský problém se suchem, varuje expert

8. 7. 2017 10:04

ROZHOVOR Přes polovinu Národního parku Šumava tvoří holiny a suché stromy. Jak tato oblast může zadržovat vodu? Odborník na lesnictví, autor četných knih Petr Martan z jihočeské Čkyně uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že jde o strategické území vzhledem k zásobování vodou. Takzvaní ochránci přírody se podle něj pouštějí do aktivit směřujících k vyhlašování dalších chráněných krajinných oblastí, dokonce národních parků, což může blokovat snahy o zadržování vody v krajině. S životně důležitou vodou je třeba zacházet jako s nejcennějším bohatstvím, a to i v případě vodárenských společností, které by podle Martana měly patřit obcím a městům. V další části rozhovoru se rovněž věnuje migrantské krizi, kde nemilosrdně tepe do „klimatických alarmistů a sluníčkářských pomahačů“.

Klimatičtí alarmisté, sluníčkářští pomahači. Jestli se prosadí představy zastánců "divoké" Šumavy, čeká nás obrovský problém se suchem, varuje expert
Foto: Hans Štembera
Popisek: Spotřeba vody - ilustrační foto

Co říkáte na aktivitu Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství ve smyslu jejich programů boje proti suchu? Je to dostatečné?

V rámci boje proti vážné hrozbě sucha a povodní je třeba zvyšovat retenční schopnost krajiny a obnovovat již historická vodní díla. To jsou i soustavy pramenišť, a to nejen pitné vody, ale i přirozených přírodních útvarů, které mají akumulační schopnost. Systematicky a účelně je důležité podporovat správnou zemědělskou praxi s cílem snižování erozního poškození krajiny. Jsem zastáncem zastavení zvyšování rozlohy takzvaných zvláště chráněných území. V současnosti jsou již na více než 30 procentech rozlohy České republiky! Na tomto území je více či méně vylučováno hospodářské využití, a tedy jakékoliv zásahy k tomu, abychom něco dělali pro zadržování vody.

Nesouhlasím s vyhlašováním dalších velkoplošných chráněných území, jako se počítá již vážně s Křivoklátskem a pak s Národním parkem Jeseníky. V rámci toho jsou to i chráněné krajinné oblasti a oblasti Natura 2000, které jsou prakticky ve značné míře bezzásahové a to je brzda k zásahům na zadržování vody. Jsem pro novelu zákona 114, který byl v nedávné době novelizován, která by uznala ochranu vodních zdrojů a vodohospodářskou funkci vzrostlých lesů za prioritu před ochranou přírody a samovolnými procesy. To se do toho nedostalo.

Jak vidíte další vývoj? Bude situace dále kritická, co se týká nedostatku podzemní vody u nás?

V tomto směru se udává, že ve sledovaných vrtech v České republice je o třetinu méně vody, než je dlouhodobý normál. Ani loňská zima, která byla poměrně bohatá na sníh, toto nezměnila. Města a obce se brání tím, že posilují vodní zdroje, investují, ale s tím také poroste cena vodného a stočného, což pocítí občané. Tato cena je ve většině měst a obcí již sociálně neúnosná. Řešením je návrat vodního hospodářství do rukou měst a obcí, a to doufám, že bude i tématem letošní volební kampaně. Problém je to však také ve světě, ke vší smůle právě v zemích, odkud k nám směřuje migrační vlna.

Mám k tomu osobní stanovisko – migrační vlna směřující z arabských a afrických států není z důvodu nedostatku vody v jejich domovině. To je jakési klišé takzvaných klimatických alarmistů a evropských sluníčkářských pomahačů. Když vezmeme, že miliarda lidí v tomto území nespotřebovává tolik, co spotřebovává průměrný Evropan, tak se tam toho ani tolik nevyrobí v celkovém objemu, a tudíž se tolik nespotřebuje vody. Když tam po tisíciletí žili v polopouštích, jsou schopni tak žít mnohdy i nadále. Ale samozřejmě nesmí poznat Západ. Pokud by tam skutečně nedostatek byl, tak je musí napadnout spontánně ve velké míře, že nemohou mít v průměru osm dětí na jednu ženu. Nakonec zde máme určité poselství přírodních národů, které, jak víme, se omezovaly nebo se přestaly zcela rozmnožovat, když byl nedostatek vody a potravy a základních potřeb k životu. My tu máme křesťanský svět a chceme za každou cenu pomáhat a podporovat prakticky neomezené rozmnožování jako následování Boží vůle. To je nebezpečné. Řešení je, že EU bude pomáhat za podmínky, že příjemci pomoci zavedou nějaká opatření na snižování porodnosti, řekněme na dvě děti na jednu ženu.

