Co by se mělo udělat s částí Donbasu, kterou ovládají separatisté?Anketa
V nadcházejících komunálních volbách kandidujete do zastupitelstva v Teplicích. S jakými cíli?
Cílem je, a to jistě nepřekvapuje, získat maximální podporu voličů pro náš volební program. Mimo jiné bychom rádi odstranili řadu let trvající čelné místo Teplic v nápadu kriminality a nezaměstnanosti. Město naší velikosti potřebuje doplnit infrastrukturu a odstranit nejhorší privatizační pomníky, jako je například Mlýnská ulice či zimní stadion. Občanům města je třeba poskytnout důvod k hrdosti na vlastní město. Když se můj dědeček dozvěděl, že maminka s tatínkem se po svatbě stěhují do Teplic, nadšeně reagoval: Teplice, to je taková malá Paříž. Hrdost na město začíná vítáním občánků, které dlouhodobě chybí, pokračuje výukou historie města a regionu na školách různých stupňů a končí právě u občanské vybavenosti, pořádku, co nejširší spolupráci městské a Policie ČR při řešení problémových míst. Stačí projít se večer po Masarykově třídě od Červeného kostela ke kruhovému objezdu směrem na Ústí nebo šanovským parkem a zjistíme, že pražský Sherwood před Hlavním nádražím je vlastně bezpečným a klidným místem.
Dodnes naši zákonodárci nestanovili žádné úkoly pověřených obcí třetího stupně - těchto obcí je 206 a mají stanoveny úkoly ve státní správě, které zajišťují za obce 1. a 2. stupně. Zde je nutno zahájit s okolními obcemi intenzivní jednání k řešení koordinace územních plánů a zlepšení dopravní situace. Zatím je z těchto předpokládaných staveb v územních plánech těchto obcí pouze takzvaná Kladrubská spojka. Spolupráci si ovšem vyžaduje i problematika základního školství a sociální a zdravotní problémy. Životní prostředí, případně úpravy na sídlištích, stejně jako integrovaný dopravní systém jsou věcmi, ve kterých máme značné dluhy a ty se nám projeví zvláště ostře od 1. ledna s novým jízdním řádem. Přitom celou pánevní oblast by bylo velmi správné pojmout z hlediska územního plánu jako jeden celek a v tomto smyslu je nutné zahájit jednání s dalšími obcemi. Problémy vzdělání, zaměstnanosti, dopravy, vlivu těžkého průmyslu, obnova lesů, či obnova venkovské krajiny - to všechno jsou společné problémy a volají po koordinovaném postupu.
V minulosti jste byl poslancem Evropského parlamentu a máte také zkušenosti i z Poslanecké sněmovny. Proto vás asi nijak nezaskočím dotazem na „kulturu“ v Poslanecké sněmovně. Určitě vám neušly třeba nedávné sněmovní pře koalice s opozicí ohledně služebního zákona. Co takovým hádkám říkáte?
Různé země, které jsem navštívil na čtyřech kontinentech, mají samozřejmě různou politickou kulturu. Při poslechu ostrých vystoupení v parlamentu Irské republiky jsem ale nikdy nezaznamenal nechutné osobní invektivy za hranou toho, čemu se říká politická kultura. I v Evropském parlamentu někdy extrémně pravicoví poslanci vystupovali nevhodně, tato vystoupení ale vždy byla rozhodující většinou přítomných odsouzena a předsedající jim proto nikdy nedal širší prostor. Občas mám z vystoupení některých protřelých poslanců v tomto období pocity velmi smíšené. Naštěstí jsme dosud neviděli mezi našimi poslanci fyzické napadání, ale někdy mám pocit, že politická kultura našeho zastupitelského sboru není nejvyšší.
Když už je řeč o služebním zákoně, prezident Miloš Zeman tvrdí, že pokud nechají poslanci v novele paragraf o politických náměstcích, obrátí se se stížností na Ústavní soud. Jaký to na vás dělá dojem?
