Na konci října jste řekl, že se situace horší, protože se navyšovaly kapacity nemocničních zařízení a budovaly se vojenské pavilony: „Ani v nejhorším snu jsem si nemyslel, že situace bude takto špatná,“ uvedl jste k tomu. Jak to vypadá nyní, o tři měsíce později, a jaké je srovnání s tímto vyjádřením před třemi měsíci?

Já si myslím, že situace je ještě horší, než byla. Bohužel zdravotnická zařízení už pracují úplně na doraz, volné kapacity na akutních lůžkách prakticky nejsou. Samozřejmě že je nepatrně odlišná situace kraj od kraje. A co je ještě horší, že jsme zase o další tři měsíce téhle zoufalé situace dál, čili tady hrozí i psychické a fyzické vyčerpání lidí, už toho mají všichni dost. Situace ve srovnání s říjnem je mnohem horší.

Byl jste to vy, kdo vyzýval, aby se nepodléhalo tlakům a opatření se neuvolňovala příliš rychle. Čelíme tedy nyní důsledkům těchto kroků?

Nepochybně. Říjen byl způsoben tím, že kvůli krajským volbám se prostě nenastavovala brzdící opatření nebo protiepidemická opatření včas. A dalším velmi problematickým obdobím byly Vánoce, kdy se s tím zase lavírovalo a lidé si chtěli dopřát nějaká setkání, ale cílovým negativním důsledkem je přetížené zdravotnictví. Všichni ti, kdo odporují, jsou proti rouškám, proti opatřením – jako setkání na Staroměstském náměstí – si neuvědomují, že tím neškodí vládě, ale zdravotnímu systému, kde hrozí jeho přetížení.

Je to právě zdravotnictví, které se už dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu a teď se zvyšujícím se počtem nakažených covidem mezi zdravotnickým personálem ještě zhoršuje. Je tedy z vašeho pohledu tím klíčovým problémem nedostatek lidí?

Samozřejmě je to daleko horší než nedostatek lůžek. Celé budování vojenské nemocnice v Letňanech, nebo jak tomu hangáru říci, bylo vlastně úplně zbytečné, protože kdo by v něm vlastně pracoval? Šlo asi o 500 lůžek a vojáci by byli schopni ošetřit asi 50, takže 450 lůžek by bylo zbytečných. Nedovedu si představit, že někdo, kdo nemá personální kapacity ani v nemocnici, by byl schopen je poskytnout ještě jinam. Nejužší místo je tedy dostatek zdravotníků. Vážím si mediků, vojáků a všech, kteří v první linii pomáhají, ale už je to opravdu nesmírně dlouhé. Když si představíte, že s krátkým přerušením v létě už to prožíváme deset měsíců, je to na všechny příliš.

Jak vám v tomto smyslu pomáhá vláda? Nějaké zkušenosti z posledních deseti měsíců by už měla mít, jak dobře si v tomto ohledu vede?

Myslím, že o pomoci vlády tady vůbec nemůže být v zásadě řeč, protože její opatření jsou nesrozumitelná, jsou špatně, jsou často protichůdná, takže nejvíce si lidé mohou pomoci sami tím, že budou dodržovat nějaké svoje bezpečnostní opatření a nebudou se příliš shlukovat. A to je nad všechna vládní nařízení. Já nechci probírat jednotlivé věci, jak jdou často nelogicky, nikdo jim nerozumí… teď je zase velká akce otevřít skiareály. Já myslím, že potřeba jsou úplně jiné věci než tohle.

Psalo se v dopise vládě, který jste podepsal, že by mohlo jít o lobbistické tlaky, které mohou za předčasná otevření. Může to hrát roli?

Ta rozhodnutí jsou nesrozumitelná a nelogická, takže jsou za nimi určitě tlaky určité skupiny lidí, aby se něco otevřelo, aby… já nejsem asociál, já rozumím tomu, že jestliže máte lyžařský areál, který vám je schopen produkovat nebo vynést peníze za tři měsíce v roce, tak potřebujete, aby aspoň chvíli běžel, ale přesto si myslím, že jsou tady vyšší zájmy, a to je, aby lidé zbytečně neumírali. To je z mého pohledu nad tím.

Nedostatek personálu je dlouhodobý, mě by zajímalo, jak dobře vám pomáhá systém, který je nastaven v pomoci mediků, studentů, dobrovolníků a podobně, nebo kde vidíte prostor pro zlepšení?

Jak jsem řekl, děkuju všem, kteří pomohli zdravotníkům místo toho, aby se někde srocovali a vyprávěli, že opatření nemají logiku. Šli do toho nejtěžšího místa a pomáhají. Jim všem jsem vděčný a zdravotnímu systému pomohli, ale způsobem na koleně to určitě nelze dělat donekonečna. Teď je pro mne další smutná záležitost, a to je očkování.

Proč?

Zdá se, že to je jediný možný konec pandemie, a zase si nejsem jistý, že máme dostatek očkovacích látek. Bylo špatně, že spoléhali, že očkování mohou dělat praktici nemocnice. Nemocnice, ve kterých teď kulminuje pandemie, nemají dost prostoru ani personálu, aby se tím zabývaly. Jsem rád, že se připravují velká očkovací centra, mají je Jihočeši, mají je v Brně, připravuje se v O2 aréně. Jen tudy vede cesta, nejrychlejším očkováním alespoň kritických cílových skupin. A hlavně mě mrzelo, že zdravotníci byli děleni do pseudokategorií na ty, kdo přicházejí do styku s covidem. Kdyby někdo znal skutečnou situaci v nemocnicích, věděl by, že tam není nikdo, kdo s  covidem nepřijde do styku. Zaměstnanci jsou nasazováni mimo svoji odbornost, aby pomohli právě v covidových zónách, a jestliže tam nebyl do dneška, může tam být zítra. Zdravotníci musejí být očkováni v první vlně úplně všichni, a nikoliv je selektovat na nějaké skupiny. To je další nesmysl.

