Zpěvák Tomáš Klus vyvolal reakce umělců, když se rozhodl bojkotovat akce, kam tečou „Šéfovy peníze“. Protože nesouhlasí s politikou premiéra Andreje Babiše, nechce brát peníze na festivalech, které sponzoruje například Agrofert a odmítá vystupovat v „jeho“ médiích. Jaký je váš pohled na tento krok?
Fyzicky, osobně v životě jsem Tomáše Kluse nepotkal. Myslím, že asi tři dny před karlovarským festivalem, kde to vypuklo, jsem ho na sociální síti kritizoval za to, že patří mezi skupiny lidí, kteří udělali podivnou revoluci, která vyvrcholila přepadením Úřadu vlády premiéra Nečase. Jeho písničky, ač nechce podsouvat nic špatného, tak jeden jeho hit naladil tu atmosféru, která vedla k tomu, že se Babiš dostal do nejvyšší politiky a začíná postupně čím dál více ovládat republiku.
Fotogalerie: - Tisíce lidí proti Zemanovi
Docela jsem kvitoval, že se ozval proti Babišovi. Nevěřím, že jsem tak moc zasáhl já, šlo o náhodu. Nicméně jeho krok vítám a asi na něj přehodnotím názor. Vítám, že se konečně začal někdo ozývat a vidí ta rizika, protože současné obsazování silových postů mi nápadně připomíná atmosféru někdy před rokem 1948.
K Tomáši Klusovi se připojili i další umělci – herec Jiří Macháček, zpěvák skupiny Monkey Business Matěj Ruppert, herečka a moderátorka Iva Pazderková a kapela Mňága a Žďorb. Připojí se další a má takový krok smysl?
Myslím, že má smysl. Populární osobnosti měly ještě z éry socialismu vybudovanou širokou známost a pověst ve společnosti. Minimálně příznivci se začnou zamýšlet, že jejich idol má nějaký názor v éře, kdy řada lidí nepřemýšlí vlastní hlavou a stahuje se k nějakým idolům, což platí obecně. Své idoly má i Michal David a podle toho to vypadá. Význam to v každém případě má. Česká společnost má určitě nějakou setrvačnost, takže to bude dlouho vypadat, že nemá. Nicméně, jak se situace bude s Babišovým vládnutím vyvíjet – protože on není schopný politik, to v žádném případě, nic mu nejde, kromě mediálního PR mu nic nejde a ten za něj dělá pan Pokorný – takže si myslím, že lidé stále více budou přemýšlet o tom, co ať už jejich idoly, nebo neidoly říkaly tehdy, a pak si řeknou: něco na tom bylo. V tomto případě Klus, Ruppert a další nemohou nic prohrát. Řekli svůj názor a já tento jejich názor sdílím, takže to asi není to překvapení, myslím, že udělali dobře a má to význam.
Nyní vedu polemiku směrem k panu Sedláčkovi, známému to omedailovanému člověku, který dostal v týdnu nato metál, a docela mě zaskočilo, jak najednou už není tak super nadšeným příznivcem, protože každému, kdo podporoval Miloše Zemana, musí dnes docházet, že to byla hrubá chyba, že nás vede do riskantních situací. Vezměte si, že kdyby vypukla válka, tak tento člověk je vrchním velitelem ozbrojených sil. Co by konal, jaký by byl, když je nevypočitatelný? Česká společnost by potřebovala vypočitatelné lidi.
Právě směrem k prezidentu Miloši Zemanovi míří skladba písničkáře Jaroslava Hutky o tom, jak se čeští králové i první prezident našeho státu T. G. Masaryk obracejí v hrobě z toho, co v roli prezidenta předvádí Miloš Zeman. „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, hotovo, konec a basta,“ věštil Zemanův konec písničkář. Hutka hájí píseň „Miloš a zubatá“ tím, že je písničkář. Některým se to zdá přes čáru, další, třeba kandidát na senátora Marek Hilšer Hutku podpořil a tvrdí, že když přál Zeman novinářům smrt, nikomu to nevadilo. Do jaké míry se dá unést provokace písničkáře, nebo je to v pořádku?
