Zběsilý útěk všech zahraničních diplomatů včetně amerických z Kábulu mně připomněl, jak z Vietnamu, přesněji ze Saigonu, prchali poslední Američané, kteří tu ještě zůstávali i během finální ofenzívy severovietnamských jednotek a ozbrojených sil Národní fronty osvobození jižního Vietnamu. Americký velvyslanec tehdy stihl ještě odletět vrtulníkem ze střechy své budovy ve chvíli, kdy vietnamský tank rozrážel vrata zavírající vchod do tohoto objektu.

Útěk hodný úprku

Byl to neslavný odchod, když příchod v roce 1964 byl přece jen slavnější. Vlastně první kontakty s Američany navázal Ho Či Min ještě v dobách, kdy se za druhé světové války skrýval v Číně. Do Washingtonu poslal celkem devět dopisů s žádostí o pomoc a spolupráci. Domníval se totiž podle Rooseveltových a poté Trumanových deklarací, které slyšel z rozhlasu, že Američané nedovolí po válce obnovit kolonialismus. Při vyhlášení vietnamské nezávislosti 2. září 1945 byla na tribuně přítomna jediná zahraniční delegace – americká. Po Hanoji byla vyvěšena hesla ve vietnamštině a angličtině. První příjezd amerických torpédoborců, letadlové lodi a dalších plavidel do Saigonu se konal v roce 1950 s velkou parádou, muzikou a slavnostní přehlídkou. To bylo v dobách, kdy na severu stále ještě bojovali Francouzi, či přesněji za Francouze cizinecká legie, a domnívali se, že tu francouzský kolonialismus povládne na věčné časy. Vládl poté pouhé čtyři roky, než padlo všech osm pevností Dien Bien Phu a i nad velitelským bunkrem de Castriese, během bojů povýšeného z plukovníka na generála, zavlál bílý prapor kapitulace.

Při své vietnamské porážce Američané ani nestačili vztyčit na stožár bílý prapor. A to již měli za sebou jiné trpké zkušenosti. Například z Koreje. Ač jich tam připlulo čtyři sta tisíc a v jednom okamžiku se dobrali až na severní korejskou hranici s Čínou, stejně nakonec válka skončila po třech letech tam, kde začala: na demarkační čáře vyznačené podle 38. rovnoběžky. Jen s tím rozdílem, že na tomto bojišti padlo podle amerických údajů 118 518 amerických vojáků, raněno jich bylo 264 591 a 92 987 zajato, z nichž se většina ze zajetí také nevrátila.