Česko-čínská obchodní asociace a Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce si zablokovaly veřejná prostranství na různých místech v metropoli včetně prostoru před Pražským hradem kvůli podpoře mezinárodní konference China Investment Forum 2017. Co tomu říkáte?
Pokud jde o reprezentační prostory, ty se běžně pronajímají různým subjektům. Samozřejmě Pražský hrad by měl být velmi obezřetný, měl by mít nejvyšší standard v republice na serióznost firem a projektů, alespoň za minulých prezidentů to tak bylo. Daly se pronajmout prostory, tím pádem část Hradu byla uzavřena, ale je to vždycky morální odpovědnost Pražského hradu. Pokud jde o veřejná prostranství, náměstí, ulice apod., pak by Praha měla velmi šetřit s povolením na tyto akce.
Měla by podle mého názoru povolovat kulturu, pak nějaké náboženské záležitosti a vzpomínkové akce při nějakých výročích. Ale něco jiného je, aby si tady soukromé firmy nebo velmi pofidérní spolky blokovaly veřejná prostranství. Proto jsou veřejná, že jsou pro veřejnost. Město by mělo zveřejňovat, kdo o zábor veřejných prostranství žádá, na jakou akci je to určeno, co se tam bude dít. Veřejnost má na tyto informace právo i proto, aby se na to mohla dopředu připravit a případně se tomu místu vyhnout.
Prezident Miloš Zeman se nezúčastnil setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s představiteli států střední a východní Evropy v Polsku, poslal za sebe předsedu Poslanecké sněmovny, ale teď přijme čínskou delegaci, v jejímž čele je člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny. Dává tak najevo své priority?
Ono je to pořád dokola. Prezident Miloš Zeman se zhlédl v Rusku a Číně, v Číně ještě možná více než v Rusku, je to možná také otázka podbízení se některým mocným firmám, které tam podnikají nebo tam chtějí podnikat. Dokážu si představit, že někdo také musí zafinancovat jeho další volební kampaň. Miloš Zeman se chová způsobem, že v civilizovaných zemích západních rozvinutých demokracií, jako jsou Spojené státy americké, Kanada nebo západoevropské státy, o takové státníky nestojí, pokud neřeší nějakou krizovou záležitost, jako jsou válečné nebo občanské konflikty nebo nějaké jiné dramatické neshody. Každý normální politik se takovým osobám vyhýbá, protože jsou nevypočitatelní.
A média dnes pasou po senzacích, proto je i pro západní politiky riskantní se s takovými lidmi setkávat, protože se při jednáních s nimi objeví faux pax. Varovný příklad je, když český prezident při audienci obtěžoval britskou královnu s Mnichovskou dohodou. To je právě jedno z témat, které je passé, je to historická záležitost, za kterou se Británie omluvila a bojem s fašisty napravila selhání britského premiéra z nějakého období.
Myslíte si, že právě kvůli konferenci China Investment Forum 2017 prezident Miloš Zeman neposlal soustrastný telegram vdově po čínském disidentovi, filozofu a ochránci lidských práv, a ani se k úmrtí Lioua Siao-poa, nositele Nobelovy ceny, nevyjádřil na rozdíl od jiných světových politiků?
Přesně tak. Miloš Zeman chce vyvolat dojem, že on vsadí vlastní zdraví jen proto, aby se lidé měli co nejlépe, že se kvůli tomu dokáže ohnout před kýmkoli. Musím říci, že v jisté části společnosti, a čím dál větší, to funguje. Ale ti lidé si při podpoře takových politiků, jako je Zeman a Babiš, neuvědomují, že kde ohnete demokratické hodnoty a svobodu přes nějakou čáru, pak nebudete mít ani ten žvanec. My jsme to tady přece zažívali desítky let a máme zkušenost, že taková politika se nevyplácí.
Psali jsme:
Pražský hrad má další ostudu, a to opět mezinárodní. Hradní kancléř Vratislav Mynář doporučil kyrgyzské vládě českou firmu Liglass Trading CZ na miliardový kontrakt na stavbu vodních elektráren, i když jde o neznámou firmu, jejíž sesterská firma je navíc v insolvenci. Jde o skandál, o kterém píší i kyrgyzská média, protože smlouvu s touto firmou nedoporučilo ani kyrgyzské velvyslanectví ve Vídni, ani tamní ministerstvo zahraničí. Považujete to za vážnou chybu?
Politici a jejich doprovod jsou všude ve světě čím dál větší lobbisti a prodávají firmy své země. Ale doprovod politika do těchto věcí nemá vstupovat. Samozřejmě je dobře, když se prezident, premiér, ministr, senátor nebo poslanec vhodným a decentním způsobem zmíní, že máme nějaké dobré firmy v oboru, někdy jsou zástupci takových firem na cestách politiků i přítomni. Ale mělo by jít o skutečně špičkové firmy s dobrými referencemi, s dobrým kapitálovým zázemím, které jsou známy ve světě, nebo alespoň na domácím trhu.
