Krajan z Kanady Jírovec: Srabi v české politice, vyvolávání světových konfliktů kvůli jistým zájmům v USA, démonizace Ruska...

19. 12. 2014 15:41

PŘELOM ROKU - CIVILIZACE A MY Václav Havel a Jára Cimrman mají něco společného. Jejich skutečné vlastnosti jsou v podstatě neznámé a oběma se někteří lidé dokážou zasmát. Takhle mimo jiné účtuje se symbolem prvního českého prezidenta biolog žijící v Kanadě Jiří Jírovec. Pro čtenáře ParlamentníchListů.cz vybral i pasáž ze Švejka, prý k předvánočnímu rozjímání. Píše se v ní o exkrementech, krvi a vystřeleném mozku.

Krajan z Kanady Jírovec: Srabi v české politice, vyvolávání světových konfliktů kvůli jistým zájmům v USA, démonizace Ruska...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Jírovec

Jak si podle vás vedla koaliční vláda v uplynulém roce?

Vedla si přesně tak, jak se očekávalo. Tři strany si přisvojily heslo "Bude dobře" a dohodly se na trojkoalici, která bude po nějakou dobu zaručovat jeho naplnění. Z jejich hlediska zatím dobře je, protože mají moc. Koaliční smlouvy jsou zlořád, umožňující ustoupit z jakékoli části původního volebního programu. Tak říkajíc "bez ztráty kytičky". V případě ČSSD to například znamená totální ústup od jistě možného napadení církevních restitucí. Katolík Sobotka se dohodl s katolíkem Bělobrádkem a je vymalováno. Prvně jmenovaný se možná půjde vyzpovídat z toho, že voličům hanebně lhal. Za pár zdrávasů, vyfutrovaných miliardami v církevních kapsách, rozhřešení jistě dostane. Nejsou chudí duchem, jsou církvi zapotřebí ohledně blahoslavení?

Vláda má svoji běžnou agendu, kterou musí naplnit, ale v tom zbytku je těžké najít, cokoli by stálo za zmínku. Na trojkoaličním pískovišti se hraje celkem trapná hra. Sobotka pokračuje v tom, co se naučil během své politické kariéry, totiž mluvit dlouze o čemkoli a potlačit jakoukoli myšlenku, která snad v projevu mohla být. Typickou ukázkou jeho neschopnosti byl komentář k házení vajíček na Zemana při vzpomínkovém shromáždění na Albertově. Skutečný premiér by řekl, že takové chování je nepřípustné a že jeho vláda zajistí, že viníci budou potrestáni. Tečka. Český nýmand se rozhovořil a dodal cosi v tom smyslu, že si to Zeman vlastně svým chováním zasloužil.

Jistě, Zeman má u něj vroubek, protože ho chvíli smažil před jmenováním za premiéra, ale jen slaboch takové věci začne později vytahovat. Sobotka měl svrchovaný zájem na tom stát se premiérem. Teď jím je a snaha udržet se u moci ochromuje jeho chování i nadále. Proto ve vládě zlikvidoval Babišovo obvinění, že se ministr zdravotnictví Němeček podílel na korupci. Tedy v době, kdy byl ředitelem nemocnice. Sobotka celou věc zametl pod koberec výrokem, že si to s ministry vyříkal. Vláda zůstala celá a on premiérem.

Babiš se drží mimo. Chování poslanců ve sněmovně sleduje s humorem sobě vlastním. Preference jeho strany rostou, aniž by musel tahat esa z rukávů. ANO by nejspíš v příštích volbách posílilo, ale zatím ne tak, aby nemuselo jít do koalice s jinými stranami. Bělobrádek se úspěšně ohání heslem "Co bylo ukradeno, musí být vráceno". Má v referátu vědu a výzkum, což rovněž není příliš kompromitující portfolio.

Stále se omílají obavy z kumulování moci v rukou Andreje Babiše. Jsou ještě pořád oprávněné? Nebude pro politickou garnituru lepší ho odsunout na Hrad?

Takové obavy nelze ani potvrdit, ani vyvrátit, protože schůze vlády nejsou veřejné. Kumulace moci je navíc věc relativní. Ministerstvo financí je z těch "silových", ale samotný ministr nemůže prosadit všechno. Stejně tak to nedokázal jeho předchůdce Kalousek. Obava z Babiše se týká především politických špiček samých. Je jiný než oni a je na nich do značné míry nezávislý. Jako úspěšný podnikatel se jim může posmívat, že oni stát neumějí řídit a podle toho to pak vypadá. Odtud pramení jeho výrok, postupem času v médiích překroucený, že by chtěl stát řídit jako firmu.

