„Všemožní křesťanští konzervativci pro Evropu, kterou deklaratorně chtějí chránit, představují nepoměrně větší nebezpečí než muslimové a islám,“ píšete v jednom svém textu. Tato věta je samozřejmě vytržena z kontextu. Proč si to ale myslíte?
Abrahámovská náboženství představují nebezpečí jako celek. Domnívám se, že není zas až tak podstatné, zdali bychom museli čelit totalizujícím praktikám jedné či druhé abrahámovské sekty. Tyto monoteismy jsou nebezpečné především proto, že v jejich jádru leží netolerance, až nesnášenlivost k odlišnostem a jinakosti. Všechna abrahámovská náboženství, mají-li k tomu prostředky a disponují-li potřebnou mocí, se snaží o uplatňování svých vlastních norem, hodnot a zákonů na celou společnost. Je-li něco nepřípustného v rámci křesťanství, je to nepřípustné celkově. V islámském světě, kde islám není bržděn umírňujícím vlivem modernity a sekularismu, to vidíme v plné síle. Dříve, než sekulární stát zkrotil absolutistické praktiky křesťanství, jsme to viděli i v Evropě. Nesmíme zapomínat, že tomu není zas tak dávno, kdy byl v Evropě ateismus či agnosticismus společensky zcela nepřijatelný a ateisté byli de facto zcela ostrakizováni (v tom lepším případě). V USA to na řadě míst platí dodnes. V muslimském světě pak takřka plošně, aneb jak řekl Imad Iddine Habib, „přihlásit se v muslimském světě k ateismu je společenskou sebevraždou“. Homosexuální praktiky provozované v soukromí byly v Británii trestným činem ještě v 60. letech. V současném Irsku je například uzákoněno, že učitelé na veřejných školách nemohou být ateisté (respektive nekatolíci); stejně jako je tam uzákoněno, že při zápisu do prvních tříd mají přednost pokřtěné děti před těmi nepokřtěnými. Zhruba 90 % škol v Irsku kontroluje katolická církev, každý rok tak zůstávají desítky ateistických rodičů, jejichž dítě nezačne s povinnou školní docházkou, jelikož není pokřtěné a nikde jej nevzali...
Naši kolegové z Atheists Ireland se v Irsku snaží o to, aby tyto zákony lehly popelem, stejně jako tamní protirouhačský zákon, který Irsku doporučila zrušit i Rada pro lidská práva při OSN. Pokud se podíváme do Polska, Maďarska či Ruska – všude, kde křesťanství, ať už katolická církev, či pravoslaví, dostane přístup k moci, začne kormidlo stáčet opětovně směrem ke křesťanskému fundamentalismu a absolutismu a k tomu, aby byla společnost regulována na základě křesťanských imperativů. „Kritici islámu“ (záměrně v uvozovkách), o kterých píšu v článku, ze kterého citujete, kritizují na islámu to stejné: že je islám netolerantní a nesnášenlivý ke všemu odlišnému, jinakému, cizímu a neislámskému. To stejné chování u křesťanství jim ale očividně nevadí. Možná to nebezpečí nevidí. Bylo by ale obrovsky naivní a nebezpečnou chybou domnívat se, že křesťanství je nějak trvale reformované a že už se nemůže vrátit křesťanská verze absolutismu, který dnes skrze islám panuje třeba v Saúdské Arábii.
