Pracujete řadu let jako investigativní novinář České televize. Zveřejnění některých informací z vašich kauz, kterými jste se dříve zabýval, zahýbalo i českou politikou, například případ bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Jak vůbec vnímáte nyní naši politickou scénu? Je v ní více, či méně korupce než před deseti lety?
Korupce byla, je a bude, a jakmile se někdo dostane k moci a má snadný přístup k veřejným financím, tak ho to vždy může začít svádět k využívání těch peněz z menší či větší části ve svůj prospěch. Mění se pouze formy korupce. V dřívějších letech měla blízko k raketiringu, tedy k vydírání podnikatelů, kteří mnohdy neměli na výběr, a pokud chtěli, aby jejich firmy ekonomicky přežily, museli platit výpalné – různé poplatky či desátky. Zároveň mnozí státní úředníci, ale třeba i policisté vnímali své funkce jako cestu k lehce vydělaným penězům a k přijímání úplatků. Byli velmi náchylní bez ohledu na následky a škody, které tím páchali nejen vůči jednotlivým lidem, ale i celé společnosti.
I dnes korupce v politice pokračuje, ovšem skrytější a sofistikovanější formou. Oddělilo se totiž zrno od plev a mezi podnikateli již nejsou v tak velké míře zastoupeni gauneři z 90. let, kteří se tehdy právě za podnikatele vydávali, ačkoliv to byli obyčejní zločinci. Současní majitelé firem jsou již mnohem zkušenější a vzdělanější lidé, stejně jako zaměstnanci státní správy, a pokud se mezi nimi najdou takoví, kteří se korupčního jednání dopouštějí, postupují mnohem rafinovanějšími způsoby. K prosazení svých zájmů dokážou ovlivňovat tvorbu zákonů nebo jejich výklad, a když už ovlivňují výkon státní nebo komunální správy, zakrývají své úmysly například za dobročinnost a k samotným převodům korupčních peněz pak využívají složité bankovní operace, kdy částky končí na zahraničních účtech neprůhledných společností. Typické jsou třeba nákupy předražené reklamy za miliardy korun, kterými jsme se nedávno zabývali. I touto cestou byly generovány obrovské peníze, které mohly být následně využívány ke korupčním účelům.
Chcete, aby byl Radovan Krejčíř vydán do ČR?Anketa
Co říkáte na nový politický vzestup Jiřího Čunka? Ten má nyní velkou podporu voličů především ve Zlínském kraji, přestože byl před necelými deseti lety obviněn ze zneužívání sociálních dávek, když si měl ve stejné době ukládat do bank miliony korun, či když byl podezřelý z machinací okolo převodu podílu v bytovém fondu města Vsetína na jednu soukromou firmu. I když vyšší soudní instance pak Čunka osvobodily, přece jen zůstalo kolem těchto kauz více otazníků. Domníváte se, že lidé na to zapomněli, anebo že kontroverzní počínání politiků dnes veřejnosti už tolik nevadí? Panuje dnes jiná atmosféra ve společnosti?
Bohužel jsme dnes svědky toho, že volič už moc nedá na informace, které dříve získal o různých politicích, a rozhoduje se spíš podle momentální nálady či emocí. Pan Čunek ale podporu větší části obyvatel Vsetínska měl i tehdy se všemi těmi problémy. To, že jeho „hvězda“ začíná znovu stoupat, nechci detailně hodnotit. Nejsem politolog a nepřísluší mi to. Snad jen na okraj mohu podotknout, že jsem četl rozhovor, v němž se pan Čunek netajil svými ambicemi vystoupat v KDU-ČSL opět výš a straně pak pomoci k lepším volebním výsledkům. Je-li to tak, jsem zvědavý, zda se mu to povede. Zůstává totiž faktem, že právě za doby jeho vedení strany křesťanským demokratům tak klesly preference, že se poté ani nedostali do parlamentu.