Nechci vypadat jako poručík Dub, který svoje úvahy začínal "pamatuji se, že jsem o tom již před válkou hovořil s panem okresním hejtmanem". Musím se ale zmínit o dvou řešeních, která mě napadla a veřejně jsem je diskutoval. První se týká druhého penzijního pilíře. Odpůrci jeho zrušení se ohánějí slovem systém. Politik miluje systémová opatření a dodává, že jediné, co se dá na zavedeném systému měnit, jsou jeho parametry.

K této filozofii je třeba dodat, že právě parametry mohou pokurvit jakýkoli systém. Kdybych byl Babišův poradce, řekl bych, aby klidně ten druhý systém nechal být. Když si lidé myslí, že jim vydělá majlant, tak ať v něm zůstanou. Změnit by se měl parametr, který okrádá první pilíř o tři procenta. Když ho změníme na 0,03 %, bude to stále jen parametrická, a tudíž politicky korektní změna.

Druhé řešení se týká způsobu, jakým se vybírá DPH. Babišovi bych navrhl, aby se jeho tým věnoval kanadské zkušenosti z převedení daňové povinnosti z mezičlánků řetězu mezi prvovýrobcem a spotřebitelem na konečného příjemce zboží či služeb. V Kanadě, a byla to pravicová vláda, která změnila celý systém, byly zrušeny výrobní daně z mezičlánků na cestě končící kupujícím. Zrušením výrobní daně se, často jen teoreticky, snížila cena zboží a koncovému spotřebiteli byla k ceně připočítána tak zvaná Goods and Services Tax (GST). Například v případě pohonných hmot se stát nezajímá o to, jak a za kolik se pohonné hmoty dostaly do nádrží u pump. Stát kontroluje jen konečný stupeň prodeje, tedy kolik pumpa prodala zákazníkům a zda tomu odpovídá odevzdaná GST .

Mluvil jsem o tom s jedním ekonomem. Kdesi jsem zaslechl, že o tom Babiš uvažuje. Skutečná míra Babišovy moci se ukáže právě v oblasti daňových výběrů. Aby to dokázal, musí se střetnout s mafiány všeho druhu, kterým hrozí potenciálně obrovské ztráty. Pokud jde o přesunutí Babiše na Hrad, nedokážu si představit, že by o něm osobnost jeho typu vůbec mohla uvažovat, natož pak toužit. Může ale vzniknout situace takového rázu, že jeho protivníci napřou síly a znemožní, aby se stal příštím ministerským předsedou, a on odejde do soukromého sektoru.



V zahraniční politice je vládnoucí garnitura opět dost rozvrstvena jako za prezidenta Václava Klause. Co by ji mohlo spojit?

Rozvrstvení ve vládnoucí garnituře a obecně v české společnosti je dáno tím, že různé špinavosti vyplynou na povrch daleko rychleji než dřív. To znamená, že kromě několika kovaných jedinců existuje velké množství těch, kteří se snaží velmi rozpornými informacemi probrat k názoru, za kterým by mohli stát. Za příklad může sloužit zpráva o tom, že USA nechaly mučit zajatce. To je vlastně stará záležitost, protože o převozu zajatců do jiných krajin se vědělo již dávno. Nehledě na to, že Clinton i Bush podepsali příkazy, které takové metody umožnily.

Mučení je samozřejmě účinné, to víme již z manuálu katolické církve známého jako Kladivo na čarodějnice, Malleus maleficarum. Všichni se nakonec ještě rádi přiznali, že souložili s ďáblem a lítali na koštěti. Jejich přiznání byla považována za dostatečně pravdivá, aby čarodějnické majetky i hrdla propadly spravedlnosti. V českých médiích těžko najdete vysvětlení, proč bylo zřízeno a stále existuje vězení na Guantánamu. Toto území, de facto i de jure, patří Kubě. Nevztahuje se tedy na ně právo poskytované na americké půdě ohledně nároku na spravedlivý a nestranný soud. Tím se zabíjí dvě mouchy jednou ranou: americká vláda může do omrzení tvrdit, že na své půdě dodržuje lidská práva, včetně oněch soudů, a navíc její veřejnost neslyší výpovědi o lidech z cizího území a z nezákonnosti jejich držení bez soudu a rozsudků.