Je suchá, uschlá Šumava s vysychajícími rašeliništi to, co právě „potřebujeme“? V zájmu původního, přesto však nepůvodního porostu…

Nejdříve si připomeňme suchou Šumavu v číslech. V lesích státu za existence Národního parku je celkem rozloha suchých lesů a takzvaných holin, kde stromy uschly následkem kůrovce, celkem 26 515 hektarů. To je 54 procent rozlohy celého území Národního parku Šumava. Takové území má malou či žádnou schopnost zadržovat srážky. Přitom ekologické by bylo, aby toto číslo nebylo 54 procent, ale 20 procent. Tak je to i v ostatních částech České republiky, kde není rozsah ochrany přírody na takovémto stupni. Národní park na druhé straně obnovil asi 600 hektarů rašelinišť, aby se mohla voda zadržovat. Tato opatření jsou pozitivní, ale na druhé straně je tu 49 000 hektarů lesů, které pokud budou mít plnou funkci, tak několikanásobně přesahují význam těchto rašelinišť. Šumava musí zůstat zásobárnou vody pro vnitrozemí. To je strategické území, kde vodní zájem by měl být nadřazen divočině. Je v tom ale ideologický spor o to tvrzení, že suchý les zadržuje vody stejné množství jako ten zelený a vzrostlý. Výzkum a zdravý rozum říká, že jenom les, který je 30 metrů vysoký, souvislý a bez holin, má plnou schopnost zadržovat vodu.

Stávající ochrana přírody je tedy brzdou boje se suchem. Nad to můžeme říci, že mnoho projektů skončí, nebudou realizovány, protože nedostanou posudek EIA – a zablokuje to ochrana přírody.

Na jedné straně je zde omezení odebírat vodu z řek a potoků, na druhé straně si kdekdo plní bazén na bezcílné domácí čvachtání, které ale přírodě opravdu nepomůže. Co na to říkáte?

Boj se suchem je investice do nového termínu takzvané vodní bezpečnosti občanů. Omezovat odběr vody z řek a potoků není, myslím, ani tolik potřeba u domácností, ale u velkoodběratelů. To je průmysl a zemědělství. To by mělo regulovat zvýšení státního poplatku za odběr vody. Je to dost nepopulární opatření před volbami. Víme, že na to nedošlo minulý rok, a jistě na to nedojde ani letos. V této oblasti by měl vzniknout jeden regulátor v oblasti vody. Stát musí také posílit svoji roli v oblasti vody. Vodu nelze sice znárodnit, ale stát může omezit města a obce zákonně, aby ukončily smlouvy o pronájmech infrastruktury, anebo se ji snažily koupit zpět.

Ruku v ruce s úbytkem vody jde i úbytek orné půdy a ničení ornice, a to nejen zastavováním bývalých zemědělských ploch. Kdy si podle vás budeme zase vážit země a půdy, vody a přírody? Je nějaká naděje?

Vztah k půdě, který tu býval před třiceti a více lety, se již asi nevrátí. Krajina jako živitelka to je fenomén, který se v současné době nachází v krizi. Značný podíl lidí již nevidí, že krajina a les živí člověka. Vnímají, že potraviny pocházejí ze supermarketu a prkna z Baumaxu. Lidé si budou zase vážit půdy, vody a kulturní krajiny, až přijde krize, a ne dříve. Dnes se můžeme bránit například protierozní vyhláškou, která by měla zvýšit ochranu půdy v České republice. To je ale vážný nedostatek ministra životního prostředí Brabce. Na ministerstvu se na tom pracuje již dlouho, ale do voleb vyhláška určitě nevznikne. Myslím si, že kdyby pan ministr nevěnoval tolik času prosazování sporné novely zákona 114 o ochraně přírody, tak již mohla tato vyhláška být na světě. Místo toho zvýšil riziko erozí a snížil ochranu v oblastech přirozené akumulace vod právě tou novelou zákona 114, který zvětšuje nezásahová území, kde prakticky nelze dělat žádná opatření.

V tomto směru stát ještě může rozhodovat na docela velkém území. To jsou státní lesy, kterých je 47 procent. Tady je dlouhodobý tlak, který po volbách jistě bude pokračovat, na jejich privatizaci. Proti tomu bych jistě byl, protože jde o území, kam stát přímo dosáhne a neměl by se této významné plochy zbavovat a předávat ji do soukromých rukou.

Jaký máte názor na odstoupení USA od závěrů pařížské klimatické konference. Zvítězil opět byznys, nebo je v tom i něco jiného?

Byznys nezvítězil. Bylo ale oslabeno „oteplovací náboženství“, které chce nastolit jakousi globální vládu a řídit všechno na světě z jednoho centra. Spojené státy pochopily, že kdyby přistoupily na omezení plynoucí z Pařížské konference, tak by neutáhly náklady na zbrojení, které jsou potřebné na udržení rovnováhy ve světě. Pokud by se USA natolik omezily v důsledku přistoupení k závěrům klimatické konference, tak by na České republice chtěly platit ta známá dvě procenta již asi příští rok.

A co se týká nás, jsem pro umírněné investice v oblasti adaptace na změnu klimatu a rozdělování dotací na konkrétní, reálné a měřitelné cíle, což do dnešní doby nebylo. Ostatně, i to je určitý problém, viz zjištění Národního kontrolního úřadu. Chtěl bych zamezit realizaci takzvaného Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, který je od vlády již na světě a povede k jakémusi skrytému prosazování ideologicky motivované a plýtvavé ochraně přírody.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Dejte šanci Babišovi, umožnil bych mu vládnout. Zdeněk Ondráček dost nadával. I nám. Ale jeho drsná slova dáváme bez cenzury

10:15 Dejte šanci Babišovi, umožnil bych mu vládnout. Zdeněk Ondráček dost nadával. I nám. Ale jeho drsná slova dáváme bez cenzury

O málokoho je poslední dobou takový zájem jako o poslance KSČM a navrženého předsedu sněmovní komise…