Jak dopadne Sobotkova vláda?Anketa
Když se dnes politici zamýšlejí, na čem ušetřit, co byste navrhoval škrtnout?
On ale přece nikdo opravdu šetřit nechce. Snad kromě Andreje Babiše. To, co vidíme, jsou drobné fígle. Musím připomenout britskou reality show „Jistě, pane premiére". Když potřebuje Sir Humphry prosadit zvýšení mezd úředníků státní správy a v jeho rámci především ten svůj, poradí mu jeho předchůdce řadu triků, jak to zvýšení zamaskovat. V Česku se s oblibou používá kombinace nízkého základního platu a prakticky nekontrolovatelných odměn. Na paní jménem Jana Nagyová si jistě každý vzpomene. Možná, že se jí kdysi pro efekt snížil základní plat o nějakých deset procent, ale pak dostávala statisícové odměny.
Má-li vláda ušetřit, musí okamžitě udělat dvě věci. Za prvé zavést pravidla, která by znemožnila uzavírání „nevypověditelných smluv". To nemůže být nic přehnaně složitého. Na to stačí jednoduchý požadavek, že každá smlouva na veřejné zakázky musí obsahovat podmínky pro její vypovězení. Za druhé je třeba zjednodušit pojem „politická odpovědnost". Stačí, aby politik v exekutivní funkci byl za výsledky své práce odpovědný. Politická odpovědnost se přiznává lehce. Udělal to Alexandr Vondra i Jaromír Drábek a až se trochu zapomene, mohou promarňovat další stovky miliónů.
Co říkáte na informace o Sobotkovi v záležitostech náhrad a OKD?Anketa
Je nepochybné, že obrovské peníze utíkají do externích právních služeb a IT produktů. Je to zlatý důl, protože jde o činnosti, kterým většina lidí nerozumí. Mám určitou zkušenost s databázemi. Obrovský problém nastane, když se management rozhodne koupit hotový produkt a uvěří slibům, že dodavatel později upraví, co bude třeba. Developeři nikdy nepřijdou „dolů" k lidem, kteří databázi jednou budou používat. Společnost, ve které jsem pracoval, se dala nachytat na produkt, který měl spoustu různých menu, z nichž bylo nutné zvolit určitý parametr a nakonec vepsat výsledek analýzy. Moje skupina zpracovávala asi 20 000 jednotlivých výsledků ročně, takže použití oné komplikované databáze by bylo znamenalo nějakých 100 000 kroků navíc. Nesmyslně zakoupená databáze byla nakonec vyhozena a ztráta několika set tisíc dolarů odepsána. Problém dodávat zprávy v požadovaném elektronickém formátu jsme vyřešili kombinací Excelu a Accessu a několika makro gombíky.
Psali jsme:
V této souvislosti mě napadá projekt IZIP. Ten byl v zárodku zabit tím, že nebyl povinný. To znamená, že se lékař nemohl spolehnout na to, že v pacientově elektronické knížce je vše z jeho historie. Přitom není technicky složité uspořádat výsledky měření, aby lékař dostal na obrazovku příslušné grafy a viděl, zda jsou kritické hodnoty v normě, anebo se třeba trvale zhoršují. Snadný přístup k historii pacienta by dal lékaři víc času na to, aby mluvil s pacientem. Bohužel se zdá, že šlo jen o to, vydělat co nejvíc.
Fotogalerie: - Pozvánka do Soči
Určité úspory by se zřejmě daly najít i v institucích. Slučování ministerstev nemá příliš velký smysl, pokud se současně nelikvidují nebo nezjednodušují agendy. Je třeba vidět, že pokud veřejný sektor nabízí stabilitu zaměstnání, představují jeho zaměstnanci určitou jistotu pro ekonomiku, protože nepřestanou nakupovat. V Česku existuje neuvěřitelné množství služebních aut. Jedna známá mi vysvětlila, že existuje manažérský žebříček, pokud jde o modely. Něco jako Mercedes, BMW, Audi a VW. To vše bez DPH. Zjevně jde o složitý problém, protože stát přichází o DPH a současně se oslabuje trh aut, protože služební auta jsou často používána pro soukromou potřebu. Nejde ale o jednoduchou aritmetiku. Něco by se dalo ušetřit zrušením Senátu a Ústavu pro studium totalitních režimů. Naše společnost potřebuje spíš instituci, která by studovala, proč je naše společnost tam, kde je.
