Uplynul měsíc od voleb, ale zatím jsem nenašla nějaký váš komentář v médiích na toto téma. Jak jste přijal výsledek hlasování?
Asi nejsem kompetentní to komentovat, nejsem politik a snažím se být apolitický. Na druhé straně jsem byl hodně překvapen. Podle mého názoru byla minulá vláda: kombinace ANO, ČSSD a KDU-ČSL, nejlepší za dlouhou dobu. Mnoho věcí se jim podařilo. Byla to odvážná vláda a země ekonomicky rozkvetla. Česko se stalo jednou z mála zemí v EU, která dobře hospodařila, lidé měli práci. Udělala se řada odvážných věcí jako inkluzivní vzdělání. Silný byl sociální prvek. Země měla dobré vedení, a proto jsem byl trochu překvapený, jak se lidé rozhodli. Proč, když se máme tak dobře, jsme podlehli nějakým stínům na zdi a nechali se strašit… Ale je to tak. Lidé asi potřebují své strachy někde adresovat. Chápu, že lidé mají obavu z uprchlíků, z islámu, je to něco neznámého a osobně se s takovými lidmi asi ani nesetkali. Pak je tu i hrozba terorismu. A to vše asi vedlo k tomu, že lidé hledali ventil obavy.
Český lid je v sobě zdravý, má v sobě kulturní kořeny, nepodlehne slepému scénáři jako ve 30. letech. Česko bylo vždy výjimečné. Možná ta volba není ani spojená s náboženstvím nebo uprchlíky…
Co ještě podle vás hrálo roli?
Vidím, jak se Ostravsko vylidňuje. Mládež, vzdělaní lidé utíkají do ciziny. Je tu určitá obava, jak tu přežijí. V Moravskoslezském kraji lidé ve věku do 29 začínají být vzácní, firmy hledají lidi a nejsou. Máme málo lidí. Ale na druhé straně, jaká je alternativa? Situace se nevyřeší jen penězi, tím, že lidé dostanou lepší plat. Jsme na prahu věcné diskuse o tom, kolik je potřeba lidí, aby se země uživila.
Navštívila nás nedávno kanadská velvyslankyně. Říkala, že Kanada má 35 milionů lidí, ale brzy půjde pět milionů na důchod. Jak zajistit tuto zemi? Kdo ji uživí? Kanada přijímá lidi, a proto mají cílené programy na úrovni vlády, které pomáhají, aby se tito lidé stali plnohodnotnými občany země. Jejich země je silná. Nemít lidi, země bude slábnout. Podobně jako Kanaďané i Češi jsou pragmatičtí. Opravdu potřebujeme neřešit problémy iracionálním způsobem, strachem, obavami, ale věcnou diskusí na úrovni Svazu měst a obcí či politických skupin. Je důležité, abychom zůstali pragmatičtí a nebyli iracionální. Přál bych si, aby byla vedená věcná diskuse o tom, jakým způsobem se vyvíjí demografická křivka.
Není to jen český problém. Švýcarsko stále nabízí mladým rodinám do určitého věku, aby se přistěhovaly, protože se země vylidňuje. Chtějí, aby se v zemi žilo, a pomohou jim tam usadit se. Merkelová dělala pragmatické kroky, když bylo Německo silné, aby mohla přijmou tyto lidi a integrovat je. Pro nás bude situace horší, když jsme zoufalí, máme málo pracovních sil, abychom integrovali někoho zvenku. Musíme mít dobré politiky, kteří by dělali prorodinnou politiku, aby se lidé nebáli mít děti.
Když se podíváte na současné složení Poslanecké sněmovny, Andrej Babiš sestavuje menšinovou vládu. Demokratický blok tvrdí, že už v podstatě existuje koalice ANO, SPD, komunistů, což bývá zase naopak odmítáno i s ohledem na odlišný politický program. Máte z aktuální sestavy parlamentu obavy?