Jak jsem již napsal, kdekoliv, kde se křesťanství v Evropě dostane k moci, neváhá ani minutu, aby začalo bortit principy sekulárního – tedy nábožensky neutrálního – státu. Křesťané stejně jako muslimové totiž netouží po nábožensky neutrálním státu. Touží po státu, který bude založen na jejich náboženství a kde se ostatní náboženské menšiny a nevěřící budou muset podřizovat zákonům vyvěrajícím z jejich náboženství a jejich barbarských svatých textů. V globálu dnes představuje větší hrozbu islám, avšak pro Evropu představuje větší hrozbu křesťanství, a to ze tří důvodů: Jednak proto, že si valná část lidí myslí, že křesťanství hrozbu nepředstavuje. Křesťanství je tak ve zcela komfortní situaci. Nebezpečnosti islámu si je vědomo hodně lidí, proto jen těžko hrozí to, že by se zde islám reálně dostal k vládě. Této situace však chytře využívá křesťanství, které nejen že není považováno za hrozbu, jelikož lidé si už nepamatují, co se zde dělo, když mělo křesťanství v Evropě stejnou moc, jakou má nyní islám v muslimských zemích, ale také se staví do role „obránce tradičních hodnot“ a „hodnot našich předků“ atp. Druhým bodem je iluzorní rozlišení na naše a cizí. Islám je cizí, tudíž je špatný. Proč? Prostě proto, že je cizí. Křesťanství je naše, tudíž je dobré. Proč? Prostě proto, že je naše. Takto bohužel řada „vlastenců, nacionalistů a kritiků islámu“ smýšlí. To, že se cíle křesťanství a islámu, obou těchto abrahámovských náboženství, do značné míry překrývají a prosazují to stejné, je už nezajímá. Je to zcela iracionální argumentace – jen proto, že je něco „naše“, ještě neznamená, že to nemůže být špatné. Třetím bodem je pak další iluzorní pocit, že křesťanství je reformované, o čemž jsem už psal výše. Není. Křesťanství je dnes maximálně umírněné, umírněné svým okolím, nikoliv tím, že by se změnilo jeho jádro. Dobře to vystihl Sam Harris v The End Of Faith, kde napsal, že umírněnost křesťanství není výsledkem nějaké vnitřní evoluce víry, nýbrž je „produktem mnoha úderů kladiva modernity, kterému byly některé principy víry vystaveny“.
Nicméně mnoho Evropanů pod vlivem teroristických útoků islámskými radikály má obavy především z islámu. Jak ho vidíte vy?
Myslím, že můj názor na islám je dlouhodobě znám. Islám je netolerantní, nesnášenlivé a s lidskými právy neslučitelné náboženství. Teroristické útoky jsou však nejmenším problémem islámu. V rámci muslimského světa se jich děje daleko více než v Evropě. Nejvíce muslimů ostatně zabijí sami muslimové, především v rámci animozity mezi sunnity a šíity. Islám jednoduše není schopen tolerovat jinakost, odlišnost, něco, co není v souladu s ním. Islám je schopen tolerovat pouze to, co se vejde do množiny toho, co sám islám hlásá. Islám si dělá ambice regulovat celý život člověka, všechny jeho aktivity, od kolébky do hrobu. Křesťanský konzervativec chce dělat něco podobného. Stačí si vzpomenout na nedávno zakázaný black metalový koncert ve Valašských Kloboukách na žádost tamního duchovenstva. Satanismus má odlišný názor, představuje odlišný světonázor, odlišnou filosofii, odlišný pohled na metafyziku, dalo by se říct, tudíž je nepřípustný. Sekulární stát neříká, jaké náboženství je lepší a jaké horší, nezakazuje žádné náboženství stejně jako žádné náboženství nepodporuje. Satanismus, křesťanství, hinduismus i starořecký polyteismus si zde jsou rovny. Ale právě to křesťanství i islám nemohou rozdýchat, proto se jim sekulární stát nelíbí a proto je dle nich sekulární stát hrozbou, jak to explicitně řekl třeba šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Na zákazu onoho koncertu samozřejmě bylo nejlepší sledovat