Bělorusko se stále otřásá novými a novými demonstracemi. Co to znamená?
Probíhá tam běžný východoevropský vzorec generační nervozity. Mládež doufá, že pokud politicky skončí země na Západě, nastane mírný ráj. Osobně jsem to zažil po roce 1990. Jsem sice naprosto zklamán naší takzvanou demokratickou reprezentací, ale situace je trvale lepší než před rokem 1990 za červených mravenců.
To je základ polarizace předtím na Ukrajině, dnes v Bělorusku. Ideální rozbuškou demonstrací byly volby prezidenta, kdy zvítězil zase strejda Lukašenko. Dosavadní administrativa si chce udržet moc, mladší lidé chtějí vstoupit do předpokládaného ráje kdesi v EU.
Jaký bude tamní vývoj?
V Bělorusku se neděje nic, co by nebylo očekáváno. V knize Bombardovat nemocnice je normální z roku 2018 jsem napsal: „… trvale nestabilní je oblast Kavkazu, dále oblast Ukrajiny. Brzy dojde na Bělorusko…“ V Bělorusku rostou snahy po uskutečnění ukrajinského mocenského „majdanového“ scénáře už dlouho.
Lukašenko je v EU i v Rusku vnímán jako skřet schopný všeho. Rusové byli z Lukašenka nervózní, protože naznačoval na více stran, že drží klíče od jednoho ekonomicko-technicky důležitého východoevropského baru a může si vybírat, s kým bude jeho administrativa kamarádit. Po volbách je Lukašenko kvůli opozičním protestům v defenzivě. Mnozí doufají, že podobně jako na Ukrajině by nebylo nic krásnějšího než v Bělorusku ušmoulit revoluční vlnu, která by přivedla stát na Západ podobně jako západní Ukrajinu.
Souvislosti takových politických turbulencí bývají rozsáhlé, mnohdy rychle proměnné až neuvěřitelné. Například kyperská vláda potvrdila, že blokuje sankce EU vůči běloruským orgánům a Alexandru Lukašenkovi, dokud Evropané nevyvinou mechanismy, které Turecko potrestají za porušení kyperské suverenity. Oficiální zástupce kyperské vlády Kyriakos Kushos hovořil o nebezpečí dvojích standardů v politice EU. „… v případě Běloruska nelze rozhodovat o sankcích, pokud jsou v případě Turecka použity jiné zásady,“ řekl. Ale o tom se čeští čtenáři z většiny oficiálních médií nic nedozvěděli. Jenom z levicových Haló novin a z Práva.
Dnes Lukašenko dolejzá za Putinem, cítí se v úzkých. Domnívám se, že ruská a běloruská tajná služba pilně dumají nad tím, jak kulantně donutit Lukašenka k odstoupení, aniž se změní režim.
Co podle Vás nejvíc pomáhá proti koronaviru?
Jak moc lze tyto protesty přirovnat k Euromajdanu na Ukrajině?
Anketa
V Bělorusku to asi zatím nebude efektivní. Demonstrace trvají již šest týdnů v řadě měst, ale demonstrace neznamenají nic, pokud nemáte v ruce armádu, policii a tajné služby. Kromě toho velké demonstrace v Minsku, kterých se prý podle novinářů účastní až 100 000 osob, se konají v neděli, kdy lidé mají o víkendu čas jít si zademonstrovat. Víkendové demonstrace znamenají, že dynamika protestů je průměrná. V Hongkongu v roce 2019 bylo od začátku června mohutných demonstrací několik. Zhruba od poloviny července do listopadu 2019 tamní demonstrace a vandalismus udržovalo už jenom několik málo tisíc osob, někdy i méně.
Ve svých textech jste oponentem EU a NATO, podobně jako komunisté. Proč?
Já jsem nikdy u komoušů ve straně nebyl. Jsem jenom rozčarovaný, že jak manipulovali s lidmi komunisté, dělají to dnes stejně i velcí demokraté. Jenom obrátili tóny barev. Jinak to je technologicky stejný druh oblbování. Pokud jde o kritiku EU a NATO, tudíž i USA, obdobnými oponenty jsou například i americké názorové skupiny napojené na expertní pracoviště některých amerických univerzit.
Osobně si rád vzpomínám na převrat v listopadu 1989, protože jsem začátkem roku 1990 začal psát svobodně do novin. Do roka a do dne z toho byla má nová profese. Pro mne byl převrat v listopadu 1989 požehnáním. Nikdo nemůže říci, že můj kritický pohled na EU a NATO je pohledem staré zapšklé struktury. Ale optimismus z první poloviny devadesátých let z mých jater a mysli rychle vyvanul.
