Začátkem června převzalo Rakousko štafetu předsednictví EU. Co to podle vás bude pro EU znamenat, jakým směrem se bude posouvat? Bude to změna k lepšímu ohledně toho, jak silná kritika se z mnoha stran hlavně v posledním roce na Evropskou unii snáší?
Především, samotné předsednictví EU už dnes neznamená možnost výrazně otočit směřování EU, pokud tomu tak kdy vůbec mohlo být. Vezměme si, kolik jsme toho zaznamenali z minulého bulharského předsednictví.
Ale je to především rakouská vládní koalice, která – ať s předsednictvím nebo bez něj – svými racionálními kroky je problémem v nehybných až zatuchlých vodách bruselské administrativy. Důkazem je například až nenávistný komentář bývalého předsedy německé sociální demokracie a bývalého předsedy Evropského parlamentu Schulze. On je typický představitel toho arogantního typu politiků, kteří ještě pořád ovládají kola unijní politiky a pro které jsou potřeby a nálady obyvatel Evropy na okraji jejich zájmu.
Výsledky voleb v Rakousku, v Maďarsku, v Itálii, volební průzkumy ve Švédsku a jinde ukazují, že Schulzové, ale i Merkelová a časem i její Macron, ztrácejí nebo již v době dohledné ztrácet budou. Tady někde je naděje na změnu v EU.
Sebastian Kurz hovoří k europoslancům:
Jak v tomto směru, podle vás, půjde či nepůjde „spolupráce“ mladého politika Kurze a kancléřky Angely Merkelové? Jejich názory jsou přece jen, hlavně co se týče migrace, celkem rozdílné…
Rakouský kancléř vstoupil do vyšší politiky právě na postu státního sekretáře pro integraci v roce 2011. Je to cílevědomý a pracovitý politik, který se v problému nejen v rámci Rakouska dobře orientuje. Je v koalici se Svobodnými, jejichž velice kritické postoje k migraci jim vysloužily mnohá osočení. Máte pravdu, zatvrzená Merklová stojí na úplně jiné straně. Nemám pocit, že Sebastian Kurz může, ale ani nechce, měnit svůj kurz. Naopak Merklová je již dnes pod velkým tlakem i doma. Proto já bych teď nehovořil o spolupráci, ale spíše o respektu a politickém manévrování, které bude muset dělat spíše Merkelová, aby si udržela svou politickou pozici.
A co říkáte na plány na zřízení tranzitních center na německo-rakouské hranici?
Jak to bude ve skutečnosti s tranzitními centry, to se ještě vyvine. Zajímavé je, že vznikají v době, kdy jsou prázdniny a dovolené a Evropa je na nohou nebo na kolech. Každopádně, Rakousko bylo a je připravenější. Jsou to němečtí politici, kteří v tuto dobu jezdí vysvětlovat své výroky do Vídně, zatímco Rakousko už jedná dle připraveného scénáře.
Z těchto tranzitních center by měli být migranti, kteří už jsou registrovaní v jiných zemích EU, přesouváni zpátky do těchto zemí. Podaří se, podle vás, tento záměr? A co by přineslo uzavření jižní migrační cesty?
Řešení celého migračního problému musí začít standardním hlídáním hranic. To je jasné většině obyvatel Evropy, jenom dnešní špičky EU politiky, osa Berlín–Brusel, to z nějakého důvodu nechtějí vidět. Tranzitní centra vytvoří napětí a měla by vynutit potřebu bilaterálních dohod mezi státy, což se de facto děje. To je něco jiného než dlouze omílaný, ale neexistující evropský koncept. Nechci hovořit o záměru a zavírání nějaké cesty. To mohou být důsledky, ale rozhodně to není výsledek připravené strategie.
„Evropa, která chrání.“ Pod tímto mottem chce Rakousko vést své předsednictví. Rakouská vláda se mimo jiné zaměří na bezpečí a boj proti nelegální migraci. V tomto směru se chce zaměřit především na ochranu vnějších hranic Unie, než na migrační kvóty, ke kterým se právě Rakousko staví spíše skepticky. Je to podle vás dobrá cesta?
