Začnu naší tradiční otázkou: Co děláte tento víkend o půlnoci ze soboty na neděli?
Dnes nemám běžný program. Mám zde v těchto dnech své vnučky. Jejich rodiče se jdou bavit, takže já budu v pozici pečovatele. Proto mám tentokrát o půlnoci velmi příjemné starosti a klidný spánek svých vnuček.
To je mile strávený víkend. A já mám na vás přitom možná ne moc veselé otázky. Jak se díváte na úvahy o umístění základny NATO na našem území? Diskutuje se plamenně také o společném cvičení s USA na našem území a pochybovači spekulují, zda je USA opravdu náš spojenec..
Samozřejmě, že Spojené státy jako člen Severoatlantické aliance jsou naším spojencem – jsou členy stejného uskupení, tím pádem je nelze nepovažovat za vojenského spojence. Je to partner a s ním mimo jiné právě společně i cvičíme, a to pravidelně, setkáváme se s ním při zahraničních misích, jelikož bez výcviku by to nešlo – cvičíme na našem území i v zahraničí, proti takovým misím jsme nic nenamítali, výcvik je samozřejmostí. Navíc si uvědomujeme, že Česká republika má docela výsadní postavení. Naše výcvikové prostory patří k těm největším, dobře vybaveným. Také dávají spojenci ze Severoatlantické aliance dost najevo, že se rádi účastní cvičení na našem území s naší armádou. Armáda, která necvičí, je nebezpečná sama sobě i svým občanům.
Cvičení je jedna věc, co váš postoj k umístění vojenské základny u nás?
Druhá věc ale je vojenská základna kohokoliv, vy se ptáte speciálně na americkou na našem území. Tady platí slova ministra obrany, která sice posléze odvolal či se k nim už příliš neměl: Pro mě dnes je naprosto nepředstavitelné a nepřijatelné, aby na našem území vznikla v této době jakákoliv cizí vojenská základna – a to se pochopitelně týká i americké. Cizí vojenskou základnu proto jednoznačně odmítáme a není co řešit.
Naopak se domnívám, že v této době, která se vyznačuje zvýšenou citlivostí v bezpečnostní situaci, jsou jakékoliv zmínky, že by se někde měly nějaké základny budovat, velmi nešťastné. Je to přilévání oleje do ohně. Je to nepříjemná věc například z jednoho důvodu: stačí se podívat na mapu a člověk vidí, že Spojené státy mají dnes těch základen – mimo svoje vlastní území - zhruba 700 či podobně. Když se podívám na mapu světa, tak oni v podstatě od Japonska, přes Asii, k Pobaltí, všude mají svoje vojenské základny. Uvažovat v této atmosféře ještě o tom, že by jejich počet zvyšovaly, že by posilovaly svou vojenskou přítomnost mimo území Spojených států, jako to masivně dělaly v uplynulých letech v Rumunsku či jinde, to je cosi velmi nešťastného. Jsem totiž přesvědčen, že vliv na to, že se v posledních letech situace dramaticky zhoršila, mají právě Spojené státy kvůli této expanzivní politice. Počet základen neubývá, vojenská přítomnost i tady u nás v Evropě se zvyšuje. Je to velmi nebezpečné. Tento trend musí co nejdřív skončit, abychom se vůbec mohli do budoucna na něco těšit.
Psali jsme:
Když sledujete dění na Ukrajině, jak vnímáte vývoj příměří, dojde v dohledné době k urovnání konfliktu?
Já jsem optimista. Proto věřím, že toho příměří se postupně dosáhne. Jde o delší proces, nedokáži odhadnout, jak dlouho bude trvat, zda se bude prohlubovat a postupně přeroste ve vztahy, které bude možné nazvat standardními mezistátními vztahy, a že se podaří vyřešit problém, který mimochodem souvisí s tím, co jsme deklarovali již mnohokrát: že Spojené státy a západní Evropa špatně vyhodnotily geopolitické postavení ve světě a dopustily něco, na co doplatí především pochopitelně Ukrajina, ale nejen ona. Všichni, kdo jsou okolo, na to už teď doplácejí – zhoršením obchodních vztahů, zhoršenou ekonomickou bilancí a podobně. Jsem hluboce přesvědčen, že ten, kdo to zavinil, špatně vyhodnotil situaci a připustil, že k něčemu takovému došlo, jsou Spojené státy. Ty na tom mají obrovský podíl. A členské země Aliance. Padá to i na naši hlavu, bohužel, protože jsme součástí aliance, a hrdí na to rozhodně být nemůžeme.
Jak jste reagoval před pár dny na slova poslance a místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška, že „v parlamentu sedí pátá kolona Ruska“?
Není to poprvé, co jsem takové podobné výroky zaregistroval. Nechávají mě naprosto v klidu. Věřím, že dřív nebo později i kolegové ve sněmovně, kteří k tomu ještě nedospěli, přijdou na to, že tudy cesta prostě nevede. Eskalovat napětí a demonstrovat sílu a vyhrožovat cvičeními a budováním základen a čertví čím vším, to je cesta do pekel. Čas zcela jasně ukáže, že pravdu měli ti, kteří vždycky poukazovali na to, že je třeba používat spíše rozum. A právě v této citlivé branně-bezpečnostní situaci je potřeba moc a moc rozvažovat, než něco řeknu, natož pak, než něco udělám. Zdrženlivost by v tomto případě byla daleko více na místě.
