Ministerstvo spravedlnosti připravuje nová pravidla, která budou měnit tarify odměňování pro exekutory. Pokolikáté už se soudním exekutorům mění finanční podmínky?

Existuje exekuční řád, který upravuje podmínky činnosti a výkonu exekutorů, a pak existuje vyhláška číslo 330 z roku 2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora. A ministerstvo připravuje právě novelu změnou této vyhlášky. A když se podíváte na historii této vyhlášky, exekutorský tarif byl měněn sedmkrát, tohle je osmé snížení.

Čím to je, že všude ve státní správě se peníze přidávají, politikům, soudcům, úředníkům, policistům, učitelům i zdravotníkům, ale exekutorům se naopak znovu snižují?

Nejprve odpovím obecně na změnu právních předpisů. Myslím, že v současné době je obrovská hypertrofie práva. Když jsem před čtvrt stoletím studovala, učili jsme se, že legislativa je nejtěžší právničina, nejsofistikovanější činnost a že by se změny zákonů měly dělat konzervativně, s rozmyslem a uvážlivě a poté, co se vydefinují rizika, která jsou s novelou spojena. To je pustá teorie, dneska to v praxi funguje velmi živelně a velmi rychle. Řekla bych, že to je důsledek zadání politiků, kteří nechtějí čekat na dlouhý legislativní proces. Pokud se zeptají expertů, většinou doporučují zdrženlivost a novely používat pouze minimálně. A vidíte, jak to v parlamentu vypadá: jeden zákon za druhým, jedna novela za druhou. Skoro nemáte žádný zákon, který by se dodatečně neměnil. Jako právník se na to dívám tak, že je to nešťastné, protože řada předpisů se mění ještě před tím, než nabudou účinnosti. Kdysi platila zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Ta už dneska neplatí, protože ani my právníci nejsme schopni znát právo, dokonce ani specializovaní právníci nejsou schopni sledovat malou výseč svého práva, protože se mění všechno a pořád. Bez elektronických systémů a vyhledávačů bychom v danou chvíli vůbec nevěděli, co platí. Poplatnost různým náladám veřejnosti je také špatná. Dnes je to vidět na dvou příkladech: stačí jedna vražda nebo něco podobného, kdy se dítě pod patnáct let věku něčeho strašného dopustí, což je samozřejmě obrovské neštěstí, ale jednou za čas se tyto věci stávají, ale politici na to chtějí hned reagovat snížením spodní hranice věku trestní odpovědnosti mládeže. Je pochopitelné, že to veřejnost požaduje, ale je otázka, jestli to takhle unáhleně dělat, protože žádný předpis nezabrání trestné činnosti. A druhý příklad je ten, o kterém mluvíme, protože exekutoři jsou dlouhodobě takovým mediálním strašákem, ale nezaslouženě, protože zvýšili vymahatelnost práva. Takže je škoda, že na ně dopadá politicko-ekonomická krize, jako kdyby exekutoři mohli za to, že lidi dluží. A jestliže dluží čím dál víc lidí, tak řešit tento problém snížením exekutorských odměn je úsměvné. To nebude fungovat. Dlužníků kvůli tomu neubude.