Je meziroční červencová inflace 3,4 procenta při propadu ekonomiky něčím, co by mělo vyvolat pozornost České národní banky, když zůstává dál nad horní hranicí cílového intervalu ČNB?
Jenomže současně Česká národní banka je sama jednou z příčin vysoké inflace. Jednou z položek, které nejvíc táhly ceny nahoru, byly ceny v oddíle bydlení – a na tomhle místě jsem už mockrát upozorňovala, že měnová politika ČNB vede ke zdražování bydlení!
A konečně, co by vlastně ČNB mohla s inflací dělat, kdyby se rozhodla, že ji bude nějak „řešit“? Existují klasicky dva způsoby, jak inflaci zkrotit: Zvýšit úrokové sazby nebo posílit korunu. A obojí by v tuhle chvíli už tak koronou a karanténou zdecimované podniky ještě víc dodecimovalo. Neboli ČNB nemůže dělat vůbec nic…
Ale není to tak, že jsme takoví chudáčkové, oběť vysoké inflace, a můžeme si jen zoufat. Ono to je tak, že ta vysoká inflace je přímý důsledek velmi chybující hospodářské politiky vlády i centrální banky – tedy ta inflace je vlastně vyvolána uměle jako vedlejší nechtěný důsledek chyb státu. Není to něco, co spadlo z vesmíru.
Čtyři a půl milionu zaměstnanců v Česku bude platit v příštím roce jiné daně, a to nejen kvůli zrušení superhrubé mzdy. Vláda se chystá zrušit i sedmiprocentní, takzvanou solidární přirážku, kterou platí lidé s měsíčními příjmy, které přesahují čtyřnásobek průměrné mzdy. Náhradou za ni má být pro příjem státu druhá sazba daně, která by měla činit 23 procent. Kromě koaličních stran a jejich vládu podporující KSČM je daňová progrese přijatelná i pro Pirátskou stranu, která by navíc ráda zvýšila slevu na poplatníka. Je při zrušení solidární přirážky nezbytné zavedení druhé sazby a má pirátský návrh hlubší význam?
Všimněme si – vláda znovu ZVYŠUJE daně. Je tak snadné ztratit se v těch pojmech! Pohybování se solidární přirážkou, průměrná mzda, superhrubá mzda… Většina lidí po první větě přestane číst, protože už je v tom ztracená. Takže si pak odnesou dojem, že se daně MĚNÍ. A vytratí se tam ta pointa – totiž že ROSTE progrese. A navíc zas a znovu je tu ta odporná vlastnost socialistů trestat ty, kteří živobytí socialistům platí: totiž ty nejvíc vydělávající. Parazitický organismus si zabíjí svého hostitele, a kamufluje to do řečí o změnách daní a spousty odborných výrazů.
Ministr průmyslu Karel Havlíček chce, aby se tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany účastnili všichni přihlášení, protože větší konkurence může stlačit cenu nabídek. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo ale při návštěvě v Česku varoval, že svěření dostavby Rusku nebo Číně by oslabilo bezpečnost Česka. Je toto případ, kdy mají jít ekonomická kritéria stranou a rozhodovat musí politická hlediska?
Nemyslím, že by americkému ministrovi čehokoliv bylo cokoliv do jakéhokoliv jednání České republiky. Zrovna tak jako do toho nic není Rusku, Německu, Bruselu, Pekingu či třeba Marsu. Doba koloniální už skončila. A ekonomická zákonitost je jasná: větší konkurence - nižší cena. Tahat do obchodu politiku je nemoudré, protože obchodní principy jsou nesrovnatelně inteligentnější než politika a politici.
Psali jsme:
Za přelomový je označován rozsudek Nejvyššího soudu. podle něhož Česká pošta postupovala protiprávně, když svému řidiči v Praze vyplácela mzdu o tři tisíce korun hrubého vyšší než kolegovi v Olomouci, který vykonával stejnou práci. Podle rozsudku zaměstnavatel nemá brát v potaz, že mají zaměstnanci v některých regionech výrazně vyšší životní náklady a za stejnou práci jim musí platit stejnou mzdu. Není to nepřiměřený zásah do podnikání firmy nehledě na to, že se tím ignoruje zákon nabídky a poptávky, protože v chudších regionech se dá předpokládat větší počet zájemců o místo než v hlavním městě, kde je nabídka pracovních příležitostí širší a kde by se pozici nemuselo podařit obsadit při stejném platu jako v regionech?
Hodně lidí mě na tuhle kauzu upozorňovalo a bylo pobouřeno. Samozřejmě, že kdyby chtěl soud diktovat jakémukoliv podnikateli, že musí platit takovou a makovou mzdu, bylo by to naprosto nepřípustné zasahování do toho nejpřirozenějšího lidského práva činit obchod a podnikat.
