Jste pro přijetí uprchlíků ze Sýrie?Anketa
S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:
Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan
Když jsme u svobody slova, jistě znáte facebookovskou stránku (dnes již neziskovou organizaci) „Islám v České republice nechceme“, která byla již jednou na čas zakázána pro údajně xenofobní vyjádření. Co si právě o tomto myslíte? Kdy jde o svobodu slova a kdy už je to za hranicí?
Víte, obecně jako princip uznávám překročení hranice zákona, ať jde o trestný čin nebo přestupek, pouze a výhradně pokud někdo způsobí fyzickou škodu, újmu na životě, zdraví nebo majetku. Pokud cokoliv říká, píše či veřejně sděluje, měl by být dle mého nejhlubšího přesvědčení naprosto beztrestný. Neměl by být nikým popotahován. Pouze za předpokladu, že místo slov rovnou půjde a něco skutečně udělá, pak teprve bych byl nekompromisní. Do té doby, dokud nezpůsobí fyzickou škodu jiným osobám, má právo říkat kdokoliv cokoliv. To je můj osobní pohled na věc a tedy i odpověď na otázku, zda-li je xenofobní „Islám v České republice nechceme“. Podle mého názoru existuje v České republice, ale nejen zde, neuvěřitelné množství nálepek, jejichž přidělením chtějí politici či různí samozvaní pachatelé dobra základní myšlenku – která je třeba i někde špatně popsaná, avšak v pozadí silná – zlehčit a upozadit – xenofob, rasista a tak dále. Já sám jsem jich obdržel nepřeberné množství, takže velmi dobře vím, o čem mluvím. Svoboda slova má být absolutní!
Co byste řekli české dívce, která po svatbě s muslimem konvertovala k islámu a později změnila názor s tím, že jde o náboženství šikanující ženu a ponižující její důstojnost?Anketa
Pařížský masakr, kdy šlo o útok na svobodu slova, od minulého týdne masivně hýbe veřejností. Jak jste konkrétně tuto událost vnímal v prvních momentech, případně posléze, pokud jste se zamýšlel nad motivy, formou reakcí na ni a tak dále?
Úplně všechno, co jsem chtěl sdělit k tomu, co se stalo v Paříži a obecně ve Francii a západní Evropě, vysvětlují poslední tři články na mém blogu. (Jde o texty s titulky „Viděl jsem Françoise Hollanda a čekal nějakého Anderse Breivika“, „Jsi taky Charlie? Já teda rozhodně ne“ a „Odjeďte pryč, než vás tu někdo zabije, Mohamede Abbasi“. Pozn. red.) Co je podle mě na současné situaci ve Francii nejhorší? Čím více se budou lidé "Jsem Charlie" v protestu scházet s holýma rukama beze zbraní, ve kterých budou mít svíčky, tužky či srdíčka, aby deklarovali svoji "svornost", čím více budou o takových demonstracích svornosti informovat média a ve zprávách po celém světě ukazovat, jak se lidé "nenechají zastrašit", a čím více budou politici v přímých přenosech mluvit o "neochvějnosti", "rozhodnosti" a "schopnosti čelit dalším teroristickým hrozbám", tím větší to všechno bude výzvou pro další teroristy, aby provedli další útoky. Pro svoji činnost a financování totiž nezbytně nutně potřebují mediální výstupy.
Ale nerad bych se opakoval, protože si dávám velký pozor, jak kladu slova za sebou, aby ten text měl z mého úhlu pohledu hlavu a patu a nějakou vypovídací hodnotu.
Ovšem to, co se děje na poli politiky od okamžiku těch vražd, považuji za absolutní křivárnu.
Psali jsme:
Jak řešit situaci s muslimy v Evropě? Kromě potírání radikálního islamismu, na čemž se shodnou všichni.Anketa
Co tím přesně myslíte?
Víte, v neděli se setkali prezidenti a premiéři vlád v Paříži a šli nějakých naprosto trapných dvě stě metrů prázdnou ulicí. Něco nafotili a podobě – jako že jsou jednotní proti terorismu. To považuji za urážku oněch obětí teroristického činu, dělání blbců z lidí a největší prasárnu, které se mohli dopustit. Na jedné straně říkají, že chtějí svobodu slova a že to byl útok na ni. Na druhé straně, když se podíváte například do Německa, tak tam je pod hrozbou trestu absolutní zákaz kritizovat cokoliv, co bylo v minulosti – druhá světová válka, holocaust – a prezentovat jiný pohled na věc. V severských zemích, ve Švédsku zavírají politiky, kteří si dovolí kritizovat přistěhovaleckou politiku. A tak bych mohl pokračovat napříč Evropou. Oni tu svobodu slova uznávají jenom tehdy, když se jim to hodí.
Další zajímavý moment je, že najednou častěji zaznívá, že Evropa je kontinent, který stojí na křesťanské historii, byť konkrétně Češi jsou dnes nadmíru ateistický stát. Je dobré, že v nás tyto tragické události vyvolávají pocit sounáležitosti s „křesťanskými hodnotami“, semknutí pod touto možná také nálepkou? Nebo i toto vymezení proti čemusi pod rouškou „křesťanskosti“ považujete za pokrytectví?