Každopádně pokud se vrátím k jeho případu, který před několika málo lety plnil první strany novin, chci říci, že mě osobně mrzí, že vinou zásahu vyšších zájmů kauza neskončila až před soudem, který by veřejně popsal, co se vlastně stalo, a rozhodl, zda šlo o korupci, či nikoliv. To by pak samozřejmě mělo vliv i na posuzování jeho činů z hlediska obecné etiky. Pokud by byl pan Čunek osvobozen, jeho pozice by dnes byla mnohem jednodušší, a kdyby soud naopak konstatoval porušení zákona, asi by již v aktivní politice nepůsobil. Za sebe mohu říci, že v době, kdy jsem se tou kauzou detailně zabýval, narazili jsme skutečně na množství pochybností. Za všechny zmíním jen zjištění, že pan Čunek roznášel do bank miliony korun, přičemž k tomu použil údajně ztracenou občanku a v jednom případě účet své tchyně. Když na to policie přišla, nedokázal věrohodně vysvětlit, z jakých zdrojů peníze pocházejí. Argumentoval údajnými rodinnými úsporami, ale nejenže zmatečně měnil jejich výši, navíc nebylo vůbec jasné, jak si takovou sumu, v tomto konkrétním případě tři miliony, mohla rodina naspořit. Podle údajů ze sociální správy totiž jeho rodina neměla v minulosti peněz na rozhazování, a i proto ji po nějakou dobu musel finančně podporovat stát. A rozpor byl i v tom, když argumentoval, že údajně naspořené peníze měl schované doma, protože bankám nevěřil, ale pak je do nich klidně ukládal. Těch nejasností bylo ale mnohem víc.
Psali jsme:
Zabýváte se ještě kauzou Radovana Krejčíře? Myslíte si, že by mohl být vydán do České republiky? A mělo by to vůbec podle vašeho názoru nějaký zásadní význam? Neoživily bychom si tím u nás po jeho propuštění drsné gangsterské metody z 90. let minulého století?
Případ Radovana Krejčíře sleduji samozřejmě i nadále. Jelikož, a doufám, že to nebude znít nadneseně, jsme o jeho praktikách začali informovat v České televizi, v pořadu Klekánice, jako první. Jeho kriminální dráhu jsme objevili, tuším, už v roce 2002 či 2003. Já sám jsem kvůli jeho případu byl mnohokrát v Jihoafrické republice (JAR), v Libanonu či na Seychelách. V současné době je ale Radovan Krejčíř v JAR už několik let za mřížemi, byl odsouzen ke 35 rokům a běží mu současně další případy, kdy je obviněn z několika vražd. Takže mu reálně hrozí doživotní trest vězení. Je obecně známo, že se opakovaně pokusil o útěky, a v situaci jaké je, by určitě vydání do Česka přivítal, protože u nás byl pravomocně odsouzen jen na 10,5 roku. Měl jsem možnost s ním několikrát hovořit už v době, kdy byl v jihoafrické vazbě, protože on si našel možnosti, jak se se mnou spojit, a mohu potvrdit, že projevil velký zájem vrátit se zpět do ČR. Nejsem ale přesvědčený o tom, že by jakýkoliv stát vydal pachatele tak rozsáhlé a závažné trestné činnosti, jelikož tím by znevěrohodnil svůj vlastní právní systém. Myslím si tedy, že ho Jihoafrická republika nevydá.
Pokud by k tomu ale došlo, pak je otázka, co by se dále dělo. Samozřejmě existuje varianta, že by si zde odseděl svůj trest a více už trestnou činnost nepáchal, ovšem ti, co jej znají, a to hovořím nejen o policistech, ale i některých obchodních partnerech, o tom velmi pochybují. Naopak se obávají nejen toho, že by svůj životní styl neopustil, ale navíc by si začal vyřizovat účty s lidmi, které považuje za příčinu svých potíží. Není neznámá informace, že už v minulosti policisté hovořili o seznamech lidí, které si připravil k tomu, aby je zlikvidoval.
Ve svých reportážích v ČT jste také odhalil machinace s dotacemi bývalého poslance Petra Wolfa, za které byl pravomocně odsouzen na šest let. Není také tajemstvím, že vás měl v této kauze kontaktovat z údajného popudu bývalého premiéra Topolánka lobbista Marek Dalík, abyste se tímto případem dále nezabýval... Wolf se ale před výkonem trestu skrývá už několik let v zahraničí, když na něj byl vydán i eurozatykač. Domníváte se, že při jeho zatýkání si počínala policie dost razantně? A bude vůbec někdy pykat za své podvody?