Sledoval jsem pečlivě projev pana prezidenta v Poslanecké sněmovně. Byl dobře připraven a argumentačně mu nelze nic vytknout. Ne vždy v minulosti jsem měl z jeho vystoupení takto dobrý pocit. Současná verze služebního zákona vypovídá o nízké kultuře jednání, neznalosti zákonů tohoto typu přijatých v sousedních státech EU a o tiše se rodící opozičně-koaliční dohodě. Zároveň tato dohoda naznačuje posun koalice doprava. Situace mi připomíná podobně rozpačité přešlapování při zavedení a změnách bodového systému při hodnocení dopravních přestupků. Zřejmě i tento zákon bude v blízké budoucnosti trvalým bodem diskuzí a legislativních změn, což je ovšem pravý opak toho, k čemu by měl sloužit, tedy ke stabilizaci podmínek pro práci státní správy.
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
Jakou politiku podle vás dělá vláda Bohuslava Sobotky? Máte nějaké kritické výhrady proti členům tohoto kabinetu?
Vláda současné koalice je poněkud neprůhledná. Nejdříve odsouhlasí naprosto nesmyslné sankce vůči Rusku, podpoří protiústavní převrat na Ukrajině, aby po hloupých a siláckých gestech ministra zemědělství a velmi umírněné, zato dobře argumentačně podložené opozici zaměstnavatelů i odborářů začala vyjednávat. Takový vývoj totiž naznačuje předpokládané druhé kolo sankcí. Přitom návrhy předložené ministrem průmyslu a obchodu byly naprosto racionální, ovšem naproti tomu některá vyjádření ministra zahraničních věcí byla tak nekvalifikovaná, že jsem měl dojem, jakoby v jejich rukopise prosvítala silueta Karla (Schwarzenberga); jenom místo huhňání byly tyto neuvážené myšlenky bohužel řečeny naprosto srozumitelně. Pozdější drobné úpravy naneštěstí na věci již mnoho nezměnily.
Jiří Dienstbier na mne někdy působí dojmem trucovitého dítěte, jindy řekne věci, kterým upřímně zatleskám. U ministra školství mám radost z prvních náznaků toho, že máme někoho znalého problematiky - naposledy na mne takto dobře působil Eduard Zeman. Ministr Martin Stropnický je figura, která svůj part ministra války zvládá s grácií dobrého herce, u ministryně spravedlnosti, i při uvědomění si složitosti poměrů v české justici, jsem často nemile překvapen výroky, které do české vlády nepatří, třeba ty, že za protektorátu to tak špatné nebylo.
Věra Jourová? Ta je velmi dobře obeznámená s oborem čerpání fondů, ovšem vzhledem ke krátkosti jejího působení na ministerstvu se tento fakt zatím nemohl projevit naplno. Věřím ale, že jako komisařka bude pro Českou republiku výrazným přínosem. Jsem zvědav, kdo ji ve vládě nahradí. Přitom se jedná o klíčové místo pro čerpání fondů EU. O činnosti Pavla Bělobrádka, jako člena vlády, nemohu říci nic. Kéž by se to brzy změnilo! Avšak hodně si slibuji od ministra dopravy Antonína Prachaře. Věřím, že po komunálních volbách budu mít větší možnost se s ním setkat a prodiskutovat zcela konkrétní projekty.
Již v minulosti jste v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ještě coby europoslanec odpovídal na dotazy ohledně hnutí ANO a Andreje Babiše. Podle předvolebních preferencí je ale u voličů již ANO delší čas jedničkou. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Asi vás zklamu, žádné nové vysvětlení nemám. V českých luzích a hájích mnohdy stačí přemalovat firmu a vyrazit do volebního boje s nic neříkajícími hesly. Řada lidí na kandidátkách hnutí ANO není v politice nováčky. Někteří se zapsali dobře, u jiných by bylo lepší na jejich politickou minulost zapomenout. V komunálních volbách předpokládají tvůrci kampaně ANO, že stačí opět nic neříkající program a několik populistických hesel. V tom ostatně nejsou sami. I řada jiných subjektů postupuje v komunální politice stejně. Hnutí ANO ale má velmi pěkný design billboardů.
Protože ale v komunální politice daleko více než v takzvané velké politice záleží zejména u menších obcí na znalosti kandidátů, věřím, že preference z průzkumů předvolebních preferencí pro Poslaneckou sněmovnu a výsledky obecních voleb se budou výrazně lišit. V případě Teplic doufám, že právě kandidátka KSČM mnou vedená výrazněji uspěje.
