Jak vy osobně vzpomínáte na Václava Havla?
Vzpomínám na rok 1967, kdy se mi na sjezdu spisovatelů dostal do rukou samizdatový sborník projevů. V té době to pro mě byl zážitek. Vše, co bylo zakázané, jsem měl rád. Mimochodem je od Václava Havla podepsaný a stále ho uchovávám. Obsahuje spoustu vět, které platí i dnes. Možná kdyby Václav Havel viděl, jak se socialismus, který jsme vykopli dveřmi, vrací rychle oknem, tak by z toho omdlel.
Jak se vám líbily oslavy narozenin Václava Havla?Anketa
Nevím, jak by se vůbec na nějaké oslavy díval. Samozřejmě člověku dělá dobře, když si ho někdo považuje, ale kdyby viděl ty, kteří mu dřív nemohli přijít na jméno a teď se pitvoří, že Václav Havel je génius, to by ho nepotěšilo. On by lidi odhadl. Kromě toho nejsem oslavovací typ, ani osobní nebo veřejné slávy mě moc neberou a do toho zahrnuji i silvestr.
Kdybych ale odpověď měl shrnout do jedné věty, pak: „Měl jsem raději Václava Havla jako disidenta než jako prezidenta.“
Jaký byl Václav Havel jako disident? Petr Uhl ho na webu deníkreferendum.cz popisoval: „Levicový liberál stříhnutý zelenými environmentálními přístupy k životu.“ Co vy na to?
Od Petra Uhla bych taková slova ani nečekal, to je levicový anarchista. Ale je hodně blízko, tak bych ho také viděl. Ještě bych zmínil jistou podobnost Václava Havla s Václavem Klausem. Oba si mysleli, že tak, jak uvažují oni, myslí i ostatní.
Václav Havel přistupoval k životu spíše v idealistickém pojetí, že většinou jsou lidé dobří. To je strašně krásné, ale život takto nefunguje a člověk se dřív nebo později dostane do rozporu s realitou. Samozřejmě nechal se opojit mocí jako skoro každý. Ze začátku říkal, že chce jen vše nastartovat a pak se bude věnovat tomu, co ho baví, a nakonec zůstal déle, než sám říkal. To ale není samo o sobě odsouzeníhodné. Tak to v životě chodí.
Velká část české veřejnosti oceňuje jeho neoddiskutovatelné zásluhy o změnu režimu u nás. Když se zaměříme na jeho prezidentské období, některé české osobnosti mu mají i za zlé jeho politické názory a prohlášení ohledně války v bývalé Jugoslávii. A další kontroverzní postoje. Je důležité je rozebírat?
Možná ano, ale ty události už se staly a je velmi těžké dnešníma očima něco hodnotit. Britský parlament odsouhlasil, že se tedy spletli s tím Irákem, ale řekli to teď. Vždyť Havel snad říkal, že je třeba rozpustit vojenské bloky, od čehož pak velmi rychle odstoupil. On byl v podstatě amerikanofil jako já, ale nebál se říci i velkému kamarádovi, když se mu něco nelíbilo. A to je vždy cenné. Někdy jsme v zajetí serióznosti. Uvěříme, že Putin sestřelil malajsijské letadlo, i když tomu musí uvěřit jen blázen.
Jaroslav Kubera
Objevují se oslavné komentáře, ale i nelichotivé vtipy, které jdou až do vulgarity. Když hodnotíte současnou atmosféru, jsme schopní podívat se na jeho osobnost bez přehnané glorifikace nebo naopak zveličování chyb?
Černobílá je naše nejoblíbenější barva. Buď je to tak, nebo tak. Zase moc vážně bych nebral nějaké komentáře pod články. Často se tam jen lidé hádají mezi sebou, navíc velmi sprostě a vůbec se nevěnují tématu. Uvedu příklad překvapivě ze serveru IT, kde napíše paní, která chce poradit od odborníků, co má dělat, a ti lidé jsou na ni neskutečně sprostí a vynadají jí, že je úplné hovado, když zcela jednoduchou věc neví, místo toho, aby poradili, co má s technikou dělat. Takové komentáře píší frustrovaní jedinci. Internet má jednu vadu a Facebook taky, protože tam píší často lidé v anonymitě, mívají i přezdívku a pak je vulgarita neskutečná.
Že byl Havel komplikovaná osobnost, je evidentní. Jednoduchý blbec nemůže být prezidentem. To je případ všech prezidentů. Takoví lidé nikdy nemají jen přátele. Všichni mají stejné problémy, ať už Havel, Klaus nebo Zeman. Buď mají své příznivce, kteří je mají rádi, nebo ty, kteří je nenávidí. To je bohužel obecně zjednodušující tendence uvažování českého národa. Sparta prohrála, vyhodíme trenéra. Předtím sice čtyřikrát vyhráli, ale teď už je to jedno. Když vyhrávala, tak jsme trenéra nosili a nekriticky k němu vzhlíželi.
Jaký je odkaz Václava Havla pro nás?
Vím, že to není úplně reálné, ale mohli bychom si vzít názor, že převážně jsou lidi dobří. Jenže. Každý den čtu všechny noviny. Jednou jsem si vystříhal články z novin a přečetl jsem je na nějaké velké akci, kde byl plný sál lidí. Říkal jsem, že když si tohle přečte člověk slabší povahy, tak si musí vzít provaz a jít se oběsit na půdu. Taková strašná negace! My Češi se strašně podceňujeme.
Navíc když Babiš říká stokrát denně, že „všeci kradnú,“ tak tomu i uvěříme. Ale jsme nejšikovnější, a to i díky totalitě. Za to je potřeba poděkovat soudruhům, protože nic nebylo, tak my umíme postavit barák, opravit doma skoro všechno. Jsme neskutečně šikovní, ale bojíme se to nahlas říct a pořád jsme ušlápnutí. A když je někdo větší než my, říkáme: „No jo, co my můžeme, když jsme tak malí?“ Ale můžeme a právě tou šikovností. A v tom je možná jeho odkaz. Jen bohužel to špatné má větší publicitu. Lidé nadávají všude. Všichni všude na všechno nadávají.
Za komunistů bylo jasné na co nadávat, teď se musíme občas rozhodovat sami. Pokud se člověk sám špatně rozhodne, nemůže vinit někoho jiného. To je na demokracii nevýhodné. Američané mi kdysi říkali, že transformace ze socialismu na kapitalismus proběhne za dva roky, ale transformace hlav bude trvat padesát let. Proto je 25 let málo a není se nad čím trápit. Islámu bude trvat 800 let, než bude mírumilovným náboženstvím, ale kdo na to má čekat?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