Ale tohle není ten případ. Asi vás překvapím, ale v tomhle konkrétním případě s tím nemám problém. Lidé totiž už dočista ztratili schopnost rozlišovat mezi soukromým a státním. Pošta je státní podnik. A tedy nepodniká na základě normálních tržních principů, ale naopak tržní principy svou existencí boří. Chtít po státním podniku, aby platil v každém regionu jiné mzdy, je asi jako chtít po ministerstvu práce a sociálních věcí, aby v každém okrese vyplácelo jiné dávky v nezaměstnanosti nebo jinou rodičovskou podle velikosti životních nákladů. Vždyť i to, že státní pošta zaměstnává státní zaměstnance, je svého druhu sociální politika. Takže se na to musíme podívat jinak:
Chyba není v tom, že pošta coby státní podnik má nařízeno platit všude stejnou mzdu. Chyba je v tom, že pošta coby státní podnik stále existuje a ještě nebyla zprivatizována. Pak by jí do mezd nemohl nikdo mluvit.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
V uplynulých dnech kolovalo veřejným prostorem, že podle evropské směrnice, kterou musí členské státy do dvou let zapracovat do svých zákonů, budou otcové muset střídat matky na rodičovské dovolené. Ukázalo se však, že to není přesné, protože text není zavazující, ale jen doporučující. Pokud nepůjde o povinnost, ale pouze o možnost vyměnit se na rodičovské dovolené, přinese to ženám v praxi vůbec nějakou pomoc, aby neztratily kontakt se svou profesí?
Autoři legislativy se domnívají, že když budou muži zůstávat doma s dítětem, situace žen se zlepší. Domnívají se, že když si žena na dva měsíce odskočí zpět do práce, aby pak zase utekla k dítěti, bude na ni zaměstnavatel čekat s otevřenou náručí. Pochopitelně jsou vedle jako jedle. Většina zaměstnavatelů nebude na takové komplikace zvědavá a vyhoví zákonu jen neochotně, aby neměli problémy před zákonem.
Tlak na mužskou rodičovskou, ať už se sankcemi nebo bez, ať už „jen“ deklaratorními směrnicemi, nebo skutečnými nařízeními, je systémově špatné řešení. Nějací soudruzi se prostě rozhodli, že ví, co je pro rodiče dobré, aniž by se ptali. No, mýlí se. Jako každý socialista.
Ministerstvo zemědělství obhajuje u Evropské komise návrh na povinný podíl českých potravin v obchodech tím, že je to ekologické. Ve Spojených státech se v důsledku protestů proti rasové nerovnoprávnosti volá po tom, že by mělo být v obchodech přibližně 15 procent zboží pocházejícího z výroby černochů, neboť by to odpovídalo podílu zastoupení Afroameričanů v zemi. Některé firmy už oznámily, že se do této iniciativy zapojí. Co si o takových nápadech myslíte?
Jakékoliv kvóty jsou nejen velice nemorální, ale taky ekonomicky vysoce neefektivní a tedy dlouhodobě likvidační. Kvóty jsou totiž popřením jediného funkčního a morálního uspořádání: Svobodné konkurence, principu obchodu. Kvóty zasahují do principu, že dva lidé se domluví, že mezi sebou chtějí obchodovat, a oba z toho mají užitek: Český zákazník chce koupit německé zboží a je mu to znemožněno kvótou, protože německé zboží nesmí být v regále. Americký zákazník chce koupit bílé zboží, ne proto, že by bylo bílé, ale protože se mu prostě líbí kvůli svým vlastnostem, a je mu to znemožněno, protože v regálu není, takže musí koupit černé zboží.
Je to forma kolektivismu. Na kolektivismu je odporné to, že jednotlivci nedává žádná práva a věří, že tlupa je víc než jednotlivec. Kolektivismus není nic jiného než neschopnost vidět jedince. Je úplně jedno, jestli tenhle kolektivismus nějakou skupinu adoruje, nebo zatracuje. Ve své podstatě není velký rozdíl mezi tím, jestli Židé museli v nacistickém Německu nosit hvězdu, anebo v regálech musí být 15 procent černého zboží, nebo jestli u nás musí být v regálech české zboží. Obojí ignoruje člověka jako jednotlivou bytost. Proč podporovat plošně české výrobce, o kterých lidsky nic nevíme, a tím uškodit plošně českým kupujícímu? Proč podporovat černochy, bělochy, transvestity, kohokoliv? Menšina nemá žádná práva jen proto, že je skupinou. Skupina není nic. Představa skupiny je nesmyslná, je jen mnoho jednotlivců.
Psali jsme:
JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
* OBJEDNAT ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