Toto pokrytectví přetrvává v tom, že USA nemohou Guantánamo zrušit, aniž by poslaly vězně na cizí území. Kdyby je přemístily na své vlastní, nastal by opět problém se soudy. Za příklad může být vzata i Ukrajina. Původní Majdan, kam jezdil demonstrující podporovat Zaorálek i Schwarzenberg, byl zapomenut, stejně tak jako důvody, proč se tam Západ snažil dát botu do dveří.

Rozpor ve vládnoucí garnituře je více lidský než politický. Ten druhý by se dal urovnat. Ten lidský ne, protože v něm převažuje cit a zdravý rozum. V Česku se dostal do popředí zájmu Petr Drulák, první náměstek ministra zahraničí. Prý by chtěl odklonit českou zahraniční politiku od té, kterou reprezentoval Václav Havel. Ó hrůza, říkají ti, kteří se stále vezou na vlně jeho bývalé popularity. V tomto sporu ale uniká naprosto zásadní věc, že Havlův postoj byl ryze politický – přes všechny bláboly o lidských právech – a umožňoval přijímat anebo přehlížet slabosti světa tak, aby nenarazil tam, kde nechtěl. Dárcům čestných doktorátů taková věc unikla. Politický přístup má v sortimentu pravidlo držet hubu a krok. Ve zpolitizovaném Česku se prakticky nedozvíte o světě nic než obvyklé fráze o demokracii, která jinde chybí, a o boji za tahle lidská práva.

Proto se nikde nemluví o tom, jak žili lidé třeba v Libyi nebo Iráku, nemluvě o Afghánistánu, kterému jsme dopřáli již víc než třicetiletou válku. Pamatuji se na rozhovor, který poskytla v Kanadě afghánská disidentka. Řekla – cituji, jak si to pamatuji – že to, o co se Západ snaží, abychom se my ženy mohly vzdělávat už v Afghánistánu, bylo za Karmala a Nadžíbulláha, jenže Západ podporoval mudžahedíny, kterým byla proti mysli pozemková reforma a odklon od náboženství. Pak přišla sovětská invaze. Zbigniew Brzezinsky o ní prohlásil, že se USA podařilo zajistit, aby SSSR měl svůj vlastní Vietnam. Po ní Taliban a od roku 2001 zásah USA a jeho ochotných spojenců.

V české společnosti platí pravidlo: "Cokoli Zeman řekne, může být a je použito proti němu". Proto byl napaden jeho výrok, že bychom se měli v Číně učit, jak stabilizovat společnost. To je svrchovaně lidský postoj. "Von ten Zeman není tak blbej", chtělo by se říct, aby neviděl, jak obrovský problém je udržet v chodu zemi s miliardou a třemi sty miliony obyvatel. V české kotlině je skoro nemožné ukočírovat deset milionů demokratů. Stabilizace společnosti je nepochybně jedním z velkých témat budoucnosti. Sociální sítě totiž umožňují velmi rychlou mobilizaci velké masy lidí. Navíc mají výhodu v tom, že k přijetí výzvy není třeba jakékoli znalosti o dané věci. Kolik lidí, kteří mávali červeným papírem skutečně vědělo, co kde Zeman řekl. Podle mínění "pravdoláskařů" vyměnil Zeman lidská práva za kšeft. Zní to jako nekupujte u Číňanů, dokud nebude v Tibetu Dalajláma. Skutečnost je ovšem taková, že kšeft staví nad lidská práva ziskuchtivost.

Onehdá jsem si koupil rukavice. Prostudoval jsem visačku a zjistil, že je jako výrobce označena společnost Lowe Alpine z Velké Británie. Pak následuje informace o dovozci z Velké Británie a pod tím se na posledním řádku krčí "Vyrobeno v Číně". Kolik centů asi dostal ten, kdo rukavici ušil tam, kde to je s lidskými právy tak špatné, než ji kdosi v Praze prodal za nějakých dvacet dolarů? Pak mě ale napadlo, jak to je s lidskými právy bývalých zaměstnanců Rukavičkářských závodů v Dobříši. Tento známý podnik se podařilo zprivatizovat k likvidaci.