Nebyl jsem ale proti vstupu Česka do NATO. Považoval jsem Alianci za bezpečnostní prevenci. Ne vůči Rusku, ale celkově. V roce 1998 jsem v armádním časopisu Vojenské rozhledy varoval, že nějaké mírové operace jsou zbytečnou manýrou. Je potřeba opět intenzivně zbrojit, protože oblast Evropy kolem roku 2015 zasáhne bezpečnostní krize. Stalo se. V roce 2015 naplno propukla migrační invaze a nastal s tím spojený vzestup islamistické politické a bezpečnostní agrese směřující již trvale na Balkán a celkově do EU.
Z NATO mám stále silnější dojem, že jde o nešťastně jednající organizaci. A to mě mrzí, protože jde o naši bezpečnost. Politické chyby EU a NATO budou osudné. Jako v letech 1935 až 1938.
Do jaké míry je přibližování NATO k hranicím Ruské federace nebezpečné?
Přitom všude je u moci podobná politicko-hospodářská mafiánská svoloč. Ať jde o Rusko, Čínu, EU, USA a tak dále. Přibližování NATO k hranicím Ruska je hloupé. Prostředky, které na to šmoulové z NATO vydávají proti Rusku, by měli investovat do zadržování hrozeb z islámského a afrického prostoru.
Stačí srovnat vojenské rozpočty Ruské federace a států EU. Rusko vyjde jako chudý příbuzný, a přitom má mnohonásobně větší území než malý poloostrov nazvaný Europa. Rusko nemůže mít agresivní tendence – je rádo, že ufinancuje to málo, co dělá. Přes masivní modernizační program upadá jeho námořnictvo i letectvo. Dokonce před pár lety v deníku Nezavislaja gazeta jsem četl jízlivý článek o tom, že když nejsou schopné ruské loděnice postavit dostatečné množství velkých vojenských lodí, ať si je objednají v Číně. Psali, že Rusko teď staví především flotily komárů, tak pojmenovali stavbu malých hlídkových lodí a korvet.
Proč je podle vás Rusko dnes tak špatným, byť vzdáleným, sousedem Evropské unie?
V české společnosti přežívá intuitivní odpor proti „ruskému živlu“ kvůli sovětské okupaci z roku 1968. Jenže jiné národy mají obdobnou antipatii vůči Američanům, Britům, Francouzům či Belgičanům a dalším státům z dob jejich intervencí a koloniální éry.
V obecném smyslu jde o snahu ekonomicky podvázat Rusko. Je to zbytečná válka, ve které není Rusko agresor, ale jeho reakce jsou a vždy budou tvrdě asertivní.
Aniž si to američtí a evropští politici oficiálně připouštějí, ruská politika je založena na stejných propagandistických a manipulativních principech jako politika států aliance NATO. Ideologicky nejsou mezi Ruskem a Západem zásadní problémy, protože jde o kapitalistické státy, kde je hlavním zákonem dobrý kšeft. Kritika ruských a západních korporací je podobná – jsou to bezohlední dravci. Na východní i západní straně byznysu jde o moc. Ne o vojenskou moc – ta je jenom prostředkem. Jde o moc ovládat zdroje materiální i finanční, o moc je regulovat a využívat, o moc co nejvíce a nejvolněji kšeftovat ve svůj či firemní prospěch. Na Východě i na Západě jsou u moci zkurvysynové stejné matky – paní Chamtivosti. Lidskoprávní agenda slouží pouze jako bojový prostředek. Ruskou ani západní stranu politického dvorku lidská práva nezajímají, neboť kdo má diplomatické zastoupení v Saúdské Arábii, nemůže kázat o lidských právech.
Například sankce proti Rusku kvůli Krymu jsou stupidní, protože obyvatelé Krymu v referendu drtivou většinou chtěli Krym připojit zpátky k Rusku. Prostě EU se na naléhání USA zapojuje sankcemi do nové studené války, místo aby se zaměřila na nastupující islámskou invazi.
V doslovu ke knize senátora Jaroslava Doubravy Studená válka 2.0 píšete o budoucí ledové válce o Arktidu. Můžete to, byť stručně, rozvést?
Podnikatelské korporace řvou slastí, že od devadesátých let se podle propočtů šikovných univerzitních vědců z Londýna a Edinburghu v Arktidě tání zrychlilo až o 57 %. To je pro ně fantastická zpráva, protože v Arktidě roztávají ledovce, a proto bude nerostné bohatství Arktidy přístupné těžbě.
