Tomáši, jste uznávaný ve svém oboru. Procestoval jste celý svět a máte tedy jistě přehled o tom, jak situace vypadá na západě i východě. Když to srovnáte, jak se Vám žije v Česku?
Posledních devět let jsem prožil více méně za hranicemi České republiky. Svou zemi miluji, ale při svých návratech se nemohu ubránit pocitu, že jsou u nás lidé z nějakého důvodu permanentně naštvaní a stále je něco trápí. Nemyslím tím nějaké konkrétní případy, spíše celková nálada, která na vás dýchne po příletu na letiště Václava Havla.
Když se bavíte se svými vrstevníky z jiných zemí, jaký mají názor na ČR, na politickou či jinou situaci?
Jestliže se bavím s někým, kdo u nás ještě nebyl, pak se setkávám s touhou tuto chybu napravit. Většina mých přátel již obletěla svět několikrát dokola, ale návštěva Prahy je láká tak jako tak. Moji přátelé o politické situaci v České republice nevědí téměř nic, když už něco vědí, tak se jedná spíše o úsměvné či trapné incidenty, jako třeba - vyslovení nedůvěry vládě v období našeho předsednictví v EU a samozřejmě jistý problém s psacím perem. (úsměv)
Když vidíte debaty politiků, jejich hádky v Parlamentu, jejich nesoulad, co si pomyslíte? Co byste jim vzkázal?
Rád bych jim vzkázal, že je jejich úřad zavazuje ke slušnému a reprezentativnímu chování. Rád bych je poprosil, aby se zbavili malichernosti a v době zasedání vlády či Parlamentu odložili ego u vchodových dveří a mysleli hlavně na dobro těch, kteří je do úřadu zvolili.
Neuvažoval jste Vy sám, že byste někdy vstoupil do politiky?
Nemyslím si, že bych měl pro takovou práci vhodnou kvalifikaci. Nikdy jsem o vstupu do politiky nepřemýšlel a v několika budoucích letech jistě ani nebudu.
Mnoho lidí se dnes vrací k tomu, jak bylo za totality „líp“. Sociální jistoty, práce a podobně. Co si o tom myslíte?
Já jsem v té době nevyrůstal, minulý režim znám jen z učebnice dějepisu. Podle toho, co jsem se naučil na základní a střední škole v hodinách dějepisu, si nemyslím, že krok zpět by v tomto případě byl krokem správným směrem. Myslím, že by si všichni měli dát pozor na selektivní schopnost paměti. Paměť má tendenci zapomínat a vynechávat nepříjemné zážitky a doplňovat chybějící články skládanky logickými úsudky, které vyplývají z hezkých prožitků.
Psali jsme:
Nemyslíte si, že je to ale chyba právě politické reprezentace od roku 1989, která zemi vedla, a spousta lidí dře mnoho hodin denně, poctivě pracuje, přesto se nemá ani standardně, natož dobře?
Opět nejsem v postavení, abych na takovou otázku odpověděl s přesností. Každý si musí sáhnout rukou na srdce a zeptat se sám sebe, jestli náhodou nezaměňuje aktivitu s produktivitou.
Ze sportu moc dobře vím, že se dá pracovat velmi tvrdě a spousty hodin denně, ale bez jasné vize a přesné znalosti toho, co je potřeba udělat pro konečný dobrý výsledek, je celá taková práce k ničemu.
Nekvalitní předražené silnice, nekvalitní potraviny, nekvalitní zboží, obrovská korupce, lhaní, podvody – to vše reálně hýbe Českem. Jaký na to máte názor?
Takové věci se nedějí jen u nás doma, ale dějí se po celém světě. Tohle není otázka na téma: co je špatně s Českou republikou. Spíše bychom se měli ptát, co je špatně s lidstvem. Proč se neustále honíme za mamonem a přehlížíme reálné a opravdové hodnoty v životě.
Když se podíváte na špatné zákony, bezpráví, na to, že se šetří většinou na nemocných, zdravotně postižených a těch nejslabších, co je kde podle Vás špatně?
Myslím si, že jsme sociální ke špatné skupině obyvatelstva a tu skupinu našich spoluobčanů, kteří doopravdy naší pomoc potřebují a kteří si ji zaslouží, přehlížíme!
Kdy si myslíte, že ČR alespoň z poloviny dosáhne kvality života a úrovně třeba dnešního Rakouska, Dánska, Německa či jiných zemí?
Záleží na úhlu pohledu, jestli budeme čekat na to, až se okolní státy sníží na naši úroveň, nebo uděláme něco sami se sebou. Já bych hlasoval pro druhou variantu, pak jsou naše vyhlídky dobré a do osmi až deseti let bychom na tom mohli být stejně dobře jako oni.
Co Vám na Češích (oproti jiným národům) vadí a co máte naopak rád?
Náš alibismus, náš postoj k práci a hlavně neurvalost, která se v našem národě šíří velmi rychle. Mám rád naší schopnost improvizovat a vypořádat se s každým problémem.
Zrovna jste naskočil do projektu nové show na ledě Jen počkej, zajíci. Ten příběh vznikl v Rusku. Co si myslíte o současné situaci mezi Ruskem a Ukrajinou?
Modlím se, aby někdo dostal rozum a vyřešil tuto situaci jako člověk, ne jako velmoc, která se snaží poslat vzkaz zbytku světa. Rád bych, aby se takové problémy v jednadvacátém století nemusely řešit.
Politika se v pohádkách většinou, až na výjimky, moc neřeší. Co v současné době nejvíce řešíte Vy sám?
Naopak si myslím, že pohádky mají mnohdy až dost velký politický podtext. Řeší se v nich přeci souboj dobra a zla, stejně jako v politice. Jen politika většinou nekončí vítězstvím dobra. Já sám momentálně řeším ukončení studia na Vysoké škole ekonomie a managementu v Praze.
Co Vás jako mladého krasobruslaře kromě show Jen počkej, zajíci čeká kariérně nebo v osobním životě dál?
Ještě rok budu aktivně bruslit a cestovat po světě, a pak se budu muset někde usadit, protože mě kočovný život už pomaličku přestává bavit. Rád bych měl svůj vlastní prostor, který budu moci nazývat domovem.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
