Máte za sebou několik filmů o polistopadové kriminalitě. V čem je právě Vysoká hra mimořádná?
Kriminálním žánrem jsem začínal ve filmu Motiv pro vraždu. Tehdy bylo téma drog ještě tabuizované. V Řetězu jsem přivedl na plátno policistu, který se zásadně lišil od vzorně spolupracujícího týmu kriminalistů. Policistu, který je v konfliktu s nadřízeným, který před sebe nastrkuje vždy muže zásahové jednotky a bere slávu z vyřešeného případu. Jen o rodinných záležitostech je o zločinných metodách vyšetřování v 50. letech. Udělení milosti se zamítá je TV film o střetu okresního náčelníka policie se svobodomyslným klukem. Pro oba končí smrtí.
Sametoví vrazi téměř dokumentárně zobrazují příběh počátku 90. let, který uvolnil bezbřehou touhu po penězích a pojetí „svobody“ v duchu věty F. M. Dostojevského „… Bůh je mrtev, všechno je dovoleno…“. Příběh zároveň v konci zachycuje dvě zásadní dobové změny. Účetní gangu vysvětluje šéfovi, že cesta vražd s malým ziskem končí. Je čas založit eseróčko nebo akciovku a půjčit si od banky sto, dvě stě milionů, které nebude třeba nikdy vrátit. Přišel čas nových „podnikatelů“, kterým vláda a legislativa takové podnikání umožnily. Ta druhá změna spočívala v odchodu schopných kriminalistů do civilu, protože se nemínili smířit s tím, že jsou řízeni diletanty.
Vysoká hra je pokusem o anatomii další fáze – rozkladu morálky a pocitu profesionální cti ve sféře policie, politiky a justice. Vyšetřování ekonomických zločinů proti zájmům státu je permanentně narušováno politiky z nejvyšších pater, kteří jsou závislí na mužích „ve tmě“ či v „příšeří“. „Neposlušní policisté“ jsou šikanováni, důkazní materiály se ztrácejí, státní zástupkyně váhá, zda dát souhlas k zadržení vlivného politika přinášejícího černé peníze na volební fondy strany. Ministr vnitra se nechává korumpovat firmou, která staví nekvalitní části mostní konstrukce nad dálnicí…
Osobně jsem přesvědčen, že důsledná práce vyšetřovacích orgánů a justice na počátku 90. let mohla té záplavě kriminálních excesů zabránit. Možná se dnes nemuselo tak intenzivně uvažovat o tom, kde vzít perspektivně na důchody. Pro příklad – kauza lehkých topných olejů se odehrávala za naprosté ignorance politiků i justice déle než tři roky. Daňové poplatníky připravila o více než 100 miliard Kč. Lidé jako Kožený a Bakala chodili na vládní oslavy jako ctihodní lidé. Politici, kteří nechali zadlužit IPB 170 mld. Kč, jezdí dodnes v luxusních autech.
Fotogalerie: - Jedeme dál
O to víc je třeba si vážit policistů, kteří tlakům nepodlehli a snažili se dokázat, že nejde jen o nevinné poslance, kteří si privatizovali dotace, přeskočili do řad vládní koalice a dodnes se skrývají v zahraničí. Že senátor, který zneužitím pravomoci veřejného činitele získal úplatek 40 mil. Kč. a za dva roky byl zase na svobodě, aby v trestné činnosti pokračoval.
Sirotky z Řecka nepřijmeme, protože jsou to prý Afghánci ve věku 16 až 18 let. Schvalujete rozhodnutí o NEPŘIJETÍ?Anketa
O to víc je třeba pohrdat policisty, kteří na přání kmotrů zničili životy i firmu nevinným lidem, aby pak na politickou objednávku připravovali obvinění vůči politickým protivníkům zadavatelů. Dnes už ani jméno toho člověka, který na popud kmotra a jeho kompliců zničil majitele firmy Neograph, nečteme ve sdělovacích prostředcích. Po několika letech se jeho činností zabývá GIBS.