reakce všemožných křesťanů, kteří se zákazem souhlasili. Nejúsměvnější na tom celém pro mě bylo to, když zákaz koncertu podporovali i křesťané, kteří se považují za (velice aktivní) antiislamisty a kritiky islámu. Tehdy jsem jim navrhl, zdali se ve věci zakazování black metalových koncertů nechtějí spojit se šéfem Ústředí muslimských obcí v ČR, Muneebem Hassanem Alrawim, jelikož si nedokážu představit vhodnějšího spojence pro lobbování za perzekvování jiných pohledů na svět, třeba satanismu, než právě Alrawiho a jeho ÚMVČR. Byla to dokonalá ukázka průsečíku zájmů křesťanů i muslimů. Křesťanů, kteří přitom islám kritizují. Krásně to poukazuje na jejich pokrytectví: ve skutečnosti jim vůbec nejde o to zastavit to, co hlásá islám. Jde jim o to, aby to mohli zavádět oni sami. Jde prostě o soutěžení v rámci abrahámovských sekt. Já se ale ptám: je vážně až tak důležité, jestli tu koncerty budou zakazovat křesťané, muslimové či třeba komunisté? Je důležité, kdo bude zakazovat interrupce, zdali křesťané či muslimové? Je důležité, zdali budou homosexuály perzekvovat muslimové či „naši“ křesťané? Ne, je to úplně jedno. Abych odpověď nějak zakončil: islám dnes je nebezpečnější než křesťanství, to však neznamená, že křesťanství je lékem na islám. Lékem je nábožensky neutrální stát.
Není ale právě zdůrazňování evropských křesťanských hodnot určitou obrannou reakcí před přílivem islámu do Evropy? Proto lidé volí třeba Orbána nebo v Polsku Právo a spravedlnost; a další podobní možná přijdou. Nebo je to jinak?
A co přesně jsou ty „evropské křesťanské hodnoty“? Skutečně chceme navazovat na ideologii, která se opakovaně dopustila několika genocid, která v době, kdy disponovala absolutní a neomezenou vládou, perzekvovala prakticky jakýkoliv jiný než křesťanský způsob smýšlení, která perzekvovala a vraždila lidi za takové přečiny jako „rouhání“ či „homosexualita“? Výsostně evropskou hodnotou je i humanismus. Humanismus, který má počátky v antické filozofii, respektive především v epikureismu, a který byl obnoven a na který bylo navázáno v renesanci. Humanismus představuje hodnotu „našich předků“, ke které bychom se měli obracet. Bohužel, slovo humanismus je dnes zdiskreditováno podobně jako třeba „boj proti korupci“ či, konec konců, i „kritika islámu“. Filozofický humanismus však není Václav Havel. Je to třeba Bertrand Russell, Carl Sagan či A. C. Grayling. Cílem kritiky islámu není zbavit se cizího (islámského) zpátečnictví tím, že zde instalujeme a utužíme zpátečnictví naše vlastní. Cílem je zbavit se netolerantního zpátečnictví jako takového. Lidé vámi uvedené strany volí i proto, že mají skutečný strach, který je utužován prohlášeními populistických politiků, nejrůznějšími hoaxy a řadou dalších věcí. Ona zmiňovaná distinkce „naše“ versus „cizí“ dokáže z psychologického hlediska v hlavách lidí udělat skutečně hodně. Už jsem to psal výše: Pokud si já přeji žít ve společnosti, kde zločinem nebude rouhání, kde lidé nebudou perzekvováni a diskriminováni na základě své sexuální orientace, kde člověku bude umožněno nakládat se svým vlastním tělem dle vlastního uvážení, kde člověku nebudou nuceny maximy náboženské morálky atp., nemohu volit ani islám, ani křesťanství. Je to z bláta do louže. Pokud však budu netolerantní křesťan, dogmaticky přesvědčený o tom, že jsem to právě já a mé náboženství, které uzřelo absolutní pravdu o Universu, tak ano, potom budu s chutí volit Orbána a Kaczynského.
Psali jsme:
Píšete, že pro křesťanství je islám hlavně konkurencí. Což je jistě pravda. Není ale pro českého ateistu křesťanství, které zde má historické kořeny, přijatelnější než islám?