Rozkol týkající se zahraniční politiky není možné zlikvidovat, pokud ve vládnoucí garnituře budou existovat srabi, kteří si netroufnou těm mocnějším říct, že v tomhle s nimi nejedou. Kdysi, možná pod vlivem, či v jiné slabé chvilce sám Havel prohlásil, že Československo prý nevstoupí do žádných vojenských seskupení.



Je pravda, jak napsal Oskar Krejčí, že za Komenského, Palackého či Masaryka měl český národ zahraniční politiku, aniž měl stát, kdežto dnes má stát, aniž má skutečnou zahraniční politiku?

Oskar Krejčí toho ví neskonale víc než já. Staré časy lze s těmi současnými těžko srovnávat. Souvisí to s šířením informací a rychlostí tasení kvérů. Jan Werich v jedné předscéně vysvětloval, že se svět zmenšil. "Dřív, než jeden král řekl druhému, že je vůl, to to trvalo… Kdežto dnes to je tůtutů, takže to ví ještě dřív, než to řeknou. Ale tenkrát nebyli tak hákliví," sdělil. Chci tím říct, že tenkrát bylo lehčí domnívat se, že ten či onen panovník něčemu vládne a má nad tím kontrolu.

Otázka je, do jaké míry je možné, aby měl stát skutečně samostatnou zahraniční politiku, zejména ten malý. Mohl by mít, ale musel by mít skutečně silnou osobnost v čele, ne sraby. To je samozřejmě teorie. Čtenář si může vzpomenout, že se jakýsi americký politik pozastavil nad Zemanovým výrokem. Česká odezva byla zbabělá. Nikdo neřekl, že jim do Zemana nic není. Míru srabství je těžké odhadnout, pokud nevíme, jaké metody na lámání rukou má ten mocnější v záloze.

Myslíte si, že je Tomáš Garrigue Masaryk opravdu tím totálním symbolem a vzorem, anebo si ho idealizujeme?

Symboly jsou to, co jsou, tedy zkratkou, která dává publiku povinnost nekritizovat a s ní související právo nemuset vědět. Třeba střílení do dělníků za První republiky není nezbytně spojeno s osobou Masaryk. Byl to projev moci, která si nechtěla nechat rozvracet kapitalismus. Kdyby člověk šel do archivů, našel by možná i to, že byl Masaryk událostmi otřesen a že třeba i zaprotestoval. Neudělal ale nic proti tomu, aby se to neopakovalo.

Přístup k Masarykovi se s dobou poněkud mění, takže lze najít i úvahy o tom, že spolu s Benešem oklamal Wilsona, když údajně popíral existenci významné německé menšiny na historickém území a dostal souhlas se vznikem Československa. To je samozřejmě jen součást propagandy, která se snaží ukázat, jaký jsme proradný živel a jak jsme Němcům uškodili.

Zdá se, že Masaryk je coby symbol oživován z potřeby obdivovatelů Václava Havla. Ti potřebují vytvořit iluzi, že on a jen on je jediný a opravdový následovník TGM.  Karel IV. je osobnost příliš vzdálená a Jára Cimrman je pro srovnání s Havlem osobou nežádoucí. Mají však některé společné charakteristiky. Například jejich skutečné vlastnosti jsou v podstatě neznámé a oběma se někteří lidé dokážou smát.

Odlehčeme tuto odpověď konstatováním, že Cimrmana lze pojednat daleko pravdivěji třeba prostřednictvím laviček s nápisem "Zde Jára Cimrman nikdy neseděl".  Vykladači Havlovy všudypřítomnosti ospravedlňující kšeft s jeho lavičkou používají slova samotného Cimrmana: "On tu byl, tady všude seděl, tam, kde sedíš ty a ty." Ta se ovšem týkala jiného českého velikána, v chodském nářečí hobra Kolodíje.

Neposílila v Česku moc nevolených bezpečnostních struktur, jako jsou soudci, státní zástupci, policie či zpravodajské služby?

Nad bezpečnostními agenturami existuje formální dohled. Pokud posilují moc, je to doklad toho, že je jejich kontrola, úmyslně či neúmyslně, nedostatečná. Každá instituce má určitý počet zaměstnanců, kteří si rádi natřásají peříčka, a tak se ukazují v médiích. Když se k tomu přidají ukázky nekompetentnosti a nebo brutálního jednání, pak může vzniknout dojem o posilování jejich moci. V tomto smyslu lze za jeden z nejvýstražnějších příkladů uvést kauzu Davida Ratha. Není třeba příliš pochybovat o tom, že má politický motiv. Rath byl potenciálně nebezpečný i Sobotkovi, protože je daleko výraznější osobnost. Proto se od něj ČSSD tak rychle odstřihla.  

