Co vás jako lékaře a konkrétně kardiologa vedlo k rozhodnutí kandidovat do Senátu?
Pokud chce člověk něco ovlivnit, nějakým způsobem přispět ke zlepšení – v mém případě ve zdravotnictví – tak musí mít nějakou pozici. A myslím si, že z pozice senátora se toho dá hodně změnit a vylepšit. Je potřeba být etablován v nějaké struktuře, tak to funguje, je tu nějaká hierarchie, metodika, jak se dá postupovat, a proto si myslím, že Senát je z tohoto pohledu dobrá volba.
Rozhodl jste se sám, nebo vás ke kandidatuře někdo vybídl?
V naší oblastní organizaci ANO na Praze 3 jsme vedli diskusi o možných kandidátech do Senátu za náš volební obvod. Vzhledem ke skutečnosti, že se intenzivně věnuji problematice zdravotnictví, která přesahuje rámec komunální politiky, došlo mezi členy ke shodě na mé kandidatuře.
Co si myslíte o tom, že ANO, i kvůli svému předsedovi Andreji Babišovi, je v situaci, že všechny ostatní politické subjekty jsou proti němu a ani koaliční partner ČSSD není vnímán příliš jako spojenec vašeho hnutí?
Taková je nynější politická situace, tu já osobně nijak neovlivním. Je to fakt, který vyplývá z toho, jak voliči v posledních parlamentních volbách rozdali hlasy. S tím se dá dělat jenom to, aby ANO již neopakovalo chyby, kterých se dopustilo po roce 2013, kdy se hnutí dostalo do Poslanecké sněmovny. Rozhodně by měla být v hnutí větší sebereflexe než dosud.
Psali jsme:
Odpůrci Senátu říkají, že je to odkladiště politiků, kteří do něj míří za předchozí zásluhy, že je Senát na nic a že by měl být zrušen. Jaký je váš postoj k existenci horní komory Parlamentu?
Senát má svoji zákonodárnou funkci. Když se spojí skupina senátorů, může předkládat návrhy zákonů. A to je právě ten důvod, proč si myslím, že má pozice v Senátu by byla ku prospěchu věci, než by eventuálně byl zrušen, pokud by k tomu došlo.
Předpokládám, že byste své uplatnění viděl v senátním Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Co považujete za nejpalčivější problémy zdravotnictví a máte představu, jak by se daly řešit?
Pravidelně jsem v Poslanecké sněmovně navštěvoval jednání Výboru pro zdravotnictví. Podle mě jsou problémy zdravotnictví do jisté míry apolitické. Ať už bude u moci pravice, nebo levice, nemocnice se neptají, jaký máte politický názor. Chod zdravotnictví musí být zabezpečen bez ohledu na to, jaká politická reprezentace ho momentálně řídí. Klíčové je, aby se začalo řešit to, na co se tu dvacet let zapomínalo, tedy aktivní zapojení pacienta do procesu léčebné a diagnostické péče. Pojišťovny se snaží nějakým způsobem zajišťovat preventivní péči, kontaktovat pacienty, aby se aktivně starali o své zdraví. Ale chtělo by to ještě více přitlačit na pilu, aby byli pacienti motivováni k tomu, aby absolvovali preventivní prohlídky, ale především vůbec reagovali na pozvánky, které jim chodí. Protože třeba u nás na kardiologii máme objednáno na den asi 25 lidí a z toho nám pět nepřijde.
Může se stát, že dva mohou mít vážný důvod, ale tři se na to úplně vykašlou. To je přístup lidí ke zdravotnictví. Mnohdy mají pocit, že si mohou dělat, co chtějí, ale vlastně tím snižují efektivitu zdravotnictví. Přitom větší efektivita je jedním z řešení nedostatku lékařů i ostatních zdravotníků na trhu práce. Za nejdůležitější ve zdravotnictví proto považuji zvýšit efektivitu, aby ti správní lidé byli využíváni tím správným způsobem. Protože v současné době jsou zahlceni administrativou, a zvýšení efektivity se dá řešit právě razantním snížením administrativy.
Stejně jako nízké platy, na které si lidé ve zdravotnictví často stěžují?
To s tím souvisí. Pokud zvýšíte efektivitu, lékař ošetří více pacientů, pojišťovna mu za jeho výkon více zaplatí, tak to na sebe nabaluje i zvýšení platů. Když máte nějakou nemocnici nebo polikliniku, která je státní a funguje neefektivně, tak tam ani nemají možnost, jak ty platy zvýšit. Ale pokud se podaří práci zefektivnit, tak v návaznosti na to se podaří zvýšit platy. Pak nemusí stát, nebo městské části či kraje dávat do zdravotnictví z rozpočtu navíc další peníze, které způsobují nerovné podmínky na trhu. Vezměte si, že my jsme soukromé zdravotnické zařízení a nikdy žádné dotace nedostaneme. Snažíme se žít z toho, co dostáváme od zdravotních pojišťoven a nikdo jiný nám nic nedá. Přitom u státních nemocnic nebo poliklinik, které jsou pod patronací měst, když jsou ve ztrátě, tak se to vždy nějak srovná.
