Na konci března projede Českou republikou americký vojenský konvoj se stovkami vojáků. Sama armáda USA říká, že jde o demonstraci síly a zároveň ukázku podpory spojencům ve střední Evropě. Prý nejde o nic nezvyklého. Co na to říkáte?
K demonstraci síly se uchyluje ten, kdo nedokáže demonstrovat rozum. Při tvrzení, že se jedná (zároveň) o podporu spojenců ve střední Evropě, chybí i ta ubohá zástěrka nějakého zvacího dopisu. S konceptem takového textu si jistě poradí kdekdo, ale o signatáře už je dnes zřejmě nouze. Jde tedy o „podporu“ vnucenou. Způsob, jak vítat bratrskou pomoc spřátelených vojsk, už ale máme vyzkoušený, a protože informace o vojenské expedici jsme tentokrát dostali v předstihu, jakož i plán trasy, může se lidová nápaditost zkoordinovat za pomoci sociálních sítí. Jazyková bariéra tu stejně jako v srpnu 1968 nebude, protože angličtina je dnes povinným jazykem už na základních školách. Naštěstí i občané starší znají důležitá slova vhodná pro vítání. Například z populárních citací paní Victorie Nulandové. Takže si myslím, že američtí vojáci budou svým Čechům rozumět…
Kdo podporuje přejezd konvoje USA ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz? Exministr Martin Bursík, europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský, poslanec ČSSD Antonín Seďači řada anketně oslovených zákonodárců
Premiér Bohuslav Sobotka to komentoval slovy, že jde o vyjádření solidarity a potvrzení závazků vůči partnerům v NATO. Není to skutečně tak, že jako členská země aliance bychom měli takový krok vítat a pociťovat jako jistotu pomoci v době možného konfliktu?
Jako členská země aliance bychom se měli především ptát, jak ohlášený demonstrativní průjezd amerického vojska naší republikou pomůže řešení sporů mírovou cestou, což deklaruje článek 1 Washingtonské smlouvy. V tomto článku se totiž smluvní strany zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.
Dále bychom si měli upřesnit, pod jakou hlavičkou u nás budou vojska demonstrovat použití síly, ono to lidem dost splývá. Ale pro budoucnost je důležité znát tyto „detaily“, aby vyšetřování pak proběhlo korektně. Také by nás mělo zajímat, zda je to ojedinělá výhrůžná akce, anebo pilotní díl plánovaného seriálu s pracovním názvem „Ctnost v uniformě“. V tomto smyslu koncipujeme dopis premiérovi, kde budeme klást i další návazné otázky. Doufáme, že odpovědi dostaneme rychle a celou korespondenci pak zveřejníme. Je pravda, že svou aktivitou poněkud suplujeme tiskový odbor vlády (o zpravodajském štábu ČT ani nemluvě), ale když jde o čas, nelze se spoléhat na pomalého mezka „štábní kultury“. Nejméně důležitá otázka je, zda vozidla těžké techniky budou platit mýtné, podstatné je, jakou cenu za jejich krasojízdu zaplatíme my. Skutečně se svět stane po jízdě gladiátorů bezpečnějším?
Fotogalerie: - Zeman a krajané z Ukrajiny
Podle Karla Schwarzenberga by bylo dobře, kdyby vojáci USA v naší zemi zůstali. Poslanec jeho TOP 09 František Laudát uvedl totéž s dovětkem, že z Kremlu přichází mráz… Co byste jim vzkázala?