Určitě sledujete dění na Ukrajině. Jaké pocity ve vás vzbuzuje celá ukrajinská krize?
Z ukrajinské krize mám jen ty nejhorší pocity. Spojené státy zde řeší svůj konkurenční vztah k Evropské unii naprosto mistrovským způsobem: Je to totiž již několikátá krize, kterou rozpoutají Spojené státy, zatáhnou do ní své konkurenty z EU - tentokrát EU jako celek, nikoliv jen jednotlivé státy - a potom „velkoryse“ nechají EU, aby řešila následky a finančně nesla větší část nákladů této politiky. Jestliže Oranžová revoluce měla ještě řadu rysů takzvané Barevné revoluce a stála jenom pět milionů dolarů, v případě současného dobrodružství pět miliard dolarů na výcvik, výzbroj a podporu nejrůznějších skupin znamená kritickou situaci pro celou Evropu. Před 25 lety měla Ukrajina 50 milionů obyvatel, dnes necelých 45 milionů. Tito lidé ale nezmizeli. Snaží se zajistit prostředky pro život rodin, které nechali doma, prací po celém světě. Například ve Španělsku, které se potýká s obrovskou nezaměstnaností, je nejvíce cizinců z Ekvádoru a Ukrajiny.
Další Ukrajinci pracují v jižních částech EU těžce zasažených krizí, ale i v České republice, a to mnohdy ve velmi špatných podmínkách. Dnešní oficiální počet uprchlíků je větší než jeden milion osob, nezaměstnanost v některých oblastech je doslova katastrofická. Na západní Ukrajině po privatizačním rozkradení funguje jenom minimum větších podniků. Přitom jádrem ukrajinské ekonomiky jsou velké podniky ve východní části Ukrajiny, jenže ty jsou ve svých obchodních aktivitách z větší části svázány s průmyslovými podniky Ruské federace a jsou také dodnes hlavním zdrojem příjmové části rozpočtu Ukrajiny.
Navíc Ukrajina disponuje čtyřiceti procenty orné půdy celé Evropy. V případě důsledné aplikace různých prvků volného trhu je tato orná půda schopná uživit celou Evropu s tím, že v ostatních částech evropského kontinentu bude zemědělská výroba nadbytečná. Některé ocelářské podniky Ukrajiny již řadu let vyvážejí své výrobky a polotovary do zemí EU a ty potom pod značkami známých koncernů jsou prodávány dále. Dněpropetrovská oblast, která má velký zájem o rozvoj bližších kontaktů s Evropskou unií, je místem soustředění velkých výrobců z oboru letecké a kosmické technologie. Je tedy na jedné straně zájem prohloubit spolupráci v určitých oborech, ale asociační dohoda o 1 600 stranách obsahuje potenciální hrozby pro řadu ukrajinských podniků hned a pro řadu podnikatelských subjektů EU do budoucna. Zájmem EU je rozvíjet vztahy s demokratickým státem, který bude stabilní a který bude mít jasně vyřešený postoj k výsledkům druhé světové války.
Problémem ale je, že některé skupiny, podílející se na současné vládě na Ukrajině, zpochybňují výsledky druhé světové války a vynášejí do nebes spolupráci s fašistickou okupační mocí a snaží se přehodnotit pohledy na banderovce. Vznik ozbrojených oddílů některých oligarchů je také varující skutečností. Navíc blížící se parlamentní volby v situaci nefunkčního státu a snahy zakázat některé politické subjekty ukazují podobnou situaci, jaká byla začátkem třicátých let v Německu. Je proto otázkou, zda se podaří udržet demokratický průběh volební kampaně i vlastního volebního aktu. Již dnes lze říci, že sankce výrazně poškodily Evropskou unii, přičemž Spojené státy se prostřednictvím těchto sankcí snaží oslabit Ruskou federaci. Problémem však zůstává, že veškeré sankční kroky Ukrajině nikterak k řešení krize nepomáhají. Moje pocity z ukrajinské krize jsou tedy špatné a dosavadní činnost EU i České republiky k jejímu řešení přitom nijak nepomáhá.