Zmínil jste motivaci pacientů. Jak by měla vypadat, aby se o sebe lépe starali a eliminovali rizikové faktory?
Lidé všude slyší, co nemají dělat, ale vůbec nemají žádnou motivaci to nedělat. Teď všichni odvádíme stejné zdravotní pojištění, ale už se pracuje na tom, aby bylo do budoucna možné nějaké rozlišení ve výši odvodů na zdravotní pojištění podle toho, jak se pacient chová. To máte jako s pojištěním na auto. Pokud bouráte, máte nějaké malusy, pokud jezdíte bez nehody, máte bonusy. Tak by se to mělo odvíjet i ve zdravotnictví. Pokud se někdo o své zdraví stará, to znamená, že se nechová rizikově, tak by měl mít od pojišťovny nějaký bonus. To teď nemá, všechno je nastaveno na stejné procento, není v tom žádný rozdíl, není tam žádná motivace.
Pro plátce zdravotního pojištění by tedy mělo být výhodné například nekouřit, snažit se nebýt obézní a podobně?
Ta problematika je složitější. Nemůžeme rozhodnout, že všichni, co mají nad devadesát kilo, budou platit víc, to nejde. Také nejde říct, že všichni, co kouří, budou platit o deset procent více, protože kdo bude dělat toho arbitra? Prezident České lékařské komory Milan Kubek v té souvislosti navrhuje, že by nějaká adekvátní část spotřební daně z tabáku šla do zdravotnictví. Třeba tak se to dá řešit. Když si někdo koupí tabákový výrobek, tak je zřejmé, že kouří, a část z vybrané spotřební daně by šla do zdravotnictví.
Ale jsou tam i jiné věci, které by se daly zohlednit. Například docházení na pravidelné preventivní prohlídky. Když už pojišťovna pacienta pozve, tak aby přišel. Vyvine se nějaká aktivita, vynaloží se úsilí a náklady, lékař si ho zařadí do kalendáře, ale pacient se nedostaví a lékař sedí v ordinaci 15 až 20 minut, které měl pro něj vyhrazeno, zbytečně. Promrhává se tím pracovní síla. Těch věcí by se dalo zlepšit spousta, všechno se to nedá napsat do zdravotnického programu politické strany, ale mělo by to být dopodrobna promyšleno.
Jaké jsou podle vás hlavní problémy volebního obvodu č. 26 – Praha 2 a Praha 3, kde kandidujete, a co by se dalo z pozice senátora pro jejich odstranění udělat?
Z vlastní zkušenosti vím, že se tu už pátým rokem rekonstruuje Vinohradská poliklinika. A podívejte se, jak vypadá, je to pořád jedna z nejhorších poliklinik v Praze, co se týče vzhledu. Zdravotnické objekty, pokud jsou v soukromých rukou, vypadají dobře. Když jsou ve státních, jako je třeba Nemocnice Na Bulovce, tak je znát, že se stát o ty objekty dobře nestará. Přitom lze v komunální politice dosáhnout toho, aby zdravotnictví mělo patřičnou váhu, aby pacientům byl poskytnut komfort, který mají mít. A samozřejmě aby v komfortu, který k tomu patří, pracovali lékaři. Protože když máte ordinaci, která se napůl rozpadá, všude se hromadí papíry, tak i z letmého pohledu na to prostředí je zřejmé, že to nefunguje na sto procent.
Vy v senátním obvodu, kde kandidujete, pracujete i žijete. Praha 3, to je především Žižkov. Co jeho obyvatele – a teď vynechme zdravotnictví – nejvíce trápí?
Na Žižkově jsou především neskutečné dopravní problémy. Rekonstruuje se tramvajová trať a já si nemyslím, že by se tam měly zužovat pruhy, které tam v současné době jsou. Ze dvou pruhů se na několika místech dělá jeden pruh, což dopravní situaci v Praze jenom zhorší. Také nechápu, proč se přijímají různá dopravní omezení pro auta. Ještě jsem nikdy neviděl, že by došlo k zácpě na chodníku, přitom na silnici jsou dnes a denně. Ale stejně se pořád jen rozšiřují prostory pro chodce. Nevím, z jakého důvodu. Asi je to dáno tlakem od Strany zelených, nebo nevím, kdo to vymyslel.
Spíše by se mělo dbát na průjezdnost Prahy a vylepšovat ji, než ji omezovat. Přitom to je opačně a doprava je kolosální problém. Někdo říká, že se to bude řešit okruhem. Třeba se to vyřeší, ale jak se říká, kapka ke kapce a problém se zatím jen zhoršuje. To samé například v Praze Hostivaři, kudy jezdím. Staví se tam nové ostrůvky, což jsou vyhozené peníze. Jestli člověk přejde silnici v délce pět metrů, nebo nadvakrát dva a půl metru, tak to mi opravdu nepřijde jako smysluplně vynaložené prostředky.
