Půjdete ke komunálním volbám?Anketa
Jste nejdéle sloužícím představitelem hradecké radnice ve výkonné funkci. Uvědomujete si to před nadcházejícími volbami víc než obvykle?
Moc na to nemyslím. Ale samozřejmě si uvědomuji, že dovršuji už třetí volební období ve funkci náměstka primátora. Do vrcholové politiky mě přivedl tehdejší primátor Oldřich Vlasák, který mi svěřil gesci sociálních věcí, školství, kultury, sportu a cestovního ruchu. Spravoval jsem ji osm let. Od roku 2010 se starám o majetek města a městské organizace. Když se ohlédnu, myslím, že se za tu dobu udělalo hodně dobrého. Není to jistě jen moje zásluha, ale především zásluha mých spolupracovníků, ať už šlo o úředníky, ředitele škol i školek, sociálních, kulturních i dalších organizací nebo o nadšence z kultury a sportu. Hlavní díl práce udělali oni, já jsem se jim ze své pozice snažil pomáhat a nekomplikovat jim zbytečně život. Měl jsem to štěstí obklopit se profíky a jsem jim za to vděčný.
Přesto - ve své funkci jste už dvanáct let. Není to únavné?
Ani ne. Pro člověka, který má práci rád, není pracovat únavné, ale nutné. Ale chápu, že pro někoho jsem po těch dvanácti letech dinosaurus, jakási stará struktura. Musím ale říct, že letošní volby budou, s nadsázkou řečeno, střetem zkušených dinosaurů s nezkušenými dravci. Jinými slovy – budou zde stát letití, možná okoukaní politici, proti neokoukaným, ambiciózním, ale politicky nezkušeným kandidátům. Standardně člověk vyžaduje v každém oboru péči profesionála, jen v politice se v poslední době stalo trendem dávat důvěru neprofesionálům. Ale souhlasím, že politická reprezentace si za to může trochu sama. Každý si musí rozmyslet, komu svěří správu města.
Cítím z vaší odpovědi, že vám na tom něco vadí..
Proti novým stranám nic nemám. Je to přirozený vývoj a prošla si jím většina evropských zemí. Některé se už mezitím stačily vrátit ke stranám tradičním. Ale zpátky do Hradce. Chápu, že my, kteří jsme ve vedení města víc než jedno volební období, jsme Hradečáky už lecčíms naštvali a samozřejmě jsme i leckdy chybovali. Na druhou stranu myslím, že toho lepšího bylo snad přece jen víc. Trochu mě mrzí, že na to dobré se zapomíná, a když to vztáhnu na sebe, vnímám, že se tento nevděk svezl i po hradecké ODS. Na druhou stranu, není to nic divného. ODS město vedla řadu let a nese odpovědnost i za to, co se nepovedlo, protože jsme ve volebním období 2006-2010 měli v zastupitelstvu většinu. Nebyli jsme na to však sami, měli jsme koaliční partnery, kteří o věcech hlasovali s námi. A podíleli se s námi samozřejmě i na tom všem, co se povedlo. Zmíním jeden projekt za všechny – Vize města, který zahrnoval rekonstrukci Vertexu na městskou knihovnu, přestavbu sportovního areálu Bavlna, stavbu koupaliště Flošna a mnohé další investice, které proměnily Hradec k nepoznání. Pokud mi něco vadí, tak právě to, že je dnes ODS u řady Hradečáků na černé listině za problémy s parkováním nebo se zimním stadionem, ale všechno, co se povedlo, je už zapomenuto.
Říkáte, že hodně věci se ODS ve vedení města povedlo. Co se povedlo konkrétně vám v původní gesci sociálních věcí, kultury, sportu a cestovního ruchu?
V celé grantové sféře to bylo především zavedení systému 5P, který umožnil dlouhodobé financování kulturních, sportovních a sociálních organizací z jednoho zdroje. Jednoduše a transparentně. Především jsem rád, že město nepodporuje jen pár akcí do roka nebo tři vybrané organizace, ale systém jsme nastavili tak, aby byl otevřen všem bez rozdílu. Když se teď podívám na kvalitu sociálních služeb v Hradci nebo na šíři kulturní nabídky či sportovních aktivit, myslím, že se to podařilo. Co veřejnost tolik nevnímala, ale bylo to nesmírně důležité, byla transformace dřívějších příspěvkových organizací na obecně prospěšné společnosti. Pomohla oběma hradeckým divadlům i filharmonii k vícezdrojovému financování. Ve školství jsme se snažili rekonstruovat budovy a stavět školní hřiště, která jsme pojali jako otevřená, tedy přístupná všem obyvatelům, ne jen žákům školy. Dnes už je to standardem. V celé mé bývalé gesci se mnohé podařilo a výsledkem je třeba i to, že se Hradec Králové stal opakovaně nejlepším místem pro život v rámci České republiky. Kvalita života je totiž dána z velké míry právě úrovní školství, kultury nebo sociálních služeb. A to mně byla tato oblast nabídnuta jako něco zcela okrajového.
