_635936241069370024.jpg&id=111285)
Celý svět překvapil v minulých dnech katalánský autonomní parlament, který vyhlásil referendum o nezávislosti, a pak také španělská vláda, která kroky ohledně ilegálních voleb Katalánců tvrdě potlačila. Policisté tloukli demonstranty hlava nehlava, ženy, starce, všechny bez rozdílu. Jaký názor v této souvislosti na celou záležitost zastáváte? Mají Katalánci vůbec právo na takové referendum, když je prý v rozporu se španělskou ústavou a odmítl ho i tamní ústavní soud?
Neustále se vedou debaty o tom, jestli bylo katalánské referendum legální, či nikoliv. Tuto debatu v rámci nově vzniklé situace nepovažuji za zcela zásadní. To, co považuji za podstatné, je zcela nepřiměřená a lidsky a politicky zcela nepřijatelná reakce španělské vlády. Chápu, že španělská ústava hovoří jasně, ale reakce španělské vlády také. Pokus o násilné udržení národní jednoty povede pouze k definitivnímu nalomení vůle Katalánců být v rámci jednoho státu s někým, kdo se ke svým (stále ještě) občanům nechová spravedlivě a důstojně.
Snahy Katalánců o nezávislost vyvolávají vzpomínky na rozdělení československého státu z počátku 90. let minulého století. U nás proběhlo poměrně klidně a nyní jsme se Slováky nejbližší přátelé. Proč španělská vláda reagovala tak hystericky? Jedná se především o to, že katalánský region patří k nejvyspělejším v celém Španělsku? Jenže my Češi už víme, že kdo chce národní nezávislost, stejně ho neudržíte, ať se snažíte sebevíc. Funguje to stejně jako v manželství... Domníváte se, že to španělské vládě v brzké době dojde?
Domnívám se, že španělská vláda udělala tvrdým nedělním zásahem chybu. Možná vyhrála bitvu, avšak boj o katalánská srdce nikoliv. Minulý týden jsme věděli, že Španělsko má jakožto stát vnitřní problémy, a nyní víme, že je rozpolcené. To, co se stalo v neděli, nelze vzít zpátky a na místo obušků musí nastoupit konstruktivní dialog, ve kterém proti sobě budou stát dvě rovnocenné strany, což nás učí právě naše československá zkušenost.
Dá se nyní vůbec předpokládat další vývoj situace? Katalánský parlament se v pondělí 9. října chystá vyhlásit samostatnost. Španělská vláda hovoří o represích za podvratnou činnost a nerespektování zákonů ze strany Katalánců a o dalších policejních zákrocích včetně rozpuštění katalánského parlamentu. Jak to může dopadnout?
Předpokládat teď nelze, bohužel, nic. Domnívám se však, že je povinností všech zainteresovaných stran, aby nedocházelo k násilí a dalším krokům, které by znemožnily mírové řešení situace. Pokud se totiž podíváme do španělské historie, zjistíme, že následky mohou být velmi drastické.
Nečeká Madrid stejně tuhý boj jako s Basky, kteří možná nyní svoje separatistické snahy obnoví? Existuje vůbec nějaký rozdíl mezi národnostními požadavky Basků a Katalánců? Není na obzoru nová občanská válka ve Španělsku?
K tomu mohu říci jen toto: To se stát nesmí. Nechci občanskou válku na území Evropské unie. Nechci vidět vznik nových separatistických teroristických buněk. Rozhodně nechci, aby španělská vláda v případě vyhlášení nezávislosti Katalánska aplikovala článek 155 španělské ústavy, který umožňuje Madridu, aby například převzal vládu v Katalánsku nebo nechal pozavírat katalánské představitele. Toto všechno považuji za nepřijatelné a apeluji na všechny, aby nenechali ani v jednom bodě dojít situaci tak daleko.
A proč došlo k těmto snahám Katalánců právě nyní? Nemá na to vliv například ne zrovna skvělá kondice španělské ekonomiky? Není přece žádným tajemstvím, že i Madrid vrší obrovské dluhy a nezaměstnanost mladých lidí se tam pohybuje okolo 15 až 20 procent...
Důvodů je velmi mnoho a rozhodně to není tak, že se tento požadavek objevil ze dne na den, takže první důvod je historický. Dalším je i to, že v Katalánsku je menšinová vláda, kterou spojuje právě prosazování katalánských zájmů. Katalánsko má navíc dlouhodobě jinou pozici k zásadním politickým otázkám – k politice škrtů, podporování vojenských akcí a podobně. Ráda bych podotkla, že v české debatě je mezi prvními vytahován argument o „lakomství“ Katalánců, kteří nechtějí doplácet na ty chudší. Nic není dál od pravdy. Katalánská vláda dokonce nabídla, že by převzala jednu třetinu španělského státního dluhu.
Většina českých politiků, předsedů politických stran a také i vaši kolegové europoslanci brutální zásah španělské vlády proti demonstrantům odsoudili a vyzvali k dialogu. Souhlasíte s nimi a domníváte se, že například čeští nebo slovenští zástupci by mohli pomoci k urovnání konfliktu na Pyrenejském poloostrově?
Pokud na stole bude možnost mírového řešení situace, považuji za povinnost každého, kdo v tomto směru bude mít možnost něco učinit, aby tak udělal co nejdříve, protože situace může eskalovat velmi rychle.
Frans Timmermans i další zástupci Evropské komise prohlásili, že se jedná o vnitřní záležitosti Španělska, do kterých nebudou zasahovat. Odsoudili „diplomaticky“ katalánský parlament, že nedodržuje španělskou ústavu, ale také mírně vyčetli i španělské vládě příliš tvrdý zákrok. Vyzvali k obnovení jednání mezi Madridem a Barcelonou. Neměla by to být ale právě Evropská unie, jež by mohla hrát důležitého prostředníka mezi oběma znepřátelenými stranami?
Nejdříve k onomu nezasahování. Ve čtvrtek v poledne Evropský parlament většinově odhlasoval rezoluce odsuzující situaci v Malawi, Maledivách a situaci Krymských Tatarů. To nebylo zasahování? Není náhodou hlavním rozdílem to, že se nejednalo o země EU?
Obávám se, že EU není asi zcela věrohodným prostředníkem, a to právě kvůli své reakci. Všichni představitelé EU se více méně postavili na stranu Španělska. Uvidíme, kdo bude pro obě strany přijatelným mediátorem, ale opět zdůrazňuji, že ať už to bude kdokoliv, považuji za jeho povinnost v této záležitosti konat.
Postoj vedení Evropské komise k výše zmíněným událostem je nyní celkem „zajímavý“. Na jedné straně velmi tvrdě kritizuje Polsko a Maďarsko za omezování demokracie a vyhrožuje jim sankcemi, na straně druhé při brutálním zásahu proti demonstrantům ve Španělsku více méně alibisticky přivírá oči. Jak se na takový rozdílný náhled díváte, co k tomu říci?
Jenom to, že je to trapné a nepřijatelné. Dvojí metr nemá v těchto záležitostech existovat. Nesmíme navíc zapomínat, že Evropská unie byla v Katalánsku velmi silně podporována, ale nevím, jestli je tomu tak i nyní.
Psali jsme:
_635936240820164861.jpg&id=111284)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