Popravdě jsem už mnohé odpověděl. Migrační kvóty byl a je koncept mocenského nátlaku. Nejde jenom o samotné kvóty. Jde o způsob tvrdého tlaku velmocí v evropské měřítku vůči jiným státům Evropy. Někdo v Evropě prostě ví, co je dobře a co je špatně, a ostatní to mají poslušně přijmout. To je metoda, která může ohrozit samotnou existenci společenství na evropském kontinentě. Rakouské heslo se snaží být jakýmsi kompromisem s lidskou tváří, tváří v tvář náladám v Evropě.
Už teď se ale ozývají hlasy a bouřlivé diskuse o tom, zda bude Rakousko během předsednictví právě v otázce migrace dostatečně objektivní. Přece jen, právě Kurz, jenž není nelegální migraci rozhodně nakloněn, má v tomto směru názory, které se shodují spíše s názory V4. Jak to vidíte vy?
Znám Sebastiana Kurze díky svému diplomatickému působení ve Vídni delší dobu, a je konzistentní, a to samozřejmě i v otázce nelegální migrace. Pokud nebyl premiérem, jeho kroky v otázce migrace byly hodnoceny vesměs pozitivně. Není důvod zpochybňovat jeho objektivitu a objektivitu Rakouska. To, že právě tato vládní koalice v Rakousku se cíleně sbližuje s V4 popravdě také není novinka poslední doby. Má to svoji geopolitickou logiku v potřebě střední Evropy stát v důležitých otázkách na svých nohou a mocensky vyvážit Berlín a snaživou Paříž. Mně osobně se to zamlouvá.
Ani v Itálii nejsou v poslední době migrantům příliš naklonění. Itálie i Malta například odmítly loď s 60 africkými migranty. Italský ministr vnitra Matteo Salvini uvedl, že atmosféra v Evropě se mění a že důvěřují rakouskému předsednictví EU. Právě spoluprací se Seehoferem a Salvinim by chtěl Kurz vytvořit takzvanou „osu ochotných“, skupinu, která bude bojovat proti nelegální migraci. Má, podle vás, toto spojení šanci? Budou právě Rakousko a Itálie ty země, díky kterým se postoj k nelegální migraci v Evropě razantně změní?
Politický vývoj, o němž hovoříte v otázce, je podle mne přirozeným důsledkem politiky Junckerů, Merkelových a spol. „Osa ochotných“ je slovní spojení významové velice bohaté, a možná takové i bude. Myslím, že do „Osy“ je třeba přiřadit minimálně Orbána, ale i další postupně se objevující politiky, jak „jdou volby“ Evropou. „Osa“ je protipólem stávajícího mainstreamu evropské politiky, který se svou manipulací s veřejností stále více dostává do problémů. Je to nepochybně pozitivum dnešního dění v Evropě.
Mimochodem, Rakousko už minulý rok zakázalo na veřejnosti nosit burky a nikáby. Tento zákon začal platit na podzim roku 2017. Podle vašich informací, co toto nařízení v Rakousku přineslo? Muslimské organizace proti němu tehdy výrazně protestovaly... A jak nejen v této souvislosti vidíte současnou situaci ohledně migrantů právě v Rakousku a postoj místních lidí vůči nim?
To není mimochodem. Rakousko pokračuje v krocích, které směřují k integraci, a ne k „oázám“, ať už v jakémkoliv měřítku, autonomních etnik. V běhu jsou omezení týkající se islámských předškolních zařízení a nepochybně se to tímto nezastaví. Rakušané, na rozdíl od Němců, netrpí traumatem 2. světové války a v principu jsou otevřeni pomoci lidem v potížích. To zná mnoho našich spoluobčanů z dob sovětské invaze do Československa. Pokud by míra pomoci neohrožovala rakouské standardy života v tom nejobecnějším slova smyslu, asi by migrace nebyla základním tématem politiky. Nicméně rozsah migrace, neochota EU najít řešení a politika sousedního Německa, postoj Rakušanů změnily.
Dalším faktorem je, že Rakousko se chytá příležitosti – být jedním ze základních politických kamenů možné nové evropské stavby. Zda je pokus o „EU s lidskou tváří“ transformační cestou vůbec reálný, zůstává otevřenou otázkou. Myslím, že Rakušané to ale zkusí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