A jak okomentujete současnou gesci, kterou je správa městského majetku a městské organizace?
Nemáme se za ty čtyři roky jistě za co stydět, ale problematika majetku je velmi složitá. Nejdřív bych rád řekl, že oblast městských organizací a majetku je ze všech oblastí působnosti města nejblíž mé profesi ekonoma a uplatnil jsem zde i svoje zkušenosti z komerční sféry, kde jsem dříve působil. Městské organizace potřebují leckdy stejný přístup k řízení jako soukromé firmy, a dokonce bych řekl, že je to mnohdy jediná správná cesta. Na poli městských organizací se toho udělalo hodně. Za ty čtyři roky se nejviditelněji proměnila akciová společnost Městské lesy, která začala daleko víc otevírat lesy Hradečákům a v lesích samozřejmě i hospodaří. Tu změnu určitě vidí každý, kdo do lesů občas zavítá nebo si koupí Hradeckého kapra nebo Hradecký med – to vše z našich lesů. Změny se děly i v jiných městských organizacích, ale tenhle jeden příklad za všechny stačí. Co se týkalo majetku města, nejviditelnější změnou procházejí budovy škol a školek, které se daří zateplovat a rekonstruovat. A samozřejmě stavíme i nové školky, naposledy třeba v Malšovicích. Pracovali jsme třeba i na pasportizaci městského majetku, ať už šlo o zeleň nebo chodníky. Pasporty nejsou jen soupisem majetku, ale pomáhají nám především v údržbě a péči o městský majetek. Jsou to jedny z těch navenek neviditelných úkolů, které zaberou spoustu času, ale pro budoucí práci jsou nedocenitelné.
Pojďme teď i k tomu, co se nepovedlo...
Tuším, kam míříte. Ať už to vztáhnu na sebe, nebo na ODS jako stranu, musím uznat, že za těch dvanáct let se ne všechno povedlo. Ani se nemohlo povést všechno. Rád bych znal takové město, kde dvanáct let vládla jedna strana a nic nepokazila. Ale vadí mi pomluvy a rádoby kauzy, které jsou všechny přičítány ODS. Často to jsou jen snůšky pavlačových drbů, pomluv a lží. V podnikání platí, že dvacet procent dobrých rozhodnutí překryje osmdesát špatných, stejně je tomu i v politice. Komu se nelíbí život v Hradci, měl by se odstěhovat…
Psali jsme:
Teď máte možnost uvést je na pravou míru. Začněme největším tématem – parkovacím systémem.
Chápu, že parkovací systém leží Hradečákům v žaludku. Dnes ovšem vidíme, že jeho zavedení bylo nevyhnutelné a že ostatní česká města jdou v našich stopách. Vím, že většině lidí hlavně vadí asistence městských strážníků při pokutování. To ovšem není ničí výmysl, ale věc, která je dána zákonem. Pracovník provozovatele parkování není úřední osoba a jako taková nemůže pokuty vybírat. Na tom tedy nic nezměníme. A v tom nic neslíbíme, protože ani slíbit nemůžeme. Další věc, která je městu vytýkána, je to, že výnos z parkování jde provozovateli a ne městu. Toho si jsme vědomi. Město parkování svěřilo soukromé společnosti proto, že samo vědělo, že na investice do nezbytné stavby parkovacích domů nemá a nebude mít prostředky, takže tím, kdo bude do stavby investovat, bude právě provozovatel systému.