Připomeňme si výroky žalobců o tom, jak nebezpečný zločinec to je, připomeňme si jeho vodění v poutech do Sněmovny s doprovodem helikoptér a spousty policejních vozidel, jako by šlo o nadlidského hrdinu ze seriálu, který by po zbavení pout obratem rozboural vše v okolí a unikl do vesmíru. Rathův případ se táhne již bezmála tři roky. Nakonec půjde doztracena.

Nedostatek skutečné kontroly představuje i skandál GIBS. To je složka bezpečnosti, která má bdít nad dodržováním zákonů v bezpečnostních sborech. Ukázalo se, že kdosi nechal do určitého počtu služebních telefonů nainstalovat software, který umožňuje odposlouchávat rozhovory a sledovat pohyb telefonů, respektive jejich držitelů. V normální společnosti by byl šéf takové instituce okamžitě vyhozen a instituce sama rozmetána, protože víra v její schopnost odhalit nezákonnosti by byla nenávratně otřesena. V Česku se ovšem nestane vůbec nic. Pokud jde o soudy, pochybná je již jejich praxe, podle které se odvolání často vracejí "dolů", což jednotlivé kauzy nadměrně protahuje.  
 
Zpravodajské služby jsou kapitola sama pro sebe, protože se vymykají kontrole všude. Proniknout do jejich jednání a komunikací je skoro nemožné. Mučení zajatých cizinců již bylo zmíněno. Pozoruhodné na něm je, že CIA například spolupracovala mimo jiné i se Sýrií, protože tato země byla pro mučení uznána jako nejvhodnější. To samozřejmě nebránilo, aby ji USA veřejně odsuzovaly kvůli lidským právům.



Neschyluje se k velké změně světového řádu? Třeba odsunutí dolaru na vedlejší kolej, možné spojení Ruska a Číny těsnějším svazkem proti USA či něco podobného?

V České televizi řekl senátor Kubera (ODS) velice zajímavou věc. Bylo to v pořadu Máte slovo. Senátor prohlásil, že dluhy jednotlivých států dosáhly takové úrovně, že jsou odstranitelné jen válkou. Je to nepochybně jedna z možností. Idiotů s prstem na spoušti je po světě dost. Odsunout dolar na vedlejší kolej není zřejmě jednoduché, protože věřitelé nebudou chtít ztratit investici, kterou do dluhopisů vložili.

Změna světového řádu není možná bez určité vize. Ta americká samozřejmě existuje, ale je založena na vojenské a ekonomické převaze. Problém je v tom, že ve společnosti, která je do značné míry nevzdělaná, a navíc ohlupovaná náboženstvím, je těžké najít lidi, kteří by se mohli povznést nad tak nízký společný jmenovatel. Zároveň je třeba vidět, že USA potřebují přinést do vlastní země co nejvíc bohatství odjinud. V současné době nemají moc úspěchů ve střední a jižní Americe. Zbývá tedy Afrika a Rusko. USA potřebují přitáhnout bohatství, aby uspokojily svoje bohaté a odsypaly trochu těm méně šťastným.

Obepínání Ruska vojenskými základnami a vyvolávání konfliktů jinde po světě je samozřejmě v zájmu výrobců zbraní a obchodníků s nimi. Není-li nepřítel, je potřeba zařídit, aby se objevil. Pokud jde o Rusko, je zřejmé, že Západ, který je podělaný z toho, když národní produkt stagnuje a nebo dokonce o těžko měřitený zlomek procenta poklesne, nechápe, že se Rusko v nedávné době dokázalo vypořádat s poklesem o nějakých čtyřicet procent.

Rusko je nepochybně schopné absorbovat podobný útlum i v budoucnosti. Další věc je, že současné sankce nakonec povedou ke zvýšení soběstačnosti. Změny na globální úrovni lze těžko předvídat. Je celkem zřejmé, že spolupráce Ruska s Čínou může pro Evropu a USA znamenat značný problém. Sem zapadají výroky amerických politiků o tom, že je Rusko příliš veliké na to, aby mu patřila Sibiř, tedy hlavně její surovinové bohatství. To je ostatně i důvod současné démonizace Putina a Ruska.