Psali jsme:
Když se budeme bavit o situaci u nás. Reflektujete, zvláště nyní v době sjezdů ANO a ČSSD, spory, či jakousi „přetlačovanou“ mezi těmito dvěma koaličními partnery? Jde o běžné okopávání před sjezdy a ukazování síly před vlastními straníky, nebo za tím můžeme vidět víc, třeba nějaké ambice pana Babiše?
Já bych řekl, že ta situace hlavně nikdy normální nebyla. Vždy zaváněla potenciálním konfliktem. A nelze se tomu divit. Ty strany se profilují každá jinak. Pan Babiš téměř při každém svém delším projevu v Poslanecké sněmovně neopomene zdůraznit, že on je přece představitelem pravicové politiky a šel do politiky proto, aby zabránil tomu, aby v zemi nevládli sociální demokraté a komunisté. To je přeci jeho hlavní poslání. Takže on se jasně vymezuje, vyhraňuje. To, že si toho voliči ještě nechtějí příliš všimnout a dávají mu podporu bez ohledu na jeho střet zájmů, pravicovou orientaci a podobně, to je prostě jiná věc. To je rovněž otázka času. Tedy konflikt mezi sociální demokracií a ANO je podle mě naprosto potenciální záležitost, on tady vždy byl, je a bude. A v obdobích, jako jsou sjezdy stran nebo za rok krajské volby, pochopitelně jakýkoliv takový latentní konflikt bude nabývat na významu. Bude dramaticky narůstat. Už to o moc lepší nebude – vztahy mezi sociálními demokraty a ANO budou rozhodně ne idylické, zároveň se domnívám, že budou přežívat dál. Oba si uvědomují, že udělat ten další krok a jít na nějakou otevřenou roztržku, která by nedejbože vyústila ve vládní nebo parlamentní krizi, to zřejmě riskovat nebudou.
Jak taková situace může vaši stranu před zmíněnými krajskými volbami ovlivnit? Jak vidíte nejbližší roky KSČM, jaké jsou plány a vize?
Pokud hovoříte o nejbližší budoucnosti, tak to jsou nejspíše ty krajské volby. My máme pochopitelně obrovský zájem na tom, aby ta situace byla pro nás co nejpříznivější. Máme co obhajovat, podílíme se na moci ve 12 krajích – a ve většině z nich právě se sociálními demokraty. Přestože víme, že to nikdy není idylické – to asi nikdy nemůže být úplná idylka - , mám pocit, že zatím převažují spíš pozitivní zkušenosti. Pevně věřím, že se nám podaří během toho roku, který do horké předvolební kampaně schází, udělat na úrovni krajů celou řadu pozitivních kroků tak, aby si toho voliči všimli. A aby neměli příliš důvodů na této konstelaci něco měnit. V tomto období nemůžeme dělat nic jiného, než co nejusilovněji pokračovat ve snaze, kterou jsme po volbách spustili. Doufám, že nás voliči nechají minimálně tam, kde jsme. Vůbec si neděláme iluze, že to bude jednoduché. Víme, že zmiňované ANO má podobné zájmy a chtělo by nás vytlačit z pozic. Snad už do té doby voliči pochopí... Já jsem někde zaregistroval slogan: „Nevěř nikomu, kdo má vlastní tryskáč.“ Neříkám to nyní jako útok na pana Babiše, ale bylo by dobře, kdyby si voliči občas připomněli, že každý máme nějaké zájmy a politika není o ničem jiném než o zájmech. My rozhodně hájíme zájmy těch lidí, kteří na vlastní tryskáč nemají. Je proto logické, že zájmy naše a pana Babiše se liší.
Psali jsme:
Některý z vašich kolegů psal, že ke KSČM vstupuje v současnosti stále více mladých lidí, což asi může pozici či vnímání strany změnit. Jak si vysvětlujete přidružování stále mladších ročníků?
Je to přirozená reakce na vývoj ve společnosti, to ani jinak být nemůže. Celá řada právě mladých lidí, kteří hledají, kde by politicky zakotvili, se prostě seznamuje s tím, jakou praxi jim politické subjekty předvádějí. V tuto chvíli je naprosto evidentní, že pravice na tom úplně ideálně není. U těch babišovců – ať říkají, co říkají, že jsou pravicovou stranou a do té koalice vlezli proto a proto, tak stále ještě je řada voličů skutečně neidentifikovala jako opravdu pravicovou stranu, která bude výlučně jednou hájit zájmy té skupiny, z níž vzešel pan Babiš a jeho volební úspěch. Proto to vidím jako poměrně přirozený jev. K nám mladí měli poslední dobou poměrně slušný vztah a pevně věřím, že to bude pokračovat. A naopak pokud budou sociální demokraté tu a tam muset – a oni jsou ve složité situaci, protože jsou v koalici – dělat politiku, která nebude zcela jednoznačná, zcela vyhraněná, tak se jim může docela klidně stát, že i lidé, kteří by sympatizovali s nimi, tak budou hledat…. A na české politické scéně opravdu levicových subjektů, které by byly tak vyprofilované, aby se člověk nemusel bát, že to bude zase jenom zklamání, moc není. To je naše šance.
-
Další půlnoční rozhovory ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Lucie Bartoš