Na konto toho jdou pak provozovateli výnosy z parkovného. Samozřejmě, že nad rámec umořování investic vzniká zisk, ale to je u soukromé společnosti očekávatelné. Když se ohlédnu zpět, na svém hlasu pro parkovací systém a pro koncesi bych nic neměnil ani dnes. Stejně jako císař František Josef na své koncesi železniční dráhy do Lince. Otázkou je výše zisku, který provozovateli vzniká. Tam uznávám, že jsme mohli být striktnější. Ale to je dluh současného nerozhodného vedení města. Proto cítíme v tomto problému potřebu něco udělat. Zasadíme se o to, aby město s provozovatelem systému konstruktivně pracovalo na stavbě dalšího parkovacího domu. Chtěli bychom zkrátit zpoplatněné parkování v sobotu jen do 12 hodin nebo převést povinnost úklidu parkovacích míst na provozovatele.
Trochu pozdě, nemyslíte?
Ano, to nezastírám. O systému jsme měli především víc komunikovat s občany a nastavit jej rovnou tak, aby je příliš neštval. To se nám, po pravdě, nepovedlo. Proto jsme také v minulých volbách dostali od Hradečáků takový výprask a z 19 zastupitelů nám zbylo 6. Troufám si říct, že jsme si to vzali k srdci a k tématu parkování se v tuto chvíli stavíme čelem. Chceme opravdu přispět k tomu, aby parkovací systém v Hradci dobře sloužil.
Psali jsme:
Pojďme dál. Co přinejmenším sporný pronájem zimního stadionu společnosti ABD?
Ten příběh je zčásti podobný jako u ISP. Město opět postupovalo tak, že provoz svěřilo soukromé společnosti, zároveň s tíží investic do rekonstrukce. V tomto případě ale musím říct, že se to opravdu nepovedlo. Firma postupovala k investicím všelijak a pravdou je, že kdyby město situaci razantně nevyřešilo, kdo ví, jak by zimní stadion teď vypadal.
Často se hovořilo také o rušení škol a školek.
Čas ukázal, že město prostě musí umět pružně reagovat na vývoj populace. Nelze udržovat prázdné budovy nebo mít vedle sebe dvě poloprázdné školy. To snad ani není kauza, to dá každému dobrému hospodáři zdravý rozum. S odstupem času se ukazuje, že optimalizovaná síť základních škol v Hradci plně pokrývá potřeby dorůstající generace. A pokud jde o školky, tam jsme už v minulém volebním období odstartovali stavbu nových budov. Nikdo například neví, že jsme rekonstrukcí sociálních zařízení od roku 2002 do roku 2010 navýšili kapacitu míst v mateřských školách o 300 míst. Jen jsme se s tím nikde nechlubili a brali to za samozřejmost. A jsem rád, že se školky staví tak, aby mohly sloužit i jiným účelům, až zase populačně silné ročníky odrostou. Vím, že rušení škol a školek je vždycky citlivé a bolestné téma pro lidi v místě a také vím, že právě jim to nikdy nikdo nevysvětlí. A vlastně jim i rozumím.
Jste spojován také s případem sochy bývalého starosty Ulricha, na kterou panovaly, jemně řečeno, různé názory.
Ano, vím o tom. Celé se to svezlo po mně, i když v pracovní skupině, jež to řešila, nás bylo několik, které jsem sám oslovil. Ale odpovím. Především je hloupost, že jsme zhotovení sochy zadali profesoru Vladimíru Hanzíkovi bez uvážení. Doporučil nám jej Spolek výtvarných umělců Mánes a popravdě nevím, jaké větší autority bychom se v českých zemích měli zeptat. Že se výsledná socha liší od původního modelu – ano, to je pravda. Na druhou stranu si nemyslím, že když socha dopadne jinak než model, je rozumné ji za všeobecné hysterie strčit do skladu. Sochy tu odstraňovala fašistická a po ní i komunistická diktatura a já myslím, že bychom si měli rozmyslet, než to budeme po nich opakovat. A to říkám bez ohledu na to, že k soše samotné můžu mít tisíc výhrad. Ale její skutečnou úroveň zhodnotí až s odstupem času a bez emocí někdo jiný. A o to jsem veřejnost prosil…
Ono by těch kauz nebo rádobykauz bylo samozřejmě víc, za těch dvanáct let se toho o vás napovídalo dost. Pojďme ale k jinému tématu. Jak fungovala v uplynulých čtyřech letech končící koalice na hradeckém magistrátu?
Těší mě, že i když měla v zastupitelstvu jen těsnou většinu, fungovala v drtivé většině případů konstruktivně, věcně a s ohledem na společný zájem v podobě dalšího růstu města. Myslím, že i když se někteří kandidáti v rámci probíhající kampaně uchylují k dezinformacím o tom, že město je po uši zadlužené a vlastně nám exekutor klepe na dveře, město hospodařilo dobře a dařilo se investovat a rozvíjet spoustu oblastí života Hradečáků.