Zatímco někteří politici a také známé osobnosti jsou přesvědčeni o tom, že za krizí na Ukrajině stojí expanzionistická politika Moskvy a kritizují kvůli tomu hlavně ruského prezidenta Vladimira Putina, jiní tvrdí, že se ruská armáda bojů na Ukrajině neúčastní. Kam se přikláníte vy? Vladimir Putin přece nedávno dokonce přímo popřel, že by ruští vojáci operovali na východní Ukrajině...
Mezi Ruskou federací a Ukrajinou je hranice otevřená. Administrativně vytvořená hranice nikdy v minulosti hranicí nebyla a obyvatelé z jedné i druhé strany to tak také brali. Věřím tomu, že žádné jednotky armády Ruské federace na území Ukrajiny neoperují. Stav, kdy první dva mrtví mezi demonstranty v Kyjevě byli Armén a Bělorus, spíše ukazuje, že obyvatelé zemí bývalého Sovětského svazu v konfliktu, který na Ukrajině vypukl jako důsledek státního převratu, stojí na obou stranách a je to tak podobný problém jako v jiných ozbrojených konfliktech v různých částech světa. Lidé z různých jiných zemí přijíždějí, aby se do konfliktu zapojili na jedné nebo druhé straně. Je velmi pravděpodobné, že v nejrůznějších milicích, které dnes na ukrajinském území operují, nalezneme řadu mladých mužů nejen z Ruské federace, ale i z jiných států světa. Není žádným tajemstvím, že zde již více než rok operuje několik set příslušníků armády Spojených států (jde o oficiální vyhlášení USA). Je velmi pravděpodobné, že i příslušníci armád jiných států se zde také zúčastňují nejrůznějších pro i protivládních akcí a přesto nehovoříme o tom, že by na ukrajinském území operovaly jednotky těchto států.
Prezident Putin nedávno také zdůraznil, že Rusko sice ozbrojený konflikt na Ukrajině nechce, je třeba ale mít na paměti, že je jednou z největších jaderných mocností. Co lze z těchto slov vyvozovat?
V Čechách říkáme, že je třeba nedráždit hada bosou nohou. Na jedné straně je Rusko velkou jadernou mocností, na druhé straně zásobuje ropou a zemním plynem významnou část EU. Ne vždy si to politici EU uvědomují, takže některé kroky jsou doslova v rozporu s dosavadními dohodami o partnerství mezi EU a Ruskou federací.
Jak se díváte na napadání našeho prezidenta Miloše Zemana, jenž na nedávném summitu NATO ve Walesu popřel, že by na Ukrajině šlo o ruskou invazi? V tomto prý věří ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi. Jenže Zemana za jeho prohlášení pěkně vypráskal švédský ministr zahraničí Carl Bildt, který se jej ironicky otázal, zda máme vůbec u nás zpravodajskou službu. Lze Zemana nějak za jeho slova kritizovat?
Nikoliv. Jestliže jindy mám k zahraničně-politickým komentářům prezidenta kritické připomínky, v tomto případě se musím ptát, zdali Švédsko je přidruženým státem Spojených států a jeho tajné služby přejímají jenom velmi málo podložené informace z tohoto zdroje, nebo jestli za vyjádřením švédského ministra je snaha zvýšit vývoz švédských zbraní do zemí EU. Koneckonců summit NATO se snaží o výrazné zvýšení nákladů na zbrojení v zemích EU – dokonce u nás by se mělo jednat, pokud bereme vážně závěry summitu, o dvojnásobné zvýšení nákladů!
Jaký názor máte na další přitvrzení protiruských opatření? Ovlivní podle vás tyto sankce českou ekonomiku? A udělal v tomto premiér Bohuslav Sobotka dobře, když na summitu EU naznačoval, že sankce považuje za kontraproduktivní?
Sankce skutečně jsou kontraproduktivní a výrazně ohrožují společnou zemědělskou politiku EU. Ta totiž v současné době spotřebovává cca 40 procent celého unijního rozpočtu, a proto opatření Ruské federace nutně zasáhnou na velmi citlivém místě. Je pravděpodobné, že právě tato záležitost bude mít výrazný vliv na nutnost urychleně připravit změny společné zemědělské politiky. Česká republika tedy stojí před nutností připravit si místo siláckých řečí odpovídající podporu našim zemědělcům a potravinářům tak, aby nebyla v rozporu s ustanoveními EU.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