Jak si bude Andrej Babiš stát u české veřejnosti na konci roku?Anketa
Myslíte si, že byla devalvace koruny ČNB nutná? Hned poté vystřelily v Česku ceny téměř všeho opět dost nahoru...
Měnové záležitosti se vymykají mé představivosti. Česká koruna má výhodu v tom, že nezajímá měnové spekulanty. Když ji nikdo nedrží, nemůže oslabovat její kurs masivním prodejem. To znamená, že je poměrně stabilní. To, že její kurs mění několik nikým nekontrolovatelných chlapíků, může souviset s tím, že již dlouho nic neudělali a tak vytáhli hračku ze šuplíku. Pocit, že mohou něco změnit, je patrně podobný tomu, když si hrají generálové. Většinou je taky dobře, když se do ničeho nepustí. Za zdůvodnění, že slabší koruna podpoří vývoz, by je za Karla IV. protáhli v síti pod mostem. Je celkem dobře známé, že náš vývoz má ohromný přebytek, i když není jasné, kam ty miliardy tečou. Zdražovat dovoz v situaci, kdy roste počet lidí na podporách, nejsou dostatečně valorizované penze a roste počet lidí ohrožených chudobou, se blíží zločinu.
Kanada si uchovává vlastní měnu, kanadský dolar. Ten je pro spekulanty zajímavější než česká koruna a tak je citlivější na spekulace na měnových trzích. Kdysi měl stejnou hodnotu jako americký dolar. Pak šel dolů a v roce 1990 měl hodnotu pětaosmdesáti centů, aby kolem roku 2000 klesl na pětašedesát a pak začal růst až k paritě. Přitom je kanadská ekonomika těsně navázaná na americkou, takže pokles kanadského dolaru o pětatřicet procent nelze zdůvodnit produktivitou. V médiích byla vláda obviňována za jakýkoli dosažený kurz. Když bylo pětašedesát centů za americký dolar, začaly kolabovat kanadské hokejové kluby, protože ty platí hráče v amerických dolarech. A to už bylo vážné.
Co si myslíte obecně o nově jmenované vládě?
Česká republika je v krizi. Přímo v hluboké, pokud věříme zveřejněným statistikám, projevům bývalé opozice, varování té současné a médiím. Vzdělávací soustava příliš nevzdělává, zdravotnictví je v krizi, ekonomika produkuje spíš nezaměstnané, evropské fondy se nečerpají, přibývají lidé ohrožení chudobou, pořád se krade a neplatí daně. Opojení z politického zlikvidování Davida Ratha opadlo. Nakonec proti němu mají jen několik mizerných miliónů, které patrně směřovaly do pokladny ČSSD. Není zrovna trestné mít u sebe takovou částku. Petr Nečas kritizoval policejní zákrok proti své milence a současné manželce tak vehementně, že občan nemá jinou možnost než povzdechnout, že je všude bordel.
Psali jsme:
Údajný zlosyn Ivo Rittig se usmívá z Monaka, miliardy zadržené švýcarským soudem patrně uniknou z dosahu a zlaté cihly objevené policií v bankovních trezorech nestojí jejich majitelům zato, aby se o ně přihlásili. Policie nic neví, banka nic neví. Lid nic neví. To odpovídá nápisu v jednom vtipu „co lid neví, nikdo neví". Když už jsem zmínil Monako, tak naši skvělí daviscupoví playeři tam sídlí, aby nemuseli platit české daně. Vlastenectví má své finanční meze. K tomu je nutné dodat, že společnost je zoufale pravo-levě rozdělená. Prý tak, že kdyby jednou zvítězili komunisté, došlo by k občanské válce. Kdosi z Klausových věrných to řekl.
Taková tedy je výchozí situace. Když už k ní došlo, bylo by logické jmenovat vládu z nejlepších odborníků, kteří jsou k dispozici nikoli napříč politickým spektrem, jak se s oblibou říká, ale napříč celou společností. K tomu ovšem nemůže dojít, protože máme tuhle demokracii, v níž vůle voličstva katapultuje do sedla politiky, kteří mezi sebou uplácají takovou či onakou koalici. To ovšem vede ke značnému znehodnocení „napříčného" požadavku. Ministři se pak hledají pouze napříč jednou stranou, přičemž do hry vstupují regionální, tedy mocenské hrátky vůdců politických stran .