Já to beru jako realitu. Země byla ve velmi dobrém stavu a právě v té chvíli jdeme do totálně neznámého. Jen to ukazuje na hluboký iracionální strach. Člověk je hrdý, nemá zbytečný strach, pokud je sám v sobě klidný. Myslím si, že je tu nádech existenciálního strachu, že víme, že demograficky narazíme na těžké období. Musíme řešit demografický problém, aby lidé cítili jistotu, že země bude dál kvést. Jak už jsem říkal, potřebujeme, aby se podporovaly mladé rodiny. To je naděje. Ale postavit program proti všem, proti Evropě, pro koho to je? Vnitřně cítíme, že potřebujeme posilu, země uživí více lidí a více lidí uživí zemi. My jsme dorazili na práh, musíme existenciální práh uznávat. Já jako cizinec to vidím, když jezdím po Česku. Vidím vylidněná městečka, vesnice, krásné krajiny, krásné vesničky, ale lidí je málo. Existenciální strach lidi podle mě řeší schválením různých xenofobních politiků.
Já ale nemám obavy. Všichni politici nakonec musejí podléhat reálným situacím na zemi a podle mě jsou Češi zakotvení a i ti extrémní budou muset podlehnout zdravé realitě.
Psali jsme:
Byl jste teď v Bruselu. Jak se aktuální vývoj v České republice podle vás promítá do našich kontaktů s Evropskou unií?
Ztratíme strašně důležité období. Teď se bude rozhodovat o programech na dalších sedm let. Chybí nám vize, není vláda, a to je obrovský problém. Brzy budou diskutovat o agrární politice. Poláci jsou schopní, Francouzi budou prosazovat svá přání a my potřebujeme dobré vyjednavače. Právě teď. Je to škoda. Opravdu bych si přál k ježíškovi, aby byla dobrá vláda. Máme tolik úkolu a není čas.
Co se týká Bruselu, přicházejí zprávy o tom, že se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoli horní hranice. Jaký přístup k tomu zaujmout?
Přidělování uprchlíků je možná solidární a správné, ale není to reálné. Většina z nich nechce do Česka. Třeba budou chtít jít pryč. Ale už jsem vám říkal o Švýcarsku. Jejich politika je, že oni vidí tyto lidi ne jako zátěž, ale z pragmatického hlediska je potřebují.
Pamatuji si, když české firmy říkaly, že by uprchlíky vzaly a daly jim práci, pak tyto názory zmizely. I když teď nemáme odvahu tyto otázky řešit, budeme to muset udělat do pěti deseti let. Majorita by měla být připravená a oni také. Měli by být dobře informováni, jak tady lidé žijí, jak tady komunikují. Ne aby dostali dávky, ale kdyby měli nabídku práce a bydlení…
Když jsem hovořil o Kanadě… Bývalý kanadským velvyslancem byl Otto Jelínek. Pochází z českého rodu a jako osmiletý kluk byl se sestrou a rodiči nucen emigrovat z Československé socialistické republiky. Znárodnili jim fabriku na výrobu korku. Ocitli se v Kanadě jako uprchlíci. Neuměli jazyk. Říkal nám, jak na ně ostatní kluci plivali, protože byli jiní. A tento Jelínek a jeho sestra se postupně začali zaměřovat na krasobruslení, v šedesátých letech v Praze byla soutěž, vyhráli. Měli na sobě český kroj a při hudbě Bedřicha Smetany vyhráli mistrovství světa. On se stal nakonec ministrem pro multikulturalismus. To je pointa celého mého vyprávění. Kanada se rozhodla změnit stav. Rozhodla se udělat vše pro to, aby se uprchlíci mohli do společnosti integrovat. A on jako Čech, uprchlické dítě, se stal ministrem multikultury. Shora se snažil všechny stmelit. Teď v Česku potřebujeme takovou osobnost, osobnosti nebo hnutí, které stmelí společnost.
Když hovoříte o ministrovi pro multikulturalismus… U nás je teď trend opačný. Andrej Babiš deklaroval již dříve, že nestojí o to, aby existovala pozice ministra pro lidská práva. Totéž podporuje i SPD. Samozřejmě agenda by byla svěřena pod jiný resort. Co na to říkáte?
Ta pozice je nutná. Je důležité, aby tuto práci někdo dělal. Naše společnost potřebuje stmelit, potřebuje, aby někdo férově mohl bránit práva. Nejde jen o práva menšin. Vždyť majorita má také své problémy. Investice do jednoho ministra pro lidská práva není velká a pro zemi je důležitá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