Rozhodně mě nikdo nemůže nařknout, že jsem příznivec nebo milovník Miloše Zemana. To ani náhodou, ale musím říci, že tohle bych neudělal. Jakmile člověk začne útočit na smrt, na absolutní věc v životě… Neudělal bych to. Přál bych policii, aby dopadla člověka, který vylepil letáčky s gratulacemi za zneškodnění žoldáků v Afghánistánu. Za mě by šel sedět na deset let, aby měl o čem přemýšlet. Hutku jsem vždy za pár písniček měl rád, politicky jsem s ním málokdy souhlasil, ale tohle bych neudělal. Pro mě je už za čárou, jakmile začne někdo někomu přát smrt. Já ji nikomu nepřeji, ani Babišovi, ani Zemanovi. Pro mě je tohle hranice.
Ing. Miloš Zeman
Chci, aby vypadli z politiky, tam nemají co pohledávat ani jeden, ani druhý vzhledem ke svým morálním vlastnostem, morálním schopnostem – těm skutečným, ne těm uměle vytvořeným. Byl jsem kritik Zemana, Zeman nedokázal nic jen oblbovat lidi, aby ho zvolili. Zemanova vláda a jeho reálné výsledky – dálnice, jak se kýval při dvojitém pokládání základního kamene na D47 a pak se stejně stavělo za státní peníze a do jeho firmy zahučelo šest set milionů za projekty... Já vždy hodnotím reálné schopnosti, ne ty mediálně vysněné.
Psali jsme:
Je to mediálními schopnostmi Andreje Babiše a jeho poradců? Podle posledních průzkumů je zřejmé, že popularita hnutí ANO v podstatě neklesá. Lze současný stav chápat tak, že lidé jsou vlastně spokojení, protože Andrej Babiš šíří atmosféru, že se o ně postará? Očekávají Češi program „pro všechny“? Co vypovídá o našem národu, že u něj Andrej Babiš slaví úspěch navzdory trestnímu stíhání?
Lidé upřednostňují ekonomiku. Česká společnost má obrovskou setrvačnost. Jsem znám tím, že jsem zhruba šest sedm let před udeřením tvrdé ruky voličů na ODS upozorňoval na to, co Topolánek nazval kmotry, na lumpárny a provázání politiky s ekonomikou, kšeftování a podnikání ve veřejném sektoru a podobně. Zase voliči měli několik období trpělivost a ODS byla dominantní stranou. Dostávali opakovaně šanci a domnívám se, že takto mohou několik roků dávat šanci. Samozřejmě popularita půjde rapidně dolů. Možná, že dříve či později dojde k ochlazení ekonomiky, protože to, co tady Babiš v reálu vyvádí, je vyžírání budoucnosti, protože přes všechny mediální povídačky neinvestuje tato vláda, a neinvestovala ani ta přechozí. To je vyžírání podstaty, vyžírání ekonomického růstu. Prostě absolutní neinvestování do budoucnosti. Jen o tom mluví, ale realita je úplně jiná.
On může za dramatické navýšení mandatorních výdajů státu. Žádný velký problém, žádnou velkou výzvu společnosti, ať jsou to penze, ať je to snižování státního dluhu, ať jsou to investice, nic nevyřešil. Nic nemá ani systémové vyřešeno. Nicméně říkám, Češi jsou velice konzervativní, co se týká rychlých změn; a on rychle vyběhl nahoru, dlouho měla společnost trpělivost se sociální demokracií, ODS a teď nějaké roky bude mít, bohužel pro českou společnost, trpělivost i s Babišem.