Nemyslím si, že „dočasný“ pobyt amerických vojáků na území Spolkové republiky nějak oblažuje německé politiky. Spíš si připadají jako na lanči (čest výjimkám). Česká republika nenese Kainovo znamení, které by jí svazovalo ruce. Přijímat ale opakovaně roli Ábela, kterého jak známo, mastná oběť neuchránila od eskalace napětí, je známka nepoučitelnosti. Vím, že pan Schwarzenberg se na podzim roku 1968 zachoval velkoryse k českým utečencům před spojeneckými vojsky a že jim poskytl střechu nad hlavou ve svém vídeňském hotelu. Nikdo jej k tomu nezavazoval, byl to lidsky šlechetný čin pro krajany v nouzi. Dnes je ale pan Schwarzenberg českým politikem a měl by se jako předseda zahraničního výboru sněmovny snažit doutnající ohýnky zašlapávat a ne je rozfoukávat. Brojit proti mrazu, když aktuálně hrozí oheň, je stejné důležité jako vyvážet pro Eskymáky šortky. Nejspíš čerpám své informace z jiných zdrojů, než jaké čte pan Schwarzenberg, takže mi připadá, že v současnosti je to právě Rusko, které se snaží konflikt, který nevyvolalo, spíš hasit než vyostřovat.
Ruská diplomacie, což navzdory médiím už začínají vnímat i občané Evropy, nesměřuje k vyvolání války, naopak se ji snaží odvrátit. V první řadě to samozřejmě dělá pro sebe, to ale neznamená, že zaslepeně a bez rozumu. Není to „padni, komu padni.“ Zatím ne. Zatím se Rusko chová jako moudřejší. Ale ani moudřejší nemůže donekonečna ustupovat před spiknutím hlupáků. Spíš bych ale měla říct – před spiknutím kazisvětů.
Europoslanec Miloslav Ransdorf soudí, že jde o demonstraci síly nikoli vůči Rusku, ale vůči Čechům, aby si uvědomili, koho mají poslouchat. Není to přehnané?
Připadá mi to jako srozumitelná zkratka. Pana Ransdorfa, stejně jako mě, už zřejmě unavuje ohlížet se znovu a znovu na počátek konfliktu na Ukrajině, demýtizovat Majdan, připomenout Oděsu a sestřelení civilního letadla, rozebrat důvod a způsob připojení Krymu k RF, takže se věnuje aktuální fázi, do které konflikt dospěl. Když nositel Nobelovy ceny za mír a další mírotvůrci určující politiku USA pořádají vojenskou přehlídku těžké techniky na území malého cizího státu, jehož armáda de facto neexistuje, pak to asi není napínání svalů před Ruskem, které disponuje jadernými zbraněmi. Pro domorodce té malé země a jejich vládu však autentický pohled na konvenční vojenská vozidla šinoucí se po afaltkách může mít zastrašující účinek. Tento psychologický kalkul mírotvůrců ale nepočítá s tím, že česká společnost je už teď názorově rozdělená a pohled na americké vojáky ji v lásce k nim nesjednotí.
V malých poměrech, kterými expedice projede za tři dny, i se zastávkami na hamburgry a kus propagandy, stačí drobná nehoda (nabořený plot, přejetý pes nebo, nedejbože, dokonce zraněný civilista) a ze spojenců se stanou agresoři a vrazi. Přidám i jedovatou poznámku. Průjezd armády, která už dlouho nic nevyhrála, opravdu nemusí u přihlížejících vzbuzovat výkřiky obdivu. Tím spíš může být souhlas české vlády s tímto americkým cirkusem na kolečkách vnímán jako předzbabělost, řečeno spisovně.
Plánujete v době přítomnosti amerických vojsk v České republice pořádat nějaké akce, protesty?
Informace tohoto druhu ponechám na mluvčích občanských iniciativ. Stačí sledovat webové stránky například Ne základnám nebo Evropané proti válce atd. Jako soukromá osoba mohu jen konstatovat, že koncem března bude na šeříky brzo. Takže bez šeříků.
V českém prostředí se začínají množit názory varující před ruskou hrozbou pro svět, pro Evropu. Pavel Šafr, ale i další píšou o rusizaci Česka a jeho příklonu k Rusku. Je to ale oproti třeba zmiňovanému islamismu reálná hrozba? Jak by dle Vás mohlo v příštích deseti letech Rusku proměnit architekturu Evropy? Je nutné se tomu bránit?