Dá se to říct ještě jinak. Kovbojská mentalita Američanů je vhodná pro jich obyvatelstvo. Jsou přesvědčeni, že jsou Bohem vyvoleni vést svět. S trochou zdravého rozumu je ale zřejmé, že se svět již dávno nedobývá vojensky, ale ekonomicky. Němci nemuseli poslat wehrmacht, aby získali Mladou Boleslav. Je zřejmé, že součástí nového světového pořádku musí být i jiné přerozdělování bohatství uvnitř té které společnosti. Musí padnout tabu o právu na jakkoli velký majetek.

Na jedné straně EU dohaduje TTIP a na druhé někteří volají o těsnější svazky s BRICS. Co vy podporujete?

Potíž je v tom, že o TTIP vlastně nikdo pořádně nic neví. Tím méně pak o tom, jak budou jednotlivé pasáže uplatňovány a vysvětlovány v soudních sporech. V této souvislosti je dobré připomenout spor Železného s Lauderem o TV Nova. Lauder nakonec dostal odškodné za to, že prý Česká republika dostatečně nehájila jeho investici v Česku. Státu by ale do jednání dvou soukromých subjektů nemělo nic být – snad kromě vybírání daní a dodržování českých zákonů. Kdosi schválil a podepsal naprosto nevýhodnou dohodu s Američany.

Je možné, že pokud bude TTIP dosti chytře formulováno, může být za špatnou ochranu investice považováno například ustavení odborové organizace a nebo vymáhání zákonů na ochranu životního prostředí. Další otázkou je schopnost českých společností i české vlády najít peníze na případné spory s USA. Potíž se smlouvami o volném obchodu je rovněž v tom, že vedle využívání levné pracovní síly umožňují dovoz na dříve chráněné trhy. To ovšem často znamená zvýšení cenové hladiny, takže se některé zboží stane pro nízkopříjmové skupiny obyvatel nedostupným. Do jaké míry by mohl svazek BRICS zabránit takovým praktikám, je těžké předvídat.



Myslíte si, že by to za pár let na Zemi mohlo vypadat jako v nějakém katastrofickém americkém filmu?

Konání srabských politiků může takovou situaci přivodit. Katastrofické filmy a různé počítačové hry jsou přípravou přiblblého publika na zdánlivě odkrvenou válku. Myslím, že to byla firma Google, která po protestech stáhla střílečku, jejímž smyslem bylo zastřelit ve škole co nejvíc žáků.

Když letí astronauti mimo Zemi, neustále se srážejí se zlem. Tasí, co jim civilizace dala, a zabíjejí až do úplného vítězství. Zase, nikde žádná krev, ani nářek raněných, létající utržené hnáty a vyhřezlé střeva a mozky. Nikde žádná snaha zjistit, jestli tam někde daleko nejsou lepší ženské nebo chlapi, než tady na Zemi. Jako by byl nějaký lepší důvod, proč matičku Zemi vůbec opouštět než najít lepšího partnera a nebo tchyni.

Děsy války už dávno popsal Hašek. Například v této pasáži, která se tak pěkně hodí k předvánočnímu rozjímání: "Nedávno nám vypravoval jeden zraněnej kamarád v Budějovicích, že se podělal třikrát za sebou. Napřed, když lezli z dekunků nahoru na plac před dráthindrnisy, potom, když je začali stříhat, a potřetí, že to pustil do klahot, když proti nim hnali Rusové s bajonety a řvali "urá". Pak začali utíkat zpátky do dekunků a z jejich švarmu nebylo ani jednoho, kterej by nebyl podělanej. A jeden mrtvej, kterej ležel nahoře na dekunku nohama dolů, kterýmu při forikungu šrapák utrhl půl hlavy, jakoby ji seřízl, ten se v tom posledním vokamžiku tak podělal, že to z jeho kalhot teklo přes bagančata do dekungu i s krví. A ta půlka lebky i s mozkem ležela zrovna pod tím."

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 407 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Proč si ti Američané převážejí na východ tolik techniky? Nepřátele odradíme, ujistil nás velitel jejich jednotky ve Vyškově

21:29 Proč si ti Američané převážejí na východ tolik techniky? Nepřátele odradíme, ujistil nás velitel jejich jednotky ve Vyškově

REPORTÁŽ „Naším cvičením chceme především odradit všechny nepřátele Severoatlantické aliance, ať už …