Já nevím, jestli se v tomto případě dá použít slovo razantně, protože poslanec Wolf byl i přes závažnost obvinění stíhán na svobodě, nikoli ve vazbě. Proběhlo pak několik soudů, kdy byl nakonec pravomocně uznán vinným a v té době měl dostatek času utéct. To ale nebyla chyba policie. Většina odsouzených má právo vypořádat si své osobní věci a poté povinnost nastoupit k výkonu trestu. Obdobně to bylo i u pana Wolfa, který však již do vězení nenastoupil a namísto toho zvolil osud uprchlíka. Nic na tom nemění fakt, že toto své rozhodnutí zdůvodňuje argumenty o své nevině a tvrzením, že kauza byla politická a rozsudek je vůči němu nespravedlivý. Faktem je, že jej policie eviduje jako uprchlého, a je jen otázkou času, kdy ho dopadne. Zda tedy zvolil správnou cestu, si nejsem vůbec jistý. Svůj trest si totiž fakticky odpykává už od toho momentu, kdy utekl. Musel přetrhat sociální vazby, vzdálit se od svých blízkých, rodiny i přátel, opustit domov, práci a začít žít někde, kde by pravděpodobně za normálních okolností natrvalo nežil, a při tom při všem stále myslet na hrozbu, že tak jako tak může skončit za mřížemi. Kdyby normálně nastoupil do vězení, měl by to již dávno za sebou, mohl by za tím vším udělat tlustou čáru a žít zase normální život.
Novinářská celebrita, investigativní novinář Jaroslav Kmenta, který se také podílel na odhalování kriminality propojené s politikou u nejtvrdších českých gangsterů – Mrázka a Krejčíře – nám v rozhovoru uvedl, že se metody prorůstání zločinů do politiky v posledních letech dost změnily. Že nyní spíše některé kontroverzní osobnosti usilují o legitimizaci svých nečistých praktik přijetím podivných benevolentních zákonů. Souhlasíte s ním?
Jak už jsem jednou říkal, změnila se doba, změnily se metody i většina cílů korupčního jednání. A teď si dovolím takovou úvahu. Jestli se obecně tvrdí, že devadesátá léta byla v Česku zlatokopeckou érou – Klondikem – kdy se státní majetek dostával do soukromých rukou i za použití hrubé trestné činnosti, tak dnes jsme o víc než 25 let dál, a ti lidé, kteří ho tenkrát získali, dnes dělají všechno pro to, aby se tato situace už neopakovala. Protože by to ohrožovalo jejich majetek a je samotné. Je přece známý ten „okřídlený“ příběh rodiny Kennedyových, která zbohatla na pašování alkoholu a o generaci později se stali její členové elitou americké společnosti – dosáhli až na post prezidenta a ministra spravedlnosti. Tak to podle mého názoru funguje ve většině zemí a také u nás. Máme za sebou období hrubých kriminálních praktik, ale korupce dále pokračuje v uhlazenější formě.
Co si myslíte o nynějších vyhrocených vztazích vicepremiéra Andreje Babiše s Českou televizí, který její redaktory z pořadů 168 hodin a Reportéři ČT označil za „zkorumpovanou pakáž“ a poté poslal tři stížnosti Radě ČT na reportáže, které o něm pojednávají? A jak hodnotíte známou kauzu ministra financí Čapí hnízdo, po které se už řadu měsíců „slehla zem“...
Andrej Babiš je v permanentním, obrovském střetu zájmů. I kdyby nic špatného neudělal, tak vždy kolem jeho osoby budou panovat dohady a podezření. On si to měl uvědomit dříve a už dávno si to vyřešit, protože jinak v té nepříznivé situaci bude i nadále. Mít obrovský majetek, využívat státní dotace a řídit v určité oblasti zadávání veřejných zakázek je zásadně problematické. To, že je naštvaný, když na to poukazují média, lze možná z lidského hlediska pochopit, je ale zcela nepřípustné, aby to řešil formou vulgárních urážek a nařčení, která jsou za hranou slušnosti i zákonnosti. A to se samozřejmě netýká jen jednoho politika, ale v obecné rovině každé veřejně činné osoby. Co se týká kauzy Čapího hnízda, nechci předjímat verdikt Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Počkejme si na něj. Že však nebylo vše v pořádku, je, myslím, už dávno zřejmé.
Psali jsme:
autor: Jan Štěpán