Sice mu popularita neklesá, ale už také neroste. Tím, že čím dál více lidí i zevnitř hnutí poznává realitu majitele politického hnutí, tak nejsou čím dál více schopni produkovat významné osobnosti, schopné ve společnosti. Bezpochyby se to ukazuje ať už na resortu dopravy, kultury, všude, kam se podíváte. Znám dost lidí, kteří Babišovi odmítali nabídky na různé ministerské posty, nechtějí s ním nic mít. Vím, jak sháněl pro svoji jednobarevnou babiškovsko-zemanovskou vládu lidi, nabízel hory doly a nikdo ze skutečně odborných lidí tam nešel. A dnes se podívejte. To je vláda poskoků, v níž není jediný pořádný odborník. Nevím, koho bych si tam měl vážit, že se skutečně vymyká průměru až podprůměru. Nevymyká se nijak.
Takže se to Babišovi všechno vrátí?
Každému politikovi se začne jednou něco vracet. Proč by měl být Babiš výjimkou? On vybudil taková očekávání, že čím větší očekávání, tím větší frustrace. Ani sociální demokracie, když měla populistické vlny, nevzbudila taková očekávání. Zejména ODS nikdy neslibovala, že všem všechno zařídí, o všechno se postarají. Realita života je prostě jiná. Jestli si Babiš myslí, že zařídí pro všechny štěstí… štěstí je taková komodita. Každý hlupák na světě, který jen trochu přemýšlí, ví, že štěstí se nedá koupit. To je prostě vrtkavé, to je celá řada náhod, kam se dostanete. A on v podstatě slibuje, že zařídí štěstí.
V Afghánistánu zahynuli tři čeští vojáci poté, co se před nimi odpálil sebevražedný atentátník. Opět se objevily otázky, zda nám to stojí za to, proč tam vlastně jsme a kdo za to může? Odpověď se zdá být jasná: stojí nám to za to, jsme členy Severoatlantické aliance, a před sebevražedným atentátníkem není obrana. Je vysvětlení takto jednoduché?
Tak jednoduché to v podstatě pro široké publikum asi je, ale je samozřejmě škoda, že politici, média vůbec reálně neříkají, co by bylo, kdybychom v Severoatlantické alianci nebyli. Má Česká republika na to? Nebudeme v Severoatlantické alianci, chcete mít alespoň teoretickou šanci, být dále svobodnou zemí, která bude o sobě rozhodovat? Protože jsme v centru Evropy a chutě Východu nejsou passé. Pak se ptejme, jak by to vypadalo. Jako ve Finsku? Povinnou dvou až tříletou vojenskou službu například. Nikoliv jedno procento hrubého domácího produktu na obranu, bavme se o tom, kdybychom nebyli součástí Severoatlantické aliance, tak musíme investovat pět šest procent HDP na zbraně. Řekl bych kritikům a spíše poskokům směrem k Východu: tak říkejte společnosti celou pravdu, nebo opravdu jeďte na vlně spolehnutí se, že sem nikdo nevleze, že nás nebude nikdo ovlivňovat. To je prostě naivita.
Ing. František Laudát
Dnes se svět dostal z rovnovážné polohy do nerovnovážné a museli bychom mít nějaké ozbrojené síly v jiné kvalitě, v jiném rozsahu. Všem bych doporučoval, aby se zeptali Finska, co to znamená a jaké obrovské celospolečenské náklady to stojí nebýt součástí Severoatlantické aliance. Vezměte si, že na celou řadu nejmodernějších zbraní a systémů Česká republika svojí velikostí, počtem obyvatel a HDP prostě vůbec nedosáhne. Nemáme na to vyvíjet špičkové zbraně, pořídit si jaderné zbraně, abychom měli opravdu efektivní a odstrašující sílu. Vždy je logické, že na základě dobrovolnosti bychom měli mít vazby na demokratické státy, které budou sdílet bezpečnost. Pro všechny je to výhodné. Svoboda a demokracie má své náklady, bohužel často tragické, ale každá jedna oběť z těch 28 vojáků, kteří zemřeli od první mezinárodní mise z České republiky… Svět dnes není oddělitelný, hrát si, že se do ničeho míchat nebudeme, nelze. Pokud bychom nebyli součástí Severoatlantické aliance, neplnili svoje nějaké společenské závazky v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance, tak zůstaneme sami. Pokud zůstaneme sami, budeme velmi lákavou kořistí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