Křesťanství má stejně jako islám kořeny na Blízkém východě. Kdybych chtěl být ironický, tak bych řekl, že abrahámovská náboženství jsou pouštní náboženství. A u nás v Evropě příliš mnoho pouští nemáme. Na tuto otázku jsem fakticky odpověděl v otázkách předchozích. Jen bych tedy shrnul, že pro ateistu je přijatelnější aktuální, evropské, vlivem modernity a sekularismu umírněné křesťanství než současný islám. Avšak, jak jsem již napsal, kdekoliv, kde se v Evropě křesťanství dostane k moci, snaží se o vyvazování se z těchto pout a o narušování principů sekulárního státu. Má smysl podporovat nynější křesťanství s tím, že momentálně je umírněné, ale až se opět „utrhne ze řetězu“, tak se bude chovat tak, jako se chovalo vždy, po stovky a stovky let? Smysl v tom nevidím. Je to de facto falešné dilema. Situace přeci nestojí tak, že si musím vybrat křesťanství, nebo islám, že musím podporovat buď jedno, nebo druhé. Nemusím.
„S Van der Bellenem je to podobné jako s českými zelenými. Jeho liberální, lidskoprávní agenda je super – nechce diskriminovat na základě sexuální orientace, nechce ženám brát právo rozhodovat, jak nakládat se svým tělem a spoustu dalších věcí. Problémem je, že všechny tyto liberální zásady jdou stranou, když přijde na řadu náboženství, specificky pak především islám. To jdou náhle veškeré liberální zásady, které jinak tito lidé a strany uplatňují na všechny ostatní oblasti života, zcela stranou. Jako by tím říkali, že islám zasluhuje nějaké speciální zacházení. Je to pro mě nepochopitelné. Aby byl liberál liberálem, musí být liberální ve všech oblastech, ne jen v těch, ve kterých se mu to hodí. Toužebně vyhlížím den, kdy v nějakých volbách nebude muset člověk volit mezi tradicionalistickým konzervativcem a regresivním levicovým liberálem,“ napsal jste k rakouským prezidentským volbám. Napadá mě přitom otázka, jestli člověk jako vy má dnes vůbec koho volit?
To vás napadlo velice správně – po pravdě, příliš koho volit nemám. Jsem sekularista a liberál; s tím, že liberál jsem jak v ekonomických otázkách, tedy „pravičák“, tak v těch společenských. Bohužel, ani nalevo, ani napravo politického spektra není liberalismu nijak dostáno. Pravicové strany mají plnou pusu ekonomické svobody, toho, že stát by neměl regulovat život občanů různými nařízeními, byrokratickým aparátem atp., avšak jakmile přijde řeč na společenské otázky, třeba na problematiku interupcí, homosexuálních sňatků, eutanazie – a do důsledku vzato i třeba pořádání satanistických koncertů – náhle jsou regulace, omezování a mluvení státu do života obyvatel v pořádku. Pokud se podíváme nalevo, tak zde se s těmi stranami pochopitelně neshodnu ekonomicky. Možná bych to i dokázal překousnout, jelikož nalevo je větší pochopení pro společenský liberalismus, avšak problémem je, že ani nalevo není liberalismu dostáno, i když povětšinou z jiných důvodů než na pravici. Většina levicových liberálů je totiž tvořena regresivními levičáky, tedy těmi, kteří se vzdávají liberálních hodnot, jakmile přijde řeč na náboženství, specificky pak islám. Regresivní levice podporuje práva homosexálů, práva žen na nakládání se svým tělem dle svého vlastního uvážení atp., avšak jakmile se objeví islám, jdou náhle veškeré liberální zásady stranou, jen aby náhodou islámu nebylo ublíženo a nestalo se mu nějaké příkoří. Nejsem jediný, kdo si na to stěžuje: moc pěkně to nedávno napsal Kacem El Ghazzali, zástupce International Humanist and Ethical Union v Radě pro lidská práva při OSN, jehož článek jsem překládal pro náš web Ateistů ČR, tudíž, koho to zajímá, ať na náš web zavítá.
