Jak hodnotíte tuto vládu a její spolupráci s vámi a s lékaři?
Je asi brzy na to hodnotit. Počkat by se vždy mělo na výsledky. Tato váda je ale vstřícná. Jednání Ministerstva zdravotnictví je diametrálně odlišné, než jaké bylo za pana ministra Hegera.
V čem přesně?
Především v tom, že s námi ministerstvo vůbec jedná. Informuje nás o svých záměrech a máme přístup k náměstkům. Na to, aby tato spolupráce přinesla nějaké konkrétní výsledky, je zatím ještě příliš brzo.
Pokud jde o chybějící dvě miliardy z poplatků za hospitalizaci, dopadla tato věc nakonec z vašeho pohledu dobře?
Nejprve je třeba říct, že to bylo podle mě zcela zbytečné. Pokud nějaký z poplatků veřejnost akceptovala, byl to právě poplatek za hotelové služby v nemocnici. Vadilo nám, že se ve spojení s ním mluvilo o regulačním účinku, což je nesmysl. Pacient nemůže regulovat, jestli bude či nebude hospitalizován. Je třeba to nazvat férově poplatkem za hotelové služby, být by mohl i vyšší než 60 korun, ale platit by se měl jen po omezenou dobu. V Německu je to obdobné a funguje to. Výpadek, který tím nemocnicím vznikl, vláda uhradí – splnila tedy svůj slib.
Neustále slyšíme, že rezervy se mají hledat uvnitř resortu, jsou ve zdravotnictví nějaké?
Za uplynulé tři roky přišlo zdravotnictví o 36 miliard korun. 20 miliard musely zaplatit pojišťovny, zbytek odepsala zdravotnická zařízení. Ekonomická krize přidusila zdravotnictví mnohem více, než bylo nutné. Chybou ministra Hegera bylo, že zdravotnictví nikdy nehájil a nedokázal se vzepřít tehdejšímu šéfovi financí Kalouskovi. Rezervy můžete najít vždycky, ale šetření ve zdravotnictví bude vždy na úkor pacientů. My, jako lékaři, na nich šetřit nechceme. Rádi bychom naopak léčili podle poznatků moderní vědy.
Jak konkrétně bude hledání rezerv vypadat?
To by měla být otázka na ministra financí Babiše, který odhalováním rezerv podmiňuje to, že stát do zdravotnictví vrátí ty peníze, které z něj vytahuje kvůli zvýšené DPH, to z rezortu vysává 6,5 miliardy ročně. Nebavíme se nyní o tom, že do zdravotnictví nějaké peníze přijdou, ale jak vykompenzujeme to, co z něj už odešlo.
Kam ty poslední dvě miliardy půjdou, kde skončí?
Od prvního července bude stát platit pojišťovnám vyšší pojistné. Pojišťovny by tyto peníze měly rozdělit mezi lůžková a nemocniční zařízení. Tak, aby pokryly výpadek za hospitalizační poplatky.
Není to v Čechách velké riziko, poslat tyto prostředky přes pojišťovny?
Myslím, že ne. Pojišťovny jsou zvyklé obhospodařovat 250 miliard, další dvě miliardy zvládnou vyúčtovat rovněž. Žádnou kulišárnu tady nečekám.
Hrozí nám stále odchody českých lékařů do zahraničí?
Bohužel stále odchází. Jde o kontinuální proces. Akce Děkujeme, odcházíme tento trend zbrzdila, ale nezastavila. Lékaře v nemocnicích prostě nemáme, protože jsme nedělali nic proti tomu, když odcházeli. Neexistuje žádné kouzelné řešení. Je třeba asi tolerovat obcházení zákona, jak se děje dosud, na druhou stranu netolerovat jeho porušování. Pokud některé nemocnice falšují výkazy práce, inspektoráty by měly zasáhnout. Lékaři musí vidět, že se tato věc bude řešit. Zvednout by se měl počet studentů na lékařských fakultách, změnit je třeba systém vzdělávání, aby byl přátelštější a lékaři mohli část svého vzdělávání absolvovat i v regionálních nemocnicích. Základní mzdy lékařů je třeba zvednout natolik, aby nebyli závislí na přesčasové práci.
Mají se pacienti obávat toho, že přijdou o naše nejlepší odborníky?
Že by odcházeli hromadně a organizovaně, o tom nic nevím. Že ale odcházejí stále, to žádným tajemstvím není. Přitom celá polovina z nich jsou kvalifikování odborníci mezi 30 a 40 lety. Jejich odchod je pochopitelně pro zdravotnictví nejbolestnější. Že by odcházeli věhlasní profesoři, jejichž jména zná celá česká veřejnost, to asi nehrozí, protože jde o kapacity, které mají vybudované výsostné postavení. Odejdou ale ti bezejmenní a kvalifikovaní, na nichž české zdravotnictví skutečně stojí.
Na jednu stranu posloucháme, jak na tom je naše zdravotnictví zle, teď jsem ale byl osobně jako pacient v pražském IKEMu a připadal jsem si tam jako na nějaké americké klinice.
Ani já si nemyslím, že je české zdravotnictví tak špatné, jak se někdy říká. Za ty minimální peníze, které do něj jdou, poskytuje společnosti služby na evropské úrovni. Ti, kteří mají možnost srovnat naše zdravotnictví se zdravotnictvím ve vyspělých zemích jako je například Velká Británie či USA, konstatují, že naše zdravotnictví je mnohem přívětivější.
Hrozí v nejbližší době nějaká pohroma?
Žádná bezprostřední stávková akce nehrozí, ale pohromu nikdy nemůžete vyloučit. Brzy budou zase nějaké volby a to samo o sobě může být slušná pohroma. Doufám, že si zdravotnictví sáhlo na dno a nyní, když sem přijdou nějaké peníze, se bude moct nadechnout.
Kdybyste měl aktuálního ministra zdravotnictví hodnotit jako ve škole, dostal by jedničku?
Asi ano, protože si nejsem vědom žádné chyby, které by se zatím dopustil. Předložil plán stabilizace zdravotnictví a my jsme jej podpořili s jednou výhradou. Neobsahuje totiž realizaci snížení DPH na léky. Jsme toho názoru, že by mohla být dokonce nulová, podobně jako ve Velké Británii či ve Švédsku. To bude jedna z věcí, o které budu chtít mluvit s panem ministrem financí.
Další rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