Do té doby, dokud se člověku fyzicky něco nestane, nebo dokud se neblíží ta hranice, že by se mu mohlo stát, tak žije v letargii. Je naštvaný, věci neřeší, nemá potřebu se k nim vyjadřovat. A pak najednou, zničehonic, když ve společnosti nastane bod zlomu, mají všichni pocit, že teď tady vzniklo nějaké hnutí a podobně. Přitom ve skutečnosti to lidé měli v sobě po celou tu dobu, akorát k nim musí přijít impuls, který jim ukáže směr a uvolní energii. Já třeba nesouhlasím, jako s celkem, s německým hnutím Pegida, protože na mě jsou jejich programové teze v mnoha ohledech socialistické a levičácké. Nicméně politici a kritici hnutí se zabývají nepodstatnou věcí: proč toto hnutí má nejvíce příznivců a nejvíce lidí účastnících se na demonstracích v místech, kde muslimové vůbec nejsou, nebo je jejich počet marginální v součtu všech obyvatel, a tím to hnutí a jeho nenásilné protesty zlehčují. Jenže v těch oblastech, kde muslimové nejsou, mají lidé ještě šanci jít do ulic bez obav z násilí a z toho, že by se jim někdo z muslimské komunity mstil, nebo že by byli perzekvováni státními orgány a byli falešně obviňováni z rasismu či xenofobie. Oni vidí, jak to funguje jinde. Teprve teď se dozvídají – i skrze teroristické útoky, jakými byly ty v Paříži – jaká je realita a nechtějí, aby to došlo až k nim. Předtím o tom média neinformovala, přestože zón, kam státní úřady nechodí, jsou po západní Evropě stovky. Samozřejmě existovaly, ale teprve až nyní se to dozvídají všichni. Shrnu-li to: v místech, kde ty demonstrace jsou, se konají právě proto, že se tu lidé ještě nebojí. Nebojí se jednak vlastního státu, že by je sejmul za to, co říkají, za svůj názor a vůli. Za druhé se nebojí, protože penetrace muslimy je tam minimální. Ještě pořád mají sílu jít. Naopak v místech, kde jich je mnoho a stát zde selhává, tak v obavách o své vlastní bezpečí – ať ze strany muslimů či vlastního státu – do ulic nejdou. Takových lokací bych mohl uvést neuvěřitelně mnoho. Jsme v situaci, kdy i v České republice se lidé bojí mluvit, říkat pravdu… Bojí se, aby nepřišli o zaměstnání; pracují-li ve veřejném sektoru, nemohou říkat, co si myslí. Jsme zpátky před rokem 89.
Psali jsme:
To v rozhovorech slýchám často….
V tomto souhlasím se slovy bývalého prezidenta Klause, podle kterého jsme po pětadvaceti letech v podstatě na začátku, a že socialismus se nám vrátil oknem, když jsme ho dveřmi vyhnali. Takhle nějak to vidím.
Pane Matějko, vybavuji si, že – kromě toho, že jste dobrý bloger a že jste býval místopředsedou Strany svobodných občanů – stojíte za peticí „Hlas pro život“, která má prosadit protonovou léčbu pro české pacienty. Zaujalo mě rovněž, že jste spolu se ženou vytvořili webovou aplikaci pro vyhledávání kuřáckých a nekuřáckých míst. Ale z vašich úst: Čím se teď nejvíce zabýváte, v čem důležitém jste angažován a nezmínila jsem to?
Kromě toho nejpodstatnějšího, tedy rodiny a našich synů, kterým věnuji maximum možného času a mám ho naštěstí hodně, tak za největší věc, za kterou v současnosti stojím, chci z ní udělat příklad pro všechny ve společnosti a letos ji dotáhnout do konce, je Hradiště Šárka. Když se podíváte na www.hradistesarka.cz a přečtete si, tak pochopíte úplně všechno. Je to ukázkový příklad, který se prolíná vším, o čem jsme si my dva nyní povídali. Spousta věcí jde dělat jinak. Dotýká se to řady oblastí. Jsem zakladatelem a předsedou správní rady této organizace.
***
František Matějka (* 1970) se prezentuje zejména jako bloger, pro kterého je individuální svoboda a odpovědnost jedince nejvyšší hodnotou, stojící nad jakýmkoli politickým či společenským zřízením. I pozici blogerů považuje za neopomenutelnou na poli svobodných informací. Je držitelem ocenění Bloger roku 2010, 2011 a 2012. Býval místopředsedou Strany svobodných občanů. Nyní se angažuje nejvíce v neziskové organizaci Hradiště Šárka o.p.s., jejímž je zakladatelem a členem správní rady a která nečerpá žádné veřejné peníze z dotací CŘ nebo EU. Cílem této společnosti je realizace zcela unikátního projektu, který má ambici stát se vzorovým příkladem v oblasti péče o národní kulturní dědictví České republiky. Týká se Hradiště Šárka, které je prý jedním ze základů naší historie – památkou, která pro české země předcházela v čase významu Pražského hradu či Vyšehradu. Mimoto je F. Matějka iniciátorem petice „Hlas pro život“, která vyzývá k možnosti využívat protonovou léčbu u českých onkologických pacientů. Mezi osobní zájmy řadí rodinu, architekturu, cestování, politiku a obrannou střelbu. Bez zajímavosti není, že společně se svou ženou provozuje bezplatné služby pro všechny (ne)kuřáky v České republice na adrese http://www.kdesekouri.cz. Žije v Mostě, pochází ze Slaného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
