Podporujete novou vládu Velké Británie?Anketa
V rozhovoru pro DVTV bývalý český diplomat Petr Kolář uvedl, že Rusko zatím jen testovalo, co mu Západ dovolí, že se ještě se nenašlo a nepřišlo na to, že místo vyhrožování je lepší spolupráce. Můžete s takovou charakteristikou souhlasit?
S panem Kolářem na jednu stranu souhlasím v tom, že musíme být mnohem lépe vybaveni pro řešení krizových situací, jež mohou zahrnovat i nějakou agresi – a to z jakékoli strany. Na druhou stranu ale dlouhodobě zastávám názor, že s Ruskem se musí mluvit, protože je to součást evropského teritoria a bez Ruska se dlouhodobě žádná rozsáhlejší politika a řešení dělat nedá.
Petr Kolář také upozornil na to, že se Rusko snaží vyhrotit konfrontačně vztah a že se snaží Západ zastrašovat…
Rozhodně se mi nelíbí, že Rusko v podstatě okupuje Krym a že tím porušilo mezinárodní smlouvy. Na druhou stranu se v tomto ohledu Rusko zachovalo zcela pragmaticky, to znamená, že si chránilo své zájmy a sféru vlivu. Nemusím s tím souhlasit, nicméně tak to na světě chodí, dělá to Čína, dělají to i Spojené státy a budou to dělat i další země, které mají velmocenské ambice. Pokud mám ty věci racionálně posuzovat, nemohu vycházet z toho, co bych si přál, ale z toho, jaký je stav věcí. Myslím, že představa, že pod stupňováním sankcí a hrocením situace Rusko vrátí Krym, je naivní a tudy cesta nevede.
Mimochodem také obvinil prezidenta z toho, že působí jako ruský „trojský kůň“ a že se dopouští kolaborace, když manipuluje veřejné mínění...
To je trochu přehnané vyjádření, nemyslím si, že by si Miloš Zeman neuvědomoval skutečnost, že je vrchním velitelem ozbrojených sil České republiky. To, že má své politické názory, je normální, ale nazývat to kolaborací bych si nedovolil. Pan prezident má jako každý jiný politik vizi politického vývoje a tu prosazuje. A pokud ji prosadí a přesvědčí o ní občany, bude úspěšný, pokud se mu to nepodaří, nebude zvolen a nastoupí jiný politik s jinou vizí. My jako politici jsme odpovědní především za to, abychom zachovali mír, a jde o to, dosáhnout čestného míru, tedy že jeho cena nebude tak vysoká, aby nebyla akceptovatelná. Hledání cest, jak se dohodnout, je ale vždy ku prospěchu občanů.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Za jakých podmínek by měl probíhat dialog s Ruskem?
Nevím, jak dopadla jednání mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem po varšavském summitu, nicméně pokud posuzuji pozici České publiky jako země v srdci Evropy, myslím, že se nám nabízí unikátní diplomatická a zahraničněpolitická šance, aby naše reprezentace byla zprostředkovatelem, který by mohl přispět k tomu, aby se rozhovory s Ruskou federací rozběhly a aby se směřovalo k uklidnění situace.
V rámci summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí?
Pokud o to státy Pobaltí požádaly, je to akceptovatelné řešení, není to tak velké množství vojáků, aby se měnila rovnováha mezi NATO a Ruskem. Důležité ale je, aby oba partneři komunikovali, a pokud se tento krok diplomatickou cestou Rusku vysvětlí tak, aby jej pochopilo, nemusí z toho být žádný další malér.
Jaké je podle vás riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety a co by to znamenalo pro bezpečnost Evropy?
Pokud nedojde k vzájemnému setkání, vysvětlení pozic a oboustrannému přiznání, že se změnila rovnováha sil, eskalace se bude roztáčet spirálově a Rusko může své jaderné zbraně rozmístit tak, aby byly schopny zasahovat cíle na našem území. To vyvolá obrannou reakci NATO a může dojít i ke katastrofě.
Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Evropě hrozí riziko terorismu, bojuje se na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Tálibán, problémy jsou v Africe. Kde Západ nejvíce potřebuje Rusko jako spojence?
Západ dnes potřebuje Rusko jako spojence na Středním východě, kde může díky svým diplomatickým a politickým zájmům a kontaktům přispět ke stabilizaci situace. Kromě toho jde zejména o boj proti světovému terorismu, protože v tomto ohledu jsou Západ i Rusko vystaveny stejným problémům, i Rusko si uvědomuje hrozbu islámského extremismu a v tomto směru Západu i Rusku nezbývá než spolupracovat. Nepřítel totiž jakéhokoli nesouladu využije, aby dosáhl svých cílů.
Jak se díváte na proces tzv. „eurasijské integrace“ – geopolitického sbližování Ruska a Číny, který probíhá v protikladu s počínající dezintegrací Evropské unie, kde došlo k brexitu?
Brexit neznamená dezintegraci Unie, došlo k odtržení jedné z osmadvaceti zemí, která navíc nebyla úplně typickou součástí EU. Pokud jde o Rusko, jedním ze základních důvodů jeho sbližování s Čínou je sankční politika, kterou uplatňuje Západ jako odvetu za události na Krymu. Rusko hledá trhy a spojence tam, kde je může najít, a to je logicky Čína. Je pak otázkou, jestli je to v zájmu Evropské unie a Západu jako takového. Osobně jsem zastáncem toho, že pokud se má světová politika odvíjet rozumným směrem, bude se muset více dbát na dodržování pravidla „padni, komu padni“. V tomto ohledu mám problém třeba s Tureckem, které okupuje kyperské území, a přitom je součástí NATO. To jako bychom přehlíželi, a přitom jde o podobný případ, jako je Krym.
Někteří analytici si všímají postoje Německa, které má jednak smířlivý postoj vůči Rusku, ale rovněž si v klidu buduje produktovod Nord Stream 2. Lze to chápat jako zradu západních zájmů?
Je otázkou, co jsou vlastně ty západní zájmy. Navenek se tady pokrytecky tváříme, že chceme Rusku udělit lekci, kterou by bylo možná i dobré udělit, aby se našla rychleji rovnováha, na druhou stranu se ale sankce obcházejí. A dělají to ti větší hráči – obchodníci z Francie, z Německa a Ukrajiny, takže sankce jsou na papíře, občané EU jsou ujišťováni, že je třeba sankce přitvrdit, a přitom běží vesele obchody, jako kdyby sankce nebyly. Nord Stream 2 je zase typickou ukázkou toho, jak se nedodržují dohody. Je to příklad, že my jako Západ tvrdíme, jak chceme pomáhat Ukrajině, a přitom ji vyřazujeme z energovodů, ze kterých může získávat finanční prostředky.
Pokud jde o současné Česko – lze pochopit volání Miloše Zemana po referendu o členství v EU i NATO? Lze zároveň sdílet obavy některých politiků a aktivistů, že plánem Miloše Zemana je vyvést Česko ze západních struktur a přiblížit ho Rusku a Číně?
Nemohu hovořit za pana prezidenta, v něčem s ním souhlasím, v něčem ne. Toto je případ, kdy nesouhlasím – pokud máme parlamentní demokracii a občané mají právo volit své zástupce, dávají jim důvěru a kompetenci, aby v zásadních věcech rozhodovali, a není tedy třeba referend. Jako poslanec mám mnoho informací, které občan nemá běžně k dispozici, a aniž bych snižovat intelekt voličů, nedovedu si představit, že budou o zásadních věcech rozhodovat v referendu podle pocitů a podle toho, jak je budou masírovat média. To je podle mne velký hazard. Vím, jak probíhají referenda o přesunu nádraží v Brně, a to není dobré a nemá to se zastupitelskou demokracií nic společného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