Navíc západní země chtějí, aby Rusko otevřelo jejich lodím severní mořskou cestu, která je ještě dneska většinou zamrzlá, ale cesta se pomalu otevírá. Severní cesta je dopravní zkratkou z Asie do EU. Ale proč by Rusko pouštělo lodě Západu přes své pobřežní vody, když Západ Rusku hází na hlavu ekonomické sankce? Všechny války byly o moci, tak tomu je i v Arktidě. Protože ledoborce otevírají cestu přes led, je lepší, když budou i bojovými loděmi. Nové ledoborce budou nacpány radary a šikovnými raketami. Rusko má daleko více ledoborců než USA, kterých mají Američané jenom pár. V USA je rozpoutávána hysterie, která má uvolnit více prostředků na stavbu vojenských ledoborců. Při ekonomickém a technologickém zázemí USA není problém, aby Američané do deseti let Rusko ve stavbě ledoborců dohnali.
Myslíte si, že je tato protiruská prezentace cílená tímto způsobem?
Kdy na nás tato válka může dolehnout?
Už je v běhu. Zatím jde o uvalování pitomých sankcí pod jakoukoliv záminkou. Jako si malí kluci poměřují, kdo má většího pindíka, tak podobně v technické variantě obě strany konají demonstrativně cvičení a posílají letadla k hranicím těch druhých. A napětí bude stoupat. Norsko plánuje rozšířit těžbu ropy do severních oblastí Arktidy. Proti se stavějí environmentální aktivisté, protože těžba poškodí citlivý ekosystém oblasti a mohla by vést k provokacím s hrozbou vojenského incidentu s Ruskem.
Jak si můžete být jistý, že oblast Arktidy skrývá takové poklady?
Jsou o tom vydávány oficiální hrubé odhady. Prý nerostné suroviny představují asi 13 % všech světových zásob ropy a 30 % zemního plynu. Kolem 80 % těchto zdrojů je na mořském dně zhruba do 500 metrů hluboko a lze je vybrakovat. Také jde o různé vzácné kovy pro moderní technologie. Rusko se snaží dokázat, že geografické útvary na dně Severního ledového oceánu jsou pokračováním sibiřské kontinentální platformy a většina nerostů náleží Rusku. Bude to ještě větší psina, protože ruské projekty finančně podporuje Čína. Tím se Čína stává i arktickým hráčem. Také Čína začíná stavět ledoborce. Rusko-čínskou spolupráci nastartovaly západní sankce po opětovném připojení Krymu zpět k Rusku v roce 2014.
Nejste jen dalším roznašečem konspiračních teorií a hypotéz?
Důležitá jsou fakta. Napsal jsem zatím čtrnáct knih a dvanáct z nich jsou přísně faktografické. Byť tři knihy představují trilogii románů faktu o situaci na severu Čech v letech 1945 až 1948. Všechny popisované události a chování stovek lidí se skutečnými jmény, vše je doložené archivními dokumenty. Podle mě nejrozkošnějším obžerstvím je, když lidem o hlavu mlátíte ověřitelnými fakty. Konspirační teorie, sci-fi příběhy a žvásty poslanců ve Sněmovně, natož v senátu, jsou neskutečná nuda.
Problémem však je uvažovat o politickém vývoji v krizových oblastech, protože ve hře je mnoho proměnných. Proto úvahy o dalším vývoji mohou být až na okraji konspiračních teorií. Nakonec vše bude stejně jinak. S prognózováním politického vývoje, nejen v krizových oblastech, je stejný problém jako s předpovědí počasí. O trendech v počasí víme mnoho a rámcové sezónní prognózy nejsou problém. Ale běda chtít jasnou prognózu o počasí, jaké bude za dva měsíce v určité oblasti. Proto je samozřejmé, že nikdo netuší, co bude za dva měsíce v Bělorusku.
A je jedno, zda jde o Severní Koreu, etnickou občanskou válku v USA, nepokoje v Bělorusku, superkorupci na Ukrajině anebo o to, kdy dojde k trvalému připojení Tchaj-wanu k Číně. V roce 1998 jsem například prorokoval, že se po roce 2010 Korea vzpamatuje z ekonomického prokletí, kterým pro ni bude sjednocení s vychrtlou Severní Koreou, ale Severní Korea vydržela. Bez ohledu na sankce. Neuvědomil jsem si, že sankce postihují životní úroveň obyvatelstva, ale nemusejí oslabit tamní mocenskou strukturu. Sankce naopak mohou mít paradoxní důsledek. Intenzivní snahu po technologické soběstačnosti. Což znamená v ne příliš vzdálené budoucnosti, že se západním technologickým firmám uzavřou rozsáhlé trhy v Číně a možná i v Rusku, kde budou mít své vlastní nové supertechnologické hračky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