Ale není možné nabízet firmy pofidérní, které nemají reference nebo v daném oboru nepůsobí. To pak hrubým způsobem poškodí a znevěrohodní celou zemi. Nad tím politici nikdy nemávnou rukou. Jestliže někdo v té zemi tímto způsobem udělá faux pax, tamní politici si to pamatují a jejich média to velmi zvýrazní, což se zřejmě teď děje; taková věc poškodí desítky dalších podnikatelů, kteří jsou poctiví a seriózní. Já tuto konkrétní firmu, která získala kontrakt v Kyrgyzstánu, neznám, takže ji nechci pomlouvat. Ale jestliže někdo nabízí neznámou firmu, je to špatně.
Znevěrohodnil se i samotný Pražský hrad, protože podle médií doporučující oficiální dopis hradního kancléře do Kyrgyzstánu, psaný v angličtině, obsahoval obrovské množství chyb. Nepřekvapuje vás, že takové oficiální písemnosti v cizím jazyce si kancléř nedá před odesláním zkontrolovat angličtinářem, aby neudělal ostudu?
Bývá zvykem, že si politik najme nejen vynikajícího angličtináře, ale rodilého mluvčího, aby se vyvaroval chyb. Dělá se to u korespondence méně závažné, natož v případě prezidenta a jeho kanceláře, tam by mělo takové písemnosti kontrolovat několik lidí. Navíc kancléř prezidenta nemá co rozesílat věci takového charakteru. Takováto doporučení by se měla odehrávat spíš ústně při neformálních částech rozhovorů nebo až tehdy, když dojde k navázání vážných vztahů. Ale určitě by to neměli dělat hradní úředníci.
Nevím, co je to za manýry, neslyšel jsem, že by se to dělo u minulých prezidentů. Nedovedu si představit, aby někdo z personálu za mě jako politika posílal dopisy, kde by hrozila minimální možnost, že to poškodí Českou republiku nebo vrcholový úřad. Je absurdní, že se to vůbec stane. Myslím, že po Václavu Havlovi a Václavu Klausovi šel Hrad do výrazného úpadku, že standard chování a jednání se velmi zhoršil. Ti lidé, kdyby je Zeman nevzal s sebou, by se na základě vzdělání a znalostí, vlastní píle a vlastních schopností nikdy do takových pozic nedostali. Pro ně je to v podstatě jeden velký čtyřletý mejdan. Včetně příjmů, postavení, možností navazovat kontakty, včetně podstrkávání rozhodnutí prezidentovi, která jsou v jejich zájmu, nikoli v zájmu prezidenta nebo této země.
Jak v těchto souvislostech vidíte, že Miloš Zeman chce kandidovat na další období? Ptal se na názor svých spolupracovníků a ti mu prý doporučili, aby do toho šel.
Když máte pozici snů, snažíte se logicky tu dobu co nejvíce prodloužit. Každý měsíc je dobrý. Mám pocit, že se tak chovají jeho lidi. Říkají, že jsou jeho přátelé, přitom musí vidět, že zdraví prezidenta se zhoršuje, poslední dobou bych řekl poměrně viditelně, takže pro něj by bylo lepší, aby nekandidoval, aby si užil života, dokud mu zdraví ještě jakž takž slouží, než odejít za další čtyři roky, pokud se toho dožije, jako troska. Nevím, co ho pohání. Postu prezidenta už dosáhl. Ale je to jeho rozhodnutí. Jak stárnu, čím dál víc si všímám lidí, kteří nemají tu základní soudnost, a to je umění včas odejít. Vidím to v zaměstnání, ve firmách, v podnikání, ve všech oborech lidské činnosti. Stále častěji potkávám lidi, kteří nemají schopnost odejít včas. Tak odcházejí s výsměchem, protože si vždycky pamatujete jejich poslední kroky, poslední období, poslední situace, které se staly. Nikoli ty první, které ještě mohly být dobré.
To se stalo i v případě předešlého prezidenta Václava Klause a jeho kontroverzní amnestie, kterou podepsal v samém závěru svého druhého prezidentského mandátu…
Přesně, na něm vidíte, že on v podstatě jedním aktem dal velmi neblahou tečku za řadou dobrých věcí, které udělal. Pak to přebije úplně všechno. Lidem se má odpouštět, ale je otázka, komu a v jakém rozsahu. Nikdy jsem nebyl příznivcem Zemana, což je obecně známo. Ale pár lidí ho uznávalo jako odborníka, který po takové malé krizi, která byla jen slabou předehrou krizí následných, se v roce 1998 se svou vládou trefil do období, kdy ekonomika rostla. Ale po těchto jeho extempore na něj budou lidi vzpomínat jako na toho, kdo ohýbal hřbet před Číňany, kdo uhnul z cesty, na kterou jsme nastoupili v roce 1989, a jako na toho, kvůli kterému jsme ztratili část kreditu na Západě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