Já žádnou rusizaci Česka nepozoruji. Spíš vnímám záměrně vyvolávanou nenávist k Rusku a Rusům. Staré propagandistické metody zjevně neztratily svou účinnost a bohužel poškozují i mladou generaci. Mnoho lidí však neztratilo schopnost kritického myšlení. Nedávno jsem navštívila v nemocnici starou dámu. V mládí prožila jako dcera továrníka komunistickou vazbu, po roce 1968 emigrovala a nyní se vrátila k vnukům. V nemocnici je odkázaná jen za informace z ČT a z novin. Přesto si zachovala
zdravý rozum a udiveně mi řekla. „Já nechápu, proč ta média tak šijou do toho Putina? Vždyť on se chová rozumně, na rozdíl od těch Američanů…“ Shodly jsme se na tom, že Rusko jedná v defenzívě a že žádnou válku nechce, protože ji zažilo a téměř každá rodina v ní o někoho přišla. Hrozba islamismu však starou paní velice zneklidňovala. A ujišťovala mě, že Rusko ještě sehraje při obraně Evropy velkou roli, když ti Američané to tak „povorali.“
Co říkáte na teorii šířenou špičkami NATO, že Rusko by mohlo otestovat soudržnost aliance vyvoláním hybridního konfliktu v Pobaltí? Což je právě důvod amerických vojenských manévrů v Evropě…
Myslím, že špičky NATO mají o Rusku zkreslené představy, podle hesla: podle sebe, soudím tebe. Dělat závěry například z výpovědí ruských emigrantů, je nedostatečné. Podobně, jako když Pentagon plánoval invazi na Kubu na Playa Girón a vycházel z informací Batistových důstojníků. Pokud někdo vyvolá konflikt v Pobaltí, tak Rusové to nebudou. Je ovšem strašné, že mozky, v nichž se podobné nápady a plány líhnou, disponují pravomocemi a kulatými razítky.
Publicista a pedagog Tomáš Klvaňa nedávno psal o výrazném vlivu ruské propagandy u nás s tím, že jí dávají prostor i „bojácná“ veřejnoprávní média a celá země se odchyluje od západní orientace, což je politikům buď jedno, anebo se na tom přímo podílí. Co o tom soudíte? Je nutné omezit svobodu slova v zájmu „obrany před ruskou propagandou“, jak někteří opatrně říkají?
V době inkvizice se „škodlivé“ knihy zabavovaly a pálily. Někdy i lidé. V době protektorátu visely na veřejných místech výstražné letáky s kresbou rozhlasového přijímače a upozorněním: Pamatuj, že poslech cizích rádií může být trestán i smrtí. Na Ukrajině už jsou dnes ruské televizní kanály zablokovány i na internetu. Omezování svobody slova je vždycky výrazem strachu, protože pravdy je třeba se bát.
Poslankyně ODS Miroslava Němcová vyzvala vládu, aby odmítla finančně pokrýt chystanou cestu prezidenta Miloše Zemana do Moskvy na oslavy 70. výročí konce druhé světové války. Prý proto, že je Zeman zatím jediný evropský státník, který potvrdil účast a nemáme zapotřebí financovat jeho cestu za Putinem a Kim Čong-unem…
Pokud se nemýlím, tak paní Miroslava Němcová kdysi provozovala knihkupectví. Zřejmě ale zůstala nedotčena četbou, anebo trpí tzv. výběrovou ztrátou paměti. Jinak by musela vědět, že při osvobozování Československa před 70 lety padlo na našem území více než sto třicet tisíc sovětských vojáků. Vyjádření vděku a úcty k těmto mrtvým je povinností každého státníka. Ovšem i každý normální člověk, byť narozený až po válce, by měl mít vděk k těmto mrtvým ve své základní citové výbavě. Předpokládám, že ohlášená cesta českého prezidenta do Moskvy na oslavy výročí vítězství nad fašismem a nacismem je pro naprostou většinu českých občanů srozumitelná a že není nutné o tom vést debatu. Nevylučuji však, že paní poslankyně Němcová najde sponzory, kteří jí umožní navštívit na výročí konce druhé světové války ukrajinského premiéra Jaceňuka a vyjádřit mu kondolenci.
Psali jsme:
_635599252537581721.JPG&id=69727)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