Jste členem Strany svobodných občanů, ale uvažujete, zda jím budete i nadále. Proč?
Jednoduše proto, že mi vadí jisté konzervativní tendence uvnitř strany, potažmo samotné konzervativní směřování strany. Pokud ve straně převáží konzervativní křídlo, nemá pro mě cenu být jejím členem, ačkoliv jsem členem Svobodných od založení. Myslím si, že konzervatismus nedává pro Svobodné smysl ani ze strategického hlediska, protože fakticky všechny české pravicové či středopravicové strany jsou konzervativní: KDU-ČSL, TOP 09, ODS, Starostové, Soukromníci, nyní nově Realisté; jednoduše řečeno, pro Svobodné nedává smysl, aby se z nich stala další konzervativní strana. Česká republika má konzervativních stran dost, zatímco nějakou skutečně liberální či libertariánskou žádnou. Moc bych si přál, aby Svobodní toto vakuum vyplnili. Po odchodu konzervativce Hampla (který choval vůči libertariánům silné antipatie) jsem doufal, že Svobodní skutečně začnou inklinovat více k libertarianismu, avšak bohužel se tak tehdy nestalo. Na Slovensku bych však volil Svobodu a Solidaritu: ta je ekonomicky liberální a ve svém programu podporuje práva homosexálů, chce usilovat o legalizaci eutanazie, dekriminalizovat marihuanu či deklaratorně podporuje odluku církve od státu a chce odstoupit od Vatikánských smluv.
Za pár dní nastoupí do úřadu nový americký prezident Donald Trump. Vy jste kritikem jeho administrativy, takže asi nemáte velká očekávání. Byl byste raději, kdyby vyhrála Hillary Clintonová? (I když byste býti Američanem asi volil libertariána Gary Johnsona, jenž získal 3,2 procenta hlasů)
Nebyl bych raději, kdyby vyhrála Hillary Clintonová. A pokud by vyhrála Clintonová a vy byste se mě zeptal, zdali bych byl raději, kdyby vyhrál Donald Trump, tak bych taktéž odpověděl, že bych raději nebyl. Trump sám o sobě je ničím oproti některým z členů jeho budoucího kabinetu. Ten budou tvořit popírači evoluce, kreacionisté, ateofobové, homofobové, fakticky fundamentální křesťané. A jak upozorňoval třeba Richard Dawkins či Sam Harris, daleko nebezpečnějším než Trump je jeho vicepremiér Mike Pence, popírač evoluce, ateofob, homofob, který chce homosexuálům upírat jejich práva, pochopitelně je proti potratům, a pár měsíců zpět se vymezoval dokonce i proti užívání kondomů s tím, že jsou „příliš moderní a příliš liberální“. Rick Perry, další z pravděpodobných členů Trumpova kabinetu, je zase autorem výroku, že „s naší zemí je něco špatně, když gayové mohou otevřeně sloužit v armádě“ – a takový člověk a řada jemu podobných nyní bude členem kabinetu nejmocnější země světa. A neodpustím si opět poukázat na jednu věc: všimněte si mých výtek vůči budoucím členům Trumpova kabinetu: ateofobie, homofobie a znerovnoprávňování homosexuálů, zákaz potratů, zákaz eutanazie, popírání evoluce, odpor vůči modernitě, uplatňování náboženských předpisů na celou společnost – a teď si položte otázku: V čem z těchto věcí se s islámem neshodnou? Clintonová ale samozřejmě žádným řešením není, ta má problém zmínit slovo islám i v souvislosti s teroristickým útokem, aby si náhodou muslimy nenahněvala. A ano, odhadl jste to zcela správně, volil bych kandidáta Libertariánské strany Garyho Johnsona.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