A co ve svém letošním volebním programu nabízíte, aby to tak bylo dál?
Na sestavování volebního programu jsme šli letos tak, že jsme vyzvali Hradečáky k dialogu a vydali se mezi ně – do ulic, do městských částí. Ptali jsme se, co lidem chybí, co je štve nebo co by jim ulehčilo život. Vzešel z toho program, který jsme nazvali „Hradec Králové – Nejlepší místo pro život“, protože právě o to Hradečákům jde – aby se nám tady i dále žilo dobře. Program jsme sestavovali s tím, že se nám tu už téměř všechno důležité podařilo postavit a zrekonstruovat, snad jen s výjimkou fotbalového stadionu, a tak přišel čas si zpříjemňovat život. A v tom duchu byly i náměty Hradečáků. Výsledkem je program, ve kterém nabízíme MHD pro děti do 15 let a seniory nad 70 let zdarma, nižší daň z nemovitosti, bezpečnější ulice nebo silnější pozici komisí místní samosprávy ve vztahu k rozvoji městských částí. Do programu se dostala i řada drobnějších, ale naprosto funkčních opatření - třeba návrh na prodloužení úředních hodin na magistrátu ve vybraný den až do 18 hodin nebo vybudování oplocených prostor pro venčení psů po celém městě.
Když jste zmínil téma bezplatné MHD – co říkáte na kritiku, že je to levicové opatření, které zruinuje městskou pokladnu?
Tak předně: Toto opatření není ani levicové, ani pravicové. Je to prostě opatření pro lidi a takový je i celý náš letošní volební program. A že to zruinuje městskou pokladnu je jen výkřik naší politické konkurence, která se tohoto tématu asi zalekla. Už jsme to navrhovali v minulosti, ale bohužel jsme pro náš návrh nesehnali potřebný počet hlasů ani u koaličních partnerů. Jinak si to vysvětlit neumím, protože částka necelých dvaceti milionů, kterou by toto opatření stálo, je pouhé jedno procento městského rozpočtu. A tolik snad město do svých občanů investovat může. A kdo z hradeckých politiků chce lidem pomoct, podpoří toto opatření bez ohledu na politickou příslušnost.
Upřímná otázka – myslíte, že má ODS v Hradci šanci?
Šanci máme určitě. Rád bych připomněl, že Hradečáci volí ódéesku už dvacet let. Vždycky jsme v Hradci nabízeli program, který měl jediný cíl – rozvoj a růst města. Po těch letech se Hradec změnil natolik, že když teď řeknu, že nám o to jde stále, jsou moje slova podložená činy. ODS si prošla svým temným obdobím, ale já věřím, že nás voliči už vytrestali dostatečně a teď zase přišel čas si, lidově řečeno, vyhrnout rukávy a začít pracovat.
Co jste si z toho temného období ODS odnesl vy?
Především to, že zklamat důvěru lidí je jednoduché, ale znovu ji nabýt je velmi, velmi složité.
A proč by vám ještě měli dát důvěru?
Vypůjčil bych si citát předsedy strany prof. Petra Fialy z právě proběhnuvšího kongresu ODS: Nic jsem neukradl a žádný kmotr mě neřídí. To jsou věci, které lidé ódéesce hlavně vyčítají, jakkoliv se ale týkaly jen několika jednotlivců, kteří už navíc stranu opustili.
Poslední otázka bude na tělo – zamyslel jste se nad tím, proč někomu můžete po dvanácti letech ve funkci vadit?
Za ty roky jsem zvyklý, že na vrcholu fouká. Během té doby, co pracuji pro město, jsem se potkal s nespočtem lidí, a protože jsem také jenom člověk, s někým jsem si padl do oka víc a s někým méně. Nevadí mi, že někdo jiný má jiný názor, to je přece normální. Vadí mi ale, když má někdo potřebu o mně lhát a tyto lži záměrně šířit. Kromě toho, že je to nečistý politický souboj, je to lidsky nízké a ubohé. Lidé z mého okolí, pracovního i soukromého, by vám o mně řekli, že jsem workoholik. Prostě neumím jen tak na povel vypnout a zapomenout na práci. Dokážu si představit, že i to může leckomu vadit, zejména někomu, kdo má k pracovitosti daleko, a o to víc musí pomlouvat ty, kterým práce není cizí.
autor: ava