O filmu jste na podzim řekl, že v něm v kostce jde o „zakázku za 50 miliard a souboj různých vedoucích představitelů“. Znamená to, že se ve filmu dostaneme až do nejvyšších pater politiky?
Ano. Ve filmu, který není dokumentem, ale fikcí blížící se uvedeným příkladům, figurují předsedové politických stran i ministři. I generál policie, který působil v minulosti u StB a je i ve filmové přítomnosti ve vysoké funkci.
Mluvil jste také o tom, že se snažíte mít vše podložené reálnými dokumenty a svědectvími. Troufl jste si dát do filmu vše, co jste se k tématu dozvěděl?
Ovšemže ne. Dvoudílný film by byl příliš krátký a počet postav střídajících se na orloji moci a zločinu několikanásobně vyšší.
Jak se vůbec autor vyrovnává s tím, že musí ctít fakta a reálné události a zároveň i nějaká pravidla filmového žánru?
Film Vysoká hra pracuje s fakty z řady různých případů, není to dokument. A čestní i prodejní politici, policisté a státní zástupci jsou součástí skutečnosti i žánru. Nejde ovšem jen o odvahu a morálku, to by bylo příliš zjednodušující. Jde o systém, který umožňuje člověku, jenž v opilosti záměrně srazí jiného člověka, smát se veřejnosti, předstírat chorobu a sportovat. Přitom je tato kauza ve výčtu jeho problémů jen marginálií.
Ona „kauza za padesát miliard“ je smyšlená, nebo má svůj předobraz v nějaké skutečné zakázce?
Je pouze příkladem. Ale nějaké podobné zakázky si vybaví každý čtenář internetu nebo novin. Léta se o nich vypráví, staly se součástí dějepisu. Soud se ještě nesešel.
Také jste v souvislosti s tímto příběhem řekl, že „lidé jsou nenažraní“, a jak se stávají mocnějšími a mocnějšími, projevuje se to tím, že jejich apetit stoupá. Znamená to tedy podle vás, že v nejvyšších patrech vždy budou ty největší „tunely“?
Většinou jsou v těch nejvyšších patrech jen prostředníci, kteří dostávají menší podíl na kořisti. Ti, kteří je řídí, jsou třeba bývalí prodavači zeleniny, kteří dnes létají vlastním tryskáčem. Vada ovšem není pouze v jednotlivcích, ale v systému, který to umožňuje. V systému, ve kterém je možné, aby dva ministři prosadili prodej státního podílu soukromníkovi za desetinu ceny (počítáno v miliardách Kč) a dodnes byli úctyhodnými lidmi.
Fotogalerie: - Jaroslav Kubera v obrazech
Vy jste díky svým filmům taková chodící encyklopedie polistopadového zločinu. Změnilo se podle vás v tomto směru něco v posledním desetiletí, řekněme od chvíle, kdy policie vtrhla na Úřad vlády, a tím skončila poslední vláda ODS?
Ze systému, který byl zaveden v 90. letech, se stala rutina. Hejtman si nese v krabici sedm milionů místo sedmi láhví vína, existují svědci a odposlechy. A soud trvá sedm let. O simulantovi, který si chodí po svobodě a směje se lidem, jsem už psal. Astronomické díry v příjmech státního rozpočtu jsou většinou promlčené.
Poslední sjezd ODS byl o kritice současné vlády, univerzitní profesor ze sebe dělal komika, jiný komik dokazoval, že je respektovaný hulvát… nepadlo ale ani slovo omluvy za biliony malverzací, na nichž se kmotrové této strany či přímo její politici podíleli.
O majetkových přiznáních se tlachá pětadvacet let. Politici všech stran dobře vědí, že Al Capone neskončil v Alcatrazu za desítky vražd, které si objednal, ale za „odklánění“ majetku, jehož zdanění nebyl schopen prokázat. V případě naší politiky šlo přece jen o malicherné kabelky za pár set tisíc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