Kdyby byl Miloš Zeman skutečný formát, měl vystoupit a říct, že to, co se událo za posledních pětadvacet let, nemůže pokračovat a že tedy jmenuje ministerským předsedou někoho zcela mimo politické partaje. Prezident má přístup k informacím, včetně těch nejtajnějších. Mohl říct národu pravdu o stavu věcí, ale zůstal v polovině cesty. S jistým sebezapřením jmenoval Sobotku a hned začal stejný boj o pašaliky jako jindy. Máme nové ministry a bojuje se o jejich náměstky, kteří je mají krotit, aby se nezašlo příliš daleko.
Jak jste hodnotil nechuť prezidenta jmenovat třeba Martina Stropnického jako neodborníka na obranu?
Hodnotit jednotlivé jmenované ministry je těžké. V republice je určitě řada generálů, kteří by měli pro armádu lepší pochopení než herec, který nebyl uznán dostatečně schopným, aby vedl Divadlo československé armády, známé nyní jako Vinohradské. Na druhé straně ANO patrně nemá nikoho lepšího než Martina Stropnického. Když nic jiného, Stropnický umí ministra zahrát. O novém ministru kultury Danielu Hermanovi lze s jistotou říct, že se svou nenávistí k minulému režimu nebude schopen současnou společnost spojovat. Jako katolík bude nepochybně bránit cirkevní restituce a zbytek se ukáže.
Sobotka bude s máslem na hlavě a katolickou vírou těžko prosazovat jakoukoli změnu církevních restitucí. Hlavní bod volebního programu poslal, po vzoru „Jistě pane premiére", do rukou jakési komise. Tím je problém zpola pod kobercem. Pavel Bělobrádek ho tam pak dokopne prostřednictvím hrozby, že jinak opustí koalici.
Jediným důvěryhodným ministrem se zatím zdá být Andrej Babiš. ČSSD mu přepustilo finance a teď se zoufale snaží o to, aby mělo prvního náměstka přes daně. Babiš je pro ostatní nebezpečný tím, že se dostane k informacím, které mohou zdiskreditovat mnohé politiky. To ostatně ukázaly jeho odpovědi při interpelacích ve sněmovně 6. února 2014. Babiš tak trochu hraje svoji neobratnost v politice, ale rozhodně si nenechal nic líbit. Případný úspěch v nalezení úspor a omezení rozkrádání mu přinese vítězství v příštích volbách. Jakkoli je to nelogické, tomu musejí ostatní strany zabránit. Jeho protivníci proti němu mají jen údajnou spolupráci s StB, ale ta málokoho zajímá a Babiš to dobře ví.
Šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek prý jezdí do USA na léčbu roztroušené sklerózy. Nevíte o tom něco?
O pravé příčině Bělobrádkova odjezdu do USA uprostřed koaličních jednání vlastně nikdo nic neví. Jisté je jen to, že vedla ke zdržení, které bylo nakonec ochotně připsáno k Zemanovým hříchům. Na Bělobrádkovi je zajímavé to, že se nedovedl rozhodnout, o jakou pozici vlastně stojí.
Volba funkcionářů sněmovny byla nedůstojnou fraškou. V Kanadě je mluvčím parlamentu člověk, který zaručuje nestrannost při rozhodování. Jako autorita podléhá jen parlamentu, ale ne politické straně, z níž přichází. Mluvčí musí mít dosti hlubokou znalost jednacího řádu a v případě stížností vydává závazná rozhodnutí. Má taky právo napomínat poslance a případně je vykázat z místnosti.
V Česku to je přesně naopak. O takové pozice se bojuje, protože stranám jde o jejich zájmy a těm nestrannost jen škodí. Bělobrádek vsunul do koaliční dohody potenciálně výbušnou větu o chránění lidského života od okamžiku početí. Možná šlo o výsledek jeho cesty do USA. Pokud se tato věta dostane do programu vlády, lze čekat útoky proti „morning-after pills", potratům a antikoncepci jako takové. Současně se objeví snahy potlačit sexuální výchovu na školách. Bělobrádek si je nejspíš vědom toho, že má podporu katolické církve, která postupně vsunuje svoji botu do všech dosažitelných dveří. Věřící sice ubývají, ale restituce dávají církvi značnou ekonomickou moc.
Přežije tato vláda čtyři roky?