A samozřejmě rychlost. Nedovedu si představit při tom, co se tady předvádí, že bychom byli schopni oočkovat sto tisíc lidí denně. Byl bych šťastný, kdyby tomu tak bylo, a samozřejmě vůbec není ambiciózní, abychom 60–70 procent populace naočkovali do září, ale to je nesmírně pozdě. Je třeba napnout síly, proto jsem rád, že se nyní vyjednává s Izraelem jednak po jejich zkušenostech, protože mají s Velkou Británií nejvíce oočkováno, a za druhé by byli schopni možná poskytnout mimo naše kvóty nějaké očkovací látky, takže by to věci prospělo.

Psali jsme:

Babiš: Povolíme spodní prádlo

Zlo v USA. Spustili děsivou akci. Zpravodajec rozkrývá

Biden bude první den v úřadu masivně škrtat, co zavedl Trump: Imigrační omezení, klimatická dohoda...

Unijní soud pozastavil českou žalobu na Evropskou komisi kvůli dotaci Agrofertu

V Lékařském odborovém klubu jste od roku 1995 a od roku 2006 jste jeho předsedou. Pamatujete nebo třeba z vyprávění předchůdců, že by se s něčím takovým dala současná situace srovnat?

Já sám jsem si dělal revize svých vzpomínek a jediné, co si trochu pamatuju, je rok 1979, kdy tu byla velká epidemie žloutenky, která se táhla z východu a pak se točila na severní Čechy a já nevím, kam dál. V té době jsem byl na vojenském cvičení od katedry a vím, jak jsem se bál při hygienických podmínkách, které tam byly, aby se něco nestalo. Pak jsem měl mít praxi v Teplicích, kde v podstatě ze všech oddělení vznikla infekční klinika pro žloutenku. Ale šlo o krátkou epizodu, neměla tento rozsah a hlavně ne tuto délku. To bylo, co si pamatuji, ve zdravotnictví trochu dramatické, jinak ne.

Zajímal by mne váš pohled na odměny pro zdravotníky. Jak vnímáte, s jakým zpožděním zdravotníky stát odměnil, jak je odměňuje a také jejich rozdělení, že někteří na odměny právo mají a jiní nikoliv – například saniťáci?

Já si myslím, že za první vlnu přišly odměny nesmírně pozdě, protože se dostaly do říjnových výplat vlastně kolem 15. listopadu. Největší prodlevu způsobil exministr zdravotnictví Adam Vojtěch, kdy mu návrhy ležely na stole od dubna do července a nic s tím nechtěl dělat, protože nechtěl přistoupit na naši filozofii, že si odměnu zaslouží všichni zdravotníci i nezdravotníci, kteří pracují v nemocnicích a jsou situací zasažení. Takže až s panem premiérem se nám 7. července podařilo dohodnout a aparát se rozjel jako dotační titul. Pak už to šlo v další fázi – já samozřejmě nejsem legislativec, takže nevím, zda byly některé lhůty možné udělat kratší, ale moc prostoru už nezbylo. Ztratily se kritické tři měsíce v počátku, a pokud jde o tuto situaci, nejraději bych ji řešil komplexně, až se z této zdravotní situace dostaneme. Nepřijde mi vhodné, abychom už řešili odměny, ale určitě se o tom musíme vážně pobavit.

Nejde mi o aktuální odměny, ale o to, zda jsou zdravotníci na pokraji sil celkově adekvátně ohodnoceni.

Jistě, to souvisí s tím, že nejdříve se z toho musíme dostat, ale bojím se, že pak budou logické tlaky, aby hned obnovili činnost selektivních výkonů, a vůbec si neodpočinou. Někdo musí myslet na nějakou jejich životnost, nemůžeme je utavit za každou cenu, teď jsou v tomto režimu s nějakým krátkým letním výpadkem už deset měsíců. Zdaleka nejsme na konci, my můžeme počítat, že první kvartál určitě bude dojíždět. To už budeme skoro na celém roce, takže říkám znovu, že je potřeba je nechat trochu vydechnout, protože než se efekt očkování objeví, bude na podzim.

Předpokládám, že vy zdravotníci vidíte očkování jako světlo na konci tunelu?

Rozhodně žádné jiné řešení neznám. Prostě se nejde takhle individuálně stranit všeho nebo žít v izolaci takhle šíleně dlouho. Já sám nemám s myšlenkou očkování problém, přestože není jasné, jaké jsou vedlejší účinky, není jasné, jak dlouho bude imunita fungovat, ale když to dáte na misky vah s tím, co jsem prožíval posledních deset měsíců, určité řešení to je.

Vy sám už jste očkovaný?

Ano, já už jsem očkován.

Psali jsme:

Válka u Moravce: Hádky jedna za druhou, protáčení očí... Schillerová a ekonomka Horská ve varu

A ucho se utrhlo... Na Klause se valí obří problém z roku 1993. Zakázka na IT systém, u které byl jako premiér

Lidi nad osmdesát budeme očkovat nejdříve na konci týdne, řekl středočeský radní, někdejší pracovník firmy Danone

Lékař Engel udeřil: Dát čísla na stůl a zavést opatření. Lidé tomu nerozumí. Jsou pod tlakem těch, co říkali, že covid je chřipečka

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.