Přemýšlel jste už o tom, jací jsou vaši konkurenti v boji o Senát?
Jsou to vážní soupeři, ale vymezovat se proti nim nijakým způsobem nechci. Nerad bych komentoval jednotlivé osoby, nerad bych zmiňoval nějaká pro a proti. Já se pohybuji v byznysu od roku 1997, kdy jsme založili první firmu, a v současné době jsem jednatelem tří firem. A všechny tři firmy vedu nejen s péčí řádného hospodáře, ale po manažerské stránce v perfektním stavu, snažím se, aby ty věci fungovaly. A tyhle své schopnosti bych nabídl i státu.
Přesto se vás ještě na některé vaše rivaly zeptám. Neúspěšný kandidát z prezidentské volby Marek Hilšer je lékař, Vladimír Kratina herec, stávající senátor Libor Michálek vešel ve známost jako bojovník proti korupci ve státní správě, Ladislav Jakl byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, sociolog Ivan Gabal za Zelené zase proslul promigrační a protiruskou rétorikou. Čím chcete ve srovnání s těmito už dostatečně veřejnosti známými tvářemi zaujmout?
Když poslouchám výčet mých soupeřů, tak si uvědomuji, že skoro nikdo z nich nic neřídil. Jsou to zaměstnanci, kteří nemají s řízením nic moc společného. Pan Hilšer je klasický zaměstnanec, lékař, který dělá nějakou vědu. Herec, to je kapitola sama o sobě. Když jsem četl životopis pana Michálka, tak byl před zvolením do Senátu státní zaměstnanec. Takže já půjdu do souboje s nimi s tím, že jsem na státu nezávislý a mohu nabídnout zkušenosti z řízení a podnikání.
Jak bude vypadat vaše volební kampaň, čím hodláte zaujmout?
V rámci kampaně chceme nabídnout i něco užitečného, co lidem opravdu chybí. Máme tu státem proklamovaný, i když pořád nefungující, lékový záznam, ale ani ten neřekne, jaké pacient užívá léky. Když přijde pacient za lékařem, většinou neví, jaké léky, v jaké síle a dávkování pravidelně užívá. Proto v rámci kampaně plánujeme distribuovat kartičku, kterou jsme nazvali „Moje léky“, po volebních obvodech, ale i mimo ně, aby to vylepšilo komunikaci mezi pacientem a lékařem. Lidé dostanou kartičku, do níž si budou moci napsat svoje léky, budou tam mít jasné instrukce. Nepůjde tedy jen o nějaká hesla nebo sliby, ale nabídneme konkrétní užitečnou věc, která bude praktická a usnadní to práci i lékaři. Měl jsem to v plánu už delší dobu, ale teď když se nabídla možnost to během volební kampaně propagovat, tak je vhodné to využít. Protože člověk může užívat jeden den jeden lék, druhý den se medikace změní, a kdo jiný to ví lépe než pacient sám, protože žádná centrální databáze tady neexistuje. Stát nic takového nemá. Kartičku může nosit pacient v peněžence. Bude to užitečná věc a lidé by měli pochopit, že je to potřebné a peníze vynaložené na kampaň budou na dobrou věc.
Pokud byste byl do Senátu zvolen, jak by to bylo s ostatní vaší prací, především s praxí kardiologa?
Jako lékař ordinuji jenom dva dny v týdnu, ostatní dny zajišťují zaměstnanci. Takže to není ani poloviční úvazek, jinak pracuji jako manažer, a to se dá dělat bez závislosti na ordinačních hodinách. Ta práce se dá proto skloubit velice lehce, žádnou z nich bych nešidil. Nedoplatili by na to ani pacienti, ani voliči.
MUDr. Roman Kerekeš vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Následně složil atestaci z vnitřního lékařství a specializaci z kardiologie. Je držitelem licence pro diagnostickou intervenční kardiologii a jícnovou echokardiografii. Pracoval jako kardiolog v Kardiocentru Fakultní nemocnice Ostrava a Nemocnice Podlesí Třinec. V roce 2013 se stal provozovatelem ambulantního zařízení Kardio-Vinohradská na Praze 3. Od roku 2008 je softwarovým vývojářem pro zařízení společnosti Apple a jeho edukační aplikace získali řadu ocenění v kategorii Healthcare obchodu AppStore. Je členem MENSA ČR. Od roku 2016 je poradcem Adama Vojtěcha pro oblast financování zdravotnictví a členem pracovní skupiny pro vývoj a legislativu e-Health MZ ČR. Ve volném čase se věnuje kiteboadingu, lyžování a snowkitingu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