Jindřich Plachta říkal v jednom filmu: „Já neříkám tak, ani tak, kdo se ve mně vyzná". Bez pohledu do křišťálové koule asi lepší odpověď neexistuje. Je vcelku zřejmé, že z osobních důvodů stojí o co nejdelší přežití koalice především Sobotka. Jestliže se mu rozpadne a k tomu příliš opustí původní program ČSSD, bude pro něj platit slavná Homolkova věta „jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi pro mě mrtvej Homolka". Neúspěch by znamenal mrtvého, ve smyslu politicky vyřízeného Sobotku.
Ve filmu stál Luďánek jen proti byť značně korpulentní manželce. Sobotka stojí proti koaličním partnerům i proti opozici ve vlastní straně. Lze spekulovat, že o schůzce v Lánech věděl, a že tam byl Milan Chovanec jako jeho bílý kůň, který navrhoval zamlčení schůzky a pak všechno prásknul. Takový podraz na druhou se nezapomíná. Když bude Sobotka příliš ustupovat, narazí uvnitř své strany, což následně povede k oslabení jejích vyhlídek v dalších volbách.
Církevní restituce nejsou jen o penězích, půdě a moci pro katolickou církev. Způsob jejich schválení a zejména urychlený podpis smluv Nečasem vytváří precedens, že nelze změnit pochybně přijatý zákon anebo podepsanou smlouvu. Výmluva na serióznost je zcela nemístná.
Koalice vydrží, dokud ji stratégové jednotlivých stran budou považovat za užitečnou. Mohou se mýlit a vsadí na výhodnost předčasných voleb. „Mejlej se i ministři", pravil Švejk. Mohu se mýlit i já, ale jakékoli další volby mohou vést k odmazání ČSSD. Jednak proto, že není ochotna spolupracovat s KSČM - s komunisty se mluví jen tehdy, pokud to přináší nějakou výhodu - a vzájemně si s touto stranou přetahuje voliče. ČSSD utrpěla ve volbách vítězství v situaci, kterou jí přihrála katastrofická Nečasova vláda.
Koaliční strany jí rozhodně nebudou nahrávat, aby zvítězila znovu. Pokud bude KDU-ČSL skutečně lpět na jakýchsi principech, je možné, že koalici opustí jako první. Třeba kvůli lustračnímu zákonu. Patrně nejsilnější pozici má ANO. Budou-li koaliční partneři příliš znepříjemňovat Babišovi život, může z koalice odejít on. Kdyby odešlo ANO, pak je několik možností: utvořit menšinovou vládu, sestavit pravolevou koalici bez ANO a KSČM. Z opozice by ovšem musela vystoupit TOP 09, a dvě ze tří zbývajících stran. Do hry by nepochybně vstoupil prezident, který by menšinovou vládu nemusel jmenovat.
Neztrapnil se premiér Bohuslav Sobotka již před jmenováním vlády, když dal prezidentu návrh na jmenování ministrů s šesti chybami?
Sobotkův dopis je vrchol ledovce neschopnosti. Prezident Zeman udělal ve svém projevu před jmenováním ministrů cosi dříve nevídaného a neslýchaného. Upozornil totiž na nebezpečí zvané absolutní neschopnost. Možná to ani tak nemyslel, ale pustil džina z láhve. Sobotkova reakce byla velmi hloupá. Jednak projevil neznalost výrazu bonmot, protože to, co Zeman řekl, bylo varování před tím, co se od neschopných lidí dá očekávat. Sobotkovo vysvětlení „co se škádlívá, to se rádo má” šlo zcela mimo. Premiér zjevně nechápe, že podpisem přijímá odpovědnost za obsah dokumentu. Stejné nepochopení projevil i Nečas, když tvrdil, že jeho podpis pod Klausovou amnestií vlastně nic neznamenal.
Zeman mohl Sobotku skutečně sejmout, kdyby byl jmenoval ministry přesně podle toho dokumentu, anebo ceremonii předčasně ukončil tím, že by Sobotkovi dal dopis zpátky, aby ho přepsal. Pro české poměry je příznačný názor, že se taková věc neměla dostat na veřejnost. Jenže onen dopis je jen vrcholem pyramidy všech neschopností. Hlupáci, kteří takové triviální chyby dělají, a jejich nadřízení, kteří je bagatelizují, jsou ti, kteří nejsou schopni vyčerpat ohromné sumy z evropských dotací. Tam jde o ztráty v řádu desítek miliard, ale je to marný, je to marný, je to marný - nikdo za nic nemůže.
Zažil jste něco podobného v Kanadě?
V Kanadě jsem na podobnou situaci nenarazil. Musím ale zdůraznit, že zde má vlastnoruční podpis velkou váhu